Setkání s tradicí

Aktuality folklorního sdružení Libín - S Prachatice
SENÁTOREM PRO PRACHATICKO JE OPĚT TOMÁŠ JIRSA

Staronovým senátorem pro Prachaticko, Českokrumlovsko a Českobudějovicko se ve druhém kole voleb 23. října 2010 stal Tomáš Jirsa. Získal 54,70 % hlasů.

Senátor Jirsa na oslavě 20. let souboru Libín-S

Blahopřejeme!

Senátor Jirsa na oslavě 20. let souboru Libín-S

(Vloženo 23.10.2010 20:26)
FOTOGRAFIE SOUBORU LIBÍN-S NA STRÁNKÁCH SENÁTORA JIRSY

Dvě z fotografií z účasti senátora Tomáše Jirsy na slavnostním vystoupení ke 20. výročí folklorního souboru Libín-S byly umístěny na jeho webových stránkách. Senátor Jirsa zvítězil ve volebním klání o senátorské křeslo, s velkou pravděpodobností získá i to starostenské v Hluboké nad Vltavou.

Senátor Tomáš Jirsa byl v minulosti jedním z mála soukromých sponzorů projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu.

Senátor Jirsa na oslavě 20. let souboru Libín-S

(Aktualizace 23.10.2010 20:30)
SKONČILA PLAVEBNÍ SEZÓNA 2010

AŤ ŽIJE NOVÁ!

V sobotu 18. září 2010 skončila u hraničního potoka Ježová / Iglbach již 12. novodobá plavební sezóna na Schwarzenberském plavebním kanálu.

Pozvánka

Krátce po poledni vtančil na taneční parket na mostku přes Schwarzenberský plavební kanál těsně vedle státních hranic mezi Rakouskem a Českou republikou svým úvodním tancem Bavorov folklorní soubor Libín-S Prachatice.

Bavorov

Lidové melodie, písničky a tanec patří k plavení a k plavebnímu kanálu, přestože to na první okamžik nevypadá.

Před dvěma sty lety, kdy se plavilo palivové dříví ze severních úbočí Šumavy pro císařské hlavní město Vídeň, nejprve po Schwarzenberském plavebním kanálu, potom po řece Große Mühl k ústí do Dunaje, bylo na vytahování dřeva z vody třeba 300 - 350 dělníků. Tolik volných lidí v té době v okolí obce Untermühl nebylo. Proto pravidelně chodily na práci při vytahování plaveného dříví skupiny mladých mužů a žen z jižních Čech, z Prácheňského kraje. Jihočeši měli velmi těžkou práci, pracovali od pěti ráno do sedmi hodin večer s hodinovou polední přestávkou. Ředitel panství Český Krumlov očekával, že večer padnou plavci unaveni na lože. K jeho překvapení vytáhli několikrát za týden z domova přinesené housle, citery a v Čechách tehdy ještě obvyklé dudy a nad ztemněným táborem se ozývaly české písničky, melodie, dokonce se i tancovalo. A přitom tanec není tím nejlepším způsobem k odpočenutí unavených údů. Přesto Češi stáli v pět ráno u vykládacích kanálů a znovu těžce pracovali.

Folklorní sdružení Libín-S Prachatice přišlo zhruba před deseti lety s hranice překračujícím projektem Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, který přerostl postupně v Šumavský folklorní festival s podtitulem Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu. Festival v sobě spojuje folklorní setkání, ukázky plavení dříví, vyprávění pohádek z obou stran Šumavy, ukázku práce uhlířů, ukázku práce dřevorubců i mši svatou na břehu plavebního kanálu. Součástí je i slavnost ukončení plavební sezóny.
Přestože k ústí řeky Große Mühl chodily pracovat i ženské, přece jen plavení dříví bylo prací především prací pro chlapy. Proto i dalšími tanci folklorního souboru Libín-S byli Hoši a Bába, prostě tance pro chlapy.

Bába

Říkali jsme, že si Jihočeši nosili sebou do Horních Rakous i v Čechách tehdy ještě obvyklé dudy. Libíňáci si sebou přivezli dudačku Miladu. Milada jezdí se souborem Libín-S často, jen letos byla třeba i na oslavách milénia Zlaté stezky v bavorském Waldkirchenu, na mezinárodních festivalech ve Strážnici a ve Strakonicích i na zahájení plavební sezóny na Jeleních Vrších. Libíňáci i diváci si s Miladou zazpívali.

Písnička s dudačkou Miladou


Kubík fotografuje

"Dobrý den! To jsem já, Kubík. Můj děda je s tím ředitelským kloboukem, moje babička Helenka má na starost ty tanečníky. Děda mi i dneska půjčil fotoaparát."

Děda s babičkou povídají

"Kdo by toho dědu fotografoval jiný než já. Na tom prvním obrázku jsou sice děda s babičkou, ale vidět je jen děda. Babička je tady, vidíte!? Ona si asi myslí, že se mi obrázek nepovede!"

Babička
Na pivo si přišel dřevorubec Franz.

Dřevorubec Franz

Na rameni má pilu břichatku, ještě je vidět odvětvovací sekeru. Za chvíli si bude připravovat strom k pokácení.
Helena připoměla, že se soubor rád podělí s ostatními o své radosti. Takovou radostí pro nás byly narozeniny nejmladší členky souboru - Katky. Katka studuje v Praze architekturu, má spoustu studijních povinností i teď o víkendu, přesto přijela dnes dopoledne za souborem, aby mohla vystoupit u Ježové. Proto dalším bodem bylo kolečko pro Katku. První se ke Katce přitočil Karel a k překvapení všech ji vzal do náruče a v náručí s Katkou tancoval polku.

První kolečko s Katkou

S Katkou si zatancoval i její taťka Vašek, Jirka a Honza, do kolečka šli i diváci.

Katka s Vaškem
Martin je tanec, který vychází z masopustních tanců z Kaplicka.

Martin
Franz už se připravuje u vybraného stromu. Ještě je třeba přebrousit sekeru.

Franz
Na můstku přes plavební kanál, který se stal pro dnešní den pódiem, přichází na řadu další dělení o radost. Při tom prvním šlo o narozeniny nejmladší členky souboru, při tom druhém o narozeniny kapelníka Františka, který je naopak členem nejstarším. Kytička v košíku, který mu Jirka předal, byla trochu zvláštní, vřes, bylinky, ale také hrozny vína, myslivecká klobása a další dobroty.

František bude mít brzy narozeniny
V kytce byla i myslivecká klobása. Po blahopřání Františkovi přišla na řadu Myslivecká polka. Do ní se zapojili i diváci, Češky a Holanďanka, Rakušané.

Myslivecká polka

Podle programu měli soubor Libín-S vystřídat hornisté z Ulrichsbergu. Nejsou tady, proto Libíňáci přicházejí s tanečním pásmem, které sem ke kanálu patří - Plavci. Nejprve na pódium přicházejí chlapi, po nich i děvčata.

Plavci

Chlapi tancují s plavebními háky, přichází na řadu hra s šátky či klobouky.

Á, támhle jdou hornisté.

Hornisté z Ulrichsbergu

Přichází kolečko, ve kterém Helča a Vlaďka sedí na plavebních hácích. Jedno kolečko, druhé. Vlaďka, vlastně vůbec nikdo ani netuší, co se stane za chvilečku. Tady se ještě Vlaďka usmívá.

Plavci

Ještě půl kolečka, kolečko, najednou se ozvalo podivné zapraskání a Vlaďka padá. Bidlo plavebního háku se zlomilo, Vlaďka to měla jen tak, aby nespadla do vody kanálu.

Plavci
Na břehu kanálu na české straně hranic se rozestavili trubači na lovecké rohy z Ulrichsbergu, nasazují na první znělku.

Hornisté z Ulrichsbergu
Za chvilku již Franz s Johannem nasazují pilu břichatku do řezu. Franz, v lese pracuje jako dřevorubec 55 let, samozřejmě kdysi kácel pouze břichatkou, motorové pily tehdy ještě nebyly.

Franz s Johannem při práci

Na břehu plavebního kanálu se tísní zhruba pět stovek diváků. Takovéto divadlo ještě nikdy neviděli a už nikdy asi nebudou mít možnost vidět. Jen pan Sebera z Vodňanska, ten v lese strávil také desítky let. Franz zvolil směr pádu přes mokřinu a potok do Rakouska. Ještě pár tahů pilou, Ewald zatlouká do řezu dřevěný klín a ve chvilce strom padá přesně tam, kam určil Franz.

Franz s Johannem při práci

Přichází na řadu odvětvovací sekery, loupák.
Už dvakrát se dělil soubor Libín-S o radost. Přichází i třetí příležitost. Plavební ředitel říká, že má to štěstí, že dnes k plavebnímu kanálu přišly dvě dámy, které mají tolik společného s plavebním kanálem či děním u něj. "První je vlastně matka plavebního kanálu. Se svým manželem Robertem dlouho studovala v archivech vše o plavebním kanálu, podíleli se na vedení rekonstrukce kanálu na objektech v Rakousku, když bylo třeba, přispěli významně svými financemi. Paní Hermine Baldassari."

Hermine Baldassari

"Druhou dámou je autorka choreografie nejen tanečního pásma plavci a vedoucí folklorního souboru Libín-S Prachatice Helena Svobodová." Hynek odkudsi vylovil kytici a i Helena dostává jednu stejně jako Hermine.
Folklorní soubor Libín-S vystupuje u plavebního kanálu již více než deset let, poprvé však u hraničního potoka Ježová / Iglbach představil svoje další velmi úspěšné pásmo - Koně.

Koně

Kůň přitančil i ke Kubíkovi.

Kůň s Kubíkem

Kubík zašeptal dědovi: "Dědo, já bych se chtěl svést na koni!" "Teď to ale nejde! Za chvíli!" Kubík byl jediný z dětí, který kousek na koni jel. Vždyť jeho děda je plavebním ředitelem, tak aby ho neposlechnul libínský kůň!
Blížila se půl třetí, hodina plavení. Na pódium předstoupil před plavebního ředitele Honza s plavebním věncem doprovázený Vlaďkou a Katkou.

Trojice s plavebním věncem

Celý soubor zazpíval Aby nás pánbu miloval... a Dej nám pánbu zdraví v tom šumavskym kraji...

Dlouhý Rakušan, když slyšel tyhle melodie to nezvládnul, do očí se mu nahrnuly slzy, snad jakási vzpomínka z dětství.

Plavební ředitel s díky převzal plavební věnec, ukázal je kolem dokola všem divákům a plavcům. Nalil sklenky všech tanečníků, muzikantů a plavců.

Přípitek

"Ať žije plavení! Es lebe die Schwemme!"
Teď už nastal čas na plavení. Plavební ředitel přečetl svůj jedenáctý letošní plavební rozkaz. V češtině a v němčině. Stálo v něm mimo jiné:

"Nařizuji dále, aby se k plavbě dostavil v dostatečném počtu plavební personál s potřebným nářadím."

Lidí tady bylo spousta, ale jen málo jich mělo plavební háky. To byli vlastně jen ti známí plavci, se kterými se plavební ředitel potkává často.

"Ty, plavkyně," obrátil se plavební ředitel na paní s holčičkou v náručí vedle něj, "proč ty nemáš plavební hák?" "Že jsi to nevěděla, vždyť to bylo i v novinách, ty nečteš noviny!?" Ani Rakušan opodán neměl hák, zato měl nějakou hloupou výmluvu.

"Tak vy plavci, kteří nemáte plavební háky, půjdete vhazovat dříví. Dříví se bude vhazovat v Rakousku. Tak do práce, rychle, rychle! In die Arbeit!", vydával pokyny plavební ředitel.

Kubík taky poslechnul, házel polena, která snad byla větší než on sám. Málem letěl i s poleny.

Reinhold List, jednatel organizace cestovního ruchu Tourismusverband Böhmerwald, dostal od plavebního ředitele pokyn, aby otevřel stavidla.

Otevírají se stavidla

Voda začala téct, polena se vydala na pouť z Rakouska do Čech. Když už se polena blížila k mostku u hranic, Honza s Vaškem opatrně spustili na hladinu plavební věnec, aby plul před prvními poleny.

Honza s Vaškem

Plující věnec doprovází Honza a Milada s dudami.

Plující věnec

Plavební věnec byl vytažen u stavidel na českém území. Kubík to všechno pozoroval z mostku. "Támhle to poleno jsem hodil do vody já!"

Kubík pozoruje věnec a polena

Plavci šli podél kanálu s háky v rukou či na ramenou. Ten Kubíkův byl trochu dlouhý.

Plavec Kubík

Asi tři sta metrů od hranic putují polínka z vody. Vytahují je nejen plavci Franz a Johann, ale i dvě české plavkyně.

Plavkyně
Zatím co polena plula do Čech, na hranicích už znovu zněly lidové melodie, znovu se tancovalo. Slavnost ukončení plavební sezóny doznívala.
Kubík měl slíbeno, že bude moci krmit jeleny v obůrce u Haagerhofu. Měl pro ně jablka. Přišly nejen laně, ale i jeden z jelenů.

Kubík s jelenem

Tanečníci folklorního souboru se večer sešli v Prachaticích na zahradě u Jany znovu. Posezení nazvali "dopitná". Peklo se maso, pilo se pivo. Plavební sezóna skončila.

Večerní posezení

Plavební sezóna sice teprve skončila, ale již jsou navrženy termíny akcí Šumavského folklorního festivalu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu v roce 2011.

21. května 2011 - Jelení Vrchy - zahájení plavební sezóny (folklorní setkání, pohádky z obou stran Šumavy, ukázka plavení dříví)
4. června 2011 - Jelení Vrchy - ukázka plavení dříví
11. června 2011 - Ježová / Iglbach - ukázka plavení dříví
10. července 2011 - Jelení Vrchy - ukázka plavení dříví
17. července 2011 - Ježová / Iglbach - ukázka plavení dříví
3. srpna 2011 - Ježová / Iglbach - ukázka plavení dříví
13. - 20. srpna 2011 - Jelení Vrchy (uhliště) - ukázka práce uhlířů
14. srpna 2011 - Jelení Vrchy - Kulturní osa-plavební kanál (folklorní setkání, pohádky z obou stran Šumavy, ukázka plavení dříví)
20. srpna 2011 - Jelení Vrchy (Rosenauerova kaplička) - mše svatá
21. srpna 2011 - Ježová / Iglbach - ukázka plavení dříví
10. září 2011 - Světlá voda - ukázka plavení dříví
17. září 2011 - Ježová / Iglbach - závěr plavební sezóny (jihočeský a hornorakouský folklor, ukázka práce dřevorubců, ukázka plavení dříví)
Zatím se jedná o předběžné termíny, které mohou být z organizačních či finančních důvodů změněny!
(Vloženo 27.09.2010 22:14)
NOVÉ ČÍSLO ČASOPISU FOLKLOR


OPĚT JE V NĚM I LIBÍN-S


Vyšlo zářijové číslo časopisu FOLKLOR. Vyjímáme z něj:

Praha, Pražané, Pražský jarmark. Od 26. do 31. srpna 2010 se na Ovocném trhu v Praze v roce 20. výročí Folklorního sdružení ČR konal 7. ročník mezinárodního folklorního festivalu Pražský jarmark. Letošní ročník byl rekordní co do účasti souborů a skupin z celého světa.

Podpora lidové kultury z dotací EU. Folklorní sdružení ČR se rozhodlo podat dvě žádosti o dotace v rámci Regionálního operačního programu (ROP) Jihovýchod (Jihomoravský kraj a Vysočina) a Jihozápad (Západní a Jižní Čechy). Nakonec se Folklorní sdružení rozhodlo pouze pro jeden - ten na jihovýchodě republiky - Folklorní kaleidoskop jižní Moravy. Pro tento projekt byla poskytnuta evropská dotace ve výši 6,186 milionu Kč.

Malé území velkých krás. Článek o zajímavostech a krásách lidové kultury Ústeckého kraje.

Jana Vaňhová: Tradice obohacují náš život. Rozhovor s ústeckou krajskou hejtmankou.

Flašinetářská setkání mužů s klikou. O mezinárodním putovním setkání flašinetářů Liberec - Pekařov - Brno.

Dračí slavnosti aneb skolit husity. O slavnosti skolení draka a bavorském městě Furth im Wald.

Až půjdeš do světa, zastav se! Mezinárodní folklorní festival v Šumperku slavil letos 20 let.

Folklor a vlastenectví na způsob našich krajanů. 4.-9. září 2010 se v Praze bude konat 4. ročník mezinárodního krajanského folklorního festivalu.

Pohádky z obou stran Šumavy. O pohádkové oslavě milénia Zlaté stezky ve skanzenu v bavorském Finsterau, do kterého se zapojila vedoucí folklorního sdružení Libín-S Prachatice Helena Svobodová s rakouským vypravěčem Helmutem Wittmannem.

Pohádky z obou stran Šumavy

Děti, kráčející v šlépějích Vladimíra Maříka. V poslední zářijový víkend proběhne 10. ročník mezinárodního folklorního festivalu v Českém Krumlově.

IX. Jihočeská lidová slavnost deštěm smáčená. 7. srpna se v Českých Budějovicích konala Jihočeská lidová slavnost.

Zářijové folklorní kalendárium - z jihočeských akcí: 11.09. Doudlebské dožínky; Šumavský folklorní festval Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, plavení dříví u Světlé vody; 24.09. 9. MFF Český Krumlov (redakce opomenula 18.09. Šumavský folklorní festval Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, závěr plavební sezóny, Ježová / Iglbach)
(Vloženo 31.08.2010 21:55)
LIBÍN-S PRACHATICE VE STRAKONICÍCH


Ve Strakonicích na Mezinárodním dudáckém festivalu byli v sobotu 28. srpna 2010 dopoledne vidět i plavci od Schwarzenberského plavebního kanálu.

Plakát MDF Strakonice a Libín-S

Libín-S Prachatice vystupoval v pořadu Zdeňka Vejvody a Ireny Novotné "Dej nám pámbů zdraví v tom Prácheňskym kraji" spolu s Písečanem z Písku, Prácheňským souborem ze Strakonic, Prácheňáčkem, s Elčovickou dudáckou muzikou, s Mladou a Strakonickou dudáckou muzikou, se Švandovou dudáckou muzikou, s Pošumavskou dudáckou muzikou, s muzikou ZUŠ Blatná a s muzikou ZUŠ Strakonice.

Kolem strakonického hradu i na jeho nádvořích byly stánky s výrobky lidových řemeslníků, zastavovali se u nich zájemci, někdy jen zvědavci, někteří mluvili česky, jiní slovensky či německy, dokonce i Japonce bylo možné potkat, ale skoro všichni byli s deštníky či pláštěnkami. Dopoledne totiž pršelo, když náhodou přestalo pršet, mžilo. Na folklorní slavnost pod širým nebem to moc nevypadalo. Na pódiu odsávali stojící vodu organizátoři velkým vysavačem, sotva ale lux projel, za chvilku se za ním opět objevilo zrcadlo vody. Začínat se mělo o půl jedenácté. Asi o pět minut později režisér pořadu Zdeněk Vejvoda ohlásil dvaceti minutové zdržení.

Těsně před jedenáctou si to počasí na chvíli rozmyslelo a pustilo na pódium zpěvačky z Prácheňského souboru ze Strakonic. "Támhle je louka široká...", zní první slova písničky. Program souborů z bývalého Prácheňského kraje začal přesně v jedenáct.

Zpěvačky z Prácheňského souboru

Pódium se postupně zaplňuje, už jsou na něm zastoupené všechny soubory, svoje kolečko roztáčí i tanečnice a tanečníci souboru Libín-S Prachatice, mezi nimi dudačka Milada.

Kolečko souboru Libín-S

Na jevišti si hrají děti z Prácheňáčku, pletou věnečky, zlobí s píšťalkami. Po chvilce už jsou tu jen ony, rozvíjí se taneční hříčky na dětská říkadla. Jako na louce to moc nevypadá, fotografům se nabízejí zajímavá zrcadlení na tanečním prostoru.

Prácheňáček

Prácheňáček

Tu se strakonické nádvoří rozeznívá desídkami dud. Dudáci nastupují z obou stran pódia, přicházejí z hlediště. Když byla v červnu premiéra pořadu "Dej nám pámbů zdraví v tom Prácheňskym kraji" na festivalu ve Strážnici, nakonec bylo na pódiu dvanáct dudáků, byl obrovský aplaus, dudáci z Prácheňska se na jižní Moravě stali laureáty festivalu, tady ve Strakonicích jich bylo asi padesátdva, říkám asi, protože nikdo neví, ani režisér, kolik jich bylo přesně, přitom další hráli v hledišti. Mladí, staří, děti, chlapi i děvčata. A ti hráli, až to za srdíčko popadalo!

Dudácké kasací

Na jevišti dudáky vystřídaly dvě "babky" konferenciérky. I ony se divily nad množstvím dudáků. "Cákryš, copa se to tady dneska děje? Dyť je tady dudáků jak na panský svatbě?!" "No dyť víš, Marjáno, dyť si na mezinárodním dudáckym festivalu..." "A jó, tak to voni se všichni dudáci musej všecky jaksepatří vokázat!...." Oni se ti dudáci ze Strakonic, z Písku, z Blatné, od Stach, z Vimperka, z Elčovic a kdo ví, odkud ještě, opravdu ukázali.

"Babky" konfernciérky vystřídal Prácheňák, přicházejí napřed děvčata s dudákem, po chvilce jsou tu i další muzikanti a taky chlapi. Rozezní se písnička "To jsou dudy...", tancuje se v kole.

Prácheňák

Po několika tancích a písničkách na plac nastupuje Mladá dudácká kapela se dvěma písničkami a už jsou tu děvčata s Písečanu se dřeváky. Slušelo jim to i za chvilku s chlapci. "Ale stejně, Dřeváky, jak je tancujeme my, ty jsou lepší", zaznělo v zákulisí ze skupiny Libíňáků. Holt, ale na place jsou s Dřeváky písečtí.

Dřeváky v podání Písečanu

Následovala Strakonická dudácká kapela, po ní halekačky v podání vynikajících zpěvaček Dívčího sboru Prácheňského souboru.

"Halekání pasáků a pasaček z podhůří Šumavy doznívá jako projev sounáležitosti s krajem i výraz vyspělé hudebnosti jeho dávných obyvatel... A právě v tomto kraji po staletí žili a hospodařili vedle sebe Češi s Němci, kteří do roku 1945 tvořili celou čtvrtinu obyvatel Prácheňska. Většina žila právě v šumavském podhůří a na Šumavě. Němci náležitě oceňovali české venkovské muzikanty a pravidelně je zvali na své slavnosti a zábavy. Tak do českých vsí doléhal ohlas německé taneční kultury, zejména v tancích ländler, steyerisch a deutsch, aby se proměnily ve svérázné varianty jihočeské šoupavé či sousedské."

Pošumavská dudácká kapela

Pošumavská dudácká kapela, svými kroji silně připomíná kroje sousedů z druhé strany Šumavy zahrála nejdřív na píšťaly vyrobené z kravského rohu wald arii, pak zazpívala jednu německou písničku.

Před chvílí jsme slyšeli o jihočeské šoupavé. Teď s ní přichází Písečan.

V zákulisí je již připraven soubor Libín-S, chlapi s plavebními háky.

Připraven je Libín-S

Nachystány jsou ale i děti z Blatné.

Děti ze ZUŠ Blatná

Mezi Libíňáky v zákulisí přichází starý dudák. "Odkud jste, chlapci?" "Z Prachatic!", odpovídá Vašek a hned dodá: "Slyšel jsem, že máte dudy z opravdického kozla!" A pán ve vyšívané vestě jihočeského kraje ukazuje dudy, hlavička dud není dřevěná, jako je to u většiny jihočeských dud, ale opravdu, místo ní je vycpaná hlava kozlíka. "Jedno oko mi z něj vypadlo", dodává trochi smutně.

Libíňáci se starým dudákem

Mezi tím už skoro dotancovaly děti z blatenské Základní umělecké školy.

Blatenské děti

Světe, div se, svítí sluníčko! Mezi Libínskými tanečníky se chvilku mihnul režisér pořadu Zdeněk Vejvoda s pomačkaným scénářem v ruce.

Zdeněk Vejvoda

Na druhé straně scény jsou připravení libínští muzikanti.

Libínští muzikanti

"Mne nefoť!", hlásila primáška Helča, která se jinak do objektivu směje docela ráda. Tak na fotografii není. Nervozita jistě pracuje.

Právě z Prácheňska chodili na plavení ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu i k ústí řeky Grosse Mühl do Dunaje chlapi a ženské, aby tvrdě pracovali. K překvapení plavebního ředitele večer po těžkém dni zněly nad táborem Čechů často písničky, hrálo se na dudy, v Čechách tehdy ještě obvyklé, na citery, na housle, holt nebyly tehdy ještě přehrávače a empétrojky, ba dokonce se i tancovalo. A pan ředitel říkal, že tanec není tím nejlepším způsobem k odpočinutí unavených údů. Folklorní soubor Libín-S Prachatice přivedl k plavebnímu kanálu svým projektem Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu opět lidové písničky a tanec. Sem, do Strakonic, přivezl část svého tanečního pásma "Plavci".

Plavci

Plavci

V rychlém kolečku chlapů s plavebními háky, sedí na nich dvě děvčata, to Karlovi klouzlo, jen tak tak vyrovnal pád.

Chlapi s háky "odpichují" z jeviště odcházející děvčata.

Plavci

"No klouzlo mi to, na place byl písek!", s úsměvem dodává Karel. Většina ostatních tanečníků si uklouznutí ani nevšimla.

Libínští muzikanti

Libíňáci mají něco přes půlhodinu pauzu. Na pódiu je vystřídala Švandova dudácká muzika. A už zase prší, diváci vytáhli deštníky.

Už zase prší

Na hastrmánka, to je další programový blok vynikajícího dětského souboru Prácheňáček. Po nich další strakoničtí z místní Základní umělecké školy. Trochu starší členové Prácheňáčku ukázali tanec s hráběmi.

Elčovická dudácká muzika je rodinná kapela. Aby dokázali rodinnou soudržnost, přiveli si na pódium i docela malé budoucí muzikanty či tanečníky.

Elčovická dudácká muzika

"Dudácká muzika, zpěv a tanec na Strakonicku, Písecku a v Pošumaví - podobně jako jinde v jihozápadních Čechách - vyrůstaly z potřeby vyjádřit radost i všechny ostatní nálady života venkovského člověka. Taneční zábavy v malých hospodách hučely pronikavým zvukem čertovských měchů. O výročních slavnostech se tančilo i na návsi, jindy na mlatě ve stodole nebo na jakémkoliv vhodném rovnějším místě, odkud nebylo daleko pro dobré pivo." Na jeviště mezi tím přicházejí členové souboru Libín-S.

Libín-S - Slepice

"Do podhorské krajiny se natrvalo otiskly písně a tance německých obyvatel Šumavy. Od nich ostatně pochází tanec napodobující pohyby domácí drůbeže. Naopak slovanský původ a kantorskou hudební tradicí 19. století nezapře tanec kalamajka."

Libín-S - Slepice

Libíňáci tancují část úspěšného tanečního pásma "Slepice". Vystřídají je děti z Prácheňáčku s "Kalamajkou". Tanečníci se opět "krásně" zrcadlí v loužích.

Prácheňáček s Kalamajkou

Na scénu přicházejí opět dvě "babky" konferenciérky. Zcela mimo scénář jedna z nich řekla: "Ať už přestane pršet!" Prší docela hustě, nad houslisty a basistu kdosi roztahuje deštníky.

"Tak je sklizeno... Len a konopí máme pod střechou, už se nemohu dočkat, až si zase zablbneme..." "No já taky, já jsem do tancování jako ďas... a to už to dávno není jako za mlada!" "A dyž máme sklizený to konopíčko... tak nás čeká co?" "Tak nás čeká co?" "Růženo, co konopická přece!"

A rozehrává se další, skoro poslední číslo programu - Konopická v podání Prácheňáku.

Konopická

"Hele, tady těm čumilům bysme měli ještě říct, že celou konopickou zábavu i s divadlem pořádají výhradně ženský..."

A při konopické s máječkem se jde přemlouvat Konopičák, aby se oženil.

Z jedné z "babek" se stává Konopičák, to je ta menší "babka", tu urostlejší, tu si má vzít.

V zákulisí dojde k úpravě, domaluje se knír, doupraví oděv.

Změna Konopičáka na chlapa

Pořad "Dej nám pánbů zdraví v tom prácheňskym kraji" jde do finále. Na pódiu jsou už snad všichni, nebo skoro všichni, kteří dnes dopoledne hráli zpívali a tancovali. S džbánkem, půllitříkem, sklenicí naplněným pivem zpívají a připíjejí: "Dej vám pámbů zdraví..."

Dej vám pámbů...

Samozřejmě, jako zástupce souboru Libín-S mám malou poznámku. Ty nejhezčí džbánky a půllitříky má soubor Libín-S, proto je tak rádi zvedají k přípitku i členové jiných prácheňských souborů.

Dej vám pambů...

Ještě úplně malinká poznámka. Jednou z duší pořadu byla vedle Zdeňka Vejvody i Irena Novotná. Oproti festivalu ve Strážnici byla kulatější. Je již po páté nastávající maminkou. Porod už měl být, možná to přijde ještě dnes. Určitě to bude malinký dudáček, nebo snad dudačka! I když o tom ještě neví. Ještě se nenarodil, nebo nenarodila! Nebo je už v tomto okamžiku na světě, ve světě dudáků, muzikantů, tanečníků. Vítej tady mezi námi!
(Aktualizace 28.08.2010 22:58)
LIBÍN-S PRACHATICE NA JELENÍCH VRŠÍCH


V polovině srpna vyvrcholila plavební sezóna na Schwarzenberském plavebním kanálu. I letos se k plavebnímu kanálu vrátily lidové písničky, hudba a tanec. Vše přinesl folklorní soubor Libín-S Prachatice při akci Kulturní osa plavební kanál 15. srpna 2010.

Libín-S Prachatice

(Vloženo 19.08.2010 22:19)
POHÁDKY Z OBOU STRAN ŠUMAVY SE VYPRÁVĚLY V BAVORSKU


Tisíc let Zlaté stezky se slavilo i v bavorském skanzenu ve Finsterau, jen několik málo kilometrů od českých hranic. Muzeum v přírodě připravilo na první srpnový den "přeshraniční pohádkový den". Problém nedělaly ani jazykové rozdíly, pohádky do Finsterau přijeli vyprávět Helena Svobodová a Helmut Wittmann, kteří děti i dospělé odsud i odtamtud provedli v pohádkách a ságách velkým zalesněným pohořím Šumavy, kterou kdysi Zlatá stezka procházela. Jedna z větví Zlaté stezky vedla jen malý kousek od dnešního muzea. Každý z vypravěčů hovořil svým jazykem, přesto spolu vedli často velmi živý dialog. To byl jistě velký zážitek pro bavorské, rakouské i české diváky a posluchače, pro malé i velké.
Před jednou hodinou odpoledne od hlavního vchodu do muzea šla trojice mužů - s kravským rohem v kožených kalhotech Helmut Wittmann, dudák Franz Bernegger a Hynek Hladík. První jejich zastavení bylo u muzejní restaurace. Helmut zatroubil na kravský roh, Franz zahrál na dudy, potom zazněla pozvánka ke kapličce, německy a česky. "Pojďte, za chvíli se budou u kapličky vyprávět pohádky z obou stran Šumavy!"

Pozvání na pohádky

U kapličky ve stínu javoru už byl houf dětí, nejen rodičů, babiček, dědečků. Někteří seděli na lavicích, jiní, hlavně děti, se uvelebili na dekách na trávě.

Začínáme

Helmut zatroubil znovu na kravský roh, všichni ztichli.
"...Před dávnými a dávnými časy, bylo to včera, bylo to dnes, táhli tři muzikanti Šumavou..., tak začíná první pohádka, pohádka O zvláštním zvířeti. Střídají se dva jazyky, nejdříve bavorsko-hornorakouský dialekt, potom čeština.

O zvláštním zvířeti

O zvláštním zvířeti

Pohádky vystřídaly dudy. Dudy byly ještě před dvěma sty lety ve střední Evropě běžným hudebním nástrojem. V Rakousku a v Bavorsku byly dudy zapomenuty, v Čechách, hlavně na jihozápadu, a na Slovensku dudy přežily. Před asi dvaceti lety někteří rakouští muzikanti přivedli dudy opět do země pod Alpami. Franz si je přivezl za Slovenska, jiný z hornorakouských dudáků - Rudi Lughofer zase z Čech. Centrem dudácké muziky se stal hornorakouský Kremsmünster, kde se i Franz naučil hrát na dudy.

Dudák Franz

"Bětuška byla mladé děvče, které bydlelo se svojí maminkou v malé chaloupce s doškovou střechou a měly dvě kozy, které Bětuška od jara do podzimku u březiny pásala..." Začíná pohádka O lesní žínce ve vyprávění Heleny a Helmuta.

O lesní žínce

"Bětuška šla do lesa sbírat jahody. Když měla plný džbánek, aby se naobědvala objevila se před ní krásná lesní panna v nádherném bílém rouchu. Ráda tancuješ? ptala se Bětušky." A Helena s Helmutem se dali do tance za zvuků dud.

O lesní žínce

Co dělat, když skončil první blok pohádek? Už od dopoledne muzeum v přírodě žilo. Jezdci na koních soutěžili ve svých dovednostech ve zvláštním parkúru, projížděli brankami, mezi kužely, sbírali různé předměty... Vyhodnocení bylo hned po obědě. Ale na koňském hřbetě se mohli svést i děti či dospělí. Z koňského hřbetu je prý pohled na svět nejkrásnější. Hlavně děti si mohli vyzkoušet zábavu starých soumarů - házení symbolu štěstí, podkovy, na cíl.

Také od pece to vonělo. Krásně vypečené chleby vytáhl z pece český pekař z partnerského muzea na Strakonicku - z Hoslovického mlýna - August Sobolovič, někteří jej možná znají i jako pekařského mistra od obecní pece v Lenoře. V jednom ze statků bylo možné čerstvý chléb ochutnat. K tomu tam hrála pěkně z vesela česká muzika. Určitě to podobně bývalo i za doby Zlaté stezky, čeští muzikanti, to byla vždycky špička.
O půl čtvrté Helmut opět zatroubením pozval hosty ke kapličce na pohádky.

Další pohádky začínají

Ta první byla sice krátká, ale zato pořádně prolhaná, však se také tak jmenovala. A posluchači se smáli, až se za břicha popadali.
I odpoledne vyprávění dokresloval Franz se svými dudami.

Dudák Franz
Další pohádka byla pro české děti známá. Hrnečku vař!

"In einem Dorf haben einmal eine arme Witwe und eine Tochter gelebt..." Takhle možná tuhle pohádku neznáte.

"...Když nasbírala plný hrnec jahod, sedla si v lese u studánky do trávy. Vyndala ze zástěry černý chléb, napila se čisté vody, jedla chléb."

"...Unversehens stand da eine alte Frau vor ihr. Die sah aus wie eine Bettlerin. In der Hand hat sie einen kleinen Topf."

"Kde se vzala, tu se vzala, stála před ní stará žena, vypadala jako žebračka a v ruce držela hrneček..."

"Ach mein liebes Mädchen! Ich bitte dich, gib mir etwas von deinem Brot. Seit gestern in der Früh hab´ ich keinen Stück Brot mehr gegessen."

"Co?! babičko, chtěla bys kousek chleba!? Ještě jsi dnes nejedla?"

"Ja, ich bitte dich!" ...

A dál se rozehrává známý pohádkový příběh. Jedna paní, posluchačka, říká: "To jsou ale herci!" Ono opravdu je nádherné poslouchat oba dva, i když třeba ten druhý jazyk neovládáte. A dívat se na gestikulaci. Je to divadlo! Děti pozorně poslouchají. Pohádka je již pomalu u konce:

"...Ale před domem, na návsi byl takový kopec kaše, že sedláci, když tudy večer jeli z roboty, nemohli ani projet a museli se skrze tu kaši na druhou stranu prokousat... A Helmut jel taky kolem, tak trochu kaše pro vás nabral. Ta vám je, jako mandle!" Helena s Helmutem už mají hrnek, v něm tu dobrou kaši s rozinkami a mandlemi, právě tu z pohádky, mají taky lžíce, děti ochutnávají, dokonce i dospělí okoštovali.

Helmut jel taky kolem, tak trochu kaše pro vás nabral
Přichází opět Franz, aby trošku zadudal.

A už je tu další pohádka. O Perníkové chaloupce. I v této pohádce jsou nejkrásnější dvojjazyčné dialogy.

Už měl být konec, ale Helmut přišel za Helenou. "Dáme jako přídavek nějakou krátkou. Která to bude?", ptal se Helmut. "Třeba tu o uhlíři!"

"Před dávnými a dávnými časy, bylo to včera, bylo to dnes, žili a pracovali na Šumavě mnozí uhlíři. Byla to těžká, namáhavá a špinavá práce. A přesto byl život uhlířů plný nouze a bídy."

"Einmal ist ein Kohler in der Früh vor der Hütte getretten. Was sieht er da: Ein Waldmandl, einen Zwerg..." Rozvíjí se příběh poslední dnešní pohádky.

Vyprávění pohádek a ság má v Rakousku dlouhou tradici. Pohádky, ságy a legendy se přenáší z generace na generaci. Vypravěčské umění zapsáno bylo v dubnu 2010 do národního seznamu nemateriálního kulturního dědictví UNESCO. Helmut Wittmann patří mezi významné rakouské vypravěče pohádek, který se zcela jistě zasloužil o tento zápis.
Helmut Wittmann prošel mnoha různými povoláními.

Helmut Wittmann

Byl promítačem filmů, zabýval se vyhledáváním hereckých nadějí, byl zámeckým tajemníkem, obchodníkem s knihami, textař, v posledních dvaceti letech je profesionálním vypravěčem pohádek. Vypráví především rakouské pohádky, ne proto, že by byly lepší než ostatní pohádky, ale díky své symbolice a jazyku jim jeho spoluobčané, Rakušané, nejlépe rozumí. V posledních letech se zabývá lidovými pohádkami z východu Evropy. Kdo zná ještě dnes pohádky kočovných cikánů z Transylvánie, bukovinských Arménů! Pohádky z východu Evropy mají mystickou hloubku. Bohužel přenášení pohádek, legend a ság z generace na generaci je téměř zapomenuto. Proto Helmut Wittmann cíleně pracuje na znovuzaložení tradice vypravěčského umění. V roce 2003 byla jeho práce oceněna na kongresu Evropské společnosti pohádek v Postupimy propůjčením zlatého prstenu nejlepšího evropského vypravěče pohádek. V roce 2008 mu byla udělena cena největšího rakouského čtenářského veletrhu Lesetopia. V roce 2010 byl přijat jeho návrh na zapsání rakouského vypravěčského umění do rakouského seznamu nemateriálního dědictví UNESCO.
Helena Svobodová, rodačka z Českého Krumlova, absolventka Střední pedagogické školy v Prachaticích, zůstala své škole věrná po celý aktivní život - pracovala jako vychovatelka domova mládeže SPgŠ.

Helana Svobodová

Hlavním koníčkem jí byl a zůstává folklor, v současné době je vedoucí folklorního souboru Libín-S Prachatice. Od lidového tance, lidových písniček je jen malý krůček k vyprávění pohádek. Již téměř patnáct let spolupracuje s Helmutem Wittmannem, se kterým pravidelně vypráví pohádky z obou stran Šumavy u Schwarzenberského plavebního kanálu. Spolu s Helmutem však vyprávěla pohádky vedle plavebního kanálu ještě v Grunau im Almtal, na festivalu v Kremsmünsteru, na jezeře Traunsee, ve Welsu, ve Vodňanech a na dalších místech. Vyprávění pohádek se jí hrozně moc hodí při výkonu funkce babičky vnoučka Kubíka.
Příště můžete Helenu s Helmutem slyšet a vidět v neděli 15. srpna 2010 u Schwarzenberského plavebního kanálu na Jeleních Vrších.
(Vloženo 02.08.2010 22:29)
GRATULACE


Dnes došlo několik e-mailů, které potěší, proto se o jejich text dělíme i s Vámi, čtenáři našich webových stránek:
Chceme vám velice poblahopřát k prezentaci vašeho uměleckého souboru Libín S. Moc se nám líbila výstavka na radnici, ocenili jsme i pochvalné články v Radničním listě. Dostává se vam veřejného ocenění, které si jistě zasloužíte.

Moc vám to přejeme a srdečně zdravíme
vaši Marie a Čestmír
Chválím babičku Helenu a strýčka Hynka za pohádky ze Solné komory, skvělý nápad a dle fotoček to musela být akce velmi zdařilá. Slávka .
(Vloženo 26.07.2010 14:02)
VÝLET ZA POHÁDKAMI DO SOLNÉ KOMORY


Město Prachatice spolu s folklorním sdružením Libín-S Prachatice a cestovní M+D agenturou připravilo v rámci Prázdninového pasu výlet za pohádkami do Solné komory.
Ve středu 21. července 2010 ráno bylo na autobusové zastávce na prachatickém Malém náměstí živo. Skupinka dětí od 3 do 12 let jela na pohádkový výlet po stopách koněspřežné železnice do Horních Rakous. Ta byla postavena před téměř dvěmi sty lety, aby nahradila Zlatou stezku z Pasova do Prachatic a mohla tak po ní být dopravována sůl z císařské Solné komory do Čech. Konečnými stanicemi měla být města České Budějovice a Gmunden.

První zastávka byla u přepřahací stanice na prostředku cesty mezi Českými Budějovicemi a Lincem. Děti šly podél dřevěných kolejí okovaných železnou pásovinou od vesnice Kerschbaum až k nádražní budově, ve které byla kdysi první nádražní restaurace v Evropě.

Po trase koňské dráhy

Dnes na několik set metrů dlouhé trati jezdí ukázkově osobní vůz Hanibal tažený dvojspřežím. Neměli jsme sice štěstí a neviděli jsme jedoucí vůz, zato jsme si v nádražní budově zazpívali písničku o koních - Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mí.

Písnička o koních

Za odměnu nám paní z muzea, které dnes v bývalém nádraží je, pustila na pravém orchestrionu vídeňský valčík.

Vídeňský valčík

Po poledni jsme byli již v Gmundenu na břehu jezera Traunsee. Nad ním se vysoko, vysokánsko, tyčí hora Traunstein.

Jezero Traunsee s horou Traunstein

Do jezera vybíhá dřevěný most a na jeho konci je kouzelný Jezerní zámek, který "hrál" v řadě pohádek a seriálů. Ve stínu na mostku se prachatické děti rozesadili, aby jim "pohádková babička" Helena vyprávěla pověst O obrovi Erlovi, vodní žínce a převeliké samotě.

Pověst o Erlovi, vodní žínce a převeliké samotě

Vodní žínka, pro kterou Erla postavil Jezerní zámek, a Erla se měli hrozně rádi. Do dnes je možné vodní žínku, Erla jí říkal Plavovlásko, vidět, jak se dívá do nebe, Erla její obrys vlastnoručně vytesal do skal hory Erla-Kogel nad jezerem. "Podívejte se, tam vidíte čelo Plavovlásky, její nos, krk, dlouhé vlasy, které padají až do jezera", ukazovala babička Helena.

Tam vidíte Plavovlásku

U nábřeží na gmundenském Radničním náměstí kotvila loď MS Poseidon. Řídil ji osobně majitel lodní společnosti Traunseeschiffahrt Karl Eder. Na palubě již byl nositel Zlatého prstenu nejlepšího evropského vypravěče pohádek Helmut Wittmann spolu s dudákem Franzem Berneggerem. Prvními pasažéry byly děti z Prachatic se svými maminkami, tatínky, babičkami, dědečky, tetičkami či strýčky. Přidaly se k nim ještě rakouské děti. Motor lodi naskočil a Poseidon se vydal na cestu po hladině jezera. A za chvíli zaznělo zatroubení na kravský roh, to Helmut svolával posluchače, kteří byli již rozsazeni na židlích i na zemi, k vyprávění.

Helmut svolává posluchače

Babička Helena jej trochu zaskočila, přivezla pro něj pohádkový keramický zvoneček se siluetou prachatického kostela Sv. Jakuba a hrnek z Prachatic na Helmutovo ranní bylinkový čaj.

Dárky pro Helmuta

A Helmut začal: "Vor langer, langer Zeit, war es gestern, war es heute..." "Před dávnými, dávnými časy, bylo to včera, bylo to dnes, jeden muž chtěl kdysi objevit tajemství jezera Traunsee...", pokračovala Helena s pověstí o jezeře česky.

O tajemství jezera

Na další cestu po jezeře se vydala česká skupina na horní palubu. Tam zněly další pohádky v podání "pohádkové babičky". Rakouské děti poslouchaly na dolní palubě Helmuta.
Poseidon přiráží k přístavišti v obci Traunkirchen nedaleko kláštera. "Traunkirchen je asi nejkrásnější obcí u jezera Traunsee. Traunkirchen je zároveň obcí nejvíce opředenou legendami. Tady kousek od nás je kopec Sv. Jana s kostelíkem. Budu vám vyprávět legendu o tom, jak obři postavili v Traunkirchenu kostel Sv. Jana," začal svoje vyprávění Helmut.

Jak obři postavili kostel na vršku Sv. Jana

"Bylo, nebylo, podle pověsti postavili kostel na Janově vršku v Traunkirchenu obři z rodu Rülpelů. Obři byli tak hrubí a silní, ale ne moc chytří. Většinou pracovali v lese při těžbě dřeva. Namáhavě i tahali těžké kmeny do údolí. Jednou kmen vyklouznul jednomu z obrů a velkým rachotem padal do údolí. "Jde to úplně jednoduše!« volal obr, »Už nemusíme tahat těžké kmeny. Jednoduše je necháme kutálet dolů.« Plni radosti vytahovali kmeny opět nahoru, aby je nechali kutálet dolů," vyprávěla česky Helena.

Jak obři postavili kostel na vršku Sv. Jana

"Na upomínku obrů, kteří kostel stavěli, vezdili na venkovní straně kostela do zdi ve výšce jakou měli ti nejmenší obři – tedy asi ve výšce třech metrů – kamennou hlavu. Dnes je tahle kamenná hlava k vidění na vstupu do kostela. Vypadá jako římská hlava."

"Schválně, jestli tu hlavu najdete!" No to víte, že ji děti našly hned. Byla na zdi zádveří kostela, dost vysoko, možná ty tři metry.

Před kostelem si děti poslechly šumavskou pohádku O zvláštním zvířeti.

Pohádka O zvláštním zvířeti

Cestou dolů od kostela do Traunkirchenu jsme narazili na krásné drobounké růžové kvítky bramboříku evropského. I malý Kubík našel osamocenou rostlinku.

Kubík s bramboříkem

Bylo opravdu velké horko, děti když viděly vodu, už v ní byly. Pohádky nepohádky, do vody.

Koupel v jezeře

U přístavního můstku začal hrát na "českého kozla" dudák Franz, aby pozval cestující na loď, potom i Poseidon zahoukal, aby svolal opozdilce. Na řadu přišly ještě dvě pohádky vyprávěné společně česky a rakousky (němčina to určitě nebyla, bylo to nářečí). První od Traunsee - O horských skřítcích pod Kamenem, druhá česká - Hrnečku, vař!

Hrnečku, vař!

Malí posluchači

Nastalo loučení s rakouským vypravěčem Helmutem Wittmannem. "Příště nás můžete slyšet v bavorském skanzenu ve Finsterau při bavorsko-české oslavě tisíce let Zlaté stezky 1. srpna 2010, potom o čtrnáct dní později 15. srpna na Jeleních Vrších u Schwarzenberského plavebního kanálu. Pohádky budete moci slyšet i v závěru srpna při oslavě zápisu rakouského vyprávění pohádek do seznamu nehmotného světového dědictví UNESCO," zval na nejbližší akce Helmut.

České děti, když vystoupily z lodě mohly slyšet ještě jednu pohádku o veliké lásce z Traunkirchenu.

O velké lásce z Traunkirchenu

To byla úplná tečka cesty za pohádkou do Solné komory. Autobus se tak vydal z gmundenského Radničního náměstí do Prachatic.
(Vloženo 23.07.2010 22:17)
VÝSTAVA V BUDOVĚ KRAJSKÉHO ÚŘADU SKONČILA


Prachatický folklorní soubor Libín-S Prachatice slavil až do dnešního dne svoje 21. výročí hned dvěma výstavami. První byla otevřena v polovině června v budově krajského úřadu Jihočeského kraje v Českých Budějovicích. Tato výstava byla 19. července 2010 po jednom měsíci ukončena. Stále však probíhá výstava v Zimní zahradě prachatické Nové radnice, která byla zahájena 30. června 2010.
(Vloženo 19.07.2010 16:52)
LIBÍN-S NA BAVORSKO-ČESKÉ SOUMARSKÉ SLAVNOSTI


Zlatá stezka, která spojovala solná ložiska v Solnohradsku a Berchtesgadensku přes Pasov s Prachaticemi slaví letos svoji již více než tisíciletou historii. 19. dubna léta páně tisícdeset král Jindřich II., pozdější císař Svaté říše Římské národa německého, daroval na žádost královny Kunhuty a na prosbu abatyše Eiliky kostelu Panny Marie (ženskému klášteru Niederburg) v Pasově svůj podíl na českém clu v Pasově. Doklad o tomto aktu je první písemnou zmínkou o tzv. Zlaté stezce.

Oslavy Zlaté stezky

Oslavy Zlaté stezky probíhají během celého letošního roku na obou stranách hranic - v Bavorsku i v Čechách. V neděli 18. července 2010 u toho byl již po třetí folklorní soubor Libín-S Prachatice. Poprvé to bylo 18. dubna ve Waldkirchenu, kde hrála kapela, potom 19. června v Pasově vystupoval celý soubor Libín-S. Naposledy to bylo tedy 18. července v bavorském Grainetu na Bavorsko-české soumarské slavnosti.
Na grainetské návsi okolo kostela Sv. Mikuláše bylo možné v sobotu 17. a v neděli 18. července okusit atmosféru středověkého tržiště na Zlaté stezce, spojující Bavorsko a Čechy. Nad návsí stoupal kouř od ležení soumarů, vonělo to pečenými vepřovými koleny, bavorskými klobáskami, ale také českým trdelníkem, teklo bavorské pivo, občas zazněl třískot zbroje rytířů v souboji či rvačce, zněly nejen bavorské, ale i české melodie. Na tržišti bylo možné koupit nový košík, hrábě, koště, třeba i kolíčky na prádlo, kluci uprosili tatínky, maminky, babičky či dědečky, aby jim koupili pravou dřevěnou šavli, ke koupi byly také výrobky ze šumavských bylinek a spoustu dalšího zboží. Nešlo ale koupit věci z nových časů. Bylo možné vidět pod ruce různým řemeslníkům. O jedenácté hodině prošel obcí historický průvod, soumaři se svými koňmi, krojovaný prostý lid, rytíři a zbrojnoši. Tomu všemu ruchu přihlíželi představitelé obce Grainet se starostou Kaspar Vogl, přijeli i hosté ze severu, dokonce až z Prachatic - ty vedl starosta města Jan Bauer a řada dalších. Byla i spousta "čumilů" z domova i z daleka.
"Hned jak jsme přijeli s dědou a babičkou sem na ten trh, zalíbili se mi koně. Hlavně ti, co na nich šlo jezdit. Tak jsem se také svezl", říkal pětiletý Kubík, "jel jsem na pravém soumarském koni."

Kubík na koni, pravém soumarském
"Půjčil jsem si od dědy foťák, opravdický, byl ze mne fotoreportér," pokračoval Kubík.

Fotoreportér

"Dostal jsem se i tam, kde by dědu možná ani nepustili, třeba k libíňákům. Babička jim dávala pokyny, říkala, co budou tancovat.

Pokyny tanečníkům

Tohle je ta moje babička Helenka, má ty libíňáky na povel. Jestlipak myslíte, že by se takhle koukla do objektivu dědovi? Jistě ne!

Babička Helenka

Mně pak nezbylo, než zkontrolovat, jestli je to dobře napsané.

Kontrola

Ale přišel čas, začalo se tancovat, muzika hrála, mně nezbylo, než fotografovat. První byl Bavorov, já fotil ze zadu i ze předu.

Bavorov

Bavorov

Pak už mne to přestalo bavit, dal jsem foťák zase dědovi. I já jsem dostal dřevěnou šavli, stejnou, jako s ní běhali ti malí soumaři, rozumět jim nebylo, přesto jsem se s jedním německým klukem domluvil a pěkně jsme se šermířovali.
"Tady u vás v Grainetu je to jako na velkém tržišti. Další náš tanec bude jarmark. Slovo jarmark ani není třeba překládat, jarmark je prostě Jahrmarkt", uváděla Helena další tanec. "A na trhu vždycky ten bohatý koupil něco pro svoji milou, ten chudý, ten jí přinesl třeba jen růži ze své zahrádky."

Jarmark

Muzikanti

Muzikantům pomáhal ze všech sil svým zpěvem Karel. On by nejraději tancoval, ale teprve minulý týden byl na operaci, tanec by určitě neudělal dobře.

Muzikanti

"Viděli jste, že naši tanečníci umějí tancovat v kožených botách. Ono to jde ale i v dřevácích, to vám teď ukážeme!"

Dřeváky

"Humor a láska jsou kořením života. I my máme v souboru rádi legraci a lásku. Humorný bude i následující tanec," uvedla Helena pásmo Slepice.

Slepice

Tady už to Karel nevydržel, vmísil se mezi tanečníky a alespoň malý kousek si zatancoval se svou ženou Romanou.

Slepice

První blok vystoupení prachatického souboru zakončila děkovačka s tancem V Prachaticích.

Muzikanti
"Pořádný fotky zvládnu ale jenom já", vzal si Kubík dědův fotoaparát a šel tak trochu do zákulisí. Tady si dávají oběd děda s babičkou.

Děda s babičkou

Kousek vedle bylo ležení soumarů.

Ležení soumarů

"A tady jsem zase já s novou šavlí."

Kubík se šavlí
"Už před chvílí jsem říkal, že jsme se s jedním klukem pěkně šermířovali, domluvili jsme se, ani jsem nemusel umět německy a on česky."

Šermířský souboj

"Pak jsem se vydal po návsi, babička s dědou mne prý hledali, to já už ale seděl na voze taženým krásnými černými koňmi, aby jsem se projel po okolí. Se mnou na voze byl celý houf dětí, já měl ale krásné místo, abych dobře viděl."

Kubík na voze
Na pódiu začal druhý blok vystoupení folklorního souboru Libín-S Prachatice. I teď byl na začátku Bavorov, potom písnička a tanec pro chlapy - Hoši a Bába. Následoval tanec inspirovaný masopustními tanci z Kaplicka - Martin.

Martin

"Melodii, kterou teď uslyšíte, jistě znáte, Žádnej neví, co sou Domažlice, zazpívejte si s námi!", uváděla Helena. Vašek si došel pro paní ve středověkém kroji, které se české písničky zjevně líbily. Že jí to ale šlo tancovat!

Domažlice česky, Taus je to německy

"Na každém dvoře byl vždycky kůň. I tady v Grainetu máte koně. My jsme si přivezli koně tančícícho!" A Helena vedla již tanečnice do kola.

Kůň

Kůň
Grainetem se rychle hnal vůz tažený koňmi. Nejednou prudce zbrzdil, přece jenom policejní auto na návsi vzbudí respekt.

Vůz tažený černým dvojspřežím rychle vjel na grainetskou náves

Kubík, který se vezl tímhle vozem dorazil včas, na pódiu se právě tancuje pásmo Kůň, to má Kubík rád. Kůň vbíhá mezi lidi, zamířil si to i k Hansovi Fuchsovi, který má v Grainetu na starosti cestovní ruch, i dnešní slavnost leží na jeho bedrech. Kůň u něj pěkně zaržál.

Kůň a Hans Fuchs

Je třeba se však vrátit na pódium, tancovat, ne jen tak běhat mezi lidmi. Babička Helenka zavolala Kubíka a dovolila to, co žádnému jinému klukovi v Grainetu - sednout si na chvilku na hřbet tancujícího koně. A dávala při tom na něj velký pozor.

Kůň s Kubíkem na hřbetě
Kapela začíná hrát Doudlebskou polku. Tanečníci jsou na parketu a tancují. "Písnička je lidová, když si ji lidé zpívají, tanec je opravdu lidový, když se netancuje jenom na pódiu, když se přidají také diváci! Tak co, grainetští, umíte taky tancovat?" A grainetští se přidávají. Tancovat umí. Třeba tady Hans Fuchs s jednou členkou Soumarského spolku.

Doudlebská

Babička Helenka si vzala do kola Kubíka a jednu holčičku z Grainetu. A že jim to jde!

Doudlebská

Teď už se tancuje na pódiu, pod pódiem na louce, všude. Všechno má svůj konec, nejen Doudlebská polka. I vystoupení folklorního souboru Libín-S Prachatice.

Poslední děkovačka, opět V Prachaticích.

Doudlebská

"Tady v Grainetu bylo prima, byli jste výborní!", zní ještě z pódia od Hynka. "Před časem jsme byli na slavnosti Zlaté stezky v Pasově, však jsme se tam s mnohými potkali, bylo to tam pěkné, ale tady to bylo lepší!" (velký potlesk!) "Za rok zase na shledanou v Grainetu!"
(Vloženo 19.07.2010 16:34)
LIBÍN-S BYL I LETOS V JÁMĚ


Zdá se vám titulek poněkud zvláštní? Co by dělal Libín-S v jámě?! Titulek je ovšem napsán celý kapitálkami, jinak by bylo jasné, že se jedná o jméno. Jáma je malá vesnička nedaleko Mičovic na Lhenicku. V Jámě byl připraven již po osmé multižánrový hudební festival, první den, v pátek 16. července byl ve znamení rocku, v sobotu 17. července zněly Jámou lidové melodie - folklor a dechovka. Folklorní soubor Libín-S otevíral v pravé poledne program druhého dne.

Jedním z prvních, koho jsme v Jámě za krásného letního počasí prozářeného sluníčkem potkali, byl starosta obce Mičovice František Zámečník. "Tak letos to zvládneme bez povodně?", ptal se hned po přivítání předseda folklorního sdružení Libín-S Hynek Hladík. Narážel tak na stav právě při minulém festivalu, kdy se skoro vedle festivalového pódia divoce řítily vody potoka Melhutka. Po horkém pátku tehdy přišly bouřky a přívalové deště, liják občas vystřídal déšť nebo krupobití. Škody byly způsobeny především ve Frantolech a v Jámě.
V pravé poledne byla již kapela Libín-S nachystána na pódiu, na kapličce zazvonil zvon a za chvíli kapela zahrála první písničku - Bavorov. "Tohle ještě nebyl začátek, to byla jen zvuková zkouška," ozval se kdosi z kapely. František Zahradník přivítal všechny přítomné, mezi nimi i bývalého premiéra a českého komisaře v Evropské komisi Vladimíra Špidlu s manželkou.

Přivítání starosty obce Mičovice Františka Zahradníka

Po krátké odpovědi Vladimíra Špidly přišel již ke slovu folklorní soubor Libín-S z Prachatic. Libín-S začíná tradičně Bavorovem, bylo tomu tak i v Jámě.

Bavorov

Libín-S tancoval v poněkud oslabeném složení, mezi tanečníky jsou marodi, ve Vitějovicích, odkud větší část souboru pochází, nebo tam má alespoň příbuzné, je pouť, nechat o pouti maminku samotnou doma nejde. Diváci by ovšem rozdíl poznat moc neměli.

Vedoucí folklorního souboru Libín-S Prachatice Helena Svobodová uvedla hned další tanec - Jarmark.

Jarmark


Kubík

Hele, to jsem já! Jmenuji se Kubík, jsem z Libějovických Svobodných Hor, je mi pět. Jsem teď u babičky a u dědy. Oni mne vzali dnes sebou sem do Jámy na tancování. Teď mne posadili sem na lavičku vedle kapličky, nesmím se houpat, protože když se houpu, rozlívá se pivo té paní, co sedí vedle. Babička na mne teď nemá moc času, ona to uvádí, děda zase běhá s fotoaparátem a fotografuje. Docela to je otrava, nikdo se se mnou nebaví.

Teď jsem to ale vyřešil, děda mi půjčil svůj fotoaparát, takový veliký, jako mají fotografové, pověsil mi ho na krk, ukázal mi, kde se to mačká ... cvak ... cvak ... docela mi to jde. Děda aspoň může dojít pro pití.

Děda nese pití

Teď tancují tanec Slepice, vypadá to opravdu skoro jako na dvoře u Tomášků, našich sousedů v Horách.

Slepice

Na konci toho tance holky jako snesly vajíčka, představte si, ony ty vajíčka byly rovnou barevný. A jaký byly velký. Podívejte se, Honza je zrovna ukazuje.

Taková vajíčka slepice snesly

Teď šel tancovat i děda. Tancuje s chlapy Bábu. Děda, to je ten v klobouku, je oblečený skoro jako Helmut, on je totiž plavební ředitel.

Bába

(Malá poznámka: Ten Helmut, to je vypravěč pohádek Helmut Wittmann, spolu s ním vypráví babička Helena Svobodová pohádky z obou stran Šumavy. V nejbližší době to bude ve středu 21. července 2010 na jezeře Traunsee, tam většinou ale nebudou pohádky ze Šumavy, ale právě z okolí jezera Traunsee. Potom se budou vyprávět pohádky 15. srpna 2010 u Schwarzenberského plavebního kanálu na Jeleních Vrších.)
Kubíku, já tě chvíli přeruším, půjčím si foťák, ano?!

Libín-S Prachatice pokračuje tancem se šavlemi - Martin. Martin má svůj původ v masopustních tancích na Kaplicku.

Martin

"Jé, Huláni!", volají děvčata na začátku. A přicházejí chlapi se šavlemi. Tak to je obvykle. dnes nastupují Vašek, Jirka, Honza a ... a Líba, ta tedy vůbec není chlap. Ale se šavlí jí to jde!

Líba mezi hulány

Helena Svobodová ohlašuje pásmo naší dudačky - Milady Bejčkové. "Kubíku, pojď se podívat, ty dudy jsou takový zvláštní hudební nástroj, má takovou hlavičku s kozlem, proto se jim často třeba v Rakousku říká český kozel", povídal děda Kubíkovi.

Dudačka Milada

(Jen tak mimochodem: Folklorní soubor Libín-S Prachatice se před třemi týdny vrátil z 65. ročníku Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici, kdy vystupoval spolu se 12 soubory z bývalého Prácheňského kraje. Dvanáctka dudáků, kteří společně vystoupili na hlavním pódiu, byla poctěna titulem Laureát folklorního festivalu Strážnice. A Milada byla jednou z nich.)

Babička Helena přivádí na pódium Koně. Pásmo, které má vždycky úspěch.

Kůň

Kůň
"A on ten kůň přišel taky ke mně, řekl mi: "Ahoj!" a já ho pohladil", dodal Kubík, když si prohlížel hotové obrázky z Jámy.

Kůň s Kubíkem
"Folklor je nejlepší, když vy, diváci se přidáte, když zpíváte nebo i tancujete s námi! Teď přijde Doudlebská polka, pojďte si zatancovat!", zvala na parket Helena.

Doudlebská polka

Jirka pak došel pro paní Špidlovou. A té to šlo, že by mohla jít hned tancovat s námi do souboru.

Doudlebská polka

A přichází již závěr, V Prachaticích.

V Prachaticích

V Prachaticích

Když Libín-S skončil, bylo horko, modrá letní obloha se rozprostírala nad Jámou.

Obecní kašnička

Obecní kašnička přinesla i Kubíkovi příjemné osvěžení.
Záznam z části vystoupení folklorního souboru Libín-S Prachatice byl i ve vysílání městské kabelové televize v Prachaticích. Lze jej stáhnout i na internetu ve vysoké nebo ve střední kvalitě.
Folklorní soubor Libín-S Prachatice můžete vidět i 18. července na Soumarských slavnostech v bavorském Grainetu.
(Vloženo 18.07.2010 06:50)
NA VÍTKOVĚ HRÁDKU SE SLAVILO


Před pěti lety byl pro veřejnost otevřen nejvýše položený český hrad - Vítkův Hrádek. Hlavní podíl na tom mělo občanské sdružení Vítkův Hrádek.

V sobotu 3. července 2010 se za krásného letního počasí konala na Svatém Tomáši oslava. Nejprve se v 10:00 hodin konala slavnostní mše svatá v kostele Božího těla, potom se přenesly aktivity na hradní ruinu Vítkův Hrádek, čili Vítkův Kámen.

Od jedenácti hodin se v hranolové věži rozezněly melodie a písničky v podání kapely folklorního souboru Libín-S Prachatice.

Kapela Libín-S na Vítkově Hrádku

Téměř pět hodin si návštěníci hradu spolu s prachatickou folklorní kapelou zpívali především lidové písničky z jižních Čech. Občas byl proud melodií přerušen povídáním kapelníka Františka Jordáka, jeho studnice vtipů a historek byla snad nevyčerpatelná.

Kapela Libín-S na Vítkově Hrádku

Kapela Libín-S na Vítkově Hrádku

Návštěvníci hradu si s kapelou souboru Libín-S nejen zazpívali, na hradě dokonce se i tancovalo.

Kapela Libín-S na Vítkově Hrádku

Ve dvě hodiny po poledni se ze Svatého Tomáše vydal královský průvod. Král doprovázený podkoním a purkmistrem hradu, za ním průvod poddaných. Dobrotivý král se svatováclavskou korunou na hlavě kynul svým okolo stojícím. Mávání na pozdrav, občasné zvolání "Ať žije král!" nebo "Ať žije jeho královská výsost!"

Královský průvod na Vítkově Hrádku

Co se však nestalo? Asi na půli cesty mezi Svatým Tomášem a hradem banda lapků a povalečů přepadla královský průvod. Nezastavili se ani před přítomností českého krála. Počala bitka odvážných a odhodlaných královských stráží a lupičů.

Královský průvod na Vítkově Hrádku

Bohu díky, stráži se nejen podařilo přinutit lupiče k ústupu, několik lapků se podařilo zatknout a předvést je králi na hradě. Na hradě potom proběhnul královský soud.

Královský soud

Hradem se stále ozývaly melodie kapely Libín-S.

Jeho královská výsost vystoupala až do hradní hranolové věže a přišla mezi prostý lid, který se bavil při hudbě a písničkách jihočeských venkovanů. Král ukázal, že drží ochrannou ruku i nad venkovským lidem. Dvě ženy v jednoduchých krojích, byly to paní Helena a paní Stanislava, symbolicky zakryl svým nádherným pláštěm.

Prosté ženy pod ochranou krále

Prosté ženy pod ochranou krále

Před pátou hodinou odpoledne kapela zahrála už úplně poslední písničku, František Jordák se rozloučil posledním vtipem.

Prosté ženy pod ochranou krále

Poslední vtip odpoledne
Folklorní melodie vystřídaly melodie folkové.
Folklorní soubor Libín-S Prachatice můžete v letošním roce ještě vidět a slyšet: Hudební festival v Jámě, 17.07.2010 Soumarské slavnosti, Grainet, Bavorsko, 18.07.2010 Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu na Jeleních Vrších. 15.08.2010 Mezinárodní dudácký festival Strakonice, 28.08.2010 Závěr plavební sezóny, Jelení Vrchy, 18.09.2010
(Vloženo 03.07.2010 23:30)
VERNISÁŽ VÝSTAVY K 21. VÝROČÍ SOUBORU LIBÍN-S


U příležitosti 21. výročí folklorního souboru Libín-S byla uspořádána výstava fotografií v Zimní zahradě prachatické radnice. Na vernisáž ve středu 30. června 2010 podvečer přišli vedle předsedy folklorního sdružení Libín-S Prachatice Hynka Hladíka a vedoucí folklorního souboru Heleny Svobodové i další členové souboru, vedení města zastupovala místostarostka Hanka Rabenhauptová, městský úřad reprezentovala vedoucí odboru školství Růžena Štemberková a další hosté. Vernisáž hudebně zarámovali sva klarinetisté - Jan Hovorka a Petr Chalupský, ostatně oba dva jsou členy kapely souboru Libín-S.

Vernisáž výstavy

Hynek Hladík poděkoval vedení města za to, že umožnilo představit folklorní soubor Libín-S v tak krásných prostorách, jako je Zimní zahrada prachatické radnice.

Vernisáž výstavy

"Snažili jsme se sem dostat už loni, kdy bylo folklornímu souboru dvacet. Ale jednadvacet je magické číslo, je to vlastně tři krát sedm, takže dobrá příležitost se našla. Folklorní soubor vystupoval nejen v Čechách a na Moravě, ale i řadě evropských zemí V posledních letech jsou naše hlavní aktivity na Schwarzenberském plavebním kanálu, jsme nositeli projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, který na Šumavu přivede zhruba deset tisíc lidí za rok, to je skoro stejně, jako je obyvatel Prachatic. Jsme členem Folklorního sdružení České republiky a jedné mezinárodní organizace - Mezinárodní asociace plavců a vorařů. Asociace pořádá jednou za dva roky velké mezinárodní setkání, každým rokem se koná valná hromada, která je vlastně malým setkáním. Letos jsme byli na mezinárodním setkání v severoitalském Roveretu, loni jsme byli v polském Ulanówě, ještě o rok dříve v Katalánské Laspuně. Příští rok se koná valná hromada v německém Bremenhavenu, za dva roky bude setkání v Katalánsku na katalánské straně Pyrenejí. Chtěl bych využít této příležitosti a oznámit, že v roce 2013 bude mezinárodní setkání na Šumavě, za hlavní místo bychom konání bychom chtěli mít Prachatice. Bývá zvykem, že zástupci města, kde se mezinárodní setkání koná, jedou představit město a region o rok dříve valné hromadě, v našem případě tedy počítáme, že zástupci města Prachatice pojedou s námi do Katalánska."

Vedoucí odboru školství, kultury a cestovního ruchu Růžena Štemberková poblahopřála folklornímu souboru Libín-S k výstavě a poděkovala zároveň za reprezentaci města a regionu.

Hynek Hladík ještě dodal, že v neděli se soubor vrátil ze 65. mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici, kde vystupoval s dalšími folklorními soubory z bývalého Prácheňského kraje, tedy ze Strakonicka, Písecka a Pošumaví, tedy i z Prachaticka. Vystoupení jihočeských souborů bylo velmi úspěšné, Libín-S vzorně reprezentoval město Prachatice.

Vernisáže výstav jsou příležitostí k setkávání, k prohlédnutí si výstavy bez mačkání s dalšími návštěvníky a k občerstvení.

Vystavených více než 30 fotografií je průřezem z vystoupení a z života folklorního souboru v jedenadvacetileté historii folklorního souboru, ale především z poslední doby. Autorem většiny fotografií je Hynek Hladík.

Co nabídnul folklorní soubor k občerstvení? Nabízena byla vína rulandské šedé a svatovavřinecké, vynikající koláčky, pro ty, kteří si dají raději něco slaného to byly čerstvé domácí zelňáky.

Výstava v Zimní zahradě prachatické radnice potrvá během celých prázdnin, je možné ji navštívit v úředních hodinách radnice, tedy v pondělí 08:00 - 17:00, v úterý 08:00 - 14.00, ve středu 08:00 - 17:00, ve ?tvrtek 08:00 - 14.00 a v pátek 08:00 - 14:00.
(Vloženo 30.06.2010 20:55)
LIBÍN-S BYL VE STRÁŽNICI


Každý poslední červnový víkend ožije jihomoravská Strážnice mezinárodním folklorním festivalem. Město, ve kterém žije necelých šest tisíc obyvatel vyroste zhruba o tisícovku lidových tanečníků, muzikantů, zpěváků nejen z Moravy, Čech a Slovenska, ale i řady evropských či zámořských zemí, lidových řemeslníků, trhovců i o tisíce návštěvníků, branami jich prošlo zhruba 20 tisíc. Festival má již dlouhou tradici, lidové slavnosti se ve Strážnici pořádají od roku 1946 - letos to byl již 65. ročník. Během svého vývoje začal postupně představovat folklor nejen v jeho přirozené podobě, ale také v různých úpravách a stylizacích. Díky tomu dodnes zachovává bezprostřední kontakt mezi účinkujícími a diváky a zároveň umožňuje i živé zapojení návštěvníků do festivalového dění, například při finále Soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku.

Z jihozápadních Čech se do Strážnice vypravili členové folklorních souborů ze Strakonic: Prácheňský soubor, Prácheňáček, Dívčí sbor Prácheňského souboru, Švandova dudácká muzika, Pošumavská dudácká muzika, z Prachatic Libín-S Prachatice a z Písku soubor Písečan.

Prácheňský kraj byl historickým správním celkem v povodí řeky Otavy na jihozápadě Čech. Přirozenou jižní hranici tvořilo vnější pásmo Šumavy, na severu Šumavské podhůří a Vltavská pahorkatina, se severozápadě pásmo Brd. Prácheňsko je krajem slavných starobylých měst, podhorských obcí, rybníků, lesů, luk a remízků. Zahrnoval tedy oblasti Strakonicka, Písecka, Blatenska a Pošumaví.

Pestrost lidové duchovní kultury Prácheňského kraje legendárního Švandy dudáka byla v minulosti dobře popsána díky generacím obětavých sběratelů K.J.Erbena, Č.Holase, K.Weise, J.Landy či J.Režného. V posledním půlstoletí "paměť Prácheňského kraje" udržuje řada folklorních souborů, jejichž vedoucí Josef Režný, Sylvia Němejcová, Jaroslav Bašta, Helena Svobodová, Milan Bejčka, Marie Režná, Martin Sedláček, Václav Martin či Patrik Ředina navázali na dědictví velkých prácheňských folkloristů.

Soubory z Prácheňska měly představit Prácheňský kraj společným programem Zdeňka Vejvody "Dej nám pámbů zdraví v tom Prácheňskym kraji".
Mezinárodní folklorní festival se koná každoročně v amfiteátrech v Zámeckém parku na obou březích Baťova kanálu a ve strážnickém skanzenu.

Soubory z Prácheňska se představily v amfiteátru Bludník. Premiéra pořadu "Dej nám pámbů zdraví v tom Prácheňskym kraji" začala v sobotu 26. června 2010 krátce před osmou večer, repríza byla v neděli 27. června 2010 o půl druhé.
Libín-S jede do Strážnice

Prachatický soubor přijel do Strážnice v pátek večer.

Libín-S přijel do Strážnice

Ještě před ubytováním, bydlelo se v nedalekém Bzenci, si šli Libíňáci trochu užít festivalu - na pódiu v amfiteátru Bludník vystupovaly právě zahraniční soubory ze Slovenska, Mexika, z Kanady (Kanadu reprezentoval filipínský folklorní soubor z Montrealu), z Rumunska a z Velikonočního ostrovu (který patří jihoamerickému Chile).

C´acatl, Escula superior de danza folklorica Mexicana, Mexiko

Tautanga, Balet cultural Rapa Nui, Velikonoční ostrov
Sobotní dopoledne bylo ve znamení zkoušek. Hned ráno po osmé začal Libín-S Prachatice, po zkouškách jednotlivých souborů pod vedením Zdeňka Vejvody následovala zkouška společná, mimořádně důležité jsou plynulé výměny souborů na pódiu. Namáhavá zkouška trvala až do půl jedné.

Zkouška v areálu Bludník

Zkouška v areálu Bludník

Zkouška v areálu Bludník

"No, to jsem zvědavý, jestli to neskončí velkou ostudou," prohlásil kdosi mezi diváky z doprovodu souborů.
Odpoledne byl na programu průvod Strážnicí. Už seřadiště na okraji města nedaleko Skalické brány zazářilo barevností a rozmanitostí lidových krojů - i ty jihočeské byly rozmanité, vedle jihočechů slovácké kroje z Kyjova, chlapi s klobouky s poletujícími mašlemi z Chrudimě, Mexičané, Filipínci pod kanadskou vlajkou, tanečníci z Velikonočního ostrova, členové karlovarského souboru mají pro změnu klobouky se střapci...

Slovácký soubor Kyjov

Písečan

Čekání je ale dost dlouhé. Valaši si usedli na chodník.

Valašský vojvoda Kozlovice

Konečně se dal průvod do pohybu. Soubory však občas zastavují, tančí, hrají pro potěchu svoji i diváků podél ulice.

Libín-S tančí v průvodu

Z chodníků se ozývá potlesk, přiběhne ale i paní s táckem, na něm sklenky s růžovým vínem jako poděkování.

Vínko jako poděkování

Směrem k centru davy na chodnících houstnou, náměstí je plné. Na pódiu se střídají přicházející soubory. I na prachatický Libín-S přišla řada. Zatančí rozlučkový tanec "V Prachaticích".

Libín-S na strážnickém náměstí

Když Karel v tanci dal pusu své ženě Romaně, ozval se aplaus, velký potlesk byl i při odchodu souboru.

Potlesk na strážnickém náměstí pro Libín-S

V podvečer byly na hlavním pódiu festivalu na Bludníku předány ceny FOSKAR. Ocenění v kategorii vokální sbor převzaly Tetky z Kyjova.

Tetky z Kyjova
Teď trochu odbočení. Viděli jsme Tetky z Kyjova odjíždět. Parta "tetek" se nasoukala do dvou mikrobusů. Ano, říkám nasoukala, neřekl jsem, že se usadily na sedadla. Ony slovácké tetky, kmotry, ženy a dívky v nažehlených sukních jezdí v autě v poněkud jiné poloze, než v ostatních oblastech České republiky či obecně Evropy. Bývá totiž běžně zvykem, že pasažéři si sednou, připoutají se bezpečnostními pasy. Ne ovšem na Slovácku. Tam si ženy a dívky stoupnou či kleknou do auta zády ve směru jízdy. Nepoutají se bezpečnostními pasy. Polistka (nebyla ve slováckém kraji, ale v uniformě), u které auto zastavilo, jen pokrčila rameny a poznamenala nám z Čech: "Ona by si pomačkala sukně!"
FOSKARa za přínos k udržení a rozvoji folkloru dostal vynikající zpěvák Zdeněk Bláha.

Zdeněk Bláha
Před osmou večer na pódium a do jeho těsného okolí nastupují členové folklorních souborů z Prácheňského kraje, mezi nimi i souboru Libín-S.

Postupně se v programu "Dej nám pámbů zdraví v tom Prácheňskym kraji" vystřídají programové bloky:
- Támhle je louka široká
- Jarní obrázek (Prácheňáček)
- Dudácké kasací - skupina 12 dudáků získala za provedení dudácké kasací titul Laureát Mezinárodního folklorního festivalu Strážnice 2010
- To sou dudy (Prácheňský soubor)
- Mladá dudácká muzika ze Strakonic
- Dřevákový (Písečan)
- Halekačky (Prácheňský soubor)
- Pošumavská dudácká muzika ze Strakonic
- Šoupavá (Písečan)
- Plavení dřeva (Libín-S) - vystoupení bylo doprovázeno aplauzem na otevřené scéně.

Libín-S - Plavci

Libín-S - Plavci

- Švandova dudácká kapela ze Strakonic
- Na hastrmana (Prácheňáček)
- Tanec s hráběmi (Prácheňáček)
- Pošumavská dudácká muzika ze Strakonic
- Slepice (Libín-S) - i tady Libín-S sklidil úspěch.

Libín-S - Slepice

Libín-S - Slepice

- Kalamajka (Prácheňáček)

- Konopická (Prácheňský soubor, v závěru všechny soubory)

Závěr

Rozloučení za velkého potlesku bylo za zvuků písně "Dej nám pámbů zdraví v tom Prácheňskym kraji". Tanečníci měli v rukou půllitry, připili na zdraví.
Vystoupení prácheňských souborů bylo úspěšné, lidem se líbilo. Pochvaly jsme slyšeli, když jsme seděli se sklenkou vínka, při náhodných setkáních.
Nedělní dopoledne bylo pro prácheňské soubory volné. Někdo vyrazil do skanzenu, jiný šel na mši. Před závěrečnou reprízou pořadu "Dej nám pámbů zdraví v tom Prácheňskym kraji" se Libíňáci vyfotografovali na pódiu na Bludníku.

Libín-S

Libín-S

Vystoupení na denním světle, na sluncem zalitém pódiu bylo trochu jiné než to premiérové. Ze začátku nebylo hlediště zdaleka zaplněné, ke konci by místo člověk možná jen těžko hledal.

Támhle je louka široká

Děvčata z Prácheňáčku

Na scénu přichází plavci ze souboru Libín-S.

Libín-S - Plavci

Kapela Libín-S

Přišla řada i na druhý tanec souboru Libín-S - Slepice.

Libín-S - Slepice

Prácheňské soubory se loučí.

Závěr
Už jen minuty zbývají do odjezdu domů na jih Čech. Zbývá se rozloučit. Poděkování patři zcela jistě nejen všem členům souborů - Prácheňského souboru, Prácheňáčku, Dívčího sboru Prácheňského souboru, Švandově dudácké muzice, Pošumavské dudácké muzice, souboru Libín-S Prachatice a souboru Písečan, jejich vedoucím Josefu Režnému, Sylvii Němejcové, Jaroslavu Baštovi, Heleně Svobodové, Milanu Bejčkovi, Marii Režné, Martinu Sedláčkovi, Václavu Martinovi a Patriku Ředinovi i autorům pořadu "Dej nám pámbů zdraví v tom Prácheňskym kraji" Zdeňkovi Vejvodovi a Ireně Novotné.
Vedle prácheňských souborů na 65. ročníku Mezinárodního folklorního festivalu Strážnice 2010 vystoupila z jižních Čech ještě v samostatném pořadu v amfiteátru ve skanzenu "Pozdrav od Nežárky" Jarošovská krojovaná družina. Na pomyslný jarmark na pódiu amfiteátru ve skanzenu přijely i děti z prachatické Základní školy Vodňaská v Prachaticích. V programu "Tady jsme doma" ukázaly děti ze 3A a 3B, co se naučily během školního roku v různých předmětech při poznávání lidové tradice svého města.
(Aktualizace 30.06.2010 00:09)
LIBÍN-S NA SLAVNOSTECH SOLI V PASOVĚ


Již ve středu 16. června převzali soumaři z Grainetu čerstvě „uvařenou“ sůl v salině v Bad Reichenhall, aby je v následujících dvou týdnech dopravili až do jihočeských Prachatic. První den ovšem prošli se solí městem a založili ležení před další cestou.

Ve čtvrtek je čekala pouť s těžkými krosnami se solí na zádech do bavorského Laufenu na břehu řeky Salzach. Vedle soli si ovšem nesli i láhve s pivem, aby cesta byla přece jen snesitelnější.

„Víš, ty krosny jsou opravdu těžké, za celý den jsem měl pořádně bolavá záda,“ říkal soumar Václav Rosa z Prachatic.

Pátek už byl přece jenom pohodlnější. Svůj drahocenný náklad naložili soumaři na loď a pluli nejprve do Titmoningu, kde přesedli na další loď, která je vezla do Burghausenu.

Hrad Burghausen a pod ním vzniklé město na břehu řeky Salzach bylo po staletí spojeno s obchodem se solí, která se dopravovala po vodě na vorech a lodích z Halleinu i z Berchtesgadenska do Pasova a potom dál do Čech.

V páteční odpoledne se valila korytem řeky mezi strmými břehy, jedním v Rakousku, druhým v Bavorsku. Na šedozelené prudce proudící hladině občas plula větev, na březích jsou stále patrné stopy povodně, kdy hladina byla ještě o čtyři metry výš než dnes. Krátce po půl čtvrté se v dálce na rakouské polovině řeky objevila loď s vlajkou v bavorských bílo-modrých barvách. Když připlula blíž bylo zřetelné, že na její palubě sedí šumavští soumaři se svým nákladem soli. Loď křižuje přes řeku, přiráží k levému břehu nedaleko kostela Sv. Josefa v Burghausenu. Soumaři si rovnají svoje krosny a chystají se na vylodění. Na břehu přivítalo soumary několik místních občanů.

Skupinka mužů a žen s nákladem na zádech stoupali k náměstí, aby se občerstvili před další cestou.

Karavana soumarů s koňmi naloženými putýnkami se solí byla očekávána na pasovském Rezidenčním náměstí v sobotu odpoledne. Shromáždilo se tu dost lidí, byl mezi nimi pasovský biskup Wilhelm Schraml, vrchní starosta města Pasov Jürgen Dupper, zemští radové okresu Pasov Franz Meyer a okresu Freyung-Grafenau Ludwig Lankl, starostové bavorských obcí podél Zlaté stezky, přijeli ale i hosté ze sousední země na severu. Mezi nimi byl Miroslav kardinál Vlk, bývalý arcibiskup pražský, zástupce starosty města Prachatice Martin Malý, z partnerského města České Budějovice přijel náměstek primátora Rudolf Vodička, řada dalších hostí, přišli ale i měšťané a prostý lid pasovský i lidé ze vzdálených míst. Pro dobrou náladu hrála pasovská městská kapela i folklorní soubor Libín-S z Prachatic.

Krátce po půl třetí byli soumaři již na Rezidenčním náměstí.

Soumaři

Na uvítanou narazil osobně vrchní starosta Dupper soudek piva, soumaři si připili se starostou, biskupem i dalšími osobnostmi pasovskými.

Pasovský starosta narazil sud

Připil si i pasovský biskup Schraml

Po slavnostních projevech vrchního starosty, biskupa, obou zemských radů, zástupce starosty Prachatic přišla na řadu zábava. Ještě před tím ovšem vrchní starosta provedl kontrolu kvality dopravované soli, sůl okusil i biskup. Nakonec se dohodli, že sůl má vynikající kvalitu a chuť. Sůl tedy byla propuštěna k dopravě po Zlaté stezky do Prachatic.

Sůl pro Prachatice byla shledána jako kvalitní

Pro pobavení čestných hostů i prostého lidu vystoupil folklorní soubor Libín-S Prachatice. Libín-S začíná svoje vystoupení písničkou Kdyby byl Bavorov… a tancem. Stejně tomu bylo i v Pasově.

Bavorov

Druhým tancem byly Slepice. Tento tanec opravdu nepotřebuje tlumočníka, všichni vědí, o co jde, baví se diváci, tanečníci a muzikanti, všichni jsou najednou uprostřed selského dvora, pozorují slepice a kohouty, kteří bojují o přízeň toho svého kohoutka, té své slepičky.

Slepice

Na prostém pódiu před Maršálským domem muzikanty a tanečníky z Prachatic vystřídal na krátko kolektiv amatérských divadelníků z Bischofsreutu, kteří zahráli kus z historie Leopoldsreutu, kterým procházela přes vrchol Haidel Zlatá solná stezka z Pasova do Čech.

Hra o Leopoldsreutu

Prachatičtí pokračovali dále písničkou Hoši a mužským tancem Bába.

Hoši

Bába

Tanec Martin se šavlemi má svůj původ v masopustních tanců na Kaplicku.

Martin

Folklorní sdružení Libín-S Prachatice je již řadu let nositelem hranice překračujícího projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu na Šumavě. Ke kanálu soubor přinesl tanec Plavci, připomínající večery plavců u ústí řeky Gro?e Mühl do Dunaje, kam bylo kdysi plaveno dříví vytěžené na českých svazích Šumavy, dopravované Schwarzenberským plavebním kanálem přes hlavní evropské rozvodí. Po těžké celodenní práci večer hráli, zpívali a tancovali.

Plavci

Chlapi s plavebními háky nejen tancovali, ale udělali z nich hudební nástroj, i když na dlažbě před Maršálovým domem to tolik neznělo, jak by si tanečníci představovali.

Další tanec – Koně – má vždy úspěch, bylo tomu i na pasovském Rezidenčním náměstí. Tanečníci na pódiu, tančící kůň nejen na pódiu, ale i mezi diváky, dokonce se občas nechá pohladit, jinde udělí štulec, to je kůň v podání Karla a Jirky z folklorního souboru Libín-S.

Koně

Koně

Doudlebská polka byla dalším programovým bodem souboru Libín-S. K tanci si v něm přivedli libíňáci i diváky.

Doudlebská polka

Závěr pasovského vystoupení souboru Libín-S měl vytvořit rozlučkový tanec V Prachaticích.

V Prachaticích

Pasovská městská kapela ale ještě nebyla připravena, proto Libín-S přišel s ještě jednou písničkou a tancem – Prachatická brána. Vašek si došel pro trumpetistku pasovské kapely. Dalo by se říct, že bavorský kroj muzikantky ukazuje, že je z jiné země, ale v bavorském kroji si jihočeskou polku užívala výborně tančící Češka, která žije ve městě na třech řekách.

Prachatická brána

Odpoledne postupně přecházelo v podvečer, Libín-S Prachatice se loučil s Pasovem. Solná slavnost ještě nekončila, soumaři měli rozložený svůj tábor na okraji Rezidenčního náměstí. Jejich putování do jihočeských Prachatic bude pokračovat v neděli cestou do Salzwegu (jméno obce by se dalo přeložit Solná Cesta), v dalších dnech pak přes Röhrenbach, Waldkirchen, Grainet, České Žleby, Volary do Prachatic. Karavana soumarů tam dorazí v pátek 25. června odpoledne.

Rozloučení

(Vloženo 20.06.2010 09:11)
LIBÍN-S BYL NA POUTI VE VLACHOVĚ BŘEZÍ


Ve Vlachově Březí letos o třetím květnovém víkendu byla již po šestnácté slavena Svatodušní pouť. Vedle církevní slavnosti - procesí od kostela Zvěstování Páně na vlachovobřezském náměstí ke kostelu Svatého Ducha a poutní mše svaté u Svatého Ducha v neděli bylo po celý víkend připraveno řada pouťových atrakcí a kulturních akcí. Pozvání starosty města Vlachovo Březí přijal i folklorní soubor Libín-S Prachatice.

V neděli 23. května vystřídal soubor Libín-S Kozlovku a mažoretky z Vimperka. Na parketu se představil pásmem Jarmark.

Jarmark

Jak jinak po výročním trhu, hlavně když člověk něco výhodně koupil nebo prodal, šlo se do Hospody. Dalším pásmem byla Hospoda. Občas veselí v hospodě, příjemná společnost, má po devíti měsících dozvuky. Stejný název mělo další pásmo - Dozvuky. Chlapi ze souboru ukázali, že zvládnou tancovat i bez ženských. Vedoucí souboru Helena Svobodová, která vystoupení uváděla prohlásila, že chlapi často zlobí, proto se jim musí dát práce, aby nezlobili. Nám chlapům je ale jasné, že pravdivé je to první vysvětlení. I bez ženských to jde. Chlapi z Libína-S to ukázali při písničce Hoši a tanci Bába.

Inspiraci si "libíňáci" berou z obyčejného života, třeba života na dvoře. Tak to je i u pásma plného legrace a humoru Slepice.

Slepice

"My umíme tancovat nejen v obyčejných botách, ale i ve dřevácích. Ukážeme vám to v tanci Dřeváky či Pantoflíčky," uvedla následující tanec Helena Svobodová.

Dřeváky

Když na pódium chlapi se šavlemi v rukou v tanci Martin inspirovaném masopustními tanci z Kaplicka, asistoval jim malý Tomášek, nejmladší "libíňák", jehož maminka Helena Dvořáková je primáškou.

Tanec Martin a malý Tomášek

"Folklorní soubor je již dvanáct let nositelem projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu. Je proto přirozené, že jsme připravili taneční pásmo Plavci."

Plavci

Plavci

"Na každém selském dvoře měli koně, koně pracovali na poli i v lese. Koně máme i u nás v souboru, ten umí dokonce i tancovat."

Koně

Náš kůň občas vběhne mezi diváky. Zastavil se u dalšího malého "libíňáka" - u Jiříčka Brandnera.

Koně

Program souboru Libín-S byl ve Vlachově Březí, když přišla na řadu Doudlebská polka, blížil se již pomalu závěr.

Doudlebská polka

Na úplný závěr je ale děkovačka s písničkou V Prachaticích. Představí se znovu všichni tanečníci. Často dojde při tanci na polibek, Karel dá pusu své ženě Romaně.

V Prachaticích

V Prachaticích

(Vloženo 23.05.2010 23:06)
LIBÍN-S PRACHATICE BUDE ZNOVU VYSTAVOVAT


Folklorní soubor Libín-S Prachatice bude znovu vystavovat fotografie ze své 21-leté historie. V červnu to bude výstava v budově Krajského úřadu Jihočeského kraje v Českých Budějovicích. Tato výstava bude vycházet z předcházejících výstav na česko-rakouských hranicích a v prostorách cestovní M+D agentury v Prachaticích. Instalace výstavy proběhne v pondělí 14.06.2010, zahájení výstavy bude odpoledne.

Druhá výstava bude od 1. do 28. července 2010 v Zimní zahradě budovy prachatické radnice. Vernisáž se bude konat 30.06.2010 od 15:00 hodin. Výstava bude postavena zcela nově, na zhruba 30 fotografiích z historie i současnosti se představí folklorní soubor Libín-S návštěvníkům radnice.

Fotografie Hynka Hladíka ze života folklorního souboru Libín-S Prachatice se přestěhují společně s dalšími fotografiemi členů Fotoklubu F2,8 Prachatice a dalšími exponáty výstavy Salve Prachatice v zámku Neuburg am Inn po jejím skončení v polovině června 2010 do biskupské rezidence v Pasově.
(Vloženo 19.05.2010 22:15)
VYŠLO KVĚTNOVÉ ČÍSLO ČASOPISU FOLKLOR


V těchto dnech vyšlo květnové číslo časopisu Folklorního sdružení České republiky FOLKLOR.

Z obsahu:
- Kyjovánek přinesl seniorům jaro - netradiční turné dětského souboru pro Olomoucku a Zlínsku
- "Nejmoravštější" z moravských krajů - stručný etnografický profil Zlínského kraje
- Ruce, které si podávají klíč - ohlédnutí za deseti lety "života" liberecké Jizerky
- Ondráš žije, resuscitovali jsme i Valašku - rozhovor s pplk. Blankou Majkusovou o obnoveném festivalu
- Vylévat studánky umí jen jubilant z Pacova
- Bál souborů Českobudějovicka - díl 5. Zajímavosti plesové noci ve strážkovické Hospodě Na návsi
- Hledá se zpěvák. Zn.: S výrazem - folklorika Vojtěcha Kouby - Musaion plný folkloru z jihočeských Blat - další díl seriálu zajímavých večerů v Národopisném muzeu
- I pražské děti umějí folklor! A moc dobře! Ohlédnutí za Velikonocemi v pražském Toulcově dvoru
- Halali u tramvajové zastávky v Brně - na Mendelově univerzitě ctí tradice české lovecké hudby
- Když slavnosti šunky, tak Pražské! Zajímavý projekt Společnosti Gastronomia Bohemica.

V květnovém čísle se dočteme i o folklorním souboru Libín-S Prachatice. V kalendáriu Folklorní květen 22.05. je uveden Šumavský folklorní festival, Jelení Vrchy, www.schw-kan.com. Na straně 16 je celostránkový článek Vodník Žbluňkal opět bez prádla o přípravě zahájení plavební sezóny na Schwarzenberském plavebním kanálu.

Pro členy folklorního sdružení Libín-S Prachatice bude květnové číslo uloženo v klubovně na Skalce.
(Aktualizace 19.05.2010 22:13)
LIBÍN-S PRACHATICE JE NA FOTOGRAFIÍCH V NEUBURG AM INN


Na zámku Neuburg am Inn byla v pondělí 26. dubna 2010 otevřena výstava Salve Prachatice.

Salve Prachatice

Neuburg am Inn

Buďte srdečně vítání - Herzlich willkommen

Slavnostní vernisáže se zúčastnili vedle některých autorů místostarosta Prachatic Martin Malý a prachatický radní pro kulturu Václav Kuneš. Výstavu zahájil Martin Malý spolu s Josefem Friedhoferem z pasovského okresního úřadu, vedoucím odboru kultury pasovského okresu Wilfriedem Hartlebem a předsedou Profesního sdružení výtvarných umělců Dolního Bavorska a autorem výstavy Hubertem Huberem.

Josef Friedhofer z pasovského okresního úřadu

Zástupci města Prachatice

Na výstavě je představen výběr děl vzniklých na letních sympoziích Salve Prachatice českých, rakouských a bavorských umělců inspirovaných městem pod Libínem a myšlenkou Zlaté solné stezky od roku 2006, ale také fotografie členů prachatického Fotoklubu F2,8 Prachatice.

Libín-S Prachatice na fotografiích v Neuburg am Inn

Na několika fotografiích Hynka Hladíka najdou návštěvníci výstavy i folklorní soubor Libín-S Prachatice na Slavnostech Zlaté solné stezky v Prachaticích.

Výstava potrvá na zámku Neuhaus am Inn nedaleko Pasova do poloviny června 2010.
(Vloženo 27.04.2010 22:11)
HELČA SE NÁM VDALA, VZALA SI VAŠKA

Na strakonickém hradě vstoupili v sobotu 24. dubna 2010 do společného života Helena Seberová a Vašek Kovářík. Helena s Vaškem se shodli na společném příjmení Kovářík - Kováříková.

Helča se nám vdala, vzala si Vaška

Helena je tanečnicí folklorního souboru Libín-S Prachatice, Vašek svoji Helenu téměř pravidelně doprovází na vystoupení souboru nejen v Čechách, ale i za hranice, Vašek prostě patří k Libínu-S, přestože ani netancuje, ani nehraje v kapele.

Na nádvoří strakonického hradu čekala krojovaná skupina členů souboru Libín-S

Proto na hradním nádvoří svatebčany čekala skupinka "libíňáků" s několika kousky při svatbě obvyklými nejen ve Vitějovicích, kde bydlí dost velká část členů souboru Libín-S Prachatice.

Líba předčítala připravený text, bavila se při tom nejen ona.

Líba pobaveně předčítala veršovaný text

Hned na začátku v něm bylo konstatováno, že Vašek spadnul do chomoutu. Chomout byl samozřejmě připraven, na krk mu jej posadil Honza.

Vašek dostal od Honzy chomout, prakticky si jej nasadil právě ženitbou

Helča dostala bič krásně ozdobený barevnými mašlemi, hodně ho obdivoval jeden malý svatebčan, aby se mohla bránit, případně "odměnit" nepřístojnosti svého manžela. Přišel čas na první štamprdlátko slivovice. Samozřejmě nezůstalo jen u jedné skleničky.

První štamprdlátko slivovice

Honza s Líbou začali cosi psát na krásné prkýnko. Zahlédnul jsem číslo s docela více nulami.

Honza s Líbou psali cosi na prkénko

Šlo o to, že členové souboru Libín-S nechtěli dát svoji tanečnici zadarmo. Za každou nulu na prkénku vyžadovali po jedné bankovce. Nevím, kolik měl Vašek, obtížený chomoutem, ve svém svatebním obleku kapes, v řadě z nich nějaký ten platný papírový peníz našel.

Vykoupení Heleny

Bankovky přebírala okamžitě hospodářka souboru Jana. O chvíli později si Jana s Honzou vzali stranou nevěstu a aby ženich nevěděl, část peněz, za které byla ze souboru vykoupena, jí předali do začátku nového života.

Helena dostala část výkupného do začátku

Nevěsta ihned peníze uklízela, samozřejmě, důležité bylo, aby se manžel o nich nedozvěděl. Ptáte se, kam peníze schovala? No sledujte detaily na následujících obrázcích:

Helena dostala část výkupného do začátku

Helena schovala peníze před manželem

Peníze byly ukryty za výstřih

To, že Vašek vyplatil Helenu členům souboru neznamená, že Helča přestává v souboru Libín-S tančit. Všichni, tedy i Helena, přijedou znovu na strakonický hrad 28. srpna 2010, to bude Libín-S Prachatice vystupovat spolu s dalšími folklorními soubory z Prácheňského kraje na Mezinárodním dudáckém festivalu.
(Vloženo 24.04.2010 22:01)
OSLAVY MILÉNIA ZLATÉ STEZKY BYLY ZAHÁJENY

KAPELA LIBÍN-S BYLA VE WALDKIRCHEN U TOHO

Král Jindřich II., pozdější císař Svaté říše římské národa německého, daroval na žádost královny Kunhuty a na prosbu abatyše Eiliky kostelu Panny Marie (ženskému klášteru Niederburg) v Pasově svůj podíl na clu v Pasově s celým českým clem. Stojí to v listině datované 19. dubna 1010, která je prvním písemným dokladem o existenci obchodní stezky, později zvané Zlatá stezky, vedoucí z Pasova přes Šumavu do Prachatic.

Oslavy milénia byly zahájeny 18. dubna 2010 nejprve ráno na česko-bavorských hranicích u hraničního mostku přes Mechový potok / Harlandbach, poté pokračovaly ve Waldkirchenu. Waldkirchen byl vzdálen jeden den pochodu z Pasova, proto karavany soumarů a koní zde musely kdysi nocovat před další cestu přes pralesy Severního lesa, jak se tehdy říkalo Šumavě.

Oficiální program začínal v Měšťanském domě ve Waldkirchenu od 11 hodin. Když do Měšťanského domu přicházeli oficiální hosté, vítala je ve foyer kapela folklorního souboru Libín-S Prachatice.

Kapela Libín-S vítala hosty oslav v Měšťanském domě ve Waldkirchenu

Mezi hosty byl bavorský ministr životního prostředí Markus Söder, náměstek ministra kultury České republiky Jaromír Talíř, zemský rada okresu Freyung-Grafenau Ludwig Lankl, starosta města Waldkirchen Josef Höppler a celá řada představitelů okresních úřadu z Dolního Bavorska, starostů z České republiky a Bavorska a mnoho dalších.

Kapelu Libín-S pozorně poslouchal náměstek ministra Jaromíř Talíř

O půl dvanácté zaplnili hosté jednací sál, na pódiu hrála Městská kapela Waldkirchen.

Městská kapela Waldkirchen

Jako první se ujal hostitel - starosta města Josef Höppler. Průkazem jeho úřadu byl zlatý řetěz se znakem města. Hovořil o historickém významu Zlaté stezky a úloze obce Waldkirchen na ní. Soumaři i jejich koně přijímali ve Waldkirchenu nocleh, obec bohatla z obchodu se solí. Před šesti stoletími obkroužily Waldkirchen pevné hradby na obranu proti útokům ze země severních sousedů. Během třicetileté války obchod se solí upadnul, na dlouhou dobu ztratil Waldkirchen svůj význam. Určitou dobu vznikla na hranicích neprostupná železná opona. V posledních letech se situace změnila. Již nikdy nebude třeba se bránit útokům ze severu, naopak mezi městy a obcemi na bývalé Zlaté stezky se rozvinuly čilé kontakty, ze kterých profitují na obou stranách Šumavy.

starosta města Josef Höppler

Starostu Waldkirchenu vystřídal za řečnickým pultem zemský rada okresu Freyung-Grafenau Ludwig Lankl.

zemský rada okresu Freyung-Grafenau Ludwig Lankl

Bavorskou vládu na slavnostním setkání reprezentoval ministr životního prostředí Markus Söder. "Myslím, že jsem ten správný zástupce vlády, pracoval jsem jako ministr pro evropské záležitosti, nyní pracuji na ministerstvu životního prostředí. Jsem tu na oslavě milénia významné obchodní stezky mezi Bavorskem a Čechami přes zelenou střechu Evropy - Bavorský les a Šumavu." Připomenul dobrou spolupráci obou národních parků, otevření dvou nových stezek přes hranice.

bavorský ministr životního prostředí Markus Söder

Slavnostní projevy přerušily melodie v podání kapely folklorního souboru Libín-S.

kapela Libín-S

Českým řečníkem po doznění písničky z jihu Čech byl náměstek ministra kultury České republiky Jaromír Talíř. Byl jediný, jehož řeč přerušil velký aplaus a smích. To když vykládal vtip z doby minulé. Byl to vlastně inzerát z novin, který tehdy jistě nevyšel: "Vyměním letecký zájezd do Sovětského Svazu za pěší túru do Bavorska. Značka: Spěchá. Tenhle vtip vyjadřoval touhu většiny českých občanů."

náměstek ministra kultury Jaromír Talíř

Starosta Höppler předal nejvýznamnějším hostům kovové plastiky soumara s koněm - ministrovi Söderovi, náměstkovi Talířovi a několika dalším.

předání plastik

plastika soumara s koněm

Doposud o Zlaté stezce hovořili politici. Proto k mikrofonu přistoupil historik, který o Zlaté stezce, ale i dalších obchodních stezkách z Bavorska do Čech, přinesl spoustu zajímavých informací.

Když Městská kapela Waldkirchen začala opět hrát, všichni přítomní povstali. Na závěr oficiální části zazněla nejprve česká a potom německá hymna.

Městská kapela Waldkirchen

Odpoledne se na waldkirchenském náměstí konala další slavnost - byly odhaleny 3 pamětní desky umístěné v dlažbě na dolní části náměstí. Hudební zarámování slavnosti vytvořili opět muzikanti souboru Libín-S.

kapela Libín-S na waldkirchenském náměstí

kapela Libín-S na waldkirchenském náměstí

I na náměstí byly slavnostní projevy. Zemský rada okresu Freyung-Grafenau Ludwig Lankl komentoval počasí - "nebe má bavorské barvy - modrou a bílou". Vlastní odhalení provedli Zdeňka Lelková, starostka obce Stožec, starosta Waldkirchen Josef Höppler a zemský rada Ludwig Lankl.

nová deska na waldkirchenském náměstí

nová deska na waldkirchenském náměstí

nová deska na waldkirchenském náměstí

Úplý závěr vytvořili opět prachatičtí muzikanti.

Libín-S na waldkirchenském náměstí

Libín-S na waldkirchenském náměstí

Libín-S na waldkirchenském náměstí

(Vloženo 19.04.2010 00:43)
DO BOROVAN NA BORŮVKOBRANÍ SE NEPOJEDE

V pátek 9. dubna 2010 navštívil Borovany předseda folklorního sdružení Libín-S. Jednal s paní Alenou Seberovou z kulturního oddělení městského úřadu. Paní Seberová vysvětlila, že po skončení úspěšného folklorního programu na Borovanském borůvkobraní jednala s předsedou JFoS Škochem o dalším ročníku akce. Město Borovany požádalo JFoS o organizační zajištění. Tím, že při valné hromadě došlo k protiprávnímu vyloučení folklorního sdružení Libín-S z JFoS (za protiprávní považujeme vyloučení vzhledem k tomu, že stanovy JFoS neznají termín vyloučení, proto nelze vyloučit členskou organizaci, navíc oficiální důvody tohoto vyloučení byly založeny na lži), byl folklorní soubor Libín-S vyloučen z budoucího dalšího ročníku folklorní akce při Borovanském borůvkobraní. Město Borovany ani paní Seberová nevěděli, že Libín-S, který se v Borovanech líbil nejvíc, již není členem JFoS. Proto byl odeslán první e-mail. Město Borovany má zájem o nenarušení svých vztahů s JFoS, který umožnil navázat kontakty na dolnorakouské soubory z VOLKSKULTUR NIEDERÖSTERREICH.

Předseda folklorního sdružení Libín-S Prachatice nabyl dojmu, že dobré vztahy Města Borovany se souborem Libín-S Prachatice by byly ve vztahu k JFoS překážkou. Proto nelze počítat s účastí souboru Libín-S Prachatice na Borovanském borůvkobraní.
9. března 2010 došel z Borovan další e-mail, který byl úplně jiný, než ten předchozí:

...Teď jsem právě domluvila telefonicky s panem Škochem z JFOS, který mi do 10.03. slíbil nahlásit přihlášené soubory. Již je přihlášeno 6, z Dolního Rakouska máme 2 soubory, takže tím je počet naplněn. Tak se nám to s vámi komplikuje - ač nerada, ale nemohu postupovat proti JFOS a odmítnout jejich nahlášený soubor pro vaše účinkování. Je mi to moc líto, protože Váš soubor byl opravdu nejlepší, proč spolupráce s vámi a JFOS není možná. Já jsem vůbec netušila, že již nejste členem a tudíž ani pozváni a teď je to pro mne nepříjemná situace, být uprostřed nějakého "osobního" sporu. Nezlobte se, prosím. Pro nás je JFOS velmi dobrým partenerem, díky kterému máme také dobré kontakty s rakouským sdružením. ...

Alena Seberová
kulturní odd. města Borovany
Takže díky politice pana Škocha se změnilo za necelý týden stanovisko města Borovany, takže informace níže uvedená již neplatí.
Z Borovan přišel e-mail s neoficiálním pozváním na Borovanské borůvkobraní od Aleny Seberové z kulturního oddělení Městského úřadu v Borovanech.

Sobotní folklorní pořad měl na Borůvkobraní velký úspěch. "A zvlášť váš soubor!", píše Alena Seberová.

Libín-S na Borůvkobraní

Paní Seberová požádala o zajištění pozvání jihočeských folklorních souborů předseda Jihočeského folklorního sdružení Milana Škocha. Škoch ovšem nepozval soubor Libín-S Prachatice, přestože právě náš soubor měl mimořádný úspěch. Proto přišlo neoficiální pozvání od organizátorů přímo.

Do Borovan jsme již odpověděli, že se na Borůvkobraní těšíme.

Folklorní odpoledne na Borovanském borůvkobraní bude v sobotu 10. července 2010. Borovanští přišli s nápadem na zpestření. Chtěli by, aby soubory přivezli sebou z domova jejich místní borůvkové speciality. Jistě je přiveze i folklorní soubor Libín-S z Prachatic!

Neodpustíme si výzvu! Prachatičtí, ale i třeba čtenáři od jinud, pošlete nám borůvkové recepty! Jistě je najdete na našich stránkách, představíme je i v Borovanech.
(Aktualizace 11.04.2010 22:48)
LIBÍN-S POJEDE NA MFF DO STRÁŽNICE


Nyní je již skoro jisté, že folklorní soubor Libín-S Prachatice pojede na Mezinárodní folklorní festival do Strážnice. Zúčastnit by se měl jako součást programu jihočeských prácheňských souborů "Dej nám Pánbů zdraví" spolu s Prácheňským souborem Strakonice, s Prácheňáčkem Strakonice, Písečanem Písek, Švandovo dudáckou muzikou Strakonice, Pošumavskou dudáckou muzikou Strakonice a Malou dudáckou kapelou Strakonice.

  Počítá se, že do společného programu budou z "libínských" čísel vybrány části tanečních bloků "Plavci" a "Slepice".

Premiéra programu v areálu Bludník ve Strážnici bude v sobotu 26.06.2010 od 20:30, repríza v neděli 27.06.2010 od 13:30 také na stejném pódiu.

Prácheňské soubory se svým programem "Dej nám Pánbů zdraví" se představí i na jihu Čech 28.08.2010 na Mezinárodním dudáckém festivalu ve Strakonicích v sobotu od 10:30 na nádvoří Strakonického hradu.

Autorem programu "Dej nám Pánbů zdraví" a všech potřebných úprav bude známý folklorista Zdeněk Vejvoda.
(Vloženo dle www.folklornisdruzeni.cz 02.04.2010 23:06)
PŘÍŠTÍ NÁRODNÍ FOLKLORNÍ PLES BUDE OPĚT V PRAZE


30. března se sešel v TOP HOTEL Praha přípravný výbor XII. Národního krojového plesu a zástupci pořádajících organizací, aby zhodnotili průběh XII. celonárodního plesu a určili datum příštího XIII. ročníku.

  XII. Národní krojový ples (13. února 2010) se konal letos poprvé v Praze, v nesrovnatelně větším rozsahu než předchozích jedenáct ročníků ve Žďáru nad Sázavou. Pro pořádající to bylo nové prostředí, pro kongresový hotel zcela nezvyklá akce, první tohoto charakteru. Všech třicet pět jednajících se shodlo na tom, že přes organizační náročnost se podařilo uspořádat výjimečně zdařilou akci, která se stala mezníkem v historii celonárodního krojového plesu. Na letošní ples přišlo také nebývalé množství nadšených ohlasů od domácích návštěvníků i zahraničních hostů.

XIII. Národní krojový ples se bude konat 5. února 2011 v TOP HOTEL Praha a bude prezentovat folklor hanáckého regionu.
(Vloženo dle www.folklornisdruzeni.cz 02.04.2010 23:06)
LIBÍN-S MŮŽE JET NA OKTOBER-FEST DO MNICHOVA


Dobrý den,

  loni na podzim jsem Vás informovala o možné účasti jihočeských folklórních souborů na tradičním průvodu v rámci mnichovského Oktoberfestu (http://www.festring.de/). Chtěla jsem se zeptat, zda jste se rozhodli účastnit a příp. se přihlásili. Pokud ne, mohli bychom se společně domluvit na příp. pomoci KÚ v příštím roce.

S pozdravem
Lenka Housková

PhDr.Mgr. Lenka Housková
oddělení vnějších vztahů a zahraniční spolupráce
Odbor marketingu a vnějších vztahů
Krajský úřad Jihočeského kraje
U Zimního stadionu 1952/2
370 76 České Budějovice
(Aktualizace 30.03.2010 19:56)
LIBÍN-S MÁ NOVOU TANEČNICI


Taneční složka folklorního souboru Libín-S Prachatice má novou tanečnici. První zkoušky již absolvovala Vlaďka Štěpánková. Přejeme jí, aby se jí mezi námi líbilo.
(Aktualizace 28.03.2010 22:10)
LIBÍN-S UZAVŘEL OSLAVY SVÝCH DVACETIN


Folklorní soubor Libín-S Prachatice vzniknul na přelomu let 1988/1989. Během celého loňského roku odcházela jeho pošta na dopisních papírech připomínající dvacetiny souboru. Při závěru plavební sezóny 2009 na Schwarzenberském plavebním kanálu u hraničního potoka Ježová / Iglbach připravilo folklorní sdružení Libín-S Prachatice přeshraniční výstavku fotografií z historie plavebního kanálu (slovem přeshraniční se rozumí, že výstava začínala v Čechách a pokračovala na rakouském území). Rozšířená výstava ke dvacetinám byla zahájena v polovině listopadu minulého roku v Prachaticích. "Libíňáci" uzavřeli oslavy dvacátých narozenin folklorního souboru v prvním jarním dnu slavnostním vystoupením v sále Národního domu v Prachaticích. Pozvali na něj především své bývalé členy, ale také oficiální hosty a další milovníky folkloru, lidového tance a písniček.

Pozvánka

První jarní den nelákal, díky sychravému počasí, na zahrádku, na procházku probouzející se přírodou, o to větší mohlo být "narozeninové" vystoupení. "Libíňáci" opět připravili malou souborovou výstavku. Mezi prvními si ji prohlédl senátor a starosta města Hluboká nad Vltavou Tomáš Jirsa.

výstavku ke 20. narozeninám souboru Libín-S si prohlédnul i senátor Tomáš Jirsa

Postupně se scházeli i další hosté a diváci. Přišla např. Růžena Štemberková, vedoucí odboru školství a kultury města Prachatice, Jiří Borovka s manželkou Helenou ze společnosti Meliorace České Budějovice, která je významným sponzorem folklorního sdružení Libín-S Prachatice, Václav Svoboda, první vedoucí folklorního souboru Libín-S, Karel Bouda starší, který má v souboru delší zdravotní pauzu a řada dalších členů i téměř stovka diváků. Mezi nimi byla i malá skupinka z Perlesreuter Sänger.

Hned ve vestibulu Národního domu, ještě než vešel do sálu, Franz Xaver Ritzinger z Perlesreutu přinášel pozdravy od starosty a pozvání pro soubor Libín-S na slavnost požehnání nově upraveného náměstí 15. května 2010.

Krátce po třetí zazněly první melodie, na parket vtančili tanečnice a tanečníci folklorního souboru Libín-S, začal více než dvouhodinový program, ve které byl představen celý repertoár souboru. "Libíňáci" nastupují "Bavorovem".

20. narozeniny souboru Libín-S - Bavorov

Prvním tanečním pásmem před dvaceti lety vzniklého souboru, pro které napsal muziku tehdejší vedoucí souboru Václav Svoboda, byl "Jarmark".

20. narozeniny souboru Libín-S - Jarmark

Jarmark, je správně výroční trh. No a kam se šlo asi z trhu?! No přece do hospody. Dalším tanečním pásmem byla "Hospoda". V hospodě se nejen pije pivo, naši chlapi měli premiéru s novými džbány, děvčata s novými půllitry, ale také tancuje, vytahuje, občas dojde i na pošťuchování či rvačku. Všechno to je v pásmu "Hospoda".

20. narozeniny souboru Libín-S - Hospoda

No a ti mladší chlapi občas doprovodili svá děvčata, někdy se nešlo rovnou domů, ale s oklikami a zastávkami. No, z toho ovšem mohou být dozvuky. Stejný název neslo i další pásmo, tedy "Dozvuky".

20. narozeniny souboru Libín-S - Dozvuky

K jihočeské muzice patří také dudy. Na ty sólově i s kapelou zahrála Milada Bejčková.

20. narozeniny souboru Libín-S - Dudačka Milada

Chlapi dokážou tancovat i sami bez ženských. To také ukázali v tancích "Hoši" a "Bába".

20. narozeniny souboru Libín-S - Bába

Tanec s šavlemi "Martin", mnohým se zdá trochu exotický, má svůj původ v masopustních tancích z nedalekého Kaplicka.

20. narozeniny souboru Libín-S - Martin

Lidový tanec a lidová písnička mají svůj půvab v tom, že občas netančí jen ti na pódiu, či v případě vystoupení v Národním domě ti krojovaní, ale také ostatní, když se z diváků stanou tanečníci a zpěváci. K tanci pozvali "Libíňáci" diváky při "Myslivecké polce". Do kola šel třeba i myslivec a bývalý starosta z Nové Pece Pavel Štětina.

20. narozeniny souboru Libín-S - Myslivecká polka

Předseda folklorního sdružení Libín-S Prachatice Hynek Hladík v přestávce mezi tanci pozval na parket senátora Tomáše Jirsu. Ten přistoupil s velikánskou kyticí, kytička vyšla pro každou ženu a dívku v souboru. Pozval i Růženu Štemberkovu, Václava Svobodu, Karla Boudu st. a Franze X. Ritzingera. Každý z čestných hostů dostal zmenšený džbánek folklorního souboru Libín-S s holubičkou a plavebním hákem, symboly aktivit souboru. Došlo i na skleničku něčeho ostřejšího na přípitek.
(Vloženo 15.02.2010 21:28)
LIBÍŇÁCI BYLI NA FOLKLORNÍM PLESE V PRAZE


Desítka členů folklorního souboru Libín-S Prachatice byla v sobotu 13.02.2010 na 12. národním krojovém plesu Folklorního sdružení České republiky.

Již při vstupu do rozsáhlých prostor TOP HOTELU Praha vítali nejen Libíňáky, ale všechny hosty z celé České republiky i z ciziny, hostů bylo hodně, přijely jich tři tisícovky, krojovaní členové ze západu Čech, z Plzeňska a Karlovarska, domácími koláčky, lázeňskými oplatkami, pivem a dalšími dobrotami, ale hlavně písničkami, melodiemi a tancem. Mezi hosty byli Petr Šimerka, ministr práce a sociálních věcí, Martin Ploc, náměstek ministra pro místní rozvoj, Milada Emerová, hejtmanka Plzeňského kraje, Josef Novotný, hejtman Karlovarského kraje či hejtman Olomouckého kraje Martin Tesařík, Miroslav Vlček, předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Celkem pozvání přijalo zhruba 700 VIP hostů.

Národní krojový ples FOS ČR

Bohatý celovečerní program začal v sedm večer ve všech sálech TOP HOTELU Praha, ve foyeru Velkého kongresového sálu a před hlavní recepcí. Ve Velkém Kongresovém sále se začalo předtančením tanců Rejdovák a Rejdovačka ve výborném podání souborů Jiskra, Mladina, Rokytka, Šumava a Úsměv z Plzeňska za doprovodu sloučených muzik Jiskra a Mladina. Stejně velký ohlas u diváků měla i Krajc polka, kterou zatancovaly soubory Dyleň, Marjánek, Stázka, Krušnohor a Skejušan ze širšího Karlovarska za doprovodu jejich muzik.

Hanka, Jirka a Helena

My jsme potkali nejprve Hanku Tesařovou s Jirkou Brantnerem. Hanka si na ples vzala historický kroj - část kroje je ze čtyřicátých let minulého století, sukně je však mnohem starší, nosila ji už Hančina prababička.

Hanka

Libíňáci našli svoje místa v předsálí Kongresového sálu Praha. Neměli to tak daleko ani do Velkého kongresového sálu ani do foyeru. Na plese bylo dost jídla a pití, především ze západočeského regionu, tedy z Plzeňského a Karlovarského kraje. Ale třeba Honza měl pro jistotu v kapse placatičku se slivovicí, co kdyby to těm Pražákům došlo.

Dáš si taky, viď?

Na pódiu sálu Praha vstupovali Plzeňáci, tím myslím soubory z Plzeňska.

Plzeňáci

Po nich tu byl jediný profesionální folklorní soubor v České republice - vojenský folklorní soubor Ondráš z Brna. Právě nad Ondrášem se v minulém roce honily černé mraky, hrozilo nebezpečí zrušení tohoto špičkového souboru. V Kongresovém sále Praha najednou začalo být husto, Spousta krojovaných hostů stála podél zdí nedaleko pódia, na parketu seděli i stáli fandové folkloru. Vystoupení Ondráše je zážitkem pro každého.

VUS Ondráš

VUS Ondráš

Karel s Jirkou zpívají s Ondrášem

Taneční ukázka skončila, kapela Ondráše ale hrála dál. Konferenciéři, kteří uváděli program v sále Praha, poznamenali, že když na parketu netančí alespoň 160 tanečníků, musí kapela skončit a odjet zpět do kasáren. Teď už na parketu nikdo neseděl, parket byl plný. I Libíňáky bylo vidět.

Vašek s Janou tančí s Ondrášem

Na velkém plese je velká šance, že potkáte nějaké známé. My jsme potkali třeba paní Verenu Hofstetter, konzultantku pro oblast Waldviertel VOLKSKULTUR NIEDERÖSTERREICH, nedlouho poté moderátora hudebního festivalu aufhOHRchen v Pöggstallu, kteří byli také hosty plesu.

Po Ondrášovi ukázal v sálu Praha svoje umění soubor Gaudeamus z Prahy.

Gaudeamus

V hemžení krojovaných párů se vyjímala skupina hasičů v historických uniformách s krásnými naleštěnými přilbami. "Tak co, kluci, odkud vy jste přijeli," ptal se Hynek. "My jsme ze Žďáru nad Sázavou! Pojď se s námi vyfotografovat," zavolali na Helču.

Helča s hasiči ze Ždáru

"Kluci, máte krásný přilby! Hele, tohle je ale znak Českého království!" "Jo, jsou to starý přilby, některé z konce 19. století! To víš, dalo to ale práce je takhle zrestaurovat!"

Velitel hasičů ze Ždáru

Děvčatům, nejen těm našim, to v krojích opravdu sluší. Ale podívali jste se někdy, co to mají na hlavách?

Čepce a šátky

Čepce a šátky

Čepce a šátky

Čepce a šátky

Čepce a šátky

Čepce a šátky

Á tady jsou Libíňáci, jsme ve vestibulu Kongresového sálu Praha.

Libíňáci

To místo bylo docela strategické, okolo šel skoro každý. V lidovém kroji přisednul i známý sexuolog Radim Uzel. O čem se povídalo, těžko říct, bylo to o sexu, o folkloru, nebo o kráse jižních Čech? Náš fotograf u toho nebyl. Pojďme se podívat do Velkého kongresového sálu.

Na pódiu i na parketu byly před jedenáctou opět západočeské soubory Jiskra a Mladina.

Jiskra a Mladina

Sál ovládnul opět Gaudeamus, tentokrát s variací na Masopust.

Ondráš ve Velkém sále

Tance ze širšího Karlovarska, tedy z území, kde dlouho vedle sebe žily Češi a Němci, předvedly soubory z Karlovarska a Poohří v choreografii manželů Hankových za doprovodu muziky souboru Dyleň. Ukázali třeba tanec, který v Čechách známe jako Doudlebskou polku, na německé straně jej znají jako Kreuzpolku (v nářečí Krajcpolku).

Karlovarští v tanci

Nezůstalo jen u ukázek, do kola přišly desítky párů, jen těžko už se tísnily v kruhu. Byli mezi nimi i Libíňáci.

Jiřka s Vaškem

Líba

Vašek

Libíňáci

Celý ples nebyl jen ve znamení folkloru. Ještě dřív, než jsme potkali Hanku s Jirkou, hned u hlavní recepce jsme viděli postávat Felixe Slováčka s klarinetem v ruce. On však nepřišel jen držet svůj nástroj, sálem Praha, i Velkým sálem zněly melodie Bandu Felixu Slováčka. Ostatně ve Velkém sále bylo před půlnocí pokřtěno cédéčko Vínečko bílé právě s melodiemi Slováčkova bandu. Světe div se, krojovaným i nekrojovaným párům šly i tance na melodie, které hrál Felix Slováček.

Libíňáci

Ve velkém sálu nás zaujala dáma ve zvláštním velkém klobouku. Přijela od německých břehů Bodamského jezera. "Z čeho je ten klobouk? Ze stříbrných drátů! I ta výšivka je ze stříbra, jenom z velmi tenkého drátu."

Stříbrný klobouk

Stříbrný klobouk

Stříbrný klobouk

Ve Velkém sále se na chvilku potkala Helena Svobodová, vedoucí folklorního souboru Libín-S Prachatice, s předsedou Folklorního sdružení České republiky Zdeňkem Pšenicou. Ale opravdu jen na chvilku, pana předsedu odvedla kolegyně ze štábu plesu, na rozdíl od většíny lidí v sále, na Pšenicu čekala ještě spousta úkolů. To víte, 3000 návštěvníků, 700 účinkujících, 700 VIP hostů!

Helena Svobodová se Zdeňkem Pšenicou

Velká část Libíňáků odjížděla z plesu ještě před koncem, domů to měli asi 160 kilometrů.
(Vloženo 15.02.2010 20:36)
LIBÍN-S POŽÁDAL O PŘÍSPĚVEK Jč KRAJE


Předseda folklorního Folklorní sdružení Libín-S Prachatice podal v pondělí 15.02.2010 o příspěvek Jihočeského kraje z příspěvkového programu podpory v oblast kultury.
(Vloženo 15.02.2010 17:00)
LIBÍN-S ZÍSKAL PŘÍSPĚVEK OD MĚSTA PRACHATICE


Folklorní sdružení Libín-S Prachatice požádalo o příspěvek Města Prachatice na realizaci projektu Šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu 2010.

Předseda folklorního sdružení Libín-S Prachatice Hynek Hladík podepsal v pátek 12.02.2010 na městském úřadě smlouvu o poskytnutí příspěvku Městem Prachatice. Z přípěvku bude hrazena doprava českých souborů na akce projektu.
(Aktualizace 15.02.2010 16:51)
FOLKLORNÍ AKCE V ČESKÉ REPUBLICE


Kalendář Folklorního sdružení ČR


Folklorní sdružení České republiky vydalo kalendář Folklorního sdružení ČR FOLKLORNÍ AKCE V ČESKÉ REPUBLICE.

V brožuře se 189 stranami je představeno 339 folklorních akcí, mezi nimi i akce Šumavského folklorního festivalu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, jehož hlavním pořadatelem je folklorní sdružení Libín-S Prachatice.

V jižních Čechách a na Šumavě se budou v roce 2010 konat tyto akce (uvedeny pouze ty po 04.02.2010):
- 13.02,2010 - Masopust, Ševětín
- 13.02.2010 - 74. Pošumavský věneček, Praha
- 14.02.2010 - Tradiční masopustní koleda, Doudleby
- 18.02.2010 - Masopustní obchůzka s medvědem, Kovářov
- 18.03.2010 - Vynášení Smrtky, Kovářov
- 26.03.2010 - 5, folklorní bál folklorních souborů Českobudějovicka, Strážkovice
- 27.03.2010 - Jihočeský zpěváček 2010, Zvíkovské Podhradí
- 20.-23.05.2010 - 15. jihočeský folklorní festival Kovářov
- 22.05.2010 - ŠUMAVSKÝ FOLKLORNÍ FESTIVAL SETKÁNÍ S TRADICÍ NA SCHWARZENBERSKÉM PLAVEBNÍM KANÁLU 2010, Jelení Vrchy. Zahájení plavební sezóny
- 05.06.2010 - ŠUMAVSKÝ FOLKLORNÍ FESTIVAL SETKÁNÍ S TRADICÍ NA SCHWARZENBERSKÉM PLAVEBNÍM KANÁLU 2010, Jelení Vrchy. Plavení dříví
- 12.06.2010 - ŠUMAVSKÝ FOLKLORNÍ FESTIVAL SETKÁNÍ S TRADICÍ NA SCHWARZENBERSKÉM PLAVEBNÍM KANÁLU 2010, Ježová / Iglbach. Plavení dříví
- 24.-27.06.2010 - 65. Mezinárodní folklorní festival Strážnice 2010 (s účastí folklorních souborů z Prácheňska, m.j. pravděpodobně i folklorní soubor Libín-S Prachatice)
- 08.-11.07.2010 - 17. Mezinárodní folklorní festival Klatovy, Klatovy
- 11.07.2010 - ŠUMAVSKÝ FOLKLORNÍ FESTIVAL SETKÁNÍ S TRADICÍ NA SCHWARZENBERSKÉM PLAVEBNÍM KANÁLU 2010, Jelení Vrchy. Plavení dříví
- 18.07.2010 - ŠUMAVSKÝ FOLKLORNÍ FESTIVAL SETKÁNÍ S TRADICÍ NA SCHWARZENBERSKÉM PLAVEBNÍM KANÁLU 2010, Ježová / Iglbach. Plavení dříví
- 24.-25.07.2010 - 13. Selské slavnosti Holašovice, Holašovice
- 04.08.2010 - ŠUMAVSKÝ FOLKLORNÍ FESTIVAL SETKÁNÍ S TRADICÍ NA SCHWARZENBERSKÉM PLAVEBNÍM KANÁLU 2010, Ježová / Iglbach. Plavení dříví
- 07.08.2010 - 9. Jihočeská lidová slavnost, České Budějovice
- 14.-21.08.2010 - ŠUMAVSKÝ FOLKLORNÍ FESTIVAL SETKÁNÍ S TRADICÍ NA SCHWARZENBERSKÉM PLAVEBNÍM KANÁLU 2010, Jelení Vrchy. stavba, zapálení, údržba a otevření milíře s ukázkou práce uhlířů
- 15.08.2010 - ŠUMAVSKÝ FOLKLORNÍ FESTIVAL SETKÁNÍ S TRADICÍ NA SCHWARZENBERSKÉM PLAVEBNÍM KANÁLU 2010, Jelení Vrchy. Kulturní osa plavební kanál
- 18.-22.08.2010 - 16. Mezinárodní folklorní festival Písek, Písek - 21.08.2010 - ŠUMAVSKÝ FOLKLORNÍ FESTIVAL SETKÁNÍ S TRADICÍ NA SCHWARZENBERSKÉM PLAVEBNÍM KANÁLU 2010, Jelení Vrchy. Mše svatá u Rosenauerovy kapličky
- 22.08.2010 - ŠUMAVSKÝ FOLKLORNÍ FESTIVAL SETKÁNÍ S TRADICÍ NA SCHWARZENBERSKÉM PLAVEBNÍM KANÁLU 2010, Ježová / Iglbach. Plavení dříví
- 26.-29.08.2010 - 19. Mezinárodní dudácký festival, Strakonice
- 11.09.2010 - Doudlebské dožínky, Doudleby
- 11.09.2010 - ŠUMAVSKÝ FOLKLORNÍ FESTIVAL SETKÁNÍ S TRADICÍ NA SCHWARZENBERSKÉM PLAVEBNÍM KANÁLU 2010, Světlá voda. Plavení dříví
- 18.09.2010 - ŠUMAVSKÝ FOLKLORNÍ FESTIVAL SETKÁNÍ S TRADICÍ NA SCHWARZENBERSKÉM PLAVEBNÍM KANÁLU 2010, Ježová / Iglbach. Zakončení plavební sezóny
- 24.-25.09.2010 - 9. Mezinárodní folklorní festival Český Krumlov, Český Krumlov
- 18.12.2010 - Divadlo s Podkovou, Kovářov
- 18.12.2010 - Vánoční koledování, Ševětín
- 25.12.2010 - Štěpánská, Doudleby

Vedle folklorních akcí kalendář obsahuje i seznam folklorních výstav v roce 2010 a seznam vybraných festivalů ve Slovenské republice.

Vedle údajů v češtině obsahuje kalendář informace o akcích a výstavách v angličtině, španělštině a ruštině.

Kalendář folklorních akcí lze zakoupit v sekretariátu FOS ČR - cena 100 Kč, pro členy FOS ČR je 50% sleva, tzn. cena pro členy je 50 Kč. Objednat lze e-mailem prostřednictvím folklorního sdružení Libín-S. Členové folklorního sdružení Libín-S Prachatice mají jeden výtisk k dispozici v klubovně na Skalce.
(Vloženo 04.02.2010 20:24)
PŘIŠLO DRUHÉ LETOŠNÍ ČÍSLO ČASOPISU FOLKLOR


Na adresu folklorního sdružení Libín-S Prachatice přišlo únorové číslo časopisu FOLKLOR, který vydává Folklorní sdružení České republiky.

Z obsahu nového čísla:
- Nové folklorní tituly pokřtěny. Zajímavý ediční počin Folklorního sdružení ČR.
- Folklor jako svědectví o našem světě. Nejen recenze pořadu k 65. výročí Jasénky ze Vsetína.
- Třpyt folklorní hvězdy z Podkrkonoší. Pár poznámek ke slavnostnímu pořadu Hořeňáku.
- Slavná chodská tradice má své 74. pokračování. Pošumavský věneček ozdobou pražské plesové sezóny.
- Starosti starosty s 54. moravským plesem. Rozhovor s Miroslavem Říhou te Slováckého krúžku v Praze.
- Co Čech, to cizinec. Ocenění výrazných počinů v aktivním hudebním a tanečním folkloru a folklorismu v ČR FOSKAR. Jarošovci z Chrástu.
- 11. mezinárodní festival adventních a vánočních zvyků, koled a řemesel SOUZNĚNÍ 2009. Fotoreportáž z ostravského festivalu
- Únor bílý, pole sílí. Únorové lidové pranostiky.
- Malý velký oslavenec Těšínského Slezska. Ohlédnutí ta 30. výročím dětského folklorního souboru Slezánek.
- O tancích a (ne)tanečnících. Fejeton Vojtěcha Kouby.
- Pomoc dětem na způsob DHS Mikeš. Výtěžek adventního zpívání ve prospěch celonárodní sbírky.
- Anketa Zlatý Amos jako oslava Dne učitelů. Dětská tisková agentura opět hledá nejpopulárnějšího pedagoga.
- Když se řekne Trifon Zarezan. Bulharský svátek vína se slaví i v Česku.
- Tříkrálový běh zvonkařů. Nevšední tradice v gornorakouské Solné komoře.

Poslední článek je z pera předsedy folklorního sdružení Libín-S Prachatice. Jeho text s četnými fotografiemi byl zveřejněn i na těchto stránkách.
Nové číslo časopisu FOLKLOR bude uloženo k dispozici členům folklorního sdružení Libín-S Prachatice v klubovně Libín-S na Skalce.
(Vloženo 04.02.2010 18:34)
ZÁSTUPCE LIBÍN-S BYL NA ÚZEMNÍM SETKÁNÍ OBLASTI WALDVIERTEL


Již od roku 1956 jsou soubory a jednotlivci zabývající se lidovým uměním v Dolních Rakousích, folklorem sdruženy do sdružení Dolnorakouský folklor - Svaz pro regionální kulturní spolupráci v Dolních Rakousích / VOLKSKULTUR NIEDERÖSTERREICH - Verband für regionale Kulturarbeit in Niederösterreich. Sdružení zastupuje zájemce o udržení lidových zvyků a o jejich studium vůči úřadům a veřejnosti.

Sdružení podporuje a rozvíjí dolnorakouský folklor a lidovou kulturu především v oblastech kroje, tanec, písně, hudba, nářečí, zvyky a regionální kulturu.

Jednou z aktivit sdružení VOLKSKULTUR NIEDERÖSTERREICH je vydávání kulturního zpravodaje "Schaufenster Volkskultur" a správa webových stránek www.volkskulturnoe.at. Aktuality z činnosti VOLKSKULTUR NIEDERÖSTERREICH jsou rezesílané v elektronické podobě jako "VolkskulturNewsletter". Jedním z adresátů, kterým jsou novinky zasílány, je i jihočeské folklorní sdružení Libín-S Prachatice.

Do nedávna folklorní sdružení Libín-S Prachatice spolupracovalo s dolnorakouskými folklorními soubory prostřednictvím regionálního Jihočeského folklorního sdružení, v poslední době, kdy stojí Libín-S mimo, rozvíjí spolupráci samostatně a přímo. Proto, když ve "VolkskulturNewsletter" byla zveřejněna pozvánka na regionální setkání VOLKSKULTUR NIEDERÖSTERREICH z regionu Waldviertel, vyslalo na něj folklorní sdružení Libín-S Prachatice svého předsedu Hynka Hladíka, aby především prezentoval osobně hranice překračující projekt Šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu.

Oblast Waldviertel hraničí na severu s Jihočeským krajem - s okresy Český Krumlov, České Budějovice a Jindřichův Hradec. Právě z regionu Waldviertel již folklorní sdružení Libín-S Prachatice přivítalo dva soubory u Schwarzenberského plavebního kanálu - D´Haselbacher Volkstanzgruppe a Volkstanzgruppe Gföhl.

Regionální setkání VOLKSKULTUR NIEDERÖSTERREICH z Waldviertelu proběhlo jako první ze čtyř oblastí již ve čtvrtek 14. ledna 2010 v hostinci Schrammel v malé vesničce Frankenreith v okrese Zwettl.

Do Frankenreithu přijali pozvání zástupci šesti folklorních souborů a jednoho ostrostřeleckého klubu.

Jednání řídil Rupert Klein, předseda oblasti Waldviertel ve VOLKSKULTUR NIEDERÖSTERREICH.

Rupert Klein

Zatím co se postupně scházeli účastníci setkání, byl chvilka času probrat všechno možné. Stranou nestály ani problémy, zjistili jsme, řada problémů je stejná na obou stranách hranic - v Dolních Rakousích i v jižních Čechách. Jeden z problémů se jmenuje "peníze".

Regionální setkání VOLKSKULTUR NIEDERÖSTERREICH

Verena Hofstetter, konzultantka pro oblast Waldviertel, podala rozsáhlou informaci o Dolnorakouském archivu lidových písní / NÖ Volksliearchiv, který je největší svého druhu v celém Rakousku. Archiv obsahuje nejen položky týkající se lidových písní, ale i krojů, tanců a lidových zvyků. Zájem o lidovou kulturu vzniknul někdy kolem roku 1800. V roce 1804 císařsko-královské ministerstvo kultury a vzdělávání nařídilo shromážďovat lidové písně ve všech korunních zemích, tedy nejen v současném Rakousku, ale i v Českém království. V současné době je Dolnorakouský archiv lidové písně je dokumenstačním místem pro lidovou píseň v Dolních Rakousích a servisním místem pro požadavky o pátrání. Specializovaná knihovna dokumentuje prostřednictvím sbírek notových záznamů, rukopisů, časopisů, fotografií a zvukových záznamů rozmanitost lidové hudby v Dolních Rakousích. Informace o archivu lze najít i na internetu na adrese www.volkskulturnoe.at/vla.

Verena Hofstetter

Verena Hofstetter informovala dále i o vydavatelské činnosti VOLKSKULTUR NIEDERÖSTERREICH. V poslední době bylo vydáno několik hudebních nosičů - CD, knihy, notové záznamy a pravidelně vycházejí tři různé časopisy. Z knih nás zaujala rozsáhlá publikace Das Waldviertel. Auf festem Grund. Ve 20 kapitolách kolektiv autorů představil část Dolních Rakous v jeho rozmanitosti od četných hradů a zámků, ság, zahradami až po folklor, řemesla a současné umění. Mimořádně zajímavá je sběratelská řada Tracht in Niederösterreich / Kroje v Dolních Rakousích. V současnosti jsou hotovy informace o slavnostních i pracovních krojích z jednotlivých oblastí Dolních Rakous jsou na 52 listech, na 12 listech jsou věnovány krojovým blůzám. Na listech jsou vedle úvodních informací z literatury fotografie, specifikace materiálů, látek, na zadní straně je střih.

V dalším bodu programu vystoupili zástupci přítomných souborů a ostrostřelců. Informovali o činnosti svých spolků v uplynulém roce i o hlavních akcích roku 2010.

D´Haselbacher Volkstanzgruppe - soubor byl založen v roce 1995, v současnosti má 31 členů. Předsedkyní je v současnosti Monika Priemayr. V roce 2009 se soubor folklorního festivalu Na Zlaté stoce v Lomnici nad Lužnicí, 28. folklorních slavnosti z oblasti Waldviertel v Raabs an der Thaya, Vesnických her 2009, akce Waldviertel Pur. Tradiční akcí byla Ranní taneční sklenka koncem září. Na programu 2010 jsou v současnosti stanoveny tři vystoupení.

Svoji činnost představili zástupci folklorních souborů Volkstanzgruppe der Landjugend Schönbach, Volkstanzgruppe Rosenburg-Mold.

Slova se ujal i Hynek Hladík: "Přijel jsem k Vám z ciziny, jestli sousední jižní Čechy bereme jako cizinu. Naše folklorní sdružení Libín-S Prachatice je již několik let nositelem hranice překračujícího projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu. V rámci našeho projektu připravujeme každý rok 3 folklorní setkání, zveme folklorní soubory z jižních Čech, Horních a Dolních Rakous a z Bavorska. V uplynulých letech jsme měli možnost přivítat u Schwarzenberského plavebního kanálu dva soubory z Dolních Rakous - D´Haselbacher Volkstanzgruppe a Volkstanzgruppe Gföhl." Hned vedle Hynka přizvukoval Johann Hirnschall z Haselbachu: "Bylo tam prima!" "My jsme na oplátku byli v Haselbachu na ranní sklence," pokračoval Hladík. "V loňském roce jsme byli Pöggstall. Tam jsme reprezentovali ještě Jihočeské folklorní sdružení, nyní již stojíme mimo, proto chceme osobně pozvat dolnorakouské přátele ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu. Plavební sezónu začínáme folklorním setkáním 22. května, další folklorní akce bude 15. srpna, plavební sezónu končíme 18. září 2010." Hladík rozdal seznam akcí na Schwarzenberském plavebním kanálu v roce 2010 a pohledy folklorního sdružení.

Informace o činnosti svých souborů přednesli zástupci folklorních souborů Plattlergruppe Großschönau a Volkstanzgruppe der Landjugend Jahrings. Trochu jinou kapitolou byla zpráva ostrostřelců z Bürgerkorps Waidhofen an der Thaya.

Závěr regionálního setkání VOLKSKULTUR NIEDERÖSTERREICH vedl opět Rupert Klein. Seznámil s hlavními akcemi VOLKSKULTUR NIEDERÖSTERREICH v nastávajícím roce. Klein vyzvedl především dvě akce - 29. Waldvierteler Volkstanzfest / 29. slavnost lidového tance oblasti Waldviertel a Waldviertel tanzt / Oblast Waldviertel tančí. Zatím co první z nich bude věnována folklorním souborům a lidovým tancům, druhá bude možností zatančit si pro příchozí, tancovat se budou nejen lidové tance. Akcí různého charakteru bude mít velké množství, jen výběr z nch zabírá jeden a půl stránky textu. Budou mezi nimi různá školení a semináře - o lidové hudbě, o lidovém tanci, o jódlování, o pleskačích, nebo snad existuje jiný český ekvivalent pro schuplatlery? Počátkem března se bude konat valná hromada VOLKSKULTUR NIEDERÖSTERREICH - Verband für regionale Kulturarbeit in Niederösterreich / Dolnorakouský folklor - Svaz pro regionální kulturní spolupráci v Dolních Rakousích. Každý měsíc se koná v Domě regionů v Krems-Stein rozhovor u krbu na různá zajímavá témata. Zajímavé programy má naplánovány skanzen Niedersulz. Na 15. srpna 2010 je třeba připraveno Jihomoravské posvícení. Jednotlivé soubory VOLKSKULTUR NIEDERÖSTERREICH připravují další desítky akcí.
(Aktualizace 17.01.2009 20:39)
PŘIŠLO PRVNÍ LETOŠNÍ ČÍSLO ČASOPISU FOLKLOR


Folklorní sdružení Libín-S Prachatice je členem Folklorního sdružení České republiky. Jednou z výhod členství ve FOS ČR je pravidelné zasílání měsíčníku lidové kultury Čech, Moravy a Slezska FOLKLOR. První číslo časopisu už došlo na adresu folklorního sdružení.
Co čeká FOS ČR v roce jeho 20. výročí?

Majoritní akce Folklorního sdružení České republiky v jubilejním roce:

Národní krojový ples, Praha, 13. února 2010
Pošumavský věneček, Praha, 13. února 2010
Moravský ples, Praha, 20. února 2010
Zpěváček, Velké Losiny, 14.-16. května 2010
Pražský jarmark, Praha, 26.-31. srpna 2010
Písní a tancem, Luhačovice, 9.-12. září 2010
Zpěváček - Slávik, Praha, 9. října 2010
Zpíváme pro radost, Praha, 10. října 2010
Co je v novém čísle časopisu FOLKLOR?

TOP HOTEL Praha, sobota 13. února 2010, program nadcházejícího XII. národního folklorního plesu FOS ČR
Strážnice - večer hudeckých večerů! Pořad Taťány Pálenské k 80. narozeninám Jiřího Mrenky
Folklorní chlouba věnného města. Nejen recenze pořadu k 60. výročí Jarošovců z Mělníku
Odkaz dvou Věr - Šejvlové a Šimkové. Ostrava si koncertem připomněla dvě velká folklorní výročí
Valašský jarmek 2009. Valašské Klobouky a jejich slavné prosincové akce
Jak na Nový rok, tak po celý rok. Lednová pranostika z trochu jiného úhlu pohledu
Uctívám tradice, říká bronzová slavice- Rozhovor Slávka Hrzala s Ewou Farnou
Dudácké bienále, ročník XIX/2010. Strakonice v srpnu opět přivítají "potomky" Švandy Dudáka
Oděv lidu podle Slávky Holubové. Soňa Šteflová po stopách obnovy krkonošského kraje
Václav Frolec není zapomenut. Vzpomínka Bohumila Hlaváčka na vynikajícího etnografa
Na lidovú notečku. Postřehy z dětského vánočního koncertu v Brně.
Nové číslo časopisu FOLKLOR bude uloženo k dispozici členům folklorního sdružení Libín-S Prachatice v klubovně Libín-S na Skalce.
(Vloženo 07.01.2010 22:15)
ZA TŘÍKRÁLOVÝMI ZVYKY DO HORNÍCH RAKOUS


V hornorakouské Solné komoře nejsou lidové zvyky pouze na pódiech, běžně jimi žijí města a vesnice. V předvečer svátku Svatých třech králů 5. ledna 2010 jsme navštívili Altmünster, Gmunden a Tranukirchen, obce na břehu jezera Traunsee.

Eggerhaus v Altmünsteru

U starobylého kamenného domu Eggerhaus v Altmünsteru bylo v úterý odpoledne velmi živo. V 16:16 hod. už tu byly skupiny mužů a chlapců odění v bílých oděvech, kteří rozsvěceli velikánské malované lampiony. Na jednom z nich je zpodobněn Eggehaus, na dalším altmünsterský kostel, na třetím je Sv. Jiří, na menších jsou znamení zvěrokruhu, lampiony těch nejmenších mají jednoduchý tvar jehlanu, větší jsou polovičními nebo celými hvězdami.

Rozsvěcení

Kdybyste se ovšem někoho z místních ptali na lampiony, nebudou Vám vůbec rozumět. Nejde totiž o lampiony, ale o tzv. Lichtkappen, čili svítící čepice. V dřevěných kontrukcích čepic potažených pomalovaným průsvitným papírem svítí svíce. Všechno to váží až dvacet kilo. Výroba svítící čepice trvá jejímu nositeli až několik měsíců. Příští rok si budou muset zvonkaři, jak jsme si přeložili slovo Glöckler, namalovat čepici novou, není možné ji použít víckrát za sebou. Na zadku se každému zvonkaři kolíbá na opasku zavěšený kravský zvonec, chlapi mají zvonec poněkud větší, nebo tak velký, že by jej snad ani kráva neunesla, nebo hned několik. Zvonce váží celkem dalších dvacet kilo. Každý krok znamená zvonění, když se šikově k tomu zakroutí zadkem, je z toho docela pořádný rachot.

Tříkrálové koledy

S rozsvícenými čepicemi zvonkaři zazpívali několik tříkrálových koled. Přidává se i skupinka andělů také v bílém, děvčata a kluci, všichni s hvězdami na čele.

Andělé se zlatou hvězdou na čele

Ve stodole vedle Eggerhausu začali hrát trubači, lidé si dávají svařené víno, punč, pochutnávají si na chlebech se sádlem a cibulí a dalších "obyčejných" dobrotách.

Trubači

Po půl páté už se sešeřilo, zvonkaři se vydávají po vsi hned v několika skupinách - pasech, aby oběhly všechny domy. U každého běhají v podivných kruzích či osmičkách, zazpívají pak vždy tříkrálové koledy. Chlapi dostanou štamprdličku, do kasičky zvoní mince darů. Za nedlouho jsou pak kdesi v dálce na svahu slyšet zvonce, podle nich najdete řádku svítích čepic.

Organizaci běhu zvonkařů v Altmünsteru zajišťuje místní Krojový spolek (Trachtenverein) vedený předsedou Walterem Hessenbergerem.

Zvonkaři vyrážejí na běh vesnicí

Ve tři čtvrtě na pět přicházejí Svatí tři králové. První s důstojným šedavým vousem se zeleným pláštěm a turbanem nese hvězdu, za ním kráčí ten černý, černé páže mu pomáhá s dlouhým červeným pláštěm lemovaným "kožešinou z hranostaje". I třetího krále doprovází pážata. Ve stodole pak zpívají koledy.

Svatí tři králové

My odjíždíme do nedalekého okresního města Gmunden, proslulého nejen gmundenskou keramikou a výhledem na mohutnou stěnu Traunsteinu. Na Radničním náměstí začne v 18:00 hodin tříkrálový program. Z balkonu radnice hrají trubači. V 18:20 připlouvá po jezeře Traunsee k přístavišti u náměstí loď Karl Eder. Na náměstí obklopené tisícovkami diváků připluli Svatí tři králové se svým doprovodem. Na druhém břehu jezera, za mostem přes řeku Traun je vidět světla stovek zvonkařů.

I tady jsou zvonkaři oblečeni do bílého, jejich svítící čepice mají ovšem většinou velmi jednoduchý tvar jehlanu, většinou na nich nejsou žádné obrazy.

Zvonkaři v Gmundenu

V zadní části dlouhého řetězu zvonkařů však byli zvonkaři s velmi složitými prostorovými svítícími čepicemi, na jedné z nich jsou namalované betlémské výjevy ze zrození Krista.

Zvonkaři v Gmundenu

Okolo tři čtvrtě na sedm přiběhli stovky zvonkařů na Radniční náměstí, běhali zde v kruzích, dělali velký rachot zvonci. Všichni pak i s diváky stojícími okolo náměstí zazpívali tříkrálové koledy.

My se přesouváme podél jezera Traunsee na jih do Traunkirchenu. Pozdě večer se tu čekala hlavní atrakce našeho večera. Pasy zvonkařů se seběhnou na prostor u nádraží pod hotelem Annerlhof. opravdu po půl desáté se z osad na svazích nad Traunkirchenem sbíhají pasy zvonkařů.

První byl nedaleko od cíle pas, který přiběhl po Buchbergstrasse. Zastavili se u hospůdky, vypili ještě nějakou sklenku na zahřátí, ona je docela zima, našli si chvilku ještě na poslední údržbu svítící čepice. Další se zastavil pas, který přiběhl od Mitterdorfu. Čekal na signál na křižovatce nad viaduktem. Přesně v deset se všechno dává do pohybu. Za zvuku zvonců na zadcích zvonkařů, někteří zvonkaři mají i tři velké zvonce, nejen na pásku, ale také na řemení na ramenou, přibíhají pasy zvonkařů na plácek pod hotelem Annerlhof. Jsou tu pasy od Mitterdorfu, z Buchbergstrasse, přiběhly pasy od jezera z centra Traunkirchenu. Celkem jich přiběhlo (ne přišlo, ale opravdu přiběhlo) 232 zvonkařů.

Zvonkaři v Traunkirchenu

Vedoucí pasů se začerněnými obličeji s holemi v rukou vedou svoje skupiny v obloucích, kruzích, osmičkách, na plácku u nádraží nastává velké hemžení obrovských svítících čepic a zvonkařů v bílém za velkého hluku zvonců. Konečně se pohyb zastavil.

Zvonkaři v Traunkirchenu

Zvonkaři v Traunkirchenu

Rozeznívá se společný zpěv první tříkrálové koledy.

Zvonkaři v Traunkirchenu

Na jedné z čepic svítí znak Traunkirchenu. na další Svatá rodina, na třetí klášter Traunkirchen. Píseň doznívá, rozeznívají se zvonce.

Zvonkaři v Traunkirchenu

Zvonkaři v Traunkirchenu

Další koleda. Další rachot zvonců. Společné zpívání v Traunkirchenu končí.

Zvonkaři v Traunkirchenu
Běh zvonkařů / Glöcklerlauf, na internetu je to slovo přeloženo i jako běh světlonošů směsí starobylých pohanských a křesťanských zvyků. Pochází především z oblasti jezera Traunsee, v posledních letech se rozšířil i do dalších míst Solné komory. Bíle odění muži mají představovat dobré duchy, kteří mají světlem a bílou barvou oděvů odhánět zlé duchy. Zmást zlé duchy mají i oblouky, kruhy a osmičky, po kterých zvonkaři za velkého rachotu běhají. Běh zvonkařů se koná vždy 5. ledna.
(Vloženo 07.01.2010 21:31)
POZVÁNÍ Z ITALSKÉHO ROVERETA NA MEZINÁRODNÍ SETKÁNÍ PLAVCŮ A VORAŘů


Mezinárodní setkání plavců a vorařů 2010

Těsně před závěrem roku přišlo ze severoitalského Rovereta pozvání na mezinárodní setkání plavců a vorařů, tentokrát s podtitulem "Un borgo e il suo fiume - vesnice a její řeka".

Mezinárodní setkání plavců a vorařů se bude konat od čtvrtka 10. do neděle 13. června 2010 v Roveretu nedaleko známého jezera Garda.

10. června 2010, čtvrtek

pozdní odpoledne, od 17:30 hod.
- přijetí plaveckých delegací z celé Evropy
- akreditace a distribuce materiálů pro valnou hromadu, ubytování

20:00 hod. - večeře na přivítanou v restauraci “Manifattura Tabacchi”
- ubytování v hotelu

23:30 hod. - návrat do hotelu

11. června 2010, pátek

dopoledne 09:00 - 12:30 hod.
- jednání valné hromady Mezinárodní asociace plavců a vorařů v Městském muzeu
- ostatní účastníci budou z logistických důvodů rozděleni do dvou skupin, bude pro ně připraven tento program:
o skupina A - prohlídka historického jádra města Roveretto s prohlídka Muzea moderního a současného umění (MART) nebo Domu umění Furnato Depero nebo Válečného muzea
o skupina B - návštěva hradu Beseno a blízké údolí řeky Adige

13:00 - 14:00 - společný oběd (skupiny A a B i účastníci valné hromady) v městské čtvrti Sacco blízko řeky Adige

odpoledne 14:30 - 17:30 hod.
o skupina A - návštěva hradu Beseno a blízké údolí řeky Adige
o skupina B - prohlídka historického jádra města Roveretto s prohlídka Muzea moderního a současného umění (MART) nebo Domu umění Furnato Depero nebo Válečného muzea

pozdní odpoledne 18:00 - 19:30 hod.
- návrat do Rovereta, volný program na nákupy a prohlídku města

20:00 hod. - večeře v “Manifattura Tabacchi”

23:30 hod. - návrat do hotelu

12. června 2010, sobota

dopoledne 08:30 - 12:30 hod.
08:30 hod. - odjezd z Rovereta do San Michele all´Adige. Dopoledne ve městě San Michele all´Adige s návštěvou Muzeua zvyků a obyčejů trentinského obyvatelstva nebo Historických vinných sklepů Zemědělského institutu v San Michele all´Adige nebo prohlídka města s kostelem zasvěceným Sv. Michalovi

13:00 - 15:00 hod. oběd blízko řeky Agige

odpoledne 15:30 - 19:00 hod.
15:30 hod. - odjezd ze San Michele do Rovereta
16:30 hod. - příjezd do “Manifattura Tabacchi”, kde se účastníci připraví na oficiální průvod ulicemi městské čtvrti Sacco
17:30 hod. - oficiální průvod se všemi delegacemi ulicí Filzi
18:30 hod. - plavecké soutěže u řeky Adige

20:30 hod. - slavnostní večeře v “Manifattura Tabacchi” se slavnostními projevy a předáváním dárků

23:30 hod. - ohňostroj u řeky Adige

01:00 hod. - návrat do hotelu

13. června 2010, neděle

09:30 hod. - ekumenická ceremonie u Zvonu míru na Colle di Miravalle v Roveretu
12:30 hod. - oběd na rozloučenou
Mezinárodního setkání plavců a vorařů v italském Roveretu se zúčastní i zástupci folklorního sdružení Libín-S Prachatice, v případě zájmu plavců ze Schwarzenberského plavebního kanálu i oni.

Cena na účastníka je 350 EUR (cena zahrnuje ubytování, stravování vč. nápojů a všechny připravené aktivity, cena nezahrnuje dopravu, pojištění, další případné poplatky). Vzdálenost Prachatice - Rovereto přes Mnichov a Brennerský průsmyk 618 km, 6:30 hodin čisté jízdy, přes Salzburg a Brennerský průsmyk 585 km, 6:45 hod. čisté jízdy)

Žádáme všechny zájemce o účast na mezinárodním setkání plavců a vorařů o zprávu do 20.01.2010, abychom organizítorům mohli včas zaslat předběžnou přihlášku.
Malebné město Rovereto, kterému dominuje impozantní hrad Veneto (ve kterém sídlí historické Válečné muzeum), leží jen několik kilometrů od jezera Garda.

Rovereto je známé v celém světě Zvonem míru, který na vršku Miravelle každý večer zní stokrát na paměť všech padlých ve veškerých válkách. Slavné Muzeum moderního a současného umění MART, které navrhnul architekt Mario Botta, je místem stálých a mimořádných výstav.

V celém historickém jádru města je stále zřejmé, že zde bylo sídlo Benátské republiky. Od náměstí Piazza Rosmini, srdce moderního města Rovereto, vede k severu Corso Bettini: zde se nacházejí nejkrásnější paláce města z 18. století. Mezi nimi stojí divadlo Zandonai, nejstarší divadlo v regionu, založené před více než 200 lety. Rovereto je známé dvěmi mezinárodními kulturními událostmi: "Oriente - Occidente" - taneční a divadelní festival a "Mezinárodní Mozartovský festival v Roveretu", který je věnován hudbě slavného skladatele ze Solnohradu (Mozart se zastavil ve městě a měl zde první koncert v Itálii).

Další informace o Roveretu najdete na www.visitrovereto.it.
(Vloženo 31.12.2009 16:50)
Design © VOJTa Herout, 2003-2010

Text © Hynek Hladík, 2003-2010