Setkání s tradicí

LIBÍN-S PRACHATICE, Z.S.
Libín-S
AKTUALITY Z ČINNOSTI FOLKLORNÍHO SOUBORU LIBÍN-S

LIBÍN-S NAJDETETE TAKÉ NA FACEBOOKU

Libín-S najdete také na facebooku. Dejte vědět, zda se Vám naše facebooková stránka líbí!
PLAVEBNÍ ŘEDITEL VYDAL ŠESTÝ PLAVEBNÍ ROZKAZ K PLAVENÍ
PŘI JELENOVRŠSKÝCH SLAVNOSTECH 25. SRPNA 2019
20190825_Jelenovsske_slavnosti
Plavební ředitel Hynek Hladík vydal 03.08.2019 svůj šestý letošní plavební rozkaz k plavení dřeva, které se bude konat v neděli 25.08.2019 při Jelenovršských slavnostech na Jelení Vrších:

Plavební rozkaz č.6/2019
k provedení ukázkové plavby dříví

Nařizuji tímto provést ukázkovou plavbu dříví v sobotu dne 25. srpna 2019 na Jeleních Vrších.

Plavbu nařizuji provést od domu čp. 13 na Jeleních Vrších zhruba 9 sáhů před hranicí prvního a druhého úseku za můstek ve vzdálenosti cca 191 sáhů za hranicí prvního a druhého úseku. Splaveno bude zhruba 1/4 sáhu palivového dřeva.

Nařizuji dále, aby se k plavbě dostavil v dostatečném počtu plavební personál s potřebným nářadím.

Nástup personálu bude o půl třetí hodině po poledni.

Plavebnímu personálu i případným divákům nařizuji, aby se chovali dle mých rozkazů a dbali všech bezpečnostních opatření, aby nedošlo ke ztrátám na životech či úrazům.

Hynek Hladík, plavební ředitel

Dáno v Prachaticích dne 3. srpna LP 2019.
Schwarzenberský plavební kanál byl postaven v létech 1789-1793 a 1821-1824, aby umožnil plavení palivového dřeva ze schwarzenberského panství Český Krumlov pro císařské hlavní město Vídeň. Proto se mu původně říkalo Vídeňský či Krumlovsko-vídeňský. Dříví se plavilo nejprve kanálem na povodí Vltavy k hlavnímu evropskému rozvodí v revíru Svatý Tomáš, pak spáditým úsekem na povodí Dunaje v ústí do řeky Große Mühl, po ní až k Dunaji. Tam, v osadě Untermühl bylo třeba dřevo vytáhnout z vody a připravit ho na další dopravu do Vídně. Na to bylo třeba 300 až 350 plavců, tolik jich v okolí volných nebylo. Proto pravidelně přicházely celé skupiny mlqadých mužů a žen, aby tvrdě pracovali o časného rána do pozdního večera. Po prýci vytáhli čeští plavci z domova přinesené housle, citery a v Čechách ještě obvyklé dudy. Hrálo se, zpívalo, vyprávělo, ba i tancovalo.
Vyprávění, lidová muzika, lidové písničky a lidový tanec i plavení dříví jsou obsahem projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, kterým folklorní soubor Libín-S Prachatice přivedl muziku, písničky, tanec a vyprávění zpět ke kanálu. Všechno to zahrnou Jelenovršské slavnosti v neděli 25.08.2019.
Vyprávění pohádek
Program začne v 11 hodin 11 minut u horního portálu plavebního tunelu vyprávěním pohádek z obou stran Šumavy k podání pohádkové babičky Heleny Svobodové a skřítka ze Solné komory Helmuta Wittmanna.
Setkání s folklorem
Ve 13 hodin 13 minut se rozezní na křižovatce na Jeleních Vrších lidová muzika a později na pódiu na se bude hrát, zpívat, tancovat při setkání s folklorem. Hlavní slovo bude mít Libín-S Prachatice. Ve 13:51 jej vystřídá country kapela Husmeni.
Setkání s plavením dřeva

Setkání s plavením dřeva
Po půl třetí budou již u plavebního kanálu jen kousek od sochy Plavce Hynka připeaveni plavci, nejen ti v modrých vestách, ale také nedočkavé děti. Plavební ředitel Hynek Hladík přečte svůj šestý letošní plavební rozkaz, dá pokyn ke vhazování dřeva. Plavení začne.
Setkání s plavením dřeva

Setkání s plavením dřeva
Před třetí hodinou bude u stodoly domu č.p. 13 hrát kapela Libín-S Prachatice, ve čtvrt na čtyři ve stodole začne druhá porce pohádek z obou stran Šumavy v podání Heleny Svobodové a Helmuta Wittmanna.
Ve tři čtvrti na čtyři nastoupí na pódium znovu country skupina Husmeni, které v 16 hodin 16 minut vystřídá folklorní soubor Libín-S Prachatice.
Jelenovršské slavnosti jsou součástí projektu Schwarzenberský plavební kanál - předání znalostí nové generaci spolfinancovaného z prostředků Evropské unie z Fondu malých projektů Rakousko - Česká republika 2014-2020 a projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, který je spolufinancován z grantu Jihočeského kraje a z daru obce Nová Pec.
(Vloženo 04.08.2019 12:21)
BLÍŽÍ SE PLAVECKÁ POUTNÍ MŠE K ROSENAUEROVĚ KAPLIČCE
KORUNOVÁNÍ PANNY MARIE NEDALEKO JELENÍCH VRCHŮ
Farnost Želnava spolu s Libín-S Prachatice, z.s., zvou na poutní mš k Rosenauerově kapličce Korunování Panny Marie v sobotu 24. srpna 2019 ve 14:00. Poutní mši bude celebrovat P. Karel Falář, administrátor excurrendo farnosti Želnava.
Mše svatá
Rosenauerova kaplička stojí v místě křížení Schwarzenberského plavebního kanálu s Jezerním potokem vytékajícím z Plešného jezera. Dříve zde, na hranicích mezi plöckensteinským a hiršperským polesím visel na stromě obraz Panny Marie. K němu se chodili pomodlit i plavci a lesní dělníci. Modlil se tu i zbožný Joseph Rosenauer, stavitel plavebního kanálu a od roku 1791 plavební ředitel.

Jednou jej při modlitbě napadl pytlák, který se chtěl pomstít nenáviděnému nadlesnímu, když viděl bezbranného klečícího muže v myslivecké uniformě, bodl jej do šíje. Když se zraněný Rosenauer, kterého milovali všichni, co jej znali, otočil, uslyšel výkřik: "Ježíš, Maria, Josef! To je přece Rosenauer!" K jeho nohám se vrhl jemu známý a jinak řádný dělník, který jen občas nedokázal odolat pytláckému pokušení. Prosil jej o smilování a odpuštění. Rosenauer s ohledem na jeho ubohou rodinu se nechal obměkčit a ve svém křesťanském přesvědčení, že za záchranu svého života vděčí modlitbě ke svatému obrázku nechal vystavět prostou malou kapli ze dřeva, která od těch dob sloužila modlitbám tamních lidí i věřících poutníků. V kapli visel votivní obraz se zpodobením celé zmíněné události, jak jej sem dala pořídit rodina plavebního ředitele Josefa Rosenauera, možná i z podnětu tehdy panujícího Josefa knížete ze Schwarzenbergu.

V roce 1818, tedy přesně před 200 lety dřevěnou kapličku nahradila výklenková kaplička z plöckensteinské žuly. Je zachycena na grafice, která je přílohou publikace ředitele panství Český Krumlov a plavebního ředitele Ernesta Mayera o velkém plavebním díle, jakým byl Krumlovsko-vídeňský plavební kanál, v současnosti nazývaný Schwarzenberský, z roku 1830.

Pravděpodobně na přelomu 19. a 20. století byla původní kamenná kaplička obestavěna dřevěnou kapličkou. Podle historického popisu, který v roce 1934 provedl krumlovský malíř Wilhelm Fischer, v ní byl umístěn na plechu malovaný obraz korunování Panny Marie velký 70 x 90 cm. Na něm vpravo byl nad mraky Bůh Otec, na levé straně Bůh syn, nad nimi holubice Ducha Svatého a okolo pět andělů nesoucích kříž, napravo dole anděl s lilií. Na levé straně byl namalován pasáček se sepjatýma rukama a skloněnou hlavou před Pannou Marií.

Při rekonstrukci plavebního kanálu v roce 1999 provádějící firma nabídla, že zhotoví repliku kapličky. Několik trámků s původními nápisy je uložen v Muzeu Josefa Rosenauera a Schwarzenberského plavebního kanálu ve Chvalšinách.

Plechový obraz značně korodoval, v roce 1999 byla zřetelná již jen tvář Panny Marie a holubice Ducha Svatého. Obraz se dostal do stavu, že nebylo možné jej zrekonstruovat (obraz snad je uložen na Správě Národního parku Šumava).

V roce 2000 zadal Karel Jan kníže ze Schwarzenbergu namalování nového obrazu. Objednal jej u akademického malíře Jana Vachudy z Prahy. Umělec byl inspirován jak zbytky původního obrazu, ale i oltářním obrazem z kostela v rodišti Josefa Rosenauera, ve Chvalšinách. Kaplička s novým obrazem korunování Panny Marie byla 20. srpna 2000 vysvěcena. Mši svatou pod širým nebem celebrovali děkan František Honsa z Volar a Dr. Albert-Peter Rethmann z Pasova. Mši byli přítomni i donátor obrazu Karel Jan kníže ze Schwarzenbergu, hosté a věřící.

V roce 2005 navrhl folklorní soubor Libín-S pořádání plaveckých poutních mší v rámci Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, od té doby se mše u Rosenauerovy kapličky ve spolupráci s farností Želnava konají pravidelně.
Protože dřevěnou kapličku z roku 1999 napadla dřevomorka, proto v roce 2017 jelenovršský spolek Svobodný Hiršperk provedl obnovu kapličky.
(Vloženo 04.08.2019 08:43)
DELEGACE LIBÍN-S PRACHATICE A PLAVCŮ OD SCHWRZENBERSKÉHO KANÁLU
POJEDE NA MEZINÁRODNÍ PLAVECKÉ DNY DO RAKOUSKÝCH KORUTAN
Mezinárodní plavecké dny 2019

Mezinárodní plavecké dny 2019
Již za několik dní se vydá na cestu z jižních Čech do rakouských Korutan na mezinárodní plavecké dny - mezinárodní setkání plavců - osmičlenná delegace Libín-S Prachatice, z.s., a plavců od Schwarzenberského plavebního kanálu. Delegaci povede Hynek Hladík, předseda Libín-S Prachatice, z.s., a plavební ředitel.
Co je čeká?
ČTVRTEK 15.08.2019
13:00 - 16:00 přijetí, příjezd a registrace účastníků v TREFF.BERG.
Od 18:00 Odjezd autobusem na zahajovací večer
19:00 v restauraci Gasthof Weigand-Trunk
Přivítání plaveckých spolků, výměna dárků, večeře, zábava a hudba
23:00 zpáteční cesta busem k hotelu
Oberdrauer Flösser

Oberdrauer Flösser
PÁTEK 16.08.2019
Od 08:00 Odjezd busem
Výlet za pěkného počasí k jezeru Weissensee – plavba lodí Alpenperle (delegáti se bohužel tohoto výletu zúčastnit).
09:00 delegáti: Valná hromada Mezinárodní asociace plavců
Od 13:00 odplutí vorů v Oberdrauburg
Od 14:00 mezipřistání vorů v Dellach / Drau
Oběd účastníků od 14:00 Od 16:30 další plavba vorů do Berg im Drauta
l Večeře účastníků od 17:30 a navazující plavecká slavnost na Drávě
22:00 zpáteční cesta busem k hotelu
Oberdrauer Flösser

Oberdrauer Flösser
SOBOTA 17.08.2019
Od 08:00: Odjezd busem
Prohlídka dvou muzeí: 1. korutanské muzeum řemesel v Baldramsdorfu a muzea lidové kultury ve Spital / Drau
Od 10:30 odplutí vorů z Berg im Drautal
Mezipřistání vorů v Dellach / DrauV Oběd účastníků od 13:30
Od 14:30 další odplutí vorů do Sachsenburgu
Od 16:45 připlutí vorů v Sachsenbergu
Večeře účastníků od 17:30 a navazující plavecká slavnost na Drávě
22:00 zpáteční cesta busem k hotelu
Oberdrauer Flösser

Oberdrauer Flösser
NEDĚLE 18.08.2019
Od 07:30: Odjezd busů do Sachsenburgu
08:30 plavecká mše v historickém městečku Sachsenburg
Následně slavnostní průvod k vorovému placu s krojovanou kapelou Hasslacher a místními spolky, koncert na náměstí
Od 09:45 odplutí vorů do Spital an der Drau
Od 11:00 přistání vorů v Spital an der Drau
Ranní sklenka a oběd v tenisové hale
- pro účastníky plavby na voru (4. etapa, hned po připlutí
- pro ostatní účastníky od 12:00
Od 13:00 v tenisové hale
Předání mezinárodní plavecké vlajky plaveckému spolku Suomen Uittoperinneydistys z Finska, návazně odjezd busy na ubytování
Oberdrauer Flösser

Oberdrauer Flösser
Účast novopeckých plavců podpořila obec Nová Pec.
(Vloženp 03.08.2019, 21:30)
PÁTÁ LETOŠNÍ UKÁZKA PLAVENÍ BYLA 31.07.2019 U POTOKU SCHROLLENBACH
Ukázka plavení u potoku Schrollebach
Jediná ukázka plavení dříví na Schwarzenberském plavení dříví, která je ve všední den bývá v posledních letech vždy ve středu na přelomu července a srpna na rakouském území u potoku Schrollenbach - letos to vyšlo na poslední červencový den.
Schwarzenberský plavební kanál, kterému se původně říkalo Vídeňský či Krumlovsko-vídeňský, se stavěl ve dvou etapách - v letech 1789 - 1793 a 1821 - 1824. Kanál umožňoval plavit šumavské palivové dřevo ze schwarzenberského panství Český Krumlov pro císařské hlavní město Vídeň. Stavba však zasáhla i území sousedního panství premonstrátského kláštera Schlägl, bylo třeba projít přes klášterní lesy v délce cca 12 km. Klášter však nechtěl potřebné pozemky prodat, souhlasil pouze s právem užívání. Vzhledem k mimořádnému zájmu císařské vlády zavázala císařsko-královská dvorská komise zavázala klášter, aby umožnil stavbu. Schwarzenberská správa předala k užívání klášteru jeden ze dříve sporných pozemků v oblasti Studničné hory na česko-hornorakouských hranicích, navíc klášter získal rybářská práva na Vltavě mezi potoky Pestřice / Rothbach a Ježová / Iglbach.
Na níže uvedených obrázcích jsou výřezy schwarzenberských lesnickýxh porostních map z let 1893, 1902, 1922 a 1947 revíru Plöckenstein, resp. polesí Plešný, se zákresem situace v oblasti Brunnau / Studničná hora. Les, který poskytlo krumlovské panství klášteru. Pozemek byl vymezen 18 hraničními kameny. Dosud se všechny nepodařilo dohledat v terénu. Na dalších dvou obrázcích jsou dva z nalezených hraničních kamenů - 3 a 14. br>
Na mapách z let 1893 až 1922 je zakreslena pouze hranice mezi tzv. Klášterním lesem, ne však stav lesa, který byl v užívání klíštera. V roce 1935, kdy bylo de iure zrušeno plavení do Vídně, bylo zrušeno užívání klášterních pozemků, proto i klášter ukončil užívání pozemk v oblasti Brunnau. Proto v roce 1947 již je bývalý Klášterní les již na schawrzeberské mapě zakreslen.
Porostní mapa 1893

Porostní mapa 1902

Porostní mapa 1922

Porostní mapa 1947

Hraniční kámen 3

Hraniční kámen 14
Dříví pro Vídeň se plavilo do roku 1891, kdy skončilo po klesajícím zájmu o palivové dříví a zvýšený o uhlí. Klášterní lesní správa plavila svoje dřevo od českých hranic v osadě Sonnenwad, především z lesa Kesselwald směrem k tzv. Krumlovské silnic / Krumauertrasse. Z praktických důvodů to bylo ovšem do lokality Schrolenbach, kde bylo možné založit skládky dřeva, ze kterých se pak odváelo povozy do Aigenu a Schläglu.
Stánek TVB a plaveckého spolku

Stánek TVB a plaveckého spolku

Stánek TVB a plaveckého spolku
Před tři čtvrtě na dvě už fungoval stánek nejen s infomačními materiály turistického regionu Böhmerwald, což je rakouská část Šumavy. Mezi nimi bylo možné zahlédnout i časopis sousedního turistického regionu LIPENSKO - OD STOŽCE PO ROŽMBERK v jeho německé a české mutaci. Hned vedle rozbalil svůj stánek rakouský plavecký spolek, u něj se nabízela káva, domácí koláče, obložené housky, klášterní pivo, limonády.
Alphornbläser Böhmerwald

Alphornbläser Böhmerwald
Přesně ve tři čtvrtě začali hrát hráči na zvláštní dlouhý hudební nástroj ze skupiny Böhmerwald Alphornbläser - hráči na alpský roh. Jejich troubení znělo lesem možná až do Čech, nebože by až do Dolní Vltavice na druhém břehu Lipenské nádrže.
Před druhou hodinou muzikanty vystřídal Reinhold List, jednatel rakouské organizace cestovního ruchu Tourismusverband Böhmerwald, který je spolu s Libín-S Prachatice, z.s., spoluorganizátorem hranice překračujících projektů Schwarzenberský plavební kanál - předání znalostí mladé generaci a Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu. Přivítal turisty z Rakouska, z Čech, jistě i odjinud.
Muzikanti vystřídali nástroje. Když spustili písničku o Šumavě .. Im Böhmerwald, znělo to jako šumavská hymna, kterou zpívali Rakušané německy, Češi česky.
Vrchní plavec Ewald Fuchs
Vrchní plavec Ewald Fuchs vyprávěl o historii Schwarzenberského plavebního kanálu.
O půl třetí Reinhold List přečet plavební rozkaz plavebního ředitele Hynka Hladíka. Ten ani tentokrát, stejně jako před deseti dny, nestál však na břehu plavebního kanálu vedle Reinholda, před dvěma týdny se totiž nepříjemně zranil.
Plavební rozkaz

Plavební rozkaz
Vrchní plavec Ewald Fuchs
Byl vydán pokyn k začátku plavení. Kluci za pomoci plavců naházeli připravené dřevo na hladinu kanálu, Ewald zvedl stavidlo na potoku Schrollenbach, voda nesla polena po hladině plavebního kanálu.
Plavení dřeva

Plavení dřeva
Plavci po plavení zasedli u stolů, dali pivo, něco pojedli a popovídali.
Hranice překračující projekt Schwarzenberský plavební kanál - předání znalostí mladé generaci je spolufinancován z prostředků Evropské unie z Fondu malých projektů Rakousko - Česká republika 2014-2012, projekt Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu podpořily svým grantem Jihočeský kraj a obec Nová Pec finančním darem.
(Aktualizace 02.082019 00:33)
ČTVRTÁ LETOŠNÍ UKÁZKA PLAVENÍ BYLA 20.07.2019 NA JELENÍCH VRŠÍCH
Ukázka plavení na Jeleních Vrších
"Hiršperské slavnosti mají již tradici, nemůžeme je opustit", prohlásil někdy na jaře starosta Nové Pece a obyvatel osady Jelení Vrchy Martin Hrbek. V trochu pozměněné formě se tak konal letos již čtvrtý ročník. I tentokrát se o ni postaral Spolek Svobodný Hiršperk, z.s., spolu s obcí Nová Pec, svůj podíl má ovšem i Libín-S Prachatice, z.s.
V místě, kde dnes je osada Jelení Vrchy, v době jelení říje troubili prý ti nejsilnější jeleni. Poté, co v roce 1793 k Jelenímu potoku došla stavba Schwarzenberského plavebního kanálu, tehdy zvaného Krumlovsko- vídeňský či jen Vídeňský vznikly tu první dřevěné dřevorubecké domky určené pouze pro přenocování lesních dělníků. V roce 1796 bylo schwarzenberskéhou knížecí správou přiděleno pět míst na stavbu chalup k trvalému bydlení.Za další tři roky bylo postaveno na jižních svazích Jeleního potoka dalších 15 domů a na počátku 19.století tu stálo přes dvacet domů. K osadě Hirschbergen / Hiršperky/ Jelení Vrchy patřily podle Seznamu míst v království Českém z roku 1913 samoty Haberdorf, Jánská Pila / Johannessäge, Mázník / Schmierbrenner. Celkem měly v roce 1913 Jelení Vrchy 29 domů s 240 obyvateli, z nich jeden používal jako obcovací řeč češtinu, zbytek mluvil hlavně německy. Po vyhnání německého obyvatelstva v roce 1946 byla většina chalup opuštěna a ponechána napospas přírodě a vandalům. Chátrající domy byly v roce 1953 srovnány se zemí. Stát zůstalo je osm domů. Dnes místa chalup připomínají jen ovocné stromy a kamenné základy.
Hiršperské slavnosti

Hiršperské slavnosti

Hiršperské slavnosti

Hiršperské slavnosti
Stalo se zvykem, že při Hiršperských slavnostech se dobře hraje a zpívá, ale také, že je něco dobrého k snědku. Většina z nabízených dobrot je z produkce místních, bývá tu řada sladkostí, ale i něco slaného, upekly, uvařily, připavily ženské z Jeleních Vrchů. Na grilu se točilo voňavé prasátko, novopečtí hasiči dozírali nad opékáním buřtů. I letos se hrálo a zpívalo, jen to byl jiný žánr, než v předchozích letech, kdy na Jeleních Vrších hrála a zpívala Pošumavská dudácká muzika, letos to bylo v rytmu country. Ale country je vlastně původně lidová muzika amerických kolonistů. V sobotu na Jeleních Vrších hrála jelenoršská country kapela i s jedním z plavců a starostou Nové Pece.
Plavení dříví

Plavení dříví

Plavení dříví
Krátce po druhé si na břeh plavebního kanálu jen kousek od dřevěného plavce Hynka stoupnul vrchní plavec Pavel Štětina, kterého plavební ředitel Hynek Hladík pověřil, aby řídil dnešní plavení dříví. "Plavební ředitel si zlámal ruku, nemůže tu mezi námi být."
Hiršperské slavnosti
Pak už došla řada na plavební rozkaz:

"Plavební rozkaz č.4/2019
k provedení ukázkové plavby dříví

Nařizuji tímto provést ukázkovou plavbu dříví v sobotu dne 21. července 2019 na Jeleních Vrších.

Plavbu nařizuji provést od od domu čp. 13 na Jeleních Vrších zhruba 9 sáhů před hranicí prvního a druhého úseku za můstek ve vzdálenosti cca 191 sáhů za hranicí prvního a druhého úseku. Splaveno bude zhruba 1/4 sáhu palivového dřeva.

Nařizuji dále, aby se k plavbě dostavil v dostatečném počtu plavební personál s potřebným nářadím.

Nástup personálu bude o půl třetí hodině po poledni.

Plavebnímu personálu i případným divákům nařizuji, aby se chovali dle mých rozkazů a dbali všech bezpečnostních opatření, aby nedošlo ke ztrátám na životech či úrazům.

Hynek Hladík, plavební ředitel

Dáno v Prachaticích dne 10. července LP 2019."
Potom ještě vrchní plavec Štětina dodal:

"V celé Evropské unii je zakázaná dětská práce, u nás u kanálu je to jinak, dětská práce je tu žádoucí. Děti, rychle do práce, budete vhazovat dříví!"
Plavení dříví

Plavení dříví

Plavení dříví
A začalo plavení.
Plavení dříví

Plavení dříví
Hiršperské slavnosti

Hiršperské slavnosti

Hiršperské slavnosti
Ukázka plavení dříví na Jeleních Vrších byla součástí projektů Libín-S Prachatice, z.s., Schwarzenberský plavební kanál - předání znalostí mladé generaci spolufinancovaným z prostředků Evropské unie z Fondu malých projektů Rakousko - Česká republika 2014-2020 a Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavbním kanálu podpořeným z grantu Jihočeského kraje a z daru obce Nová Pec.
Příští ukázka plavení dříví se bude konat ve středu 31.07.2019 ve 14:00 u potoku Schrollebach na rakouském území. Tato lokalita je všech míst, na které se provádí plavení dříví (Jelení Vrchy, Ježová / Iglbach, u bavorských hranic, Schrollenbach) od břehu Lipenské přehrady).
(Vloženo 21.07.2019, 20:57)
LIBÍN-S PRACHATICE BYL V JÁMĚ
Na svátek Svaté Markéty, 13. července 2019, se členové folklorního souboru Libín-S Prachatice sjeli do Jámy. Opravdu nejedná se o žádnou jámu, tedy i jakousi díru, ale o osadu Jáma u Mičovic, kde druhým dnem pokračoval již XVII. ročník hudebního festivalu Pod lípou.
Jáma je malá vesnička se třiceti čísly a sedmdesáti obyvateli. Přesto ale Jáma žije. Právě odsud je jihočeská dechová kapela Doubravanka, působí tu Pošumavský spolek hezkých holek pro Jámu a okolí a každý rok se tu už sedmnáct let koná hudební festival Pod lípou. První den je vždy v rytmu rocku, druhý den ve znamení lidových melodií a dechovky. Libín-S Prachatice poměrně pravidelně otevírá program druhého dne.
Starosta Bárta a Libín-S
Když starosta Mičovic Luboš Bárta otevíral nejvýznamnější kulturní akci obce, stál již Libín-S Prachatice nastoupen na okraji na tanec nebezpečně vyhlížejícího mokrého tanečního parketu. Při dechovkových melodiích se samozřejmě tancuje, starosta Bárta také upozorňoval na kluzký parket. Začínalo se o něco později, ve dvanáct pršelo.
Libín-S - Bavorov

Libín-S - Bavorov
Libín-S Prachatice začíná pravidelně Bavorovem. Tanečnice a tanečníci se krásně zrcadlili na mokrém parketu, fotografové měli jistě radost.
Libín-S - Jarmark

Libín-S - Jarmark
Primáška kapely Libín-S Prachatice Helena Dvořáková připomněla, že soubor hostuje na festivalu velmi často, naposledy to bylo před třemi lety. Před nedávnem se Libín-S vrátil z mezinárodního folklorního festivalu v Litvě. Pro litevský festival si připravil i taneční trilogii - Jarmark, Hospoda a Dozvuky - z počátku folklorního souboru, kterou prezentoval i v Jámě.
Nebezpečný pád na nebezpečném parketu
Již v prvním tanečním pásmu Jarmark se ukázala nebezpečnost mokrého a kluzkého parketu. Naštěstí hrůzně vypadající pád Romany, která skončila až na trávníku mimo parket, a Karla skončil naštěstí bez úrazu.
Libín-S - Jarmark

Libín-S - Jarmark

Libín-S - Hospoda

Libín-S - Hospoda

Libín-S - Primáška Helča

Libín-S - Dozvuky

Libín-S - Dozvuky
Vlaďka, Honza, Libuška
V každém vystoupení Libín-S Prachatice nesmí chybět jihočeská Doudlebská polka. Pravidelně Libín-S tančí nejprve sám, pak si tanečnice a tanečníci dojdou pro diváky, aby si společně zatancovali. "S námi si zatancovali v Německu, Rakousku, v Americe, před nedávnem i v Litvě, jistě tomu tak bude i v Jámě", dodala primáška. Parket už osušilo sluníčko, které občas vykouklo z mraků.
Libín-S - Doudlebská

Libín-S - Doudlebská

Libín-S - Doudlebská

Libín-S - Doudlebská
Pak již na řadu přišel rozlučkový tanec V Prachaticích.
Libín-S - V Prachaticích

Libín-S - V Prachaticích

Libín-S - V Prachaticích
Po celou dobu vystoupení seděla do nedávna vedoucí souboru Helena Svobodová nad křížovkami. Až při bližším pohledu bylo vidět, že neluštila, ale celou dobu si dělala poznámky. Uvidíme, co v nich je?
(Vloženo 14.07.2019, 13:51)
ZEMŘEL ZDENĚK PŠENICA, DLOUHOLETÝ PŘEDSEDA
FOLKLORNÍHO SDRUŽENÍ ČESKÉ REPUBLIKY
Zemřel Zdeněk Pšenica
V úterý 09.07.2019 ve věku 55 let náhle zemřel dlouholetý předseda Folklorního sdružení České republiky Zdeněk Pšenica. Poslední rozloučení se konal v sobotu 13.07.2019 v 18:00 hod. v kostele Sv.Kateřině v Zubří.
(Aktualizace 14.07.2019, 13:55)
LIBÍN-S PRACHATICE SE ZÚČASTNIL MEZINÁRODNÍHO FOLKLORNÍHO FESTIVALU
EŽERU SIETUVA 2019 V LITVĚ
25.06.2019, ÚTERÝ
Před odjezdem z Prachatic
Libín-S Prachatice, z.s., v úterý 25.06.2019 odletěl na mezinárodní folklorní festival do Litvy. Autobus s účastníky zájezdu odjížděl již o půl páté z Malého náměstí v Prachaticích, v sedm byli libíňáci v Praze na letišti, v devět odlétalo letadlo společnosti Air Baltic do lotyšské Rigy.
Na letišti v Praze - Ruzyni
Vzhledem obsazeností letů z Rigy do litevského Vilniusu v 11:45 místního času odlétala pouze větší polovina, zbytek odlétal zhruba o tři hodiny později.
Let Praha - Riga
Na vilniuském letišti očekávala první partu Jelena z Ignaliny a dovezla ji do obrovského nákupního centra na okraji litevského hlavního města. Po páté hodině se již sešli všichni v autobusu jedoucím do Ignaliny. V Ignalině se soubor ubytoval a čekala jej první večeře.
Tak tady bydlíme

První večeře v Litvě

První večeře v Litvě
26.06.2019, STŘEDA
Ignalinští organizátoři folklorního festivalu EŽERU SIETUVA 2019 připravili pro prachatické na středu 26.06.2019 poznávací program. Město Ignalina leží přímo na hranicích nejstaršího z pěti litevských národních parků - národního parku Aukštaitijos. Mezi lesy a kopci je rozptýleno 126 jezer. Poznávání okolí Ignaliny začalo půldenní návštěvou národního parku. Výchozím bodem byla vesnice Paluše, kde sídlí správa parku. V doprovodu pracovníka správy národního parku Aukštaitijos jsme si prohlédli nejprve areál dřevěného kostela Sv. Josefa postavený mezi lety 1747 - 1757, který je považován nejstarší dřevěný kostel v Litvě.
Kostel Sv. Josefa v Paluše

Areál kostela Sv. Josefa v Paluše
Jedním z turistických cílů v národním parku je 175 m vysoký vrch Ladakalnis, z jehož vrcholu je výhled na šest jezer - Ukojas, Linkmenas, Pakasas, Asekas, Alksnaitis a Alksnas. Navštívili jsme i Hradní vrch - Papiliakalnes piliakalnis.
Před stoupáním na Ladakalnis

Vyhlídka na jezero Linkmenas
Autobus nás dovezl k rozhledně Šiliniškiu, vystavěné na telefonním stožáru nad jezerem Ukojas.
Na rozhledně Šiliniškiu

Na rozhledně Šiliniškiu
Zajímavá byla návštěva vodního mlýna z 19. století ve vesnici Ginučiai.
Stulíky na jezeře Sravinaitis

Vodní mlýn v  Ginučiai
Nejstarší vesnicí na území národního parku Aukštaitijos je Stripeikiai. Dostanete se do ní jen po úzké prašné lesní cestě. Sídlí tu jedinečné litevské muzeum včelařství.
Muzeum včelařství Stripeikiai

Muzeum včelařství Stripeikia

Muzeum včelařství Stripeikia
Večer měl v usedlosti Sauletekis Libín-S Prachatice návštěvu. Přijela ignalinská skupina lidové hudby Čiulbuté, takže se konala česko-litevská folklorní slavnost, při které předvedly oba soubory své písně a tance, ale také se tyto tance či taneční hry učily navzájem.
Skupina lidové hudby Čiulbuté

Skupina lidové hudby Čiulbuté

Taneční hry

Společné foto
27.06.2019, ČTVRTEK
Program 27.06.2019 byl poněkud jiný než ten včerejší. Krátce po snídani jsme se přesunuli jen malý kousek na okraj Ignalinty. Jeli jsme do pekárny, kde pečou tradiční litevské pečivo šakotis, které patří do podobné "rodiny" jako je u nás známý trdelník. Peče se na otevřeném ohni. Paní, která před našima očima šakotis pekla, vyprávěla o tom, kde všude se šakotis peče, od Litvy, přes Německo až po Japonsko, jen všude má nejspíš nějaký ten místní název. Na filmu jsme viděli, že v Německu pečou šakotice která vypadá úplně stejně jako český trdelník. Na asi 50 cm dlouhý šakotis je prý potřeba asi 25 vajec, mouka, cukr, kysaná smetana. Pak si skoro každý mohl vyzkoušet, jak se odkapávající těsto nanáší na otáčející se kužel. Před pečením i po dopečení jsme mohli dva druhy šakotise ochutnat. Předem upečený šakotis bylo možné si koupit jako suvenýr z Litvy. A před odchodem z pekárny jsme námi upečený šakotis dostali.
Pekárna šakotise

Pekárna šakotise

Pekárna šakotise
Přejezd zpět centra Ignaliny netrval dlouho, autobus zastavil nedaleko od okresní knihovny, kterou jsme si v doprovodu paní ředitelky prohlédli. Nezůstalo jen u prohlížení, zaměstnanci knihovny přivedl své hosty ke hře. Každý z nás se připojil přes mobilní telefon k počítači knihovny, posléze přišel test o České republice, pro část z nás bohužel, v angličtině. Soutěžilo se, kdo odpoví nejrychleji, ale hlavně dobře. Samozřejmě, že neangličtináři byli znevýhodněni. Nejlépe se umístila Martina. I další bod návštěvy byl tvořivý, o tom hovoří ale fotografie.
Ignalinská knihovna

Ignalinská knihovna

Ignalinská knihovna
Nedaleko od knihovny je gymnázium, tam jsme byli ohlášeni potom. Původně se počítalo, že půjdeme pěšky, déšť to pozměnil. Do školy se těšila především paní učitelka Helča - naše houslistka. Ale zajímavá návštěva to byla pro všechny. Jen tak mimochodem, litevské děti z prvního stupně mají prázdniny od poloviny června, druhý stupeň pak o týden později. Do školy se vrátí žáci a studenti (i vysokých škol) opět počátkem září.
Ignalinské gymnázium

Ignalinské gymnázium

Ignalinské gymnázium
Při příjezdu na oběd jsme zjistili, že už máme basu, takže zkoušky mohou začít.
Ve dvě odpoledne jsme se vydali na další výlet, čekala nás asi třicet kilometrů dlouhá cesta do Mielagénai a do Paliesius. Když náš autobus zastavil před klasicisním kostelem v Mielagénai rozezněly se na vedlejší zvonici zvony, po vstupu do kostela Sv. Jana Křtitele pak z kůru varhany a zpěv. Místní farář nás potom přivítal v kostele, pak vyprávěl o historii kostela. Při našem odchodu z kostela zněly opět zvony.
Kostel Sv. Jana Křtitele v Mielagénai

Kostel Sv. Jana Křtitele v Mielagénai
Paliesius od Mielagénai není daleko, však také nezvykle velký kostel nechal v osmnáctém století postavit bohatý majitel paliesiouského statku. Statek byl naším dalším cílem. Je obdivuhodné, co nový majitel statku udělal z budov vážně poškozených či zcela zničených sovětským kolchozem.
Statek Paliesius

Statek Paliesius

Statek Paliesius
Před večeři se konala první zkouška, občas přerušená přeháňkou.
Zkouška Libín-S

Zkouška Libín-S

Zkouška Libín-S
28.06.2019, PÁTEK
V pátek dopoledne bylo ještě poznávací, pěšky jsme se vydali do centra města na poznávací kolečko.
Prohlídka Ignaliny

Prohlídka Ignaliny

Prohlídka Ignaliny
Po návratu byla chvilka na odpočinek, Karel odpovědný za průběh zkoušel vyhlásil poslední zkoušku před dnešním vystoupením. V pět odpoledne nás čeká odjezd na první festivalové vystoupení ve zhruba šedesát kilometrů vzdáleném Moletai.
Zkouška Libín-S

Zkouška Libín-S

Zkouška Libín-S
Po páté odpoledne odjel autobus se souborem Libín-S Prachatice z Ignaliny do zhruba 60 km vzdáleného Molenai, či spíš do nedalekého lesa na břehu říčky Siesartis před jejím ústím do jezera Pastovis. Překvapivě právě tady na pravém břehu říčky bylo obrovské jeviště, na druhém břehu přírodní hlediště s pevně zabudovanými lavičkami. Byli jsme u cíle.
Přijeli jsme do Molenai

Stulíky v říčce Siesartis
Přesně o sedmé byl zahájen folklorní festival EŽERU SIETUVA 2019. Slavnostní taneční zahájení připomínající pohanské zvyky spojené se slunovratem a vyznávání boha ohně. Došlo i k zapálení festivalového ohně na břehu říčky. Pak nástup zástupců vystupujících souborů z Moldavska, Ruska, Portugalska, České republiky (Libín-S Prachatice zastupovali Jana, Helča D., Vašek a Lenka s Péťou), Ukrajiny, Chile a z Litvy. Festival otevřel starosta Molenai Saulius Jauneika. Hostitelé předali drobné dárky pro členy souboru, také hosté měli přichystány drobnosti. Libín-S Prachatice přivezl knížku vydanou ke třicetinám souboru a několik propagačních letáků z Prachatic.
Zahájení festivalu

Zahájení festivalu

Zahájení festivalu
Na pódiu se pak postupně vystřídaly soubory Dregajka z Moldavska, Zabava z Ruska, Monte verde z Portugalska, Libín-S Prachatice z České republiky, Svitlycia z Ukrajiny, Dzvinochok z Ukrajiny, chilský univerzitní soubor a vokální soubor A Cappella z Litvy. Helena s Hynkem byli na přijetí starostou města.
Moldavský soubor

Helena zazpívala pozdrav

Portugalský soubor

Libín-S Prachatice

Libín-S Prachatice

Libín-S Prachatice

Libín-S Prachatice

Ukrajinský soubor

Chilský soubor

Litevský soubor
29.06.2019, SOBOTA
Dopoledne se konala zkouška, od sedmi večer je vystoupení ve Švenčionisu.
Sobotní večer vystupoval folklorní soubor Libín-S Prachatice na druhém dnu festivalu lidového tance EŽERU SIETUVA 2019 u zhruba 25 km vzdáleného Švenčionelai. Pódium bylo i zde umístěno v přírodním amfiteátru nedaleko jezera, tentokrát to bylo jezero Belys. Lidí nejspíš bylo podstatně více.

V sedm večer začala slavnost tanečním vystoupením skupin Aukštaitia a TREPSIS, krátkým průvodem zúčastněných souborů, slovy starosty města a čestného hosta - velvyslance státu Izrael.
Zahájení festivalu

Zahájení festivalu

Zahájení festivalu
Zástupci města a zúčastněných souborů si vyměnili dárky, poté již začal program festivalu. Na pódiu se vystřídaly nejdříve litevské soubory, potom moldavský Drekajka, Libín-S Prachatice, lotyšský Perla, ruský Zabava, chilský vysokoškolský soubor, ukrajinský soubor Svitlycia a kapela Dzvinočok a portugalský Monte verde.
Libín-S Prachatice

Libín-S Prachatice

Libín-S Prachatice

Lotyšský soubor

Lotyšský soubor

Ruský soubor
30.06.2019, NEDĚLE
Festival lidového tance EŽERU SIETUVA 2019 skončil finálovým vystoupením u Ignalině.

Před půl pátou byl Libín-S Prachatice již připraven v krojích k odjezdu do festivalového areálu v lese jen kousek od břehu jezera Ilgis nedaleko od Ignaliny. Ještě poslední fotografie.
Foto před odjezdem
Folklorní festival EŽERU SIETUVA se koná každé dva roky, letos se konal po třinácté. Finálové vyvrcholení probíhá v Ignalině. Letošního festivalu se zúčastnily soubory z Portugalska, Chile, Ruska, České republiky, Moldavska a Ukrajiny. Zahraniční hosty doplnily ještě domácí lotyšská lidová kapela Ringe a folklorní skupiny Gaja, dále soubory ignalinského kulturního a sportovního střediska.

Před šestou hodinou na okraj festivalového areálu přišel průvod účastníků, v jeho čele za dívkou nesoucí kříž s kruhem a nápisem ČEKIJA a českou vlajkou soubor Libín-S Prachatice, postupně pak soubory sestoupily uličkami mezi diváky k okraji asfaltové plochy, která se pro dnešek stala tanečním pódiem. Na ploše se rozvinul rituální tanec žen a dívek kolem ohně, který byl uctěním ohně, vody a bylin a byl oslavou nejdelších dnů a nejkratších letních nocí. Poté postupně soubory procházely mezi dívkami, snášely se na ně kapky zázračné vody z rukou dívek, semena bylin. Každý z vedoucích souborů pak na oheň vhodil něco bylin.
Zahájení

Zahájení

Zahájení

Zahájení
Před mikrofon předstoupil i místostarosta Ignaliny Manfredas Žymantas. Z jeho slov vyjímám: "Jsme malý národ, takže je velmi důležité udržet naše zvyky, tradice, zpěv, tanec a hudbu. Tyto festivaly jsou také potřebné pro to, abychom mohli ukázat svoje umění a lépe poznat jiné světové kultury." Starosta předal pak zástupcům vystupujících souborů dárky města (dostali např. velký nazdobený šikatis, což je litevská sladká pochoutka, bochník litevského krásně ozdobeného černého chleba). I soubory předávaly drobné dárky. Slavnostního ceremoniálu se vedle stovek (možná tisícovky) diváků zúčastnili Slavnostní chvíle se zúčastnily také poslankyně Evropského parlamentu Bronis Rope, poslanci litevského sejmu Gintautas Kindurys a Vytautas Rastenis, starosta obce Švenčionys Rimantas Klipčius a náměstkyně starosty města Moletu Vaida Sauguniene.
Předání dárků
Po úvodních vystoupeních litevských souborů na plochu nastoupil portugalský soubor z Madeiry MonteVerde, po něm pak postupně ruský soubor Zabava, místní soubor z Ignainy, Libín-S Prachatice z České republiky, moldavský soubor Dregajka, chilský vysoukoškolský soubor, ukrajinský Dzvinočok a ukrajinský soubor Svitlicia, při čemž některé soubory měly svoje zhruba půlhodinové vystoupení rozdělené do dvou polovin.
Portugalský soubor

Ruský soubor

Litevský soubor

Libín-S Prachatice

Ruský soubor

Litevský soubor

Libín-S Prachatice

Libín-S Prachatice

Libín-S Prachatice

Libín-S Prachatice

Libín-S Prachatice

Chilský soubor

Ukrajinský soubor
Krátce před půl dvanáctou večer skončil společným tancem všech souborů, vypuštěním balonů přání a společným fotografování.
Závěrečný společný tanec

Závěrečný společný tanec

Závěrečný společný tanec

Závěrečný společný tanec
Cestou na ubytovnu se členové souboru Libín-S Prachatice shodli na tom, že finále festivalu EŽERU SIETUVA 2019 v Ignalině bylo ze všech třech festivalových večerů nejlepší. Jistě tomu napomohla vzorná organizace, originální zahájení, blízkost mezi vystupujícími a diváky i společný tanec.
01.07.2019, PONDĚLÍ
Libín-S Prachatice se v pondělí 01.07.2019 vrátil z Litvy domů. V Litvě folklorní soubor byl od úterý 25.06.2019. Litevští hostitelé z Ignaliny, partnerského města Prachatic, pro něj připravili jak program poznávací, tak účast na mezinárodním festivalu lidových písní a tance EŽERU SIETUVA 2019.

V prvním červencovém dni ve čtvrt na deset do usedlosti Sauletekis, který se stal téměř na týden pro Libín-S domovem, místem ubytování, stravování, ale i zkoušení, v okrajové části Ignaliny, se přijeli rozloučit místostarosta města Manfredas Žymantas, Rasa Juodagalviene ze samosprávy města a česky mluvící Jelena Jusis, která se souboru věnovala prakticky po celou dobu pobytu.
Rozloučení

Rozlučkové foto

Rozloučení

Rozloučení
Představitelům města poděkovali vedoucí folklorního souboru Libín-S Prachatice Jana Holá a předseda Libín-S Prachatice Hynek Hladík. Jana Holá ocenila program, vynikající organizaci celého třídenního festivalu. Nejlepší však byl program finálního dne v Ignalině. Místostarosta i Rasa Juodagalviene ocenili vystoupení Libín-S Prachatice.

Ještě bylo potřeba pořídit rozlučkové fotografie, vedle Manfredas Žymantas, Rasy Juodagalviene a Jeleny Jusis se mezi fotografované libíňáky přidala i paní domácí Račkos.
Krátce po půl desáté vydal autobus s folklorním souborem Libín-S Prachatice na zhruba dvou hodinovou cestu na letiště ve Vilniusu. Tam se soubor musel rozdělit na dvě skupiny, první odlétala na první etapu cesty do Rigy krátce po příjezdu do Vilniusu, druhá o několik hodin později. Z Rigy. Z Rigy do Prahy už letěli všichni společně.
Vilnius je pod námi
Článek v lotyštině o závěrečném dnu festivalu EŽERU SIETUVA 2019 obsahující i fotografie přinesly i webové stránky města Ignalina.
Účast folklorního souboru Libín-S Prachatice na mezinárodním folklorním festivalu EŽERU SIETUVA 2019 byla podpořena grantem Jihočeského kraje a příspěvkem města Prachatice.
(Vloženo 05.07.2019, 09:11)
LIBÍN-S PRACHATICE VYSTOUPIL VE VLACHOVĚ BŘEZÍ
PŘI OTEVŘENÍ PANSKÉHO PIVOVARU
Otevření Panského pivovaru
Před slavností otevření

Před slavností otevření
1. června 2019 byl ve Vlachově Březí znovuotevřen Panský pivovar. Za obnovou pivovaru stojí tři muži Radek Arnošt, Aleš Nedvec a Jaroslav Havlátko. Všichni tři se postavili před zhruba pět stovek hostů na rozlehlém pivovarském dvoru za vlachovobřezským zámkem.
Šéfové pivovaru

Šéfové pivovaru
"Jsme řemeslný pivovar, který ctí odkaz české pivovarské tradice. Vaříme pivo z nejlepších českých surovin a necháváme je zrát klasickým způsobem. Nefiltrujeme, nepasterujeme, abychom mohli nabídnout pouze čerstvé živé pivo plné chuti bez kompromisů. Věříme v tradici, věříme v poctivost, věříme v to, dělat správné věci pořádně. Chceme navázat na nejlepší tradice českého pivovarnictví a poskytnout ve svém okolí "nový" zážitek chuti piva všem, kteří hledají poctivou alternativu k průmyslovým pivům. Chceme přispět k povznesení české pivní kultury zpět na úroveň, která jí historicky patří, rozdávat radost všem, kteří věří v to samé jako my, a pomáhat na svět dobrým věcem v našem nejbližším okolí."
Zdravice Davida Vávry
Zdravici přednesl architekt David Vávra, který se podílel na architektonickém řešení pivovaru.
Dárek Davida Vávry
David Vávra přinesl šéfům nového pivovaru malý, ale poctivě zabalený dárek - grafický návrh světel v pivovarském sálu.
Co se týče samotného piva, nosným produktem je klasický český ležák, který budou doplňovat vybrané svrchně kvašené speciály a výroční edice pod obchodní značkou Březí koza. Tento název vznikl z ankety ve Vlachově Březí, jejíž cílem bylo najít ten nejvhodnější. Dorazilo 130 návrhů, z nich byla vybrána Březí koza. Proč právě tenhle název? Ve znaku města Vlachovo Březí je kozel. Kozel však v názvu být nesměl. Proto koza. Proč březí, to je jasné, je z Vlachova Březí. Ale on ten název je trochu dvojznačný, právě březí koza, její siluetu, poněkud připomínající těhotnou ženu, je na etiketě, v logu. A na bílých tričkách, do kterých byli oblečeni nejen šéfové, ale i všichni, co byli při prodeji piva při slavnosti, je na zádech nápis BŘEZÍ KOZA - vymazlený pivo. Autorka názvu dostala poukázku na sto piv. Překvapením pro pivovarníky bylo sdělení, že autorka názvu pivo nepije.
Březí koza

Autorka názvu piva
Zato členové folklorního souboru Libín-S Prachatice, kteří se do oslavy otevření pivovaru zapojili, pivo pijí.
Standa pivo pije
Však také první taneční pásmo, se kterým se na dláždění pivovarského dvora (pro tanec asi není dlažba optimální) byla hospoda. Chlapi tancoval s velkými džbány, děvčata s půllitry z hrdějovické keramiky s logy souboru.
Libín-S Prachatice - Hospoda

Libín-S Prachatice - Hospoda

Libín-S Prachatice - Hospoda

Libín-S Prachatice - Hospoda

Libín-S Prachatice - Hospoda
V závěru tance ukázal Karel sládkovi, že ve džbánu nemá pivo. Sládek pochopil a přinesl po chvilce měděný džbán s pivem. Džbán pak putoval mezi členy souboru.
Sládku, mám prázdný džbán
V rámci slavnosti byl proveden křest knihy Historie panského pivovaru ve Vlachově Březí Heleny Dvořákové a Libuše Kropáčkové, kterou vydal Městský úřad Vlachovo Březí. Obě autorky pátraly a sbíraly podklady ve Státním okresním archivu v Prachaticích, ve Státním oblastním archivu v Třeboni a Státním oblastním archivu v Litoměřicích. Kniha má 63 stran, na kterých je vedle textu celá řada kopií historických dokumentů, listin, dokumentací a historických i současných fotografií. Křest byl proveden originálním vlachovobřezským ležákem Březí Koza.
Autorky knihy

Křest knihy

Křest knihy
Libín-S Prachatice navázal dalším tanečním pásmem Koně. Ostatně koně bývaly na každém pivovarském dvoře, jistě tedy i ve Vlachově Březí. Ale kůň souboru Libín-S Prachatice není jen tak obyčejný kůň, umí i tancovat. Během tance se občas vydal mezi diváky, aby polaškoval s dětmi, sem tam do někoho strčil či udělal jinou "lumpárničku".
Libín-S Prachatice - Koně

Libín-S Prachatice - Koně

Libín-S Prachatice - Koně

Libín-S Prachatice - Koně

Libín-S Prachatice - Koně
V závěru kůň padl, z něj se vyklubali Karel s Jirkou. Obzvlášť těm dvěma se pivo hodilo, bylo opravdu třeba.
Libín-S Prachatice - Koně

Libín-S Prachatice - pivní záchrana

Libín-S Prachatice - pivní záchrana
Rozlučkovým tancem souboru je tanec v Prachaticích. Libín-S Prachatice se jím loučil i ve Vlachově Březí. Jen ve Vlachově Březí byl závěrečný tanec s džbánem s pivem.
Libín-S Prachatice - V Prachaticích

Libín-S Prachatice - V Prachaticích
Na závěr přišly na řadu památeční společné fotografie, soubor pozval mezi sebe i Davida Vávru.
Libín-S Prachatice - foto na památku
Helena požádala architekta Vávru o podpisy. David Vávra dostal i několik souborových pohlednic, včetně pohlednice ze Schwarzenberského plavebního kanálu. Překvapením bylo Vávrovo přiznání, že Schwarzenberský plavební kanál dobře zná, že podle něj jezdí rád na kole. Na plavení dříví, nebo na vystoupení souboru Libín-S Prachatice u plavebního kanálu zatím nebyl. Třeba někdy příště!
Libín-S Prachatice - V Prachaticích
Libín-S Prachatice je nositelem projektů Schwarzenberský plavební kanál - předání znalostí mladé generaci a Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu spolufinancované z Fondu malých projektů Rakousko - Česká republika 2014-2020, z grantu Jihočeského kraje a z daru obce Nová Pec.
(Vloženo 02.06.2019 09:38)
PLAVEBNÍ SEZÓNA BYLA ZAHÁJENA 18.05.2019
Zahájení plavební sezóny - plakát
V sobotu 18. května 2019 byla na Jeleních Vrších zahájena 22. novodobá plavební sezóna na Schwarzenberském plavebním kanálu.

Program slavnosti zahájení plavební sezóny začal v pravé poledne u horního portálu plavebního tunelu. Plavební ředitel Hynek Hladík sděll, že dnešní akce chce připomenutím plavců, kteří v době, kdy se plavilo po plavebním kanálu ze Šumavy palivové dříví pro císařské hlavní město Vídeň, bylo třeba zhruba 300 - 350 dělníků na vytahování dřeva před ústím řeky Große Mühl do Dunaje, přicházeli v celých skupinách mladých muži a ženy z jižních Čech - z Prácheňského kraje, tedy z Písecka, Strakonicka a Prachaticka. Přestože pracovali velmi tvrdě od pěti ráno do sedmi večer, po práci vytáhli z domova přinesené housle, citery a v Čechách tehdy ještě obvyklé dudy, večer se hrálo, zpívalo a tancovalo, plavci si jistě i vyprávěli různé historky. Projekty folklorního souboru Libín-S Prachatice Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu a Schwarzenberský plavební kanálu - předání zkušeností mladé generaci tohle všechno - vyprávění historek, písničky, hudba, tanec a samozřejmě plavení dříví přinášejí. A to, že se snažíme předávat zkušenosti jistě také diváci uvidí!

V úvodu kapela Libín-S Prachatice zahrála první dětskou písničku, pak už tu byla pohádková babička Helena Svobodová, která postupně vyprávěla pohádky O zvláštním zvířeti, O uhlíři a lesním mužíkovi, chybět nemohla pohádka, která tady u plavebního kanálu prostě nemůže chybět - O vodníku Žbluňkalovi a o tom, jak mu uplavalo prádlo. Ta poslední je z pera volarského spisovatele Ivo Stehlíka.
Pohádky z obou stran Šumavy

Pohádky z obou stran Šumavy
O hodinu později na pódium na Jeleních Vrších nastoupili tanečnice, tanečníci a muzikanti folklorního souboru Libín-S Prachatice. Libín-S začíná vždy tanečním pásmem Bavorov, nejinak tomu bylo na Jeleních Vrších. Další přišla na řadu Hospoda, tanečníci tančili s velkými džbány, děvčata měla při tanci v rukou půllitříky. Další z tanečních pásem bylo dokladem předávání znalostí nové generaci - Žába leze. Na pódiu se nejdřív honily děti, Jana, vedoucí souboru je "uklidnila", děti zavolaly své babičky, společně pak zatančili Ševce, následoval tanec s miláčky - panenkami či plyšovým pejskem Čárlíkem. Posledním tancem prvního bloku byla Doudlebská polka.
Libín-S - Bavorov

Libín-S - Bavorov

Libín-S - Hospoda

Libín-S - Žába leze

Libín-S - Žába leze

Libín-S - Žába leze, muzika

Libín-S - Doudlebská polka
Před asi 20 lety rakouská kulturní iniciativa SUNNSEITN realizovala projekt Kulturní osa plavební kanál. V jeho rámci bylo u plavebního kanálu a jeho blízkosti umístěno šest moderních skulptur. Jedna z nich - Strážce prachatického sochaře Davida Svobody - "vyrostla" v místě odbočení Želnavského smyku ze Schwarzenberského plavebního kanálu na pozemku obce Nová Pec. SUNSEITN pronajmulo skulpturu obci Nová Pec (pod kterou patří i osada Jelení Vrchy), jejímž starostou byl tehdy Jan Jelen. To bylo pro Gottharda Wagnera inspirací při stanovení nájemného - jeden parohový knoflík. Ten letošní by měl být osmnáctý.

Na pódium nastoupila tříčlenná hudební skupina Wiadawö (to prý znamená "jen tak"), její vedoucí je Gotthard Wagner. Letos si přivzali i novopeckého starostu Martina Hrbka. Tak si společně zaimprovizovali dva Hornorakušané, jeden muzikant z Jižních Tyrol a jeden Čech. Při malém ceremoniálu Martin předal Gotthardovi smluvní nájemné. Ten letošní knoflík byl asi dosud nejmenší.
Wiadawö

Wiadawö

Wiadawö
Jen o pár desítek metrů dál už byla připravena kapela Libín-S Prachatice a dva fousáči Pavlové Štětinové. Před patnácti lety byl v Nové Peci starostou Pavel Štětina starší. Podle nápadu otce Martina Hrbka Čestmíra byl ve stodole domu Hrbkových byla zřízena expozice KANÁL EXPO. Slavnostně ji "znovu otevřel" Martin Hrbek.
Znovuotevření KANÁL EXPO

Znovuotevření KANÁL EXPO

Znovuotevření KANÁL EXPO
Přes cestu od domu č.p. 13 již proudila plavebním kanálem prudce voda, za kanálem byla zahalena jakási dřevěná figurína. Pavel Štětina spolu s Martinem Hrbkem vyzvali plavebního ředitele Hynka Hladíka, aby provedl odhalení, Proti expozici KANÁL EXPO se objevila dřevěná socha, kterou Pavel Štětina nazval Plavcem Hynkem. Je poctou starých plavců na Schwarzenberském plavebním kanálu.
Odhalení sochy Plavce Hynka

Odhalení sochy Plavce Hynka
Nastala doba plavení. V celé Evropské unii je zakázána dětská práce, ale tady u plavebního kanálu je povolena a navíc je žádoucí. Děti se ujmuly vhazování připraveného dřeva, které se za nedlouho vydalo na několik set metrů dlouhou plavbu.
Plavení dříví

Plavení dříví

Plavení dříví

Plavení dříví
Závěr slavnosti byl opět ve folklorním duchu v podání Libín-S Prachatice. Na řadu přišlo humorné pásmo Slepice, podruhé Švec v podání dětí a babiček, Koně a úplně nakonec V Prachaticích.

Plavební ředitel Hynek Hladík mohl prohlásit 22. novodobou plavební sezónu za zahájenou.
Plavec Hynek

Libín-S - Slepice

Libín-S - Žába leze

Libín-S - Koně

Libín-S - V Prachaticích
Projekt Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu je spolufinancován z grantů Jihočeského kraje, města Prachatice a z příspěvku obce Nová Pec.

Projekt Schwarzenberský plavební kanál - předání zkušeností nové generaci je spolufinancován z Fondu malých projektů programu Evropské unie Interreg.
(Aktualizace 19.05.2019, 18:41)
LIBÍN-S PRACHATICE HOSTEM V LINCI

JIŽNÍ ČECHY HOSTEM V LINCI
Jižní Čechy hostem v Linci
Libín-S Prachatice byl v pátek 17. května 2019 hostem v Linci. Bylo to v rámci třídenní akce Jižní Čechy hostem v Linci.
Do hornorakouského hlavního města cestoval prachatický folklorní soubor spolu s hudebním souborem Cink Střední pedagogické školy v Prachaticích.
Autobus dorazi do Lince
Na programu byla vystoupení naplánována na páteční dopoledne, Cink měl nastoupit na pódium na Hlavním náměstí / Hauptplatz v deset hodin, Libín-S Prachatice ve čtvrt na dvanáct. Autobus dorazil na dunajské nábřeží u uměleckého muzea Lentos krátce po deváté. Zpěvačky i muzikanti Cinku se museli rychle převléknout a přejít na náměstí. Auto muselo odvést basu a další větší nutné předměty Cinku. Pak přišly na řadu poměrně objemné rekvizity souboru Libín-S (např. prostice, plavební háky, ostatně i libíňácký kůň) a taky jeho kontrabas.
Poslední přípravy

Poslední přípravy

Poslední přípravy
Libíňaci měli pak o něco víc času.

Hlavní náměstí / Hauptplatz opravdu žilo. Téměř na třetině jeho plochy byly stánky a pódium akce Jižní Čechy hostem v Linci - hned za 20 metrů vysokým barokovým morovým sloupem se Svatou trojicí stan Budějovického Budvaru více než desítka stánků nabízejících řemeslné výrobky a také ledacos dobrého k jídlu. Naši pozornost ale upoutalo velké pödium na kterém zněly melodie hudebního souboru Cink.
Hlavní náměstí s pódiem

Na pódiu Cink

Na pódiu Cink, v hledišti libíňáci
Asi ve tři čtvrtě na jedenáct, v závěru vystoupení Cinku, bylo avizováno vystoupení Libín-S, ale najednou z různých stran náměstí přicházely skupiny rakouských dětí. Speaker ohlásil vystoupení lineckých dětí v rámci hornorakouského dne dětských písní. Právě touto dobou na různých místech Horních Rakous zpívá zhruba dvacet tisíc dětí tradiční a novodobé dětské písničky z Horních Rakous i z celého světa, ale songy z dětských filmů a muzikálů. Na pódium nastoupili prvňáci z jedné z lineckých škol, v okolí pódia několik stovek dalších dětí, většinou o něco starších. Na sedačkách pod pódiem se samozřejmě usadily desítky maminek, které byly zvědavé na své děti. Hned vedle pódia se objevil starosta Lince Klaus Luger, vedle něj radní města zodpovědná za kulturu Doris Lang-Mayerohofer. Speaker si všiml, že starosta zívá, zato šéfová kultury prý překvapením nemohla zavřít ústa, ještě nikdy neviděla zpívajícího starostu.
Horní Rakousy zpívají dětské písně
O půl dvanácté zazněly první melodie tanečního pásma Bavorov, ostatně právě Bavorovem začínají vystoupení folklorního souboru Libín-S Prachatice, Pavel Jordák vynikající němčinou představil nejen Libín-S Prachatice, ale také další taneční pásmo Soumaři. Libín-S připravil Soumary pro město Prachatice. Vždyť historie Prachatic byla po staletí spojena se Zlatou stezkou a se soumary. Libíňáci v pásmu představují nejen těžkou a nebezpečnou práci soumarů, vždyť byli ohrožováni lapky, kteří v kolonách soumarů viděli snadnou kořist, ale také samotná cesta třeba kolem Vltavy procházela přes hluboká rašeliniště, kde krok vedle mohl znamenat konec. Daleko líp bylo třeba někde kolem Volar, kde na loukách děvčata sklízela seno, občas se podělila o vodu. A což teprve, když soumaři dorazili do Prachatic a prodali sůl. Pak nastal čas na zábavu, obveselení, napít, najíst...
Libín-S - Bavorov

Libín-S uváděl Pavel Jordák

Libín-S - Soumaři

Libín-S - Soumaři

Libín-S - Soumaři
Libín-S Prachatice je již asi dvacet let spojen se Schwarzenberským plavebním kanálem, není tedy divu, když přišel s tanečním pásmem plavci.
Libín-S - Plavci

Libín-S - Plavci

Libín-S - Plavci

Libín-S - Plavci

Libín-S - Plavci
Byly doby, kdy v každém dvoře byli koně. A právě taneční pásmo o koních přišlo na řadu v blížícím se závěru. A ten libíňácký kůň umí i tancovat.
Libín-S - Koně

Libín-S - Koně

Libín-S - Koně

Libín-S - Koně

Libín-S - Koně
Úplně posledním tancem bylo V Prachaticích, Libín-S Prachatice se jím rozloučil s Lincem.
Libín-S - V Prachaticích

Libín-S - V Prachaticích

Libín-S - V Prachaticích

Libín-S - V Prachaticích

Libín-S - V Prachaticích
Během odpoledne na hlavním pódiu vystoupila další prachatická skupina - Beltina. V době její prezentace již autobus se soubory Libín-S Prachatice a Cink ujížděl směrem do Čech.
(Aktualizace 20.05.2019, 08:39)
LIBÍN-S PRACHATICE SLAVIL TŘICETINY
Plakát
Libín-S Prachatice vznikl na přelomu let 1988/1999, takže v současnosti si připomíná 30. "narozeniny". Za třicet let se v souboru vystřídalo zhruba 85 členů, několik jich je aktivních do současnosti. Jedním ze zakladatelů tehdy nového souboru byla dosavadní vedoucí souboru Helena Svobodová. Na oslavu "narozenin" v sobotu 06.04.2019 v sálu Národního domu v Prachaticích pozvali členové Libín-S Prachatice především bývalé členy, ale také představitele města a také svého senátora Tomáše Jirsu, který soubor nikdy nenechal v úzkých, strakonický Prácheňský národopisný soubor. Prácheňáci před cestou do Prachatic ještě stačili zajít na svatbu bývalých členů, někdy o půl třetí už byli ve městě na Zlaté stezce. Pozvánky odeslali i přátelům z Bavorska a z Rakouska.
Sál Národního domu se před třetí hodinou odpoledne zaplnil téměř do posledního místa, někteří, aby lépe viděli, se přesunuli na balkon, celkem bylo asi 130 diváků. Sál voněl kávou, sladkými i slanými dobrůtkami. Libíňáci připravili malou výstavku dokládající třicetiletou historii svého souboru, alba se snímky z vystoupení, s půl druhou desítkou fotokalendářů, které členové Libín-S Prachatice každoročně v posledních asi patnácti letech připravují, ale třeba také suvenýry či dárky z mezinárodních setkání plavců (Libín-S Prachatice díky svým aktivitám na Schwarzenberském plavebním kanálu je od roku 2006 členem Mezinárodní asociace plavců, v roce 2013 byl hostitelem prvního hranice překračujícího mezinárodního setkání Šumava - Böhmerwald 2013).
Hned po prvním tanci odpoledne - Bavorovu - a zapálení narozeninového dortu vedoucí souboru Helena Svobodová, předala žezlo vedoucí (či spíše dřevěnou vařečku s podpisy členů Libín-S Prachatice) Janě Holé, jejími pomocníky pak určila Libušku, Honzu a Karla. Karel dostal píšťalku, aby mohl udržovat kázeň při zkouškách taneční složky. Helča dostala od souboru první dnešní kytici. Nejen děti, ale i dospěláci dostali za úkol sfouknout svíčky na dortu vytvořenou souborovou cukrářkou Katkou. Jedna ze svíček odolávala sfouknutí docela dlouho.
Bavorov

Zapálení dortu

Předání šéfovského žezla

Kytice pro Helenu

Sfouknutí dortu
Mezi oslavence a slavící se dostavil senátor a starosta města Hluboká nad Vltavou Tomáš Jirsa Tomáš Jirsa ani při třicátých narozeninách nezapomněl na kytičku pro ženy a děvčata ze souboru - krásnou růži dostaly i nejmenší členky souboru.
Senátor Tomáš Jirsa

I malá děvčata dostala růži
V první polovině libínského programu byla na řadě čísla nejstarší - Jarmark, Hospoda a Dozvuky.
Kapela Libín-S Prachatice

Jarmark
Po společné polce na taneční parket nastoupili tanečnice, tanečníci, zpěvačky a muzikantky a muzikanti Prácheňského národopisného souboru.
Společná Doudlebská polka

Prácheňský národopisný soubor

Prácheňský národopisný soubor

Prácheňský národopisný soubor

Prácheňský národopisný soubor
Přestávka byla příležitostí dát si kávu či něco k pití a něco dobrého, ale především k setkání se s bývalými členy Libín-S, A setkání to byla milá.
Setkání s bývalými členy
V druhé polovině odpoledne Libín-S Prachatice připravil ta nejnovější programová čísla, třeba Plavecký den, Slepice, Martin, Plavci, Čížeček, Soumaři.
Plavecký den

Plavecký den

Slepice

Martin

Prácheňský národopisný soubor

Čížeček

Soumaři
Opravdu úplnou novinkou bylo společné vystoupení vnoučat s babičkami: Honička, Žába leze, Švec a Ukolébavka. A malé děti neplánovaně zarámovaly i další tance dospěláků.
Vnoučata s babičkami

Vnoučata s babičkami

Plavci a děti v pozadí
Členové Libín-S Prachatice pokřtili dvě fotoknihy z historie souboru.
Křest fotoknih
Do závěru chyběla pak už jen Doudlebská polka, kterou si zatančili současní i bývalí Libíňáci, ale i Prácheňáci. Došlo na přípitek, předání narozeninových dárků od bavorského pěveckého sboru Perlesreuter Sänger.
Dárky z Perlesreutu

Společný přípitek

Společný přípitek

Společný přípitek
Posledním programovým bodem byl rozlučkový tanec V Prachaticích.
V Prachaticích
Oslava třicetin folklorního souboru Libín-S Prachatice byla úspěšná. Přejeme folklornímu souboru další 30 úspěšných let!
(Vloženo 08.04.2019, 10:48)
ZEMŘEL FRANTIŠEK JORDÁK
V sobotu 09.02.2019 ve věku 83 let zemřel doyen folklorního souboru Libín-S Prachatice, dlouholetý kapelník kapely souboru Libín-S Prachatice, houslista, dobrý kamarád František Jordák.
František 23.05.2018

František Jordák 25.11.2017

František Jordák 06.07.2017

František 01.07.2017

František Jordák 10.06.2017

František 20.05.2017

František Jordák 12.11.2016
Poslední rozloučení s Františkem Jordákem se konalo v pátek 15.02.2019 ve smuteční síni krematoria v Českých Budějovicích.
(Vloženo 16.02.2019, 22:18)
Design © VOJTa Herout, 2003-2019, Hynek Hladík, 2003-2019