Aktuality
POLENA PLULA Z RAKOUSKA DO ČECH
Od května do září připravuje folklorní sdružení Libín-S Prachatice se svými partnery ukázky plavení dříví v rámci svého projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu vždy o víkendu. Již řadu let ovšem je výjimkou první srpnová středa. I letos ve středu 4. srpna poplavou polena po hladině plavebního kanálu.
Plavební ředitel již vydal 19. července svůj již sedmý letošní plavební rozkaz:
Nařizuji tímto provést ukázkovou plavbu dříví ve středu dne 4. srpna 2010 v oblasti křížení s potokem Ježová.
Plavbu nařizuji provést od sáhového kamene 110 (na rakouském území) k sáhovému kameni 112 (na českém území). Splaveno bude zhruba půl sáhu palivového dřeva..
Nařizuji dále, aby se k plavbě dostavil v dostatečném počtu plavební personál s potřebným nářadím.
Nástup personálu bude ve půl třetí hodině po poledni.
Plavebnímu personálu i případným divákům nařizuji, aby se chovali dle mých rozkazů a dbali všech bezpečnostních opatření, aby nedošlo ke ztrátám na životech či úrazům.
Hynek Hladík, plavební ředitel
Nařizuji tímto provést ukázkovou plavbu dříví ve středu dne 4. srpna 2010 v oblasti křížení s potokem Ježová.
Plavbu nařizuji provést od sáhového kamene 110 (na rakouském území) k sáhovému kameni 112 (na českém území). Splaveno bude zhruba půl sáhu palivového dřeva..
Nařizuji dále, aby se k plavbě dostavil v dostatečném počtu plavební personál s potřebným nářadím.
Nástup personálu bude ve půl třetí hodině po poledni.
Plavebnímu personálu i případným divákům nařizuji, aby se chovali dle mých rozkazů a dbali všech bezpečnostních opatření, aby nedošlo ke ztrátám na životech či úrazům.
Hynek Hladík, plavební ředitel
Ve tři čtvrtě na dvě by měla k hraničnímu přechodu Ježová / Iglbach přijít skupina hráčů na alpské rohy Alphornbläsergruppe St.Oswald, aby ozvláštnila akci u Schwarzenberského plavebního kanálu.
O půl třetí začne vlastní ukázka plavení dříví. Plavební ředitel i plavci jistě navodí atmosféru minulých časů, kdy Schwarzenberským plavebním kanálem bylo dopravováno palivové dříví ze severních úbočí Šumavy přes hlavní evropské rozvodí k řece Gro?e Mühl a po ní až Dunaji. Dřevo bylo určeno pro prudce se rozvíjející císařské hlavní město Vídeň. "Zlatá doba" plavebního kanálu trvala od roku 1793 do roku 1892.
O půl třetí začne vlastní ukázka plavení dříví. Plavební ředitel i plavci jistě navodí atmosféru minulých časů, kdy Schwarzenberským plavebním kanálem bylo dopravováno palivové dříví ze severních úbočí Šumavy přes hlavní evropské rozvodí k řece Gro?e Mühl a po ní až Dunaji. Dřevo bylo určeno pro prudce se rozvíjející císařské hlavní město Vídeň. "Zlatá doba" plavebního kanálu trvala od roku 1793 do roku 1892.
(Vloženo 27.07.2010 21:47)
POLENA PLULA Z RAKOUSKA DO ČECH
V neděli 18. července 2010 po poledni bylo u Schwarzenberského plavebního kanálu v místě křížení s hraničním potokem Ježová / Iglbach živo. Před druhou hodinou odpoledne už se hrálo, z Rakouska přišla pětice muzikantů, kteří si říkají No Hoiz, čepovalo se české pivo, zavoněly klobásky, i ty se prodávaly na české straně, bylo i sladké, čerstvě usmažené domácí koblihy.
Před půl třetí už přicházejí plavci - zkušení vrchní plavci Ewald, Johann a Franz a dva nováčci Eberhardt a Helga. Úplně bych zapomněl, s terčovým signálem ještě Anita. Všichni ve starém pracovním oblečení, úplně stejně, jako chodívali oblečení plavci, když se ještě plavilo palivové dříví ze severních úbočí Šumavy přes hlavní evopské rozvodí v osadě Růřový Vrch / Rosenhügel pro naše císařské hlavní město Vídeň.
Schwarzenberský plavební kanál přinášel odjakživa živobytí lidem na Šumavě, pracantů bylo třeba hodně. Na plavení dříví přišlo zhruba pět stovek lidí. Někteří se přišli podívat a až na místě zjistili, že sem k Ježové přišli pracovat. 18. července jsme dali práci hned deseti lidem.
Schwarzenberský plavební kanál přinášel odjakživa živobytí lidem na Šumavě, pracantů bylo třeba hodně. Na plavení dříví přišlo zhruba pět stovek lidí. Někteří se přišli podívat a až na místě zjistili, že sem k Ježové přišli pracovat. 18. července jsme dali práci hned deseti lidem.
Konečně přišel čas na plavení. Plavci dostali pokyn na vhození polen. Vhazovalo se na rakouském území. Pak již Anita dala pokyn Ewaldovi, aby otevřel stavidla, a za chvíli již proplula polena přes rakousko-české hranice. Ostatně, viděli jste, že by se surové dříví exportovalo z Rakouska do Čech? Že ne, že ty náklaďáky s kládami jezdí z Čech do Rakouska?! Vidíte, u nás na Schwarzenberském plavebním kanálu opravdu polena plují z Rakouska. I když byla za nedlouho vytažena z vody, české pivo stále ještě bylo na čepu, hladoví si pochutnávali na klobáskách.
(Vloženo 27.07.2010 21:38)
PŘÍPRAVY NA PLAVENÍ U POTOKA JEŽOVÁ
Plavební ředitel vydal sice 12. července 2010 svůj plavební rozkaz. To však ještě neznamená, že plavení proběhne. 13. července totiž přišla z Aigenu tato zpráva:
"Včera u mne byl Ewald a oznámil mi, že v kanále není skoro žádná voda (jen asi 10 cm). Někde se to musí vsakovat.
Anita Schaubschläger"
Nebyla to tedy dobrá zpráva.
"Včera u mne byl Ewald a oznámil mi, že v kanále není skoro žádná voda (jen asi 10 cm). Někde se to musí vsakovat.
Anita Schaubschläger"
Nebyla to tedy dobrá zpráva.
K plavebnímu kanálu u hraničního potoka Ježová / Iglbach se dostal Hynek Hladík až 15. července. Nebyl v ředitelském, ale v pracovním, v autě měl samozřejmě i nářadí.
Situace byla horší, než popisoval Ewald Anitě. V kanálu prakticky nebyla žádná voda, malinký pramének přitékal z Rakouska, stejně velký nebo ještě menší z náhonu od Ježové. Oba dva se ztracely v jednom místě mezi prkny opevnění dna.
Plavebnímu řediteli bylo hned jasné, že problém je v náhonu od potoka Ježová. Plavební kanál sice křižuje celkem 21 potoků, ale na rakouském území jsou obnoveny pouze čtyři objekty na kanálu, kanál zde není mnohdy ani zřetelný v terénu. Z Rakouska tedy kanálem k Ježové přitéká opravdu jen malinký pramínek vody. Ukázky plavení a vlastně i obraz plavebního kanálu je závislý na přívodu vody z potoka náhonem, který tu před 222 lety nechal postavit Josef Rosenauer.
Voda do náhonu však vůbec nenatékala, ztrácela se podzemními cestami a všechna odtékala do potoka.
Svoje uplatnění našel hlavně rýč a ruce. Bylo třeba natěžit drny a jimi potom více než sto metrů od kanálu zatěsnit vodní cesty pod povrchem, aby větší část vody z potoka mohla být odvedena do náhonu. Za dvě hodiny začala voda opět proudit náhonem. Za nedlouho se v plavebním kanálu u Ježové opět zaleskla vodní hladina.
Když k plavebnímu kanálu přišla skupinka dětí z Lince, vypadal už kanál skoro jako obvykle.
Situace byla horší, než popisoval Ewald Anitě. V kanálu prakticky nebyla žádná voda, malinký pramének přitékal z Rakouska, stejně velký nebo ještě menší z náhonu od Ježové. Oba dva se ztracely v jednom místě mezi prkny opevnění dna.
Plavebnímu řediteli bylo hned jasné, že problém je v náhonu od potoka Ježová. Plavební kanál sice křižuje celkem 21 potoků, ale na rakouském území jsou obnoveny pouze čtyři objekty na kanálu, kanál zde není mnohdy ani zřetelný v terénu. Z Rakouska tedy kanálem k Ježové přitéká opravdu jen malinký pramínek vody. Ukázky plavení a vlastně i obraz plavebního kanálu je závislý na přívodu vody z potoka náhonem, který tu před 222 lety nechal postavit Josef Rosenauer.
Voda do náhonu však vůbec nenatékala, ztrácela se podzemními cestami a všechna odtékala do potoka.
Svoje uplatnění našel hlavně rýč a ruce. Bylo třeba natěžit drny a jimi potom více než sto metrů od kanálu zatěsnit vodní cesty pod povrchem, aby větší část vody z potoka mohla být odvedena do náhonu. Za dvě hodiny začala voda opět proudit náhonem. Za nedlouho se v plavebním kanálu u Ježové opět zaleskla vodní hladina.
Když k plavebnímu kanálu přišla skupinka dětí z Lince, vypadal už kanál skoro jako obvykle.
Nebylo však jisté, jestli do druhého dne vystoupá voda v kanálu dostatečně vysoko. Proto tu byl v pátek 16. července odpoledne plavební ředitel znovu, tentokrát ještě s dělníkem firmy Meliorace České Budějovice, spol. s r.o., jejíž majitel Jiří Borovka je velký přítel kanálu. Vezli si sebou opět lopatu, krumpáč, rýč, motorovou pilu a pro jistotu i technickou textilii k zatěsnění podzemních cest vody.
Vody bylo v kanálu překvapivě dost. Cyklisté, kteří na lavičkách u Ježové byli možná překvapeni radostným výkřikem plavebního ředitele. Oba muži, dělník i plavební ředitel tak jenom odstranili překážky z náhonu, připravili plavební háky a navezli dřevo na plavení.
Plavební kanál u hraničního potoka Ježová / Iglbach je připraven na nedělní plavení. Polena poplavou kanálem z Rakouska do Čech v neděli o půl třetí.
Vody bylo v kanálu překvapivě dost. Cyklisté, kteří na lavičkách u Ježové byli možná překvapeni radostným výkřikem plavebního ředitele. Oba muži, dělník i plavební ředitel tak jenom odstranili překážky z náhonu, připravili plavební háky a navezli dřevo na plavení.
Plavební kanál u hraničního potoka Ježová / Iglbach je připraven na nedělní plavení. Polena poplavou kanálem z Rakouska do Čech v neděli o půl třetí.
(Vloženo 17.07.2010 08:24)
V NEDĚLI POPLAVOU POLENA Z RAKOUSKA DO ČECH
Již tuto neděli 18. července 2010 poplují polena přes rakousko-české hranice u hraničního potoka Ježová / Iglbach. Plavební ředitel Hynek Hladík vydal 12. července svůj již šestý plavební rozkaz:
Nařizuji tímto provést ukázkovou plavbu dříví
v neděli dne 18. července 2010 v oblasti křížení s potokem Ježová.
Plavbu nařizuji provést od sáhového kamene 110 (na rakouském území) k sáhovému kameni 112 (na českém území). Splaveno bude zhruba půl sáhu palivového dřeva..
Nařizuji dále, aby se k plavbě dostavil v dostatečném počtu plavební personál s potřebným nářadím.
Nástup personálu bude ve půl třetí hodině po poledni.
Plavebnímu personálu i případným divákům nařizuji, aby se chovali dle mých rozkazů a dbali všech bezpečnostních opatření, aby nedošlo ke ztrátám na životech či úrazům.
Hynek Hladík, plavební ředitel
V Prachaticích 12.07.2010
v neděli dne 18. července 2010 v oblasti křížení s potokem Ježová.
Plavbu nařizuji provést od sáhového kamene 110 (na rakouském území) k sáhovému kameni 112 (na českém území). Splaveno bude zhruba půl sáhu palivového dřeva..
Nařizuji dále, aby se k plavbě dostavil v dostatečném počtu plavební personál s potřebným nářadím.
Nástup personálu bude ve půl třetí hodině po poledni.
Plavebnímu personálu i případným divákům nařizuji, aby se chovali dle mých rozkazů a dbali všech bezpečnostních opatření, aby nedošlo ke ztrátám na životech či úrazům.
Hynek Hladík, plavební ředitel
V Prachaticích 12.07.2010
Ukázku plavení dříví bude v nepřítomnosti plavebního ředitele řídit Anita Schaubschläger z Aigenu.
Se svými plavebními háky o půl třetí přijdou k Ježové / Iglbachu vrchní plavci Ewald, Johann und Franz a dva noví plavci, z toho jedna žena, Eberhard a Helga. Znamení k zahájení plavby terčovým signálem bude dávat pověřená vedoucí plavby Anita.
Aby plavcům a případným divákům nebylo smutno, bude jim již od tři čtvrtě na dvě vyhrávat hornorakouská hudební skupina "No hoiz".
Se svými plavebními háky o půl třetí přijdou k Ježové / Iglbachu vrchní plavci Ewald, Johann und Franz a dva noví plavci, z toho jedna žena, Eberhard a Helga. Znamení k zahájení plavby terčovým signálem bude dávat pověřená vedoucí plavby Anita.
Aby plavcům a případným divákům nebylo smutno, bude jim již od tři čtvrtě na dvě vyhrávat hornorakouská hudební skupina "No hoiz".
Na ukázku plavení dříví u Ježové můžete přijít pěšky či přijet na kole. Pro pěší je nejlépe vydat se o hostince Haagerhof nad Aigenem, k Ježové je to zhruba 2,5 km lesem, nebo z křižovatky U Korandy v bývalé osadě Růžový Vrch se dostanete k Ježové podél plavebního kanálu po necelých dvou kilometrech. V druhém případě musíte však počítat s velmi špatným stavem příjezdových cest (ať již z Pasečné, nebo od přívozu Dolní Vltavice - Kyselov. Můžete však použít i vláček "Bummelzug" z Aigenu z náměstí k celnické chatě u Schwarzenberského plavebního kanálu vzdálené pouhých 1,1 km od místa plavení. Cestu vláčkem je třeba si zajistit v kanceláři Tourismusverband Boehmerwald +43 7281 2006511, nebo e-mailem: schaubschlaeger@boehmerwald.at či info@boehmerwald.at. Odjezd vláčku ve 12:45 hod.
(Vloženo 15.07.2010 22:13)
PLAVENÍ DŘÍVÍ NA JELENÍCH VRŠÍCH 11.07.2010
Neděle 11. července 2010 přinesla nad Jeleními Vrchy modrou oblohu. Čestmír Hrbek, majitel domu č.p. 13, se po poledni podíval na teploměr za oknem a oznámil: "Třicet ve stínu!" "A představ si," poznamenal plavební ředitel Hynek Hladík, "dnes ráno byly v Nové Peci jen necelé čtyři stupně!"
Okolo podél plavebního kanálu jezdily desítky cyklistů, někteří zdravili: "Dobrý den!", jiní zase: "Grüss Gott!", Čechů bylo o něco málo víc než Rakušanů či Němců. "Jak mohou jezdit v tak velkém horku!", poznamenal Hrbek. Někteří z turistů se zastavili ve znovu otevřené expozici EXPO KANÁL.
Po jedné hodině vynosil plavební ředitel Hladík plavební háky, které měly lákat okolo projíždějící na ukázku plavení, která měla začít ve dvě. Jen několik málo z cyklistů ptalo: "Kde bude to plavení?" "Moc lidí asi dnes nepřijde, je moc velké horko!", poznamenal Hladík.
V plavebním kanálu na Jeleních Vrších moc vody neteklo, tak málo vody by polena jistě neuneslo.
Po půl druhé najednou přicházely skupinky turistů, kteří čekali na plavení. Po tři čtvrtě pozval plavební ředitel oblečený v černém mysliveckém saku, v kožených zelených kalhotách s koženými holinkami na nohou, zeleným kloboukem na hlavě, postávající na okraj lesa, kde už to ve dvě začne. Ve stínu lesa se tak sešlo jistě zhruba pět set diváků.
"Vždyť ta voda skoro neteče!", ozval se jeden z kluků na břehu plavebního kanálu. "To ti chlapi s těmi bidly budou házet dříví do vody?", ptal se další. "Ne, dříví budete vhazovat vy, plavci, proč si myslíš, že jste sem přišli?", odpovídal dotazem plavební ředitel. "Dívat se!" "Ale kdepak, přišli jste sem pracovat, ty to ještě nevíš!", poznamenal Hladík. "A až naházíte dříví do vody, podělíte se o plavební zbývající plavební háky!", dodal ještě.
Byly dvě hodiny, když plavební ředitel začal povídat o plavebním kanálu, který byl postaven před více než dvěma sty lety, aby umožnil plavení dříví ze severních úbočí Šumavy přes hlavní evropské rozvodí k řece Grosse Mühl a po ní k Dunaji. Po Dunaji se pak dřevo dopravovalo do našeho císařského hlavního města. "Víš, jak se naše císařské hlavní město jmenovalo?", zeptal se nejblíž stojícího kluka. Ten nejprve řekl: "Praha!", babička ale zezadu napovídala, tak se hned opravil: "Vídeň!"
"Sind da auch Leute, die nur deutsch verstehen?", zeptal se, když bylo skoro jasné, že nikdo neodpoví kladně na otázku, jestli je tu někdo, kdo rozumí jen německy. Najednou se ale zvedlo několik rukou a tak bylo třeba vést výklad ještě německy.
Najednou se přivalila kalná voda. Diváci nevěli, že zhruba před půl hodinou byla otevřena stavidla plavební nádrže Jelení jezírko, voda má zhruba dvacet až třicet minut, aby dotekla sem, na Jelení Vrchy. Vody už bylo na plavení dost.
Plavební ředitel tedy ještě přečetl svůj letošní pátý rozkaz a dal pokyn ke vhazování dřeva. Toho se ujmuli kluci, kteří ještě před několika minutami mysleli, že se přijeli jen dívat.
Přišel další pokyn, zazněla píšťalka a plavci z Územního pracoviště Stožec Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava otevřeli první stavidla. Dřevo se vydalo na svoji zhruba jeden a půl kilometru dlouhou pouť k potoku Hučice.
"Plavební kanál se stavěl na dopravu palivového dřeva pro Vídeň, později byl upraven i pro plavbu dlouhého dříví, klády mohly být dlouhé až 27 metrů. Protože byl vybudován spojovací smyk od kanálu k prodloužené železnici z Budějovic do Nové Pece, bylo možné dříví vytěžené na Šumavě plavit k dráze a potom po kolejích dopravovat třeba jako stěžňové dříví do loděnic v Hamburku!"
Plavené dříví usměrňovali malí plavci s plavebními háky, mezi nimi i jeden z pět set kilometrů vzdáleného Braunschweigu. Konečně dospělo dřevo do svého cíle. Plavci vytáhli klády a polena z vody, odměnou jim byl potlesk diváků.
"Ukázky plavení dříví jsou součástí projektu folklorního sdružení Libín-S Prachatice nazvaného Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu. Partnery projektu jsou i Správa Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava a rakouský Tourismusverband Böhmerwald. V rámci něj se setkávají folklorní soubory z jižních Čech, Horních a Dolních Rakous a z Bavorska, vyprávějí se pohádky z obou stran Šumavy, ale také se postaví milíř na pálení dřevěného uhlí, sejdou se věřící z Čech, Rakouska a Bavorska na mši svaté u plavebního kanálu", vyprávěl Hynek Hladík při cestě zpět na Jelení Vrchy česky a německy.
Okolo podél plavebního kanálu jezdily desítky cyklistů, někteří zdravili: "Dobrý den!", jiní zase: "Grüss Gott!", Čechů bylo o něco málo víc než Rakušanů či Němců. "Jak mohou jezdit v tak velkém horku!", poznamenal Hrbek. Někteří z turistů se zastavili ve znovu otevřené expozici EXPO KANÁL.
Po jedné hodině vynosil plavební ředitel Hladík plavební háky, které měly lákat okolo projíždějící na ukázku plavení, která měla začít ve dvě. Jen několik málo z cyklistů ptalo: "Kde bude to plavení?" "Moc lidí asi dnes nepřijde, je moc velké horko!", poznamenal Hladík.
V plavebním kanálu na Jeleních Vrších moc vody neteklo, tak málo vody by polena jistě neuneslo.
Po půl druhé najednou přicházely skupinky turistů, kteří čekali na plavení. Po tři čtvrtě pozval plavební ředitel oblečený v černém mysliveckém saku, v kožených zelených kalhotách s koženými holinkami na nohou, zeleným kloboukem na hlavě, postávající na okraj lesa, kde už to ve dvě začne. Ve stínu lesa se tak sešlo jistě zhruba pět set diváků.
"Vždyť ta voda skoro neteče!", ozval se jeden z kluků na břehu plavebního kanálu. "To ti chlapi s těmi bidly budou házet dříví do vody?", ptal se další. "Ne, dříví budete vhazovat vy, plavci, proč si myslíš, že jste sem přišli?", odpovídal dotazem plavební ředitel. "Dívat se!" "Ale kdepak, přišli jste sem pracovat, ty to ještě nevíš!", poznamenal Hladík. "A až naházíte dříví do vody, podělíte se o plavební zbývající plavební háky!", dodal ještě.
Byly dvě hodiny, když plavební ředitel začal povídat o plavebním kanálu, který byl postaven před více než dvěma sty lety, aby umožnil plavení dříví ze severních úbočí Šumavy přes hlavní evropské rozvodí k řece Grosse Mühl a po ní k Dunaji. Po Dunaji se pak dřevo dopravovalo do našeho císařského hlavního města. "Víš, jak se naše císařské hlavní město jmenovalo?", zeptal se nejblíž stojícího kluka. Ten nejprve řekl: "Praha!", babička ale zezadu napovídala, tak se hned opravil: "Vídeň!"
"Sind da auch Leute, die nur deutsch verstehen?", zeptal se, když bylo skoro jasné, že nikdo neodpoví kladně na otázku, jestli je tu někdo, kdo rozumí jen německy. Najednou se ale zvedlo několik rukou a tak bylo třeba vést výklad ještě německy.
Najednou se přivalila kalná voda. Diváci nevěli, že zhruba před půl hodinou byla otevřena stavidla plavební nádrže Jelení jezírko, voda má zhruba dvacet až třicet minut, aby dotekla sem, na Jelení Vrchy. Vody už bylo na plavení dost.
Plavební ředitel tedy ještě přečetl svůj letošní pátý rozkaz a dal pokyn ke vhazování dřeva. Toho se ujmuli kluci, kteří ještě před několika minutami mysleli, že se přijeli jen dívat.
Přišel další pokyn, zazněla píšťalka a plavci z Územního pracoviště Stožec Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava otevřeli první stavidla. Dřevo se vydalo na svoji zhruba jeden a půl kilometru dlouhou pouť k potoku Hučice.
"Plavební kanál se stavěl na dopravu palivového dřeva pro Vídeň, později byl upraven i pro plavbu dlouhého dříví, klády mohly být dlouhé až 27 metrů. Protože byl vybudován spojovací smyk od kanálu k prodloužené železnici z Budějovic do Nové Pece, bylo možné dříví vytěžené na Šumavě plavit k dráze a potom po kolejích dopravovat třeba jako stěžňové dříví do loděnic v Hamburku!"
Plavené dříví usměrňovali malí plavci s plavebními háky, mezi nimi i jeden z pět set kilometrů vzdáleného Braunschweigu. Konečně dospělo dřevo do svého cíle. Plavci vytáhli klády a polena z vody, odměnou jim byl potlesk diváků.
"Ukázky plavení dříví jsou součástí projektu folklorního sdružení Libín-S Prachatice nazvaného Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu. Partnery projektu jsou i Správa Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava a rakouský Tourismusverband Böhmerwald. V rámci něj se setkávají folklorní soubory z jižních Čech, Horních a Dolních Rakous a z Bavorska, vyprávějí se pohádky z obou stran Šumavy, ale také se postaví milíř na pálení dřevěného uhlí, sejdou se věřící z Čech, Rakouska a Bavorska na mši svaté u plavebního kanálu", vyprávěl Hynek Hladík při cestě zpět na Jelení Vrchy česky a německy.
Další ukázka plavení dříví proběhne za týden, v neděli 18. července 2010, u hraničního potoka Ježová / Iglbach. Doprovodný program začne ve 13:45 hod., vlastní plavení ve 14:30 hod. Můžete použít i vláček "Bummelzug" z Aigenu z náměstí k celnické chatě u Schwarzenberského plavebního kanálu vzdálené pouhých 1,1 km od místa plavení. Cestu vláčkem je třeba si zajistit v kanceláři Tourismusverband Boehmerwald +43 7281 2006511, nebo e-mailem: schaubschlaeger@boehmerwald.at či info@boehmerwald.at. Odjezd vláčku ve 12:45 hod.
(Vloženo 11.07.2010 21:58)
SPOLEČNĚ KE KANÁLU
V úterý 15. června 2010 dopoledne na Jelení Vrchy přijely dva autobusy s dětmi, jeden s rakouskou a druhý s českou poznávací značkou. Pro děti ze základní školy Vodňanská v Prachaticích a z hlavní školy v hornorakouském Aigenu byl připraven program Společně ke kanálu.
U dolního portálu tunelu přivítali společně české a rakouské děti plavební ředitel Hynek Hladík a ředitel aigenské školy Josef Gruber. "Děvčata a kluci, chtěl bych vás jménem s.p. Lesy České republiky i obou škol pozdravit tady na české straně Šumavy. Jsme tu u Schwarzenberského plavebního kanálu, kde kdysi tvrdě pracovali plavci, ale večer si jistě vyprávěli různé historky, možná pohádky. I my budeme poslouchat pohádky z obou stran Šumavy. Po polední přestávce si ukážeme, jak se plavilo na Schwarzenberském plavebním kanálu dříví. Pojďte, půjdeme nad tunelem k hornímu portálu tunelu," začal Hladík. Cestou pak vyprávěl o lese, ukazoval malé stromečky v náletu, povídal o plavebním tunelu.
U horního portálu tunelu je romantické místečko, trochu stranou od ruchu. Děti se rozesadily na lavicích, na kládě. Ředitel Gruber představil Helenu Svobodovou z Prachatic a Elfriede Söllner-Babes z Aigenu - dvě vypravěčky pohádek z obou stran Šumavy.
"Vor langer, langer Zeit, war es gestern, war es heute...", ujmula se slova Elfriede a začala vyprávět pohádku O sladké kaši. "Před dávnými, dávnými časy, bylo to včera, bylo to dneska, v jedné vsi žila chudá vdova a ta měla dceru. Bydlely ve staré chalupě s doškovou roztrhanou střechou...," navázala Helena. Česky se jmenuje stejná pohádka Hrnečku, vař. Pohádka zazněla často v česko-německém dialogu.
"Další pohádku od nás ze Šumavy nalezl rakouský sběratel a vypravěč pohádek Helmut Wittmann," uvedla historku O uhlíři a lesním mužíkovi Helena. "...na Šumavě žili mnozí uhlíři. Z dříví stromů pálili dřevěné uhlí. Byla to těžká, namáhavá a špinavá práce. A přes spoustu práce byl život uhlířů plný nouze a bídy."
"Mám pro vás úkol," navázal po doznění pohádek Hynek Hladík. "Plavební kanál byl postaven, aby se po něm plavilo palivové dříví ze Šumavy pro naše tehdejší císařské hlavní město. ... Později byl upraven i pro plavení dlouhého dříví, bylo možné plavit i kmeny 23 metrů dlouhé, musely se zmírnit oblouky, aby klády mohly proplout. Proto došlo i ke zkrácení tunelu. Původně byl tunel dlouhý 419 metrů, dnes je vidět i mimo tunel chodníček, který vedl podle kanálu v tunelu, jde najít i zbytek původního portálu. Najděte ten chodník, změřte jej třeba odkrokováním a řekněte mi, jak je kanál dlouhý dnes." Nastal pohyb mezi dětmi, děti hledaly, Češi i Rakušané. Za chvíli děti hlásily svoje výsledky. "445 metrů!" "To přece není možné, tunel nebyl prodloužen, ale zkrácen." Za chvíli se hlásili současně čtyři čeští kluci: "389!" "Vy jste to někde přečetli, nebo spočítali, to je dobrý výsledek!"
Během polední přestávky přijeli na Jelení Vrchy tři vrchní plavci z Aigenu: Franz, Johann a Ewald.
"Plavci jdeme na to, vezměte si plavební háky, které jsem pro vás připravil, rozdělte je mezi sebe Češi i Rakušané, práce se najde ale i na ostatní," volal plavební ředitel na děti, "tři háky tu nechte pro tři vrchní plavce!"
Poté přečetl svůj čtvrtý letošní plavební rozkaz. "Plavci, napřed začněte vhazovat to dlouhé dříví!" A nejprve silnější "chlapi", no "chlapi", spíš kluci, vždy ve dvojicích se vrhli ke kládám. Vhazování začalo.
"A teď ještě polena!"
Klády a polena pluly zhruba půl kilometru. Děti s plavebními háky šly po cestě a sledovaly plovoucí dřevo, když se dřevo vzpříčilo, odstraňovaly zátarasy. Staří chlapi, vrchní plavci Franz, Johann a Ewald z Aigenu, radili, občas pomohli.
"Chytni tu první kládu, přitáhni ji, aby byla napříč přes kanál a drž ji," volal ředitel, "tady budeme vytahovat dříví!"
"Vezmi ten hák a jako harpunou tref silně poleno! Pořádně! Počkej, já ti to ukážu!" A ředitel zapíchnul hák do polena a vytánul je z vody.
Na parkovišti ukončil ředitel školy v Aigenu Josef Gruber společnou akci, na kterou přijelo 47 dětí z jižních Čech a z Horních Rakous. Projekt byl spolufinancován z fondů Evproské unie pro územní spolupráci.
U dolního portálu tunelu přivítali společně české a rakouské děti plavební ředitel Hynek Hladík a ředitel aigenské školy Josef Gruber. "Děvčata a kluci, chtěl bych vás jménem s.p. Lesy České republiky i obou škol pozdravit tady na české straně Šumavy. Jsme tu u Schwarzenberského plavebního kanálu, kde kdysi tvrdě pracovali plavci, ale večer si jistě vyprávěli různé historky, možná pohádky. I my budeme poslouchat pohádky z obou stran Šumavy. Po polední přestávce si ukážeme, jak se plavilo na Schwarzenberském plavebním kanálu dříví. Pojďte, půjdeme nad tunelem k hornímu portálu tunelu," začal Hladík. Cestou pak vyprávěl o lese, ukazoval malé stromečky v náletu, povídal o plavebním tunelu.
U horního portálu tunelu je romantické místečko, trochu stranou od ruchu. Děti se rozesadily na lavicích, na kládě. Ředitel Gruber představil Helenu Svobodovou z Prachatic a Elfriede Söllner-Babes z Aigenu - dvě vypravěčky pohádek z obou stran Šumavy.
"Vor langer, langer Zeit, war es gestern, war es heute...", ujmula se slova Elfriede a začala vyprávět pohádku O sladké kaši. "Před dávnými, dávnými časy, bylo to včera, bylo to dneska, v jedné vsi žila chudá vdova a ta měla dceru. Bydlely ve staré chalupě s doškovou roztrhanou střechou...," navázala Helena. Česky se jmenuje stejná pohádka Hrnečku, vař. Pohádka zazněla často v česko-německém dialogu.
"Další pohádku od nás ze Šumavy nalezl rakouský sběratel a vypravěč pohádek Helmut Wittmann," uvedla historku O uhlíři a lesním mužíkovi Helena. "...na Šumavě žili mnozí uhlíři. Z dříví stromů pálili dřevěné uhlí. Byla to těžká, namáhavá a špinavá práce. A přes spoustu práce byl život uhlířů plný nouze a bídy."
"Mám pro vás úkol," navázal po doznění pohádek Hynek Hladík. "Plavební kanál byl postaven, aby se po něm plavilo palivové dříví ze Šumavy pro naše tehdejší císařské hlavní město. ... Později byl upraven i pro plavení dlouhého dříví, bylo možné plavit i kmeny 23 metrů dlouhé, musely se zmírnit oblouky, aby klády mohly proplout. Proto došlo i ke zkrácení tunelu. Původně byl tunel dlouhý 419 metrů, dnes je vidět i mimo tunel chodníček, který vedl podle kanálu v tunelu, jde najít i zbytek původního portálu. Najděte ten chodník, změřte jej třeba odkrokováním a řekněte mi, jak je kanál dlouhý dnes." Nastal pohyb mezi dětmi, děti hledaly, Češi i Rakušané. Za chvíli děti hlásily svoje výsledky. "445 metrů!" "To přece není možné, tunel nebyl prodloužen, ale zkrácen." Za chvíli se hlásili současně čtyři čeští kluci: "389!" "Vy jste to někde přečetli, nebo spočítali, to je dobrý výsledek!"
Během polední přestávky přijeli na Jelení Vrchy tři vrchní plavci z Aigenu: Franz, Johann a Ewald.
"Plavci jdeme na to, vezměte si plavební háky, které jsem pro vás připravil, rozdělte je mezi sebe Češi i Rakušané, práce se najde ale i na ostatní," volal plavební ředitel na děti, "tři háky tu nechte pro tři vrchní plavce!"
Poté přečetl svůj čtvrtý letošní plavební rozkaz. "Plavci, napřed začněte vhazovat to dlouhé dříví!" A nejprve silnější "chlapi", no "chlapi", spíš kluci, vždy ve dvojicích se vrhli ke kládám. Vhazování začalo.
"A teď ještě polena!"
Klády a polena pluly zhruba půl kilometru. Děti s plavebními háky šly po cestě a sledovaly plovoucí dřevo, když se dřevo vzpříčilo, odstraňovaly zátarasy. Staří chlapi, vrchní plavci Franz, Johann a Ewald z Aigenu, radili, občas pomohli.
"Chytni tu první kládu, přitáhni ji, aby byla napříč přes kanál a drž ji," volal ředitel, "tady budeme vytahovat dříví!"
"Vezmi ten hák a jako harpunou tref silně poleno! Pořádně! Počkej, já ti to ukážu!" A ředitel zapíchnul hák do polena a vytánul je z vody.
Na parkovišti ukončil ředitel školy v Aigenu Josef Gruber společnou akci, na kterou přijelo 47 dětí z jižních Čech a z Horních Rakous. Projekt byl spolufinancován z fondů Evproské unie pro územní spolupráci.
(Vloženo 16.06.2010 17:09)
U JEŽOVÉ PLULA POLENA LETOS POPRVÉ 12. ČERVNA
Termíny plavení dříví na letošní rok byly stanoveny na podzim minulého roku, tedy i termín prvního letošního plavení u hraničního potoka Ježová / Iglbach 12. června 2010. Když pak byl v zimě stanoven termín mezinárodního setkání plavců a vorařů, na které se chystala i skupinka z Prachatic. Setkání se od přijetí folklorního sdružení Libín-S Prachatice vždy zúčastňuje plavební ředitel Hynek Hladík, který tak reprezentuje plavce od Schwarzenberského plavebního kanálu a členy Libínu-S Prachatice, přestože doposud chyběl na plavení v posledních letech jen jednou. Už proto bylo jasné, že ukázka plavení bude 12. června trochu jiné.
Novinky přichystali i partneři folklorního sdružení Libín-S Prachatice z hornorakouské organizace cestovního ruchu Tourismusverband Böhmerwald.
Při ukázkách plavení u Ježové snad největším problémem je nedostatek vody. Ta totiž nepřitéká plavebním kanálem z Rakouska, ale přiváděcím příkopem z hraničního potoka Ježová / Iglbach. Aby bylo možné plavit dříví z Rakouska, je třeba vzdout vodu stavidly na českém území. Dřevo se vhazuje v blízkosti sáhového kamene 110 na rakouském údolí. Když je ve vodě, je třeba otevřít stavidla v Čechách, aby proudící voda přinesla plavené dříví přes státní hranice a potom dál v Čechách směrem k hlavnímu evropskému rozvodí v bývalé osadě Růžový Vrch. Stavidla je možné otevřít až když je všechno připravené dřevo ve vodě. Od stavidel k místu vhazování vidět není, navíc signál mobilních telefonů u Ježové není. Ostatně mobily nebyly ani před dvěma sty lety, kdy se plavilo dříví ze Šumavy do císařského hlavního města Vídně. Přesto všechno klapalo. Plavci totiž měli na významných místech terčové signály.
Právě signály byly onou hlavní novinkou. Ovládaly je dvě dělnice, každá s jedním terčovým signálem.
Již více než hodinu před plavením u Ježové navozovalo dobrou náladu Duo Bertlweiser.
Pak už tady byli plavci, oblečení po staru, v pracovním, s modrou zástěrou starou vestou, dřeváky, případně kožené pracovní boty na nohou. Dokonce dvě ženy přišly na plavení, obě se šátky na hlavách.
Slova se ujal ramenatý Franz, zkušený vrchní plavec.
Ostatně vedle Franze na obrázku vidíte terčový signál, o kterém jsme mluvili.
Pak už začalo plavení, na které se přišla podívat asi stovka diváků.
Ukázky plavení na Schwarzenberském plavebním kanálu jsou součástí projektu Šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu 2010. Jeho nositelem je folklorní sdružení Libín-S Prachatice. Partnery projektu jsou sdružení cestovního ruchu Tourismusverband Böhmerwald, kulturní spolek SUNNSEITN, obec Nová Pec a Správa Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava.
Novinky přichystali i partneři folklorního sdružení Libín-S Prachatice z hornorakouské organizace cestovního ruchu Tourismusverband Böhmerwald.
Při ukázkách plavení u Ježové snad největším problémem je nedostatek vody. Ta totiž nepřitéká plavebním kanálem z Rakouska, ale přiváděcím příkopem z hraničního potoka Ježová / Iglbach. Aby bylo možné plavit dříví z Rakouska, je třeba vzdout vodu stavidly na českém území. Dřevo se vhazuje v blízkosti sáhového kamene 110 na rakouském údolí. Když je ve vodě, je třeba otevřít stavidla v Čechách, aby proudící voda přinesla plavené dříví přes státní hranice a potom dál v Čechách směrem k hlavnímu evropskému rozvodí v bývalé osadě Růžový Vrch. Stavidla je možné otevřít až když je všechno připravené dřevo ve vodě. Od stavidel k místu vhazování vidět není, navíc signál mobilních telefonů u Ježové není. Ostatně mobily nebyly ani před dvěma sty lety, kdy se plavilo dříví ze Šumavy do císařského hlavního města Vídně. Přesto všechno klapalo. Plavci totiž měli na významných místech terčové signály.
Právě signály byly onou hlavní novinkou. Ovládaly je dvě dělnice, každá s jedním terčovým signálem.
Již více než hodinu před plavením u Ježové navozovalo dobrou náladu Duo Bertlweiser.
Pak už tady byli plavci, oblečení po staru, v pracovním, s modrou zástěrou starou vestou, dřeváky, případně kožené pracovní boty na nohou. Dokonce dvě ženy přišly na plavení, obě se šátky na hlavách.
Slova se ujal ramenatý Franz, zkušený vrchní plavec.
Ostatně vedle Franze na obrázku vidíte terčový signál, o kterém jsme mluvili.
Pak už začalo plavení, na které se přišla podívat asi stovka diváků.
Ukázky plavení na Schwarzenberském plavebním kanálu jsou součástí projektu Šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu 2010. Jeho nositelem je folklorní sdružení Libín-S Prachatice. Partnery projektu jsou sdružení cestovního ruchu Tourismusverband Böhmerwald, kulturní spolek SUNNSEITN, obec Nová Pec a Správa Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava.
(Vloženo 17.06.2010 06:39)
ZÁSTUPCI LIBÍNU-S BYLI V SEVERNÍ ITÁLII
Folklorní sdružení Libín-S Prachatice je od roku 2006 členem Mezinárodní asociace plavců a vorařů. Jednou z
nejvýznamnějších aktivit Asociace jsou mezinárodní setkání plavců. Jde o příležitost se setkat, vyměnit zkušenosti a
navázat přátelské vztahy mezi různými členy Asociace.
Od roku 1986 do roku 1998 se mezinárodní setkání konala každým rokem. V roce 1998 se přešlo k pořádání mezinárodních setkání jednou za dva roky, aby byla umožněna velká účast členů. V rocích, kdy nejsou organizována mezinárodní setkání, se koná vždy valná hromada Mezinárodní asociace plavců a vorařů, které se zúčastňují dva zástupci jednotlivých členských spolků (pravidelně se i v lichých letech přijíždějí do místa konání valné hromady i další členové spolků, je pro ně organizován program podobně jako při mezinárodních setkáních, bylo tomu tak např. i v polském Ulanówě v roce 2009).
Od roku 1986 do roku 1998 se mezinárodní setkání konala každým rokem. V roce 1998 se přešlo k pořádání mezinárodních setkání jednou za dva roky, aby byla umožněna velká účast členů. V rocích, kdy nejsou organizována mezinárodní setkání, se koná vždy valná hromada Mezinárodní asociace plavců a vorařů, které se zúčastňují dva zástupci jednotlivých členských spolků (pravidelně se i v lichých letech přijíždějí do místa konání valné hromady i další členové spolků, je pro ně organizován program podobně jako při mezinárodních setkáních, bylo tomu tak např. i v polském Ulanówě v roce 2009).
V letošním roce se mezinárodní setkání plavců a vorařů konalo v severoitalském městě Rovereto na břehu řeky Adige. Ráno 10. června 2010 se na zhruba 700 km dlouhou cestu na jih vydali Hynek Hladík a Helena Svobodová, aby reprezentovali folklorní sdružení Libín-S Prachatice a plavce od Schwarzenberského plavebního kanálu.
Prvním cílem cesty byla palírna Disteileria Marzadro, kde v moderním prostředí vestibulu proběhlo přivítání a akreditace jihočeských delegátů.
Libíňákům byla přidělena jako asistentka Beatrice Festini (hovořila vedle italštiny velmi dobře německy, francouzsky, anglicky, španělsky a portugalsky), která je dovedla k hotelu Castel Beseno ve 13 km vzdáleném Besenellu. Z terasy pokoje se otevřelo nádherné panorama.
Večer se konala večeře na přivítanou v restauraci “Manifattura Tabacchi” v Roveretu.
Prachatičtí seděli u českého stolu spolu se členy Vltavanských spolků Čechy. Přišel čas na úvodní slovo předsedy Asociace vorařů z řeky Adige Lucio Dama.
Přestože jednotlivé delegace dostaly místa u označených stolů, došlo samozřejmě k prvním posezení plavců z různých zemí a spolků, třeba na následující fotografii jsou tři kamarádi - Němec, Polka a Čech.
V pátek dopoledne se sešli zástupci členských spolků Mezinárodní asociace plavců a vorařů v Městském muzeu / Museo civico v Roveretu na valné hromadě Asociace.
Libín-S zastupoval jeho předseda a plavební ředitel Hynek Hladík. Druhá členka delegace - Helena Svobodová - se vydala na výlet spolu s Poláky, jeli k nedalekému jezeru Garda / Lago di Garda.
Valná hromada, které předsedal prezident Asociace Angel Portet, vzala na vědomí zprávu o činnosti od minulého zasedání v polském Ulanówě, schválila zprávu o hospodaření a o revizi (tu přednesl Hynek Hladík, revizor Asociace).
Prezident Angel Portet informoval o postupu přípravy knihy o vorařských a plaveckých tradicích ve světě, kterou připravuje ve spolupráci s mezinárodním kolektivem spolupracovníků. Doposud ovšem chybí informace z východní Evropy. Valná hromada přijala nového člena - stalo se jím město bavorské město Wolfratshausen, které leží na soutoku řek Isar a Loisach na historické obchodní cestě, která vedla z jihu Alp do Mnichova a dále na sever. Město, které se již dnes pyšní svými mnoha set let starými vorařskými tradicemi získalo zároveň titul Mezinárodní vorařské město. O stejný titul požádalo i slovinské město Ljubno ob Savinji.
Při jednání bylo určeno místo konání příští valné hromady. Protože se o pořadatelství v roce 2011 žádný spolek neprojevil zájem, bylo dohodnuto, že zástupce členských spolků přijme Německé muzeum lodní plavby v Bremenhavenu, jeho ředitel Hans-Walter Keweloh je viceprezidentem Asociace.
Příští mezinárodní setkání plavců a vorařů se bude konat v katalánském La Pobla de Segur v roce 2012. Svoje představy o setkání představili členové Kulturního sdružení vorařů na Noguera Pallaresa.
Kam se sjedou plavci a voraři v roce 2013? Na Šumavu! Pořadatelem setkání na Šumavě bude folklorní sdružení Libín-S Prachatice. Hynek Hladík nastínil program připravovaného setkání. Hosté by se měli zúčastnit především ukázek plavení dříví na Jeleních Vrších i na česko-rakouských hranicích, bude však připravena i dalších zajímavostí.
Před polednem se Helena Svobodová opět připojila k účastníkům valné hromady, kteří pak odjeli na pravý břeh řeky Adige do statku a vinařství de Tarczal.
Po obědě v místní restauraci Cantina de Tarczal přišla návštěva sklepů a konečně společné fotografování na nádvoří statku.
Od statku nebylo daleko k palírně Disteileria Marzadro, kam delegáti valné hromady nejeli tentokrát již k registraci, ale k exkurzi.
Slavnostní večeře byla v Manifattura Tabacchi. Součástí večerního programu bylo vzájemné předání dárků. Na folklorní sdružení Libín-S přišel čas poměrně brzy, delegace členských spolků přicházely na pódium k vedení místní Asociace vorařů od Adige podle anglické abecedy podle jednotlivých zemí, takže Česká republika šla na řadu hned po Rakousku. Jako první ovšem byli voraři z Korutan od horní Drávy - OBERDRAUTALER FLÖßER kráčeli sálem, vlajkonoš nesl prapor spolku, za ním čtyři muži nesli na ramenou bednu, která silně tvarem a velikostí připomínala rakev. V rakvi ovšem nebyl nebožtík, ale velký model voru.
Hynek Hladík, který šel na pódium po OBERDRAUTALER FLÖßER, předal Luciu Damovi džbán s logem folklorního sdružení Libín-S a s plavebním hákem. Při předávání poznamenal: "Od horní Drávy přijela velká parta, my jsme přijeli jen jako dvoučlenná skupiba, proto i náš dar není tak velký." Od organizátorů dostal, stejně jako zástupci dalších plaveckých a vorařských spolků, maketu voru a knížku.
Libín-S zastupoval jeho předseda a plavební ředitel Hynek Hladík. Druhá členka delegace - Helena Svobodová - se vydala na výlet spolu s Poláky, jeli k nedalekému jezeru Garda / Lago di Garda.
Valná hromada, které předsedal prezident Asociace Angel Portet, vzala na vědomí zprávu o činnosti od minulého zasedání v polském Ulanówě, schválila zprávu o hospodaření a o revizi (tu přednesl Hynek Hladík, revizor Asociace).
Prezident Angel Portet informoval o postupu přípravy knihy o vorařských a plaveckých tradicích ve světě, kterou připravuje ve spolupráci s mezinárodním kolektivem spolupracovníků. Doposud ovšem chybí informace z východní Evropy. Valná hromada přijala nového člena - stalo se jím město bavorské město Wolfratshausen, které leží na soutoku řek Isar a Loisach na historické obchodní cestě, která vedla z jihu Alp do Mnichova a dále na sever. Město, které se již dnes pyšní svými mnoha set let starými vorařskými tradicemi získalo zároveň titul Mezinárodní vorařské město. O stejný titul požádalo i slovinské město Ljubno ob Savinji.
Při jednání bylo určeno místo konání příští valné hromady. Protože se o pořadatelství v roce 2011 žádný spolek neprojevil zájem, bylo dohodnuto, že zástupce členských spolků přijme Německé muzeum lodní plavby v Bremenhavenu, jeho ředitel Hans-Walter Keweloh je viceprezidentem Asociace.
Příští mezinárodní setkání plavců a vorařů se bude konat v katalánském La Pobla de Segur v roce 2012. Svoje představy o setkání představili členové Kulturního sdružení vorařů na Noguera Pallaresa.
Kam se sjedou plavci a voraři v roce 2013? Na Šumavu! Pořadatelem setkání na Šumavě bude folklorní sdružení Libín-S Prachatice. Hynek Hladík nastínil program připravovaného setkání. Hosté by se měli zúčastnit především ukázek plavení dříví na Jeleních Vrších i na česko-rakouských hranicích, bude však připravena i dalších zajímavostí.
Před polednem se Helena Svobodová opět připojila k účastníkům valné hromady, kteří pak odjeli na pravý břeh řeky Adige do statku a vinařství de Tarczal.
Po obědě v místní restauraci Cantina de Tarczal přišla návštěva sklepů a konečně společné fotografování na nádvoří statku.
Od statku nebylo daleko k palírně Disteileria Marzadro, kam delegáti valné hromady nejeli tentokrát již k registraci, ale k exkurzi.
Slavnostní večeře byla v Manifattura Tabacchi. Součástí večerního programu bylo vzájemné předání dárků. Na folklorní sdružení Libín-S přišel čas poměrně brzy, delegace členských spolků přicházely na pódium k vedení místní Asociace vorařů od Adige podle anglické abecedy podle jednotlivých zemí, takže Česká republika šla na řadu hned po Rakousku. Jako první ovšem byli voraři z Korutan od horní Drávy - OBERDRAUTALER FLÖßER kráčeli sálem, vlajkonoš nesl prapor spolku, za ním čtyři muži nesli na ramenou bednu, která silně tvarem a velikostí připomínala rakev. V rakvi ovšem nebyl nebožtík, ale velký model voru.
Hynek Hladík, který šel na pódium po OBERDRAUTALER FLÖßER, předal Luciu Damovi džbán s logem folklorního sdružení Libín-S a s plavebním hákem. Při předávání poznamenal: "Od horní Drávy přijela velká parta, my jsme přijeli jen jako dvoučlenná skupiba, proto i náš dar není tak velký." Od organizátorů dostal, stejně jako zástupci dalších plaveckých a vorařských spolků, maketu voru a knížku.
Po sobotní snídani odjela kolona autobusů s účastníky mezinárodního setkání do asi 20 km vzdáleného San Michele all´Adige. Libíňáci zvolili dopravu vlastním autem, aby byli trochu méně závislí na programu setkání.
San Michele na levém břehu dominuje bývalý klášter s kostelem s návštěvou zasvěceným Sv. Michalovi. V klášteře je umístěno Muzeuum zvyků a obyčejů trentinského obyvatelstva, Zemědělský institut se svými historickými vinnými sklepy.
Jednotlivé delegace si prohlédli postupně kostel, muzeum i vinné sklepy. Během prohlídky několkrát narazili na jméno zakladatele Zemědělského institutu v současné podobě profesora Šebesty. Hlavně ten háček nad "S" uprostřed italštiny zaujal. V kostele vystřídala účastníky setkání svatba.
Zajímavé bylo etnografické muzeum s exponáty ze všech oborů života lidí v Trentinu - řemesla a povolání, bydlení, kroje.
Voraři se zastavili nad modelem voru.
Když odcházeli Poláci z Ulanówa z návrší kláštera, vyšli z kostela svatebčané, novomanželé měli jistě ze setkání s muži v modrých sakách jistě velké ozvláštnění přesně naplánovaného obřadu, došlo k blahopřání i na polskou písničku.
Uličkami San Michele all´Adige a přes most se přesunuli účastníci setkání na protilehlý břeh, kde u řeky proběhnout oběd v přírodě a vorařská slavnost s odplutím prvních vorů.
Krátce po začátku se spustil déšť, prachatičtí využili výhody vlastního auta a část odpoledne strávili v Roveretu.
V podvečer se konal průvod plavců a vorařů od Manifattura Tabacchi na náměstí Filzi ve čtvrti Sacco na břehu řeky Adige.
V pozdním odpoledni připluly vory.
San Michele na levém břehu dominuje bývalý klášter s kostelem s návštěvou zasvěceným Sv. Michalovi. V klášteře je umístěno Muzeuum zvyků a obyčejů trentinského obyvatelstva, Zemědělský institut se svými historickými vinnými sklepy.
Jednotlivé delegace si prohlédli postupně kostel, muzeum i vinné sklepy. Během prohlídky několkrát narazili na jméno zakladatele Zemědělského institutu v současné podobě profesora Šebesty. Hlavně ten háček nad "S" uprostřed italštiny zaujal. V kostele vystřídala účastníky setkání svatba.
Zajímavé bylo etnografické muzeum s exponáty ze všech oborů života lidí v Trentinu - řemesla a povolání, bydlení, kroje.
Voraři se zastavili nad modelem voru.
Když odcházeli Poláci z Ulanówa z návrší kláštera, vyšli z kostela svatebčané, novomanželé měli jistě ze setkání s muži v modrých sakách jistě velké ozvláštnění přesně naplánovaného obřadu, došlo k blahopřání i na polskou písničku.
Uličkami San Michele all´Adige a přes most se přesunuli účastníci setkání na protilehlý břeh, kde u řeky proběhnout oběd v přírodě a vorařská slavnost s odplutím prvních vorů.
Krátce po začátku se spustil déšť, prachatičtí využili výhody vlastního auta a část odpoledne strávili v Roveretu.
V podvečer se konal průvod plavců a vorařů od Manifattura Tabacchi na náměstí Filzi ve čtvrti Sacco na břehu řeky Adige.
V pozdním odpoledni připluly vory.
Hlavním bodem posledního dne byla ceremonie u Zvonu míru na Colle di Miravalle v Roveretu. Zvon míru zde byl umístěn na památku bojovníků a především obětí všech válek. Právě tady v jižním Tyrolsku probíhaly během 1. světové války úporné boje v horách se spoustou mrtvých.
Na Colle di Miravalle vystoupily i mažoretky za doprovodu městské kapely.
Konaly se závěrečné oficiální projevy rozloučení, zazněly hymny všech států, ze kterých přijeli účastníci setkání. "Kde domov můj" zazněl hned jako druhá hymna, první byla rakouská, poslední italská.
Když se hrála španělská hymna, Katalánci se stáli zády ke zvonu. Oni španělskou hymnu za svoji nepovažují, katalánská se nehrála. Katalánci požádali, aby po zaznění italské hymny mohli zazpívat svoji, katalánskou, hymnu.
Nastaly poslední okamžiky fotografování u zvonu, potom nad údolím Adige z vrchu Colle di Miravalle nad Roveretem znělo sto úderů Zvonu míru, které působivě uzavřelo XVII. mezinárodní setkání plavců a vorařů v Roveretu.
XVII. mezinárodní setkání plavců a vorařů skončilo.
Na Colle di Miravalle vystoupily i mažoretky za doprovodu městské kapely.
Konaly se závěrečné oficiální projevy rozloučení, zazněly hymny všech států, ze kterých přijeli účastníci setkání. "Kde domov můj" zazněl hned jako druhá hymna, první byla rakouská, poslední italská.
Když se hrála španělská hymna, Katalánci se stáli zády ke zvonu. Oni španělskou hymnu za svoji nepovažují, katalánská se nehrála. Katalánci požádali, aby po zaznění italské hymny mohli zazpívat svoji, katalánskou, hymnu.
Nastaly poslední okamžiky fotografování u zvonu, potom nad údolím Adige z vrchu Colle di Miravalle nad Roveretem znělo sto úderů Zvonu míru, které působivě uzavřelo XVII. mezinárodní setkání plavců a vorařů v Roveretu.
XVII. mezinárodní setkání plavců a vorařů skončilo.
(Vloženo 19.06.2010 07:35)
NA JELENÍCH VRŠÍCH PLULO KANÁLEM DŘEVO JIŽ PO DRUHÉ
V sobotu 5. června se na Jelení Vrchy za krásného skoro letního počasí přišlo podívat na ukázku plavení dříví zhruba 150 turistů. Plavci ze Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava předvedli historické šumavské řemeslo pod velením vrchního plavce Pavla Štětiny.
(Vloženo 06.06.2010 19:18)
KOLOKVIUM AKADEMIE PRO PŘÍRODU A PRŮMYSLOVOU KULTURU
V sobotu 29.05.2010 se v bavorském Neunburg vorm Wald konalo 3. kolokvium Akademie pro přírodu a průmyslovou kulturu Bavorsko - Čechy. Kolokvium se zabývalo problematikou svážení a plavení dřeva, plavebními kanály a lesními železnicemi. Na titulní straně pozvánky byl horní portál tunelu Schwarzenberského plavebního kanálu na Jeleních Vrších.
Mezi pozvanými byl plavební ředitel Hynek Hladík. Jeho přednáška Schwarzenberský plavební kanál na Šumavě byla zařazena hned jako první. Nejprve se věnoval historii, poté informoval o projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu. V závěru provedl přítomné na fotografiích podél plavebního kanálu od ústí řeky Große Mühl do Dunaje přes spáditý úsek a hlavní evropské rozvodí v bývalé osadě Růžový Vrch, Jelení Vrchy až k bavorské hranici.
Po něm hovořil bývalý ředitel územní správy lesů Dolního Bavorska a Horní Falce Dr. Anton Schmidt na téma Plavení dřeva a voroplavba v Bavorském lese.
Dr. Schmidt se nejprve vysvětlil pojmy: Trift - což je volná plavba polen či klád a Flösserei - voroplavba. Voroplavba nebyla možná na všech řekách Bavorského lesa. Zvláštností zde byla plavba vorů z prken.
Hlavní pozornost věnoval Dr. Schmidt plavbě po Řezné a jejích přítocích. Plavení dříví zde probíhalo prokazatelně od 14. století. První zpráva o voroplavbě z Bavorského lesa je z roku 1344 z Kötztingu. Plavilo se především stavební dřevo a řezivo po Bílé Řezné a Řezné až po Řezno a Straubing. V 15. století se plavilo i dlouhé dřevo. Nejvýznamnější byla plavba dřeva na krovy řezenského dómu v roce 1459. V 17. století bylo plavení dříví na 30 let přerušeno (1636-1667), aby se uchránila perlorodka říční. V roce 1773 začaly významné plavby palivového dříví pro Řezno, plavilo město, stát i soukromní podnikatelé. Bavorský král Ludvík I. v roce 1845 se pokusil splavnit Řeznou pro lodě, což se nepodařilo. Proto byla do roku 1849 Řezná upravena pro voroplavbu a volnou plávku od Zwieselu, později bylo zřízeno ze státních prostředků 20 stavidel ke zlepšení voroplavby a volné plávky výřezů kulatiny. Plavbu na Řezné upravil první plavební řád z roku 1856. Stavba železnice v roce 1877 až do Zwieselu znamenala ukončení plavba vorů z řeziva.
V roce 1925 ukončila s konečnou platností stavba přehrady s elektrárnou pod Viechtachem a v roce 1950 stavba přehrady v Regenu. Stavba lesních cest a doprava dříví nákladními auty a stoupající mzdové náklady znamenaly konec 600 let dlouhé historie plavby dřeva na Řezné.
Dr. Schmidt se nejprve vysvětlil pojmy: Trift - což je volná plavba polen či klád a Flösserei - voroplavba. Voroplavba nebyla možná na všech řekách Bavorského lesa. Zvláštností zde byla plavba vorů z prken.
Hlavní pozornost věnoval Dr. Schmidt plavbě po Řezné a jejích přítocích. Plavení dříví zde probíhalo prokazatelně od 14. století. První zpráva o voroplavbě z Bavorského lesa je z roku 1344 z Kötztingu. Plavilo se především stavební dřevo a řezivo po Bílé Řezné a Řezné až po Řezno a Straubing. V 15. století se plavilo i dlouhé dřevo. Nejvýznamnější byla plavba dřeva na krovy řezenského dómu v roce 1459. V 17. století bylo plavení dříví na 30 let přerušeno (1636-1667), aby se uchránila perlorodka říční. V roce 1773 začaly významné plavby palivového dříví pro Řezno, plavilo město, stát i soukromní podnikatelé. Bavorský král Ludvík I. v roce 1845 se pokusil splavnit Řeznou pro lodě, což se nepodařilo. Proto byla do roku 1849 Řezná upravena pro voroplavbu a volnou plávku od Zwieselu, později bylo zřízeno ze státních prostředků 20 stavidel ke zlepšení voroplavby a volné plávky výřezů kulatiny. Plavbu na Řezné upravil první plavební řád z roku 1856. Stavba železnice v roce 1877 až do Zwieselu znamenala ukončení plavba vorů z řeziva.
V roce 1925 ukončila s konečnou platností stavba přehrady s elektrárnou pod Viechtachem a v roce 1950 stavba přehrady v Regenu. Stavba lesních cest a doprava dříví nákladními auty a stoupající mzdové náklady znamenaly konec 600 let dlouhé historie plavby dřeva na Řezné.
Ing. Jiří Běl přednášel o Vchynicko-tetovském plavebním kanálu mezi Modravou a Srním, který vyprojektoval Ing. Josef Rosenauer.
V odpoledním bloku hovořil PhDr. Stanislav Bucharovič z Karlovarského muzea na téma Blatenský příkop v Krušných horách. 12 km dlouhý příkop, který přiváděl vodu pro důlní zařízení, rýžoviště, stoupy i pro hašení požárů, byl postaven pro Blatenskou důlní společnost v letech 1540-1544. Pro důlní účely přestal sloužit v polovině 19. století.
Ing. Pavel Suček přednášel o vodním příkopu Flossgrabenu / Stoce jako nejvýznamnějším vodní díle Slavkovského (Císařského) lesa. Slavkovský dříve zvaný Císařský les byl významným cínovým revírem, těžil se zde po staletí cín a stříbro. Pro zásobování důlní činnosti vodou byl již ve 14. století postaven první vodní příkop. V letech 1530-1536 byl postaven 24 km dlouhý Flossgraben.
Sloužil podobně jako Blatenský příkop pro důlní zařízení, rýžoviště, stoupy i pro hašení požárů v Horním Slavkově a dalších místech na trase. Díky Flossgrabenu mohlo vzniknout několik dalších důlních lokalit.
Sloužil podobně jako Blatenský příkop pro důlní zařízení, rýžoviště, stoupy i pro hašení požárů v Horním Slavkově a dalších místech na trase. Díky Flossgrabenu mohlo vzniknout několik dalších důlních lokalit.
Program uzavřela přednáška bývalého vrchního ředitele lesní správy (okres Cham) Siegfrieda Kutschera Svážení dřeva na saních a železniční trať Rachel - Lusen (Roklan - Luzný) v Bavorském lese.
Nejprve hovořil o historii lesní železnice Spiegelau pod svahy Roklanu a Luzného. K jejímu vzniku mohlo dojít až po dokončení veřejné železnice. V roce 1900 byl postaven 2 km dlouhý zkušební úsek lesní úzkokolejky s rozchodem 650 mm. Materiál pro stavbu lesní železnice byl nakoupen opotřebovaný z jiných již nepotřebných lesních železnic v Bavorsku. V roce 1909 byl dokončen úsek Spiegelau - Sagwassersäge, tedy zhruba do oblasti dnešního informačního centra NP Bavorský les v Domě Dr. Eisenmanna. Později na ploše asi 20 km čtverečných vyrostlo 110 km úzkokolejné trati. Svůj vrchol zažila v letech 1925-1930 při zpracování polomu. Hlavní trať byla ze Spiegelau do Mauthu, druhý úsek byl na západním svahu Roklanu v území lesního úřadu Klingenbrunn, třetí jižně od Roklanu na lesním úřadě St.Oswald, poslední pak v údolí potoka Reschbach do Finsterau v oblasti lesního úřadu Mauth - západ. Při výstavbě železnice pracovalo až 600 dělníků, provoz zajišťovalo 83 stálých pracovníků. V roce 1957 padlo rozhodnutí, že provoz lesní železnice bude ukončen v roce 1960. Poslední jízda se konala 11. května 1960. Železnici nahradily lesní silnice a doprava dříví nákladními auty.
Nejprve hovořil o historii lesní železnice Spiegelau pod svahy Roklanu a Luzného. K jejímu vzniku mohlo dojít až po dokončení veřejné železnice. V roce 1900 byl postaven 2 km dlouhý zkušební úsek lesní úzkokolejky s rozchodem 650 mm. Materiál pro stavbu lesní železnice byl nakoupen opotřebovaný z jiných již nepotřebných lesních železnic v Bavorsku. V roce 1909 byl dokončen úsek Spiegelau - Sagwassersäge, tedy zhruba do oblasti dnešního informačního centra NP Bavorský les v Domě Dr. Eisenmanna. Později na ploše asi 20 km čtverečných vyrostlo 110 km úzkokolejné trati. Svůj vrchol zažila v letech 1925-1930 při zpracování polomu. Hlavní trať byla ze Spiegelau do Mauthu, druhý úsek byl na západním svahu Roklanu v území lesního úřadu Klingenbrunn, třetí jižně od Roklanu na lesním úřadě St.Oswald, poslední pak v údolí potoka Reschbach do Finsterau v oblasti lesního úřadu Mauth - západ. Při výstavbě železnice pracovalo až 600 dělníků, provoz zajišťovalo 83 stálých pracovníků. V roce 1957 padlo rozhodnutí, že provoz lesní železnice bude ukončen v roce 1960. Poslední jízda se konala 11. května 1960. Železnici nahradily lesní silnice a doprava dříví nákladními auty.
Akademie pro přírodu a průmyslovou kulturu Východní Bavorsko - Čechy je inovativní vzdělávací institucí. Jejím cílem je dosáhnout propojení významných geotopů, biotopů a památek z dějin techniky a hospodářských dějin a seznámit s nimi veřejnost.
Akademie
- podporuje vědu a výzkum, vzdělávání a odbornou výchovu
- zkoumá možnosti zahraniční spolupráce a zjišťuje zvláštnosti jednotlivých regionů
- propojuje vzdělávací centra a různé instituce v Bavorsku a Čechách. Zahrnuje spolupráci s Národním parkem Bavorský les a Národním parkem Šumava stejně jako spolupráci s Univerzitou Regensburg a Západočeskou univerzitou v Plzni v oblasti vědy.
Akademie
- podporuje vědu a výzkum, vzdělávání a odbornou výchovu
- zkoumá možnosti zahraniční spolupráce a zjišťuje zvláštnosti jednotlivých regionů
- propojuje vzdělávací centra a různé instituce v Bavorsku a Čechách. Zahrnuje spolupráci s Národním parkem Bavorský les a Národním parkem Šumava stejně jako spolupráci s Univerzitou Regensburg a Západočeskou univerzitou v Plzni v oblasti vědy.
(Vloženo 30.05.2010 10:38)
PLAVEBNÍ SEZÓNA 2010 BYLA ZAHÁJENA
Předpověď počasí děsila pořadatele Šumavského folklorního festivalu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu 2010 z folklorního sdružení Libín-S Prachatice. Na sobotní odpoledne 22. května 2010 byly regionální předpovědi pro jižní Čechy, či pro obce na rakouské straně Šumavy značně pesimistické - ve znamení mraků a deště. Někde se psalo o zatažené obloze a dešti, jinde o zatažené obloze a mrholení. Místní z Jeleních Vrchů uklidňovali - "Bude hezky, vždycky na zahájení plavební sezóny bylo hezky". Před polednem bylo na Jeleních Vrších skoro zataženo až zataženo, ale nepršelo. "Snad to vyjde, mokrá varianta není připravena," doufal Hynek Hladík, plavební ředitel a předseda folklorního sdružení Libín-S.
V pravé poledne zazněly první melodie, na pódium amfiteátru na Jeleních Vrších vtančil soubor Libín-S Prachatice. Bylo zamračeno, chvilkami jen oblačno. Prvním pásmem byl Jarmark. Mezi několika desítkami diváky, z počátku jich opravdu nebylo moc, hodně lidí se nechalo ovlivnit "rosničkáři" z televizí a internetu a raději zůstali doma, seděli Marianne a Franz Geretschlägerovi z nedalekého Ulrichsbergu. Franz byl dlouhou dobu vedoucím folklorního souboru Volkstanzgruppe Ulrichsberg, kontakty mezi prachatickým a ulrichsberským souborem byly navázány ještě před listopadem 1989, mezi členy souborů vznikly často přátelské vztahy, jako právě mezi Mariannou, Franzem a Hynkem. "Tenhle tanec je nový, viď?", ptala se Marianne. "Jarmark patří mezi těmi novými tanci mezi ty starší, to víš, za těch dvacet let se repertoár souboru úplně změnil," odpověděl Hynek.
"Po Jarmarku by měla následovat Hospoda, z trhu se šlo vždycky právě do hospody," komentoval dál Hynek. "Choreografii všech nových tanců, to jsou dnes skoro všechny, udělala Helena", pokračoval. "Kluci tancují s novými džbány."
Helena Svobodová, vedoucí souboru, o ní Marianne s Hynkem před chvílí mluvila, která vystoupení Libínu-S uváděla, o krátké přestávce před dalším tancem oznámila, že v květnu má několik členů souboru narozeniny, právě dnes slaví Vašek. "Tak, děvčata, vezměte Vaška do kola. - Vašku, sundej si tu nůši, ať můžeš tancovat!" Vašek odpověděl: "Já budu tancovat s nůší, hned pak budou Dřeváky." První vyvedla kolem Vaška s nůší na zádech Helena Seberová.
Po pásmu Dřeváky přišli na řadu chlapi, aby zazpívali píseň Hoši a zatancovali tanec Bába.
Následovalo taneční pásmo, Plavci, nejnovější tanec souboru, tanec, které bylo připraveno před dvěma lety právě sem, na Jelení Vrchy, ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu. Honza, který seděl mezi diváky si posadil na hlavu klobouk a plavně skočil za pomoci plavebního háku na pódium.
Plavební hák je v tomto pásmu, připomínajícím večerní zábavu plavců po celodenní těžké práci, tanečním nářadím, vlastně částečně i hudebním nářadím. Ostatně právě část tanečního pásma předvedou "libíňáci" jako součást spojených folklorních souborů z bývalého Prácheňského kraje koncem června na Mezinárodním folklorním festivalu ve Strážnici.
Na konec prvního bloku folklorního souboru Libín-S byla ohlášena Myslivecká polka. Do kola šla řada diváků.
Na parket přišel i řidič autobusu, který se souborem přijel, skoro všichni mu říkají "Čáryfuk", i když jeho příjmení je úplně normální.
Během prvního bloku souboru Libín-S přišla k Hynkovi mladá slečna, asi pětiletá, pozdravila. Čekala okamžitý rozzářený obličej, který honem nepřicházel. Na pomoc přišel její dědeček, vysvětlil, že je to ta holčička z loňska. Tu již Hynkovi došlo, právě před rokem při vystoupení fotografoval malou holčičku, které půjčil klobouk. Ona si to dobře pamatovala a nejspíš to vzala jako vážnou známost. "Tvoje fotografie visí na internetu," upamatoval si Nikolku Hynek.
V pravé poledne zazněly první melodie, na pódium amfiteátru na Jeleních Vrších vtančil soubor Libín-S Prachatice. Bylo zamračeno, chvilkami jen oblačno. Prvním pásmem byl Jarmark. Mezi několika desítkami diváky, z počátku jich opravdu nebylo moc, hodně lidí se nechalo ovlivnit "rosničkáři" z televizí a internetu a raději zůstali doma, seděli Marianne a Franz Geretschlägerovi z nedalekého Ulrichsbergu. Franz byl dlouhou dobu vedoucím folklorního souboru Volkstanzgruppe Ulrichsberg, kontakty mezi prachatickým a ulrichsberským souborem byly navázány ještě před listopadem 1989, mezi členy souborů vznikly často přátelské vztahy, jako právě mezi Mariannou, Franzem a Hynkem. "Tenhle tanec je nový, viď?", ptala se Marianne. "Jarmark patří mezi těmi novými tanci mezi ty starší, to víš, za těch dvacet let se repertoár souboru úplně změnil," odpověděl Hynek.
"Po Jarmarku by měla následovat Hospoda, z trhu se šlo vždycky právě do hospody," komentoval dál Hynek. "Choreografii všech nových tanců, to jsou dnes skoro všechny, udělala Helena", pokračoval. "Kluci tancují s novými džbány."
Helena Svobodová, vedoucí souboru, o ní Marianne s Hynkem před chvílí mluvila, která vystoupení Libínu-S uváděla, o krátké přestávce před dalším tancem oznámila, že v květnu má několik členů souboru narozeniny, právě dnes slaví Vašek. "Tak, děvčata, vezměte Vaška do kola. - Vašku, sundej si tu nůši, ať můžeš tancovat!" Vašek odpověděl: "Já budu tancovat s nůší, hned pak budou Dřeváky." První vyvedla kolem Vaška s nůší na zádech Helena Seberová.
Po pásmu Dřeváky přišli na řadu chlapi, aby zazpívali píseň Hoši a zatancovali tanec Bába.
Následovalo taneční pásmo, Plavci, nejnovější tanec souboru, tanec, které bylo připraveno před dvěma lety právě sem, na Jelení Vrchy, ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu. Honza, který seděl mezi diváky si posadil na hlavu klobouk a plavně skočil za pomoci plavebního háku na pódium.
Plavební hák je v tomto pásmu, připomínajícím večerní zábavu plavců po celodenní těžké práci, tanečním nářadím, vlastně částečně i hudebním nářadím. Ostatně právě část tanečního pásma předvedou "libíňáci" jako součást spojených folklorních souborů z bývalého Prácheňského kraje koncem června na Mezinárodním folklorním festivalu ve Strážnici.
Na konec prvního bloku folklorního souboru Libín-S byla ohlášena Myslivecká polka. Do kola šla řada diváků.
Na parket přišel i řidič autobusu, který se souborem přijel, skoro všichni mu říkají "Čáryfuk", i když jeho příjmení je úplně normální.
Během prvního bloku souboru Libín-S přišla k Hynkovi mladá slečna, asi pětiletá, pozdravila. Čekala okamžitý rozzářený obličej, který honem nepřicházel. Na pomoc přišel její dědeček, vysvětlil, že je to ta holčička z loňska. Tu již Hynkovi došlo, právě před rokem při vystoupení fotografoval malou holčičku, které půjčil klobouk. Ona si to dobře pamatovala a nejspíš to vzala jako vážnou známost. "Tvoje fotografie visí na internetu," upamatoval si Nikolku Hynek.
Součástí slavnosti zahájení plavební sezóny je již řadu let veřejná platba za pronájem skulptury prachatického sochaře Davida Svobody Strážce. Jejím majitelem je rakouské kulturní sdružení SUNNSEITN, jehož "duší" je Gotthard Wagner. Obec za skulpturu platí každoročně jeden parohový knoflík. Plavební ředitel Hynek Hladík pozval proto starostku obce Nová Pec Věru Lávičkovou a Gottharda Wagnera. Platba proběhla rychle, na řadu přišlo fotografování a polibek.
Poté nastoupili na pódium hosté Gottharda Wagnera - dudák Rudi Lughofer z Kremsmünsteru a dva muzikanti z polských Beskyd s houslemi a dudami.
Poté nastoupili na pódium hosté Gottharda Wagnera - dudák Rudi Lughofer z Kremsmünsteru a dva muzikanti z polských Beskyd s houslemi a dudami.
U horního portálu tunelu vyprávěla od jedné hodiny Helena Svobodová pohádky z obou stran Šumavy. První přišla na řadu poněkud zvláštní pohádka ze starého Rakouska O podivném zvířeti, hudební doprovod zajišťovala Milada Bejčková se svými dudami.
I vyprávění pohádek jistě patřilo v minulosti k plavebnímu kanálu. O večerech se u kanálu nejen zpívalo, hrálo a tancovalo, jistě se i vyprávěly různé historky a pohádky.
Další přišla na řadu pohádka O lesní víle. Lesní víla nakouzlila malé pasačce do taštičky zlato. Protože byla zvědavá a podívala se do mošničky dřív než doma, část zlatých mincí se změnila na březové listí, část zůstala nezměněna. A Helena se s pasačkou potkala, pár mincí dostala a při dnešním vyprávění se o "zlato" podělila.
Jako poslední vyprávěla Helena pohádku, která ke kanálu opravdu patří, byla o tom, Jak vodníku Žbluňkalovi uplavalo prádlo (ve Schwarzenberském plavebním kanálu).
I vyprávění pohádek jistě patřilo v minulosti k plavebnímu kanálu. O večerech se u kanálu nejen zpívalo, hrálo a tancovalo, jistě se i vyprávěly různé historky a pohádky.
Další přišla na řadu pohádka O lesní víle. Lesní víla nakouzlila malé pasačce do taštičky zlato. Protože byla zvědavá a podívala se do mošničky dřív než doma, část zlatých mincí se změnila na březové listí, část zůstala nezměněna. A Helena se s pasačkou potkala, pár mincí dostala a při dnešním vyprávění se o "zlato" podělila.
Jako poslední vyprávěla Helena pohádku, která ke kanálu opravdu patří, byla o tom, Jak vodníku Žbluňkalovi uplavalo prádlo (ve Schwarzenberském plavebním kanálu).
Když šli lidé z vyprávění pohádek od romantického horního portálu tunelu, bylo parkoviště na Jeleních Vrších plné. Možná pomohlo počasí, které bylo lepší než v předpovědi, dokonce občas vykukovalo i sluníčko, možná byli diváci zvědaví právě na plavení, které mělo začít o půl třetí.
Hynka uviděl vnouček Kubík, ale také Nikolka, ten je vzal oba za ruku: "Pojďte, za chvíli bude plavení, budete mi pomáhat." Kubík dostal ředitelskou píšťalku. Tu se Nikolka zarazila, že musí jít za babičkou. Za chvíli byla zpátky držela v ruce píšťalku ve tvaru ptáčka. Oba si stoupli vedle plavebního ředitele na svah nad plavební kanál. Chvíli ještě čekali, až nastane ohlášený čas, plavební ředitel řekl dětem: "Pískněte!" Oba dva, Nikolka i Kubík, měli již připravené píšťalky a zapískali. To byl signál, že plavení začíná. Plavební ředitel přečetl plavební rozkaz v češtině. "Pískněte!" Opět zapískání. Následoval plavební rozkaz v němčině. "Pískněte!" Zase zapískání. Jistě si dovedete představit důležitost malých pomocníků, vždy se něco povídalo nebo dělo právě na jejich pokyn.
"Jsem rád plavci, že vás přišlo tolik, nemáme tady ovšem pro každého plavební hák, práce se ale jistě najde, budete vhazovat dříví, napřed půjde dlouhé dřevo." A dva silní muži se hned ujali úkolu.
"Víte co," sklonil se Hynek k dětem vedle sebe, "běžte dolů za babičkami, budete taky házet dříví!"
"Teď přijde na řadu krátké dříví, vhazovat mohou i děti. U nás smějí pracovat i děti, zákoník práce to sice zakazuje, ale u nás to možné je." Za pomoci tatínků a maminek, dědečků a babiček malé děti vhazovaly na hladinu kanálu polena a štěpiny, které byly mnohdy pomalu větší než ony. I Kubík a Nikolkou házeli.
Když bylo dřevo ve vodě, dostali pokyn plavci s plavebními háky u stavidel, stavidla byla otevřena a dřevo se vydalo na svoji půl druhého kilometru dlouhou pouť.
Nedaleko potoka Hučice bylo plavené dřevo vytaženo. Už prořídlé řady diváků, ne všichni došli až na konec pouti dřeva, se vydaly zpět na Jelení Vrchy. I Kubík. Děda mu půjčil svůj ředitelský klobouk a Kubík důležitě kráčel.
Cestou ovšem našel hradítko, které odplavalo od domu pana Hrbka. Přece ho nenechá na místě, odnese ho kam patři.
Hynka uviděl vnouček Kubík, ale také Nikolka, ten je vzal oba za ruku: "Pojďte, za chvíli bude plavení, budete mi pomáhat." Kubík dostal ředitelskou píšťalku. Tu se Nikolka zarazila, že musí jít za babičkou. Za chvíli byla zpátky držela v ruce píšťalku ve tvaru ptáčka. Oba si stoupli vedle plavebního ředitele na svah nad plavební kanál. Chvíli ještě čekali, až nastane ohlášený čas, plavební ředitel řekl dětem: "Pískněte!" Oba dva, Nikolka i Kubík, měli již připravené píšťalky a zapískali. To byl signál, že plavení začíná. Plavební ředitel přečetl plavební rozkaz v češtině. "Pískněte!" Opět zapískání. Následoval plavební rozkaz v němčině. "Pískněte!" Zase zapískání. Jistě si dovedete představit důležitost malých pomocníků, vždy se něco povídalo nebo dělo právě na jejich pokyn.
"Jsem rád plavci, že vás přišlo tolik, nemáme tady ovšem pro každého plavební hák, práce se ale jistě najde, budete vhazovat dříví, napřed půjde dlouhé dřevo." A dva silní muži se hned ujali úkolu.
"Víte co," sklonil se Hynek k dětem vedle sebe, "běžte dolů za babičkami, budete taky házet dříví!"
"Teď přijde na řadu krátké dříví, vhazovat mohou i děti. U nás smějí pracovat i děti, zákoník práce to sice zakazuje, ale u nás to možné je." Za pomoci tatínků a maminek, dědečků a babiček malé děti vhazovaly na hladinu kanálu polena a štěpiny, které byly mnohdy pomalu větší než ony. I Kubík a Nikolkou házeli.
Když bylo dřevo ve vodě, dostali pokyn plavci s plavebními háky u stavidel, stavidla byla otevřena a dřevo se vydalo na svoji půl druhého kilometru dlouhou pouť.
Nedaleko potoka Hučice bylo plavené dřevo vytaženo. Už prořídlé řady diváků, ne všichni došli až na konec pouti dřeva, se vydaly zpět na Jelení Vrchy. I Kubík. Děda mu půjčil svůj ředitelský klobouk a Kubík důležitě kráčel.
Cestou ovšem našel hradítko, které odplavalo od domu pana Hrbka. Přece ho nenechá na místě, odnese ho kam patři.
Zatím co končilo plavení dříví, před stodolou domu č.p. 13 hrála kapela Libín-S a vítala diváky opět na Jeleních Vrších. Po chvíli se muzikanti, tanečníci i diváci přesunuli k pódiu.
Otevírací den plavební sezóny a Šumavského folklorního festivalu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu uzavíral opět folklor.
Poslední blok otevřel tanec Bavorov, následovalo pásmo Dozvuky. Právě Dozvuky propojovaly první a druhý blok, vždy po skončení výročního trhu - jarmarku se šlo do hospody a občas byly po devíti měsících nějaké ty dozvuky
Folklorní soubor Libín-S čerpá zdroje ze života, z vesnice. A právě na vesnici patři humorné pásmo Slepice, při kterém se vždy dobře baví nejen diváci, ale i tanečníci.
Svůj čas našla i hostující dudačka Milada Bejčková.
Zastavil mne rakouský dudák Rudi Lughofer: "Pojď se podívat na tyhle dudy! Jsou starší než tvůj kanál. Kdy ho postavili?" "Stavba začala v roce 1789," zněla odpověď. "Vidíš, ty dudy jsou z doby mezi roky 1760 až 1790. Nejspíš je to česká práce z oblasti Vitorazka. Koupil jsem je po částech na bleším trhu ve Welsu. V měchu měly hnízdo myši, ty horny jsem koupil extra, původní majitel nevěděl, k čemu sloužily, myslel, že to bylo na pití. Provedli jsme renovaci, dudy zase hrají." Chlubil se Rudi.
Tanec Martin vychází z masopustních tanců z Kaplicka.
Na vesnici, ať už na pole či do lesa odjakživa patřil kůň. Kůň folklorního souboru Libín-S Prachatice tancuje, tancuje nejen na pódiu, pohybuje se mezi diváky, tu se nechá pohladit, do jiného drcne. Nikolka s Kubíkem ožívají, vybíhají za koněm.
Rudi si notuje s muzikanty a tanečníky, potichu zpívá česky o koních i když česky jinak moc neumí. Rudi patří mezi Rakušany, kteří vrátili do rakouského folkloru dudy, tedy nástroj, který tam byl po dvě století prakticky zapomenutý.
Folklorní setkání se blíží ke konci. Ještě Doudlebská polka, "libíňáci" přivedli do tance i diváky, potom již jen V Prachaticích na rozloučenou.
Otevírací den plavební sezóny a Šumavského folklorního festivalu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu uzavíral opět folklor.
Poslední blok otevřel tanec Bavorov, následovalo pásmo Dozvuky. Právě Dozvuky propojovaly první a druhý blok, vždy po skončení výročního trhu - jarmarku se šlo do hospody a občas byly po devíti měsících nějaké ty dozvuky
Folklorní soubor Libín-S čerpá zdroje ze života, z vesnice. A právě na vesnici patři humorné pásmo Slepice, při kterém se vždy dobře baví nejen diváci, ale i tanečníci.
Svůj čas našla i hostující dudačka Milada Bejčková.
Zastavil mne rakouský dudák Rudi Lughofer: "Pojď se podívat na tyhle dudy! Jsou starší než tvůj kanál. Kdy ho postavili?" "Stavba začala v roce 1789," zněla odpověď. "Vidíš, ty dudy jsou z doby mezi roky 1760 až 1790. Nejspíš je to česká práce z oblasti Vitorazka. Koupil jsem je po částech na bleším trhu ve Welsu. V měchu měly hnízdo myši, ty horny jsem koupil extra, původní majitel nevěděl, k čemu sloužily, myslel, že to bylo na pití. Provedli jsme renovaci, dudy zase hrají." Chlubil se Rudi.
Tanec Martin vychází z masopustních tanců z Kaplicka.
Na vesnici, ať už na pole či do lesa odjakživa patřil kůň. Kůň folklorního souboru Libín-S Prachatice tancuje, tancuje nejen na pódiu, pohybuje se mezi diváky, tu se nechá pohladit, do jiného drcne. Nikolka s Kubíkem ožívají, vybíhají za koněm.
Rudi si notuje s muzikanty a tanečníky, potichu zpívá česky o koních i když česky jinak moc neumí. Rudi patří mezi Rakušany, kteří vrátili do rakouského folkloru dudy, tedy nástroj, který tam byl po dvě století prakticky zapomenutý.
Folklorní setkání se blíží ke konci. Ještě Doudlebská polka, "libíňáci" přivedli do tance i diváky, potom již jen V Prachaticích na rozloučenou.
Celé odpoledne, kterým byla zahájena 12. novodobá plavební sezóna i Šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu skončil. Zavítalo na něj 820 diváků z České republiky, Rakouska, Německa, Slovenska a USA. Aktivně se zapojilo 30 účastníků z České republiky, Rakouska a Polska.
(Aktualizace 23.05.2010 13:23)
UKÁZKA PLAVENÍ S LČR NA JELENÍCH VRŠÍCH PRO DĚTI Z PRAHY
Nad hřebenem Šumavy se válely husté mraky, hustě pršelo. Tak vypadalo úterní dopoledne 18. května. Čtvrťáci ze školy v Praze 6, kteří již deset dní strávili ve škole v přírodě ve Stožci se těšili na ukázku plavení dříví na Schwarzenberském plavebním kanálu. Na Jeleních Vrších, uprostřed Národního parku Šumava, ji pro ně nachystal správce toků s.p. Lesy České republiky Hynek Hladík ze Správy toků - oblast povodí Vltavy. Děti však musely jet napřed vláčkem ze Stožce do Nové Pece a potom osm kilometrů pěšky na Jelení Vrchy.
"Nezrušíme to? Tady hustě prší!", telefonoval Hladík učiteli Janu Bartůškovi. "My jsme připraveni vyrazit, ve Stožci se chvíli prší, chvíli ne," zněla odpověď. "Rozhodneme to v Nové Peci, až vystoupíme z vlaku!" Po jedenácté další telefonát: "Vyrážíme z Nové Pece, děti se těší!" Na Jeleních Vrších v té době hustě pršelo.
Po jedné hodině je skupinka asi dvaceti dětí v plášťěnkách se svými dvěma učiteli na Jeleních Vrších. Už neprší.
Hynek Hladík přivítal děti na Jeleních Vrších. Pozval je nejprve do expozice EXPO KANÁL, kterou před sedmi lety zřídila obec Nová Pec ve stodole domu č.p. 13 patřím Čestmíru Hrbkovi. Nad plastickou mapou vyprávěl Hladík o Šumavě, o rozsáhlých pralesích, které tady před dvěma sty lety rostly. "Lesy v okolí na české straně Šumavy patřily knížeti Schwarzenbergovi. Ten jich sice měl ohromné množství, ale neměl z nich téměř žádný užitek. Jeho zaměstnanec Josef Rosenauer přišel v sedmdesátých letech 18. století s návrhem vystavět plavební kanál, která by umožnil prodávat šumavské palivové dříví na vídeňských trzích, kde jeho ceny byly dvakrát tak vyšší než v Praze. Kanál nakonec dosáhnul délky 52 km, spojil povodí Vltavy s povodím Dunaje. ... Dříví bylo potřeba nejdřív porazit, odvětvit, rozřezat a rozštípat na polena, v zimě na saních svést k plavebnímu kanálu a poté je bylo možné plavit. Jsem rád, že ke kanálu přišli plavci až z Prahy, počkejte, připravím vám nářadí."
Před stodolu potom vynosil plavební háky na dlouhých bidlech, skoro na každého vyšel jeden.
"Ty háky jsou pro nás moc velké!", ozvalo se od některého z dětí.
"Ale nejsou, uvidíte!", uklidnil je Hladík. "Je někdo, na koho nevyšel plavební hák?"
Přihlásilo se několik "plavců".
"No naprázdno tu nebudete, budete vhazovat dříví, to je těžká práce, pozor, ta voda asi bude stříkat. Tak do toho!"
Jak polena dopadala na hladinu kanálu, opravdu to docela dost stříkalo.
Polena se vydala na svoji pouť k okraji lesa pod myslivnou. S nimi šli malí "plavci", plavebními háky usměrňovali jejich plavbu.
"Tak tady budeme vytahovat dříví!" Hladík ukázal, jak zabodnout hák do polena, jak je vytáhnout z vody. "To byla vždy ta nejtěžší práce."
"Když se plavilo dříví pro Vídeň, dříví se vytahovalo u ústí do Dunaje. Chodily tam pravidelně party mladých chlapů a ženských z Čech, pracovalo se od pěti ráno do sedmi večer."
Nad Jeleními Vrchy na chvíli vykouklo sluníčko, když se děti vydaly pěšky do Stožce, měly před sebou ještě asi 12 kilometrů.
"Nezrušíme to? Tady hustě prší!", telefonoval Hladík učiteli Janu Bartůškovi. "My jsme připraveni vyrazit, ve Stožci se chvíli prší, chvíli ne," zněla odpověď. "Rozhodneme to v Nové Peci, až vystoupíme z vlaku!" Po jedenácté další telefonát: "Vyrážíme z Nové Pece, děti se těší!" Na Jeleních Vrších v té době hustě pršelo.
Po jedné hodině je skupinka asi dvaceti dětí v plášťěnkách se svými dvěma učiteli na Jeleních Vrších. Už neprší.
Hynek Hladík přivítal děti na Jeleních Vrších. Pozval je nejprve do expozice EXPO KANÁL, kterou před sedmi lety zřídila obec Nová Pec ve stodole domu č.p. 13 patřím Čestmíru Hrbkovi. Nad plastickou mapou vyprávěl Hladík o Šumavě, o rozsáhlých pralesích, které tady před dvěma sty lety rostly. "Lesy v okolí na české straně Šumavy patřily knížeti Schwarzenbergovi. Ten jich sice měl ohromné množství, ale neměl z nich téměř žádný užitek. Jeho zaměstnanec Josef Rosenauer přišel v sedmdesátých letech 18. století s návrhem vystavět plavební kanál, která by umožnil prodávat šumavské palivové dříví na vídeňských trzích, kde jeho ceny byly dvakrát tak vyšší než v Praze. Kanál nakonec dosáhnul délky 52 km, spojil povodí Vltavy s povodím Dunaje. ... Dříví bylo potřeba nejdřív porazit, odvětvit, rozřezat a rozštípat na polena, v zimě na saních svést k plavebnímu kanálu a poté je bylo možné plavit. Jsem rád, že ke kanálu přišli plavci až z Prahy, počkejte, připravím vám nářadí."
Před stodolu potom vynosil plavební háky na dlouhých bidlech, skoro na každého vyšel jeden.
"Ty háky jsou pro nás moc velké!", ozvalo se od některého z dětí.
"Ale nejsou, uvidíte!", uklidnil je Hladík. "Je někdo, na koho nevyšel plavební hák?"
Přihlásilo se několik "plavců".
"No naprázdno tu nebudete, budete vhazovat dříví, to je těžká práce, pozor, ta voda asi bude stříkat. Tak do toho!"
Jak polena dopadala na hladinu kanálu, opravdu to docela dost stříkalo.
Polena se vydala na svoji pouť k okraji lesa pod myslivnou. S nimi šli malí "plavci", plavebními háky usměrňovali jejich plavbu.
"Tak tady budeme vytahovat dříví!" Hladík ukázal, jak zabodnout hák do polena, jak je vytáhnout z vody. "To byla vždy ta nejtěžší práce."
"Když se plavilo dříví pro Vídeň, dříví se vytahovalo u ústí do Dunaje. Chodily tam pravidelně party mladých chlapů a ženských z Čech, pracovalo se od pěti ráno do sedmi večer."
Nad Jeleními Vrchy na chvíli vykouklo sluníčko, když se děti vydaly pěšky do Stožce, měly před sebou ještě asi 12 kilometrů.
Státní podnik Lesy České republiky je správcem Schwarzenberského plavebního kanálu v bývalém scharzenberském revíru Svatý Tomáš, dnes na území Lesní správy Vyšší Brod, mezi potokem Ježová / Iglbach na česko-rakouských hranicích přes hlavní evropské rozvodí v bývalé osadě Růžový Vrch, spáditý úsek kanálu pod rakouskou osadou Morau až k místu, kde kanál opouští české území u Unterurasch. Správu plavebního kanálu zajišťuje Správa toků - oblast povodí Vltavy. Lesy České republiky připravují rekonstrukci plavebního kanálu v jeho prvním stavebním úseku - mezi rozvodím a hraničním potokem Ježová / Iglbach.
(Vloženo 18.05.2010 17:25)
PŘÍSPĚVEK Z EVROPSKÝCH FONDŮ NA KANÁL ZAMÍTNUT
13.05.2010 obdrželo folklorní sdružení Libín-S Prachatice rozhodnutí Regionálního monitorovacího výboru Fondu malých projektů jižní Čechy - Horní Rakousko, kterým oznamuje, že na zasedání dne 29.04.2010 výbor rozhodl o zamítnutí příspěvku z Fondu malých projektů jižní Čechy - Horní Rakousko na projekt Šumavský folklorní festival - Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu 2010.
Tento projekt nesplňuje požadavky na přidělení příspěvku z FMP z těchto důvodů:
- vysoké rozpočtové náklady překračují v řadě položek (mzda a cestovné plavebního ředitele, honoráře folklorních souborů, doprava autobusem, pronájem pódia) možnosti fondu. Vzhledem k omezené alokaci fondu nebyl projekt schválen k podpoře v tomto kole FMP.
- schváleno rozhodnutí RMV žádost vyřadit, přepracovat a podat znovu ještě v roce 2010.
Při další přípravě žádosti RMV doporučuje konzultovat s Administrátorem FMP, kterým je Jihočeská Silva Nortica, Jindřichův Hradec, nebo RRA Šumava, o.p.s. Stachy.
Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.
Tento projekt nesplňuje požadavky na přidělení příspěvku z FMP z těchto důvodů:
- vysoké rozpočtové náklady překračují v řadě položek (mzda a cestovné plavebního ředitele, honoráře folklorních souborů, doprava autobusem, pronájem pódia) možnosti fondu. Vzhledem k omezené alokaci fondu nebyl projekt schválen k podpoře v tomto kole FMP.
- schváleno rozhodnutí RMV žádost vyřadit, přepracovat a podat znovu ještě v roce 2010.
Při další přípravě žádosti RMV doporučuje konzultovat s Administrátorem FMP, kterým je Jihočeská Silva Nortica, Jindřichův Hradec, nebo RRA Šumava, o.p.s. Stachy.
Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.
Samozřejmě, že rozhodnutí je pro folklorní sdružení Libín-S Prachatice nepříjemným překvapením obdrženým krátce před zahájení plavební sezóny. Výbor doporučil konzultovat projekt u administrátora FMP nebo RRA Šumava. Před tím, než předseda folklorního sdružení Libín-S Prachatice podal 19.03.2010 žádost o příspěvek z FMP, byl ji dvakrát konzultovat u RRA Šumava. Rozpočet projekt byl sestaven v souladu s požadavky, konzultace proběhly bez připomínek.
Přes dílčí neúspěch v žádosti o příspěvek plavební sezóna začne dle plánu. Šetřit se ale bude. V nejbližším termínu podáme novou žádost.
Přes dílčí neúspěch v žádosti o příspěvek plavební sezóna začne dle plánu. Šetřit se ale bude. V nejbližším termínu podáme novou žádost.
(Vloženo 13.05.2010 20:01)
NĚKTERÉ MOSTY PŘES PLAVEBNÍ KANÁL JSOU POŠKOZENY
Několik objektů mostů na Schwarzenberském plavebním kanálu je vážně poškozeno. Patří mezi ně např. most přes kanál nedaleko potoka Ježová / Iglbach (na rakouském území), téměř zničen je most u Liščího křížku / Fuchsenkreuz (na rakouském území) a přes potok Pestřice / Rothbach na česko-rakouských hranicích mezi Zvonkovou a Sonnenwaldem.
Tourismusverband Böhmerwald nechá v nejbližší době opravit mosty u potoka Ježová / Iglbach a přes potok Pestřice / Rothbach.
U potoku Pestřice / Rothbach je stav tak špatný, že zde bude umístěna tabule s tímto textem:
POZOR !!!
Most je poškozen
Vstup na vlastní nebezpečí!
V O R S I C H T ! ! !
Brücke kaputt
Betreten auf eigene Gefahr !
Přes most na potoce Pestřice / Rothbach je vedena česká modrá turistická stezka podél plavebního kanálu. Je možné vyhnout se tomuto úseku, pakliže od Zvonkové půjdete k hraničnímu přechodu Zvonková / Schöneben, za přechodem půjdete po asfaltové silničce, která odbočuje vlevo do Sonnenwaldu. Tato trasa je ovšem o 1,925 m delší (místo 1,467 km je dlouhá 3,392 km).
Tourismusverband Böhmerwald nechá v nejbližší době opravit mosty u potoka Ježová / Iglbach a přes potok Pestřice / Rothbach.
U potoku Pestřice / Rothbach je stav tak špatný, že zde bude umístěna tabule s tímto textem:
POZOR !!!
Most je poškozen
Vstup na vlastní nebezpečí!
V O R S I C H T ! ! !
Brücke kaputt
Betreten auf eigene Gefahr !
Přes most na potoce Pestřice / Rothbach je vedena česká modrá turistická stezka podél plavebního kanálu. Je možné vyhnout se tomuto úseku, pakliže od Zvonkové půjdete k hraničnímu přechodu Zvonková / Schöneben, za přechodem půjdete po asfaltové silničce, která odbočuje vlevo do Sonnenwaldu. Tato trasa je ovšem o 1,925 m delší (místo 1,467 km je dlouhá 3,392 km).
(Vloženo 01.05.2010 22:19)
ŽÁDOST O SPONZORSKÝ DAR LČR BYLA ODEVZDÁNA
Až do konce dubna 2010 mohly být podávány na Krajské ředitelství s.p. Lesy České republiky žádosti o sponzorský dar na projekty v oblasti kultury, v oblasti školství, vědy a péče o mládež, v oblasti zdravotnictví, v oblasti ochrany životního prostředí a v oblasti charitativní, humanitární a sociální.
Mezi zhruba dvanácti projekty, které převzal zástupce ředitele Krajského ředitelství LČR Ing. Kamil Bjaček, byl i projekt folklorního sdružení Libín-S Prachatice Šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu 2010.
(Vloženo 08.04.2010 20:53)
NÁMĚSTEK MINISTRA KULTURY PODPOŘIL PROJEKT
1. náměstek ministra kultury České republiky Ing. Stanislav Karabec, Ph.D., odeslal generálnímu řediteli s.p. Lesy České republiky Ing. Svatopluku Sýkorovi dopis, ve kterém doporučuje poskytnutí sponzorského daru folklornímu sdružení Libín-S Prachatice na realizaci projektu Šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu.
"Uvedený projekt v sobě zahrnuje folklorní setkání souborů z České republiky, Rakouska a Bavorska, setkání s pohádkami z obou stran Šumavy, setkání s lidovými řemesly, ukázky plavení dřeva, ukázky práce dřevorubců a uhlířů a setkání s modlitbou při mši svaté u Rosenauerově kapličky na břehu Schwarzenberského plavebního kanálu. Jedná se o významnou kulturně společenskou akci, která oživuje kulturní dědictví Šumavy a uchovává tradici folkloru."
"Uvedený projekt v sobě zahrnuje folklorní setkání souborů z České republiky, Rakouska a Bavorska, setkání s pohádkami z obou stran Šumavy, setkání s lidovými řemesly, ukázky plavení dřeva, ukázky práce dřevorubců a uhlířů a setkání s modlitbou při mši svaté u Rosenauerově kapličky na břehu Schwarzenberského plavebního kanálu. Jedná se o významnou kulturně společenskou akci, která oživuje kulturní dědictví Šumavy a uchovává tradici folkloru."
(Vloženo 08.04.2010 20:53)
PLAVENIE DREVA V DREVENOM VODNOM ŽLABE RAKYTOVO NA SLOVENSKU
Srdečne vás pozývame na plavenie dreva v drevenom vodnom žľabe Rakytovo pri Dolnom Harmanci. Plavenie spája prácu so spoločenským stretnutím priateľov lesa.
Poprosím Vás o informáciu o vašej účasti pre zabezpečenie dostatočného počtu pracovného náradia " háčikov", ako aj občerstvenia pre plaviteľov.
Plavenie sa uskutočňuje v dvoch termínoch, kedy prvý 23.4.2010 je skôr zameraný na odbornú verejnosť s väčším pracovným zaťažením - predpoklad splavenia 15 až 20 prm dreva a druhý termín 8.5.2010 je pre verejnosť s ukážkou plavenia 2 prm dreva.
Všetky akcie sa konajú v rámci lesníckych dní.
Apfel
Poprosím Vás o informáciu o vašej účasti pre zabezpečenie dostatočného počtu pracovného náradia " háčikov", ako aj občerstvenia pre plaviteľov.
Plavenie sa uskutočňuje v dvoch termínoch, kedy prvý 23.4.2010 je skôr zameraný na odbornú verejnosť s väčším pracovným zaťažením - predpoklad splavenia 15 až 20 prm dreva a druhý termín 8.5.2010 je pre verejnosť s ukážkou plavenia 2 prm dreva.
Všetky akcie sa konajú v rámci lesníckych dní.
Apfel
Vodní koryto Rakytovo rekonstruovaly Mestské lesy Banská Bystrica, poté bylo vyhlášeno v roce 2000 národní kulturní památkou. Při ukázkách plavení na vodním korytě Rakytovo nejde o pouhou ukázku, jakési "hraní na plavení", jako je tomu při akcích na Schwarzenberském plavebním kanálu, ale o skutečnou dopravu dřeva z jinak zcela nepřístupného horského údolí, proto i množství splaveného dřeva při ukázce jsou neporovnatelná.
Plavci od Schwarzenberského plavebního kanálu přejí plavcům na vodním korytě Rakytovo hodně úspěchů!
Kdo chce vidět něco opravdu mimořádného, vydejte se 23. dubna 2010 nebo 8. května 2010 na střední Slovensko a přidejte ruku k dílu! Stojí to za to!
Plavci od Schwarzenberského plavebního kanálu přejí plavcům na vodním korytě Rakytovo hodně úspěchů!
Kdo chce vidět něco opravdu mimořádného, vydejte se 23. dubna 2010 nebo 8. května 2010 na střední Slovensko a přidejte ruku k dílu! Stojí to za to!
(Vloženo 06.04.2010 11:17)
RODÍ SE NOVÝ FILM O SCHWARZENBERSKÉM KANÁLU
Již druhým rokem probíhají práce na přípravě filmu o Schwarzenberském plavebním kanálu. Na vlastní náklad jej produkují manželé Pavla a Martin Čtvrtníčkovi z německé firmy SymaxArt. Loni natáčeli u Schwarzenberského plavebního kanálu na podzim, v předjaří zachytili jeho zimní aspekt, počátkem dubna 2010 jsme se s nimi potkali v pobočce Státního oblastního archivu na českokrumlovském zámku.
Natáčení v archivu není vůbec jednoduchou záležitostí, je třeba předem získat úřední povolení ředitele archivu, prostudovat předem velké množství materiálů, aby věděli, o co mají v archivu zájem. A že v krumlovském archivu mají opravdu poklady, které se týkají plavebního kanálu, to jistě věříte.
Nade dveřmi kanceláře archivářů visí obvykle obraz Josepha Rosenauera, plavebního ředitele a stavitele Schwarzenberského plavebního kanálu.
Film o plavebním kanálu by se jistě neobešel bez Rosenauerova portrétu. Dost možná, že právě Rosenauer se stane průvodcem filmem.
V krumlovském archivu mají tři krásné kolorované Langweilovy rytiny. Na jedné z nich je zachycena "obšťastňující návštěva při stavbě kanálu v roce 1821". Knížecí průvod na obrázku projíždí okolo zajímavé skalní skupiny Gabrielstein, kterou i dnes najdete mezi Jeleními Vrchy a bavorskou hranicí. Langweil na něm zachytil vedle krajiny a knížecí skupiny i velmi zajímavé detaily. Všimněte si třeba skupiny třech mužů, jeden z nich se opírá o pilu. Jen asi málo kdo si uvědomí, že pila byla v té době moderním nástrojem, do té doby se při těžbě dřeva používaly pouze sekery.
Mimořádným zážitkem pro Martina Čtvrtníčka muselo být jistě listování privilegiem císaře Leopolda II., které umožnilo plavení dříví plavebním kanálem a po řece Große Mühl k Dunaji, když si připravoval stránku k natáčení.
Paní Anna Kubíkova, vedoucí pracoviště Státního oblastního archivu v Českém Krumlově, ještě otevřela dřevěné pouzdro císařské pečetě privilegia.
Příště se budeme mít možnost setkat filmaři ze SymaxArt při zahájení plavební sezóny 22. května 2010 na Jeleních Vrších.
Natáčení v archivu není vůbec jednoduchou záležitostí, je třeba předem získat úřední povolení ředitele archivu, prostudovat předem velké množství materiálů, aby věděli, o co mají v archivu zájem. A že v krumlovském archivu mají opravdu poklady, které se týkají plavebního kanálu, to jistě věříte.
Nade dveřmi kanceláře archivářů visí obvykle obraz Josepha Rosenauera, plavebního ředitele a stavitele Schwarzenberského plavebního kanálu.
Film o plavebním kanálu by se jistě neobešel bez Rosenauerova portrétu. Dost možná, že právě Rosenauer se stane průvodcem filmem.
V krumlovském archivu mají tři krásné kolorované Langweilovy rytiny. Na jedné z nich je zachycena "obšťastňující návštěva při stavbě kanálu v roce 1821". Knížecí průvod na obrázku projíždí okolo zajímavé skalní skupiny Gabrielstein, kterou i dnes najdete mezi Jeleními Vrchy a bavorskou hranicí. Langweil na něm zachytil vedle krajiny a knížecí skupiny i velmi zajímavé detaily. Všimněte si třeba skupiny třech mužů, jeden z nich se opírá o pilu. Jen asi málo kdo si uvědomí, že pila byla v té době moderním nástrojem, do té doby se při těžbě dřeva používaly pouze sekery.
Mimořádným zážitkem pro Martina Čtvrtníčka muselo být jistě listování privilegiem císaře Leopolda II., které umožnilo plavení dříví plavebním kanálem a po řece Große Mühl k Dunaji, když si připravoval stránku k natáčení.
Paní Anna Kubíkova, vedoucí pracoviště Státního oblastního archivu v Českém Krumlově, ještě otevřela dřevěné pouzdro císařské pečetě privilegia.
Příště se budeme mít možnost setkat filmaři ze SymaxArt při zahájení plavební sezóny 22. května 2010 na Jeleních Vrších.
(Vloženo 02.04.2010 21:42)
LIBÍN-S PODAL ŽÁDOST O DOTACI Z FONDŮ EU
19. března 2010 uplynula ve 14:00 hodin lhůta k podání žádostí o dotaci EU z Fondu malých projektů Jižní Čechy / Dolní Rakousy / Horní Rakousy. Jedním ze žadatelů z Prachaticka, kteří v pátek předali svoji žádost v kanceláři Regionální rozvojové agentury Šumava, bylo i folklorní sdružení Libín-S Prachatice se svým projektem Šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu 2010.
Předáním žádosti byla završena mnoha měsíční práce českých a rakouských partnerů. 9. března 2010 byla podepsána žádost o dotaci předsedy folklorního sdružení Libín-S Prachatice Hynkem Hladíkem a Tourismusverband Böhmerwald Benhardem Hainem. K žádosti přibyly i požadované přílohy, ve čtvrtek 18. března 2010 se konala poslední krátká konzultace a v pátek dopoledne byla žádost odevzdána.
Celkové plánované náklady předkládaného projektu mají dosáhnout 24.830 EUR, z toho 3.773 EUR by měly být personální výdaje a věcné a externí výdaje 21.057 EUR. 20.000 EUR (80,55 % celkových nákladů) by měla být dotace Evropské unie, 4.830 EUR by měl být vlastní příspěvek žadatele. Vlastní podíl by měl být pokryt u projektu Šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu 2010 z příspěvku Jihočeského kraje, Města Prachatice, očekávaného příspěvku obce Nová Pec či očekávaného daru s.p. Lesy České republiky, případně dalších partnerů či sponzorů.
Předáním žádosti byla završena mnoha měsíční práce českých a rakouských partnerů. 9. března 2010 byla podepsána žádost o dotaci předsedy folklorního sdružení Libín-S Prachatice Hynkem Hladíkem a Tourismusverband Böhmerwald Benhardem Hainem. K žádosti přibyly i požadované přílohy, ve čtvrtek 18. března 2010 se konala poslední krátká konzultace a v pátek dopoledne byla žádost odevzdána.
Celkové plánované náklady předkládaného projektu mají dosáhnout 24.830 EUR, z toho 3.773 EUR by měly být personální výdaje a věcné a externí výdaje 21.057 EUR. 20.000 EUR (80,55 % celkových nákladů) by měla být dotace Evropské unie, 4.830 EUR by měl být vlastní příspěvek žadatele. Vlastní podíl by měl být pokryt u projektu Šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu 2010 z příspěvku Jihočeského kraje, Města Prachatice, očekávaného příspěvku obce Nová Pec či očekávaného daru s.p. Lesy České republiky, případně dalších partnerů či sponzorů.
(Aktualizace 19.03.2010 16:34)
NA JELENÍCH VRŠÍCH BYLA POČÁTKEM BŘEZNA JEŠTĚ ZIMA
Přestože se blíží první jarní den, u Schwarzenberského plavebního kanálu na Jeleních Vrších se stále drží zima, alespoň tomu tak bylo při naší poslední návštěvě 9. března 2010. Sluníčko vybarvovalo zimu do krásných zimních barev, spousty tónů bílé, modré, ale i tmavě zelené zářily přírodou.
Můžeme se však těšit, do zahájení plavební sezóny zbývá již jen něco přes dva měsíce.
Můžeme se však těšit, do zahájení plavební sezóny zbývá již jen něco přes dva měsíce.
(Vloženo 15.03.2010 06:35)
BYLA PODEPSÁNA ŽÁDOST O DOTACI EU
Předseda folklorního sdružení Libín-S Prachatice, který je nositelem hranice překračujícího projektu Šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu 2010, dovezl v úterý 9. března 2010 k podpisu návrh žádosti o dotaci z Fondu malých projektů Jižní Čechy - Dolní Rakousko - Dolní Rakousko spolufinancovaného Evropskou unií z Evropského fondu pro regionální rozvoj Společně dosáhneme více představiteli hornorakouského partnera - Tourismusverband Böhmerwald Benhardovi Hainovi.
Hladík seznámi předsedu Tourismusverband Böhmerwald, který je zároveň starostou obce Schwarzenberg am Böhmerwald, s obsahem projektu i žádosti.
Příprava letošního ročníku projektu začala již loni v září, kdy byly společně stanoveny termíny jednotlivých akcí. Konala se četná osobní jednání v kanceláři Tourismusverband Böhmerwald v Aigenu, po linkách proběhly desítky e-mailů, četné telefonáty. Součástí přípravy bude i propagace v médiích a na internetu.
I vlastní organizace projektu bude společná. Český partner bude plně zajišťovat akce na Jeleních Vrších, rakouský partner se bude podílet na zajištění účasti rakouských folklorních souborů. Rakouský partner bude zajišťovat převážnou část akcí u hraničního potoka Ježová / Iglbach. Celý projekt bude řídit český manažer, ten se zúčastní osobně převážné většiny všech akcí. Bude jím plavební ředitel Hynek Hladík. Zastupovat jej bude Reinhold List z Tourismusverband Böhmerwald.
I financování projektu bude společné. Rakouský partner nebude podávat vlastní žádost o dotaci Evropské unie, bude hradit veškeré náklady z vlastních prostředků.
Na závěr setkání představitelů partnerských ogranizací Hain a Hladík podepsali žádost o dotaci, která bude podána nejpozději do pátku příští týden.
Hladík seznámi předsedu Tourismusverband Böhmerwald, který je zároveň starostou obce Schwarzenberg am Böhmerwald, s obsahem projektu i žádosti.
Příprava letošního ročníku projektu začala již loni v září, kdy byly společně stanoveny termíny jednotlivých akcí. Konala se četná osobní jednání v kanceláři Tourismusverband Böhmerwald v Aigenu, po linkách proběhly desítky e-mailů, četné telefonáty. Součástí přípravy bude i propagace v médiích a na internetu.
I vlastní organizace projektu bude společná. Český partner bude plně zajišťovat akce na Jeleních Vrších, rakouský partner se bude podílet na zajištění účasti rakouských folklorních souborů. Rakouský partner bude zajišťovat převážnou část akcí u hraničního potoka Ježová / Iglbach. Celý projekt bude řídit český manažer, ten se zúčastní osobně převážné většiny všech akcí. Bude jím plavební ředitel Hynek Hladík. Zastupovat jej bude Reinhold List z Tourismusverband Böhmerwald.
I financování projektu bude společné. Rakouský partner nebude podávat vlastní žádost o dotaci Evropské unie, bude hradit veškeré náklady z vlastních prostředků.
Na závěr setkání představitelů partnerských ogranizací Hain a Hladík podepsali žádost o dotaci, která bude podána nejpozději do pátku příští týden.
(Aktualizace 14.03.2010 20:40)
MĚSTO PRACHATICE POSKYTLO PŘÍSPĚVEK NA PROJEKT
Město Prachatice poskytlo příspěvek folklornímu sdružení Libín-S Prachatice na realizaci projektu Šumavský folklorní
festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu 2010. O přidělení příspěvku rozhodla rada města
Prachatice 08.02.2010 svým usnesení č. 1942/2010.
Z příspěvku města Prachatice bude hradit folklorní sdružení Libín-S Prachatice náklady na dopravu českých folklorních souborů.
Z příspěvku města Prachatice bude hradit folklorní sdružení Libín-S Prachatice náklady na dopravu českých folklorních souborů.
(Aktualizace 13.02.2010 15:03)
INFORMACE O SCHWARZENBERSKÉM PLAVEBNÍM KANÁLU DOŠLY Z FRANCIE
Až z Francie přišel příspěvek k historii Schwarzenberského plavebního kanálu. Poslal nám jej Robert Francioli
Bratrstva vorařů od řeky Loue Sv. Mikuláše / Confrérie St. Nicolas de la Loue, které je stejně jako folklorní
sdružení Libín-S Prachatice členem Mezinárodní asociace plavců a vorařů. V roce 1928 se na pozvání československých
lesníků z generálního ředitelství Státních lesů Republiky Československé a Sdružení soukromých vlastníků lesů
Republiky Československé zúčastnila skupina Společnosti lesnické regionu Franche-Comté a východních provincií
odborné exkurze do československých lesů. Zpráva o exkurzi byla zveřejněna ve čtvrtletníku Bulletin trimestriel
Společnosti lesnické číslo 7 v září 1928.
Francouzští lesníci se setkali v sobotu 26. května 1928 o půlnoci na strassbourském nádraží. Zástupce cestovní kanceláře Čedok, která organizačně zajišťovala cestu a pobyt, rozdal jízdenky na vlak do Prahy přes Wurtenberg, Norimberk a Cheb.
Na pražském nádraží je 27. května v 19:00 hodin očekávala malá skupinka těch, kteří přijeli či přiletěli do Prahy individuálně. Zástupce Čedoku ubytoval francouzské hosty v hotelu Paříž.
Lesnický program začal v pondělí 28. května. Do salonu hotelu Paříž přišli zástupci Sdružení soukromých vlastníků lesů hrabě Kisnký, hrabě Kolovrat a pan Slavík, ministerstvo zemědělství zastoupili Dr. Karel Kvapil a Ing. Gruenwald. Po setkání delegace francouzských lesníků navštívila velvyslanectví Francouzské republiky v Bouqoyském paláci, odpoledne bylo věnováno prohlídce města.
V úterý 29. května nasedli francouzští lesníci opět do vlaku, tentokrát do Českých Budějovic. Dva autobusy je odvezli z Budějovic k loveckému zámku Ohrada, jehož vlastníkem byl princ Schwarzenberg. Ve velkém sále byli přijati princem Schwarzenbergem a jeho starší dcerou, princovým doprovodem byla skupina lesníků v uniformách. Loveckým zámkem provedli poté hosty Dr. Duschek a lesní inženýr Zumr z Českého Krumlova. Po obědě na hlubockém zámku si prohlédli zámecký park i rybářské hospodářství. Navečer odjeli autobusem do Vimperka.
Šumavskými lesy v panství Vimperk doprovázeli ve středu 30. května francouzské hosty vimperský lesní inspektor Slavinger a Dr. Duschek. Cílem byl nejprve revír Kubova Huť, potom Boubínský prales a porosty ve vltavském údolí.
Ve čtvrtek 31. května navštívili nejprve sklárnu v Lenoře, která vyráběla proslulé české sklo, potom odjeli na pilu do Stožce, kde je očekával Ing. Meinhart, ředitel Schwarzenberského lesního ředitelství v Horní Plané. Po exkurzi na pile a vynikajícím obědě (v menu byli pstruzi ze Studené Vltavy, srnčí filety na ovoci, vynikající československá bílá i červená vína) následovala exkurze lesními porosty na svazích Třístoličníku a Plechého.
Hlavním cílem byl Schwarzenberský kanál, který byl postaven na dopravu dřeva plavením. "Jeho stavbu zahájil v roce 1789 inženýr Rosenhauer (správně má být Rosenauer). Kanál je zásobován vodu ze dvou umělých jezer umístěných v nejvyšších partiích Plechého a dvacítkou malých potůčků vytékajících z hor. Jeho délka je 52 kilometrů, ke zkrácení o 17 kilometrů byl postaven tunel dlouhý 420 metrů. Kanál sloužil k dopravě dřeva svahem až k Rosenhuegelu / Růžový Vrch a dále až do údolí Dunaje, aby byl plaven až do Vídně. V době nedostatku dřeva bylo plaveno dřevo po Vltavě z panství Vimperk až k Želnavě, dále bylo na povozech dopravováno po Plavební cestě ke kanálu. Od roku 1869 se změnily ekonomické podmínky, doprava dřeva do Prahy a do Saska se stala výhodnější, než do údolí Dunaje. Kanál byl prodloužen od místa křížení s Plavební cestou až do Želnavy, kam se plaví dříví i dnes. Stanice v Želnavě byla nejzajímavější. Každým rokem je sem dopravováno více než 43.000 metrů krychlových dřeva. Francouzští hosté viděli připlouvat kmeny poměrně velkou rychlostí. Kmeny mají délku 19,5 metru, aby lehce propluly oblouky kanálu. Po jejich připlutí jsou kmeny vytahovány jeřábem na skládku dloubou 150 metrů, širokou 84 metrů a vysokou maximálně 8 metrů. Obsluhu jeřábu, který má kapacitu 600 metrů kubických za den při 8 hodinách provozu, zajišťuje 11 mužů. Jeřáb nahradil 270 dělníků, kteří by byli potřeba na ruční práci. Ze Želnavy je dřevo expedováno částečně po železnici, částečně ve vorech po Vltavě a Labi až do Saska."
Francouzští lesníci se setkali v sobotu 26. května 1928 o půlnoci na strassbourském nádraží. Zástupce cestovní kanceláře Čedok, která organizačně zajišťovala cestu a pobyt, rozdal jízdenky na vlak do Prahy přes Wurtenberg, Norimberk a Cheb.
Na pražském nádraží je 27. května v 19:00 hodin očekávala malá skupinka těch, kteří přijeli či přiletěli do Prahy individuálně. Zástupce Čedoku ubytoval francouzské hosty v hotelu Paříž.
Lesnický program začal v pondělí 28. května. Do salonu hotelu Paříž přišli zástupci Sdružení soukromých vlastníků lesů hrabě Kisnký, hrabě Kolovrat a pan Slavík, ministerstvo zemědělství zastoupili Dr. Karel Kvapil a Ing. Gruenwald. Po setkání delegace francouzských lesníků navštívila velvyslanectví Francouzské republiky v Bouqoyském paláci, odpoledne bylo věnováno prohlídce města.
V úterý 29. května nasedli francouzští lesníci opět do vlaku, tentokrát do Českých Budějovic. Dva autobusy je odvezli z Budějovic k loveckému zámku Ohrada, jehož vlastníkem byl princ Schwarzenberg. Ve velkém sále byli přijati princem Schwarzenbergem a jeho starší dcerou, princovým doprovodem byla skupina lesníků v uniformách. Loveckým zámkem provedli poté hosty Dr. Duschek a lesní inženýr Zumr z Českého Krumlova. Po obědě na hlubockém zámku si prohlédli zámecký park i rybářské hospodářství. Navečer odjeli autobusem do Vimperka.
Šumavskými lesy v panství Vimperk doprovázeli ve středu 30. května francouzské hosty vimperský lesní inspektor Slavinger a Dr. Duschek. Cílem byl nejprve revír Kubova Huť, potom Boubínský prales a porosty ve vltavském údolí.
Ve čtvrtek 31. května navštívili nejprve sklárnu v Lenoře, která vyráběla proslulé české sklo, potom odjeli na pilu do Stožce, kde je očekával Ing. Meinhart, ředitel Schwarzenberského lesního ředitelství v Horní Plané. Po exkurzi na pile a vynikajícím obědě (v menu byli pstruzi ze Studené Vltavy, srnčí filety na ovoci, vynikající československá bílá i červená vína) následovala exkurze lesními porosty na svazích Třístoličníku a Plechého.
Hlavním cílem byl Schwarzenberský kanál, který byl postaven na dopravu dřeva plavením. "Jeho stavbu zahájil v roce 1789 inženýr Rosenhauer (správně má být Rosenauer). Kanál je zásobován vodu ze dvou umělých jezer umístěných v nejvyšších partiích Plechého a dvacítkou malých potůčků vytékajících z hor. Jeho délka je 52 kilometrů, ke zkrácení o 17 kilometrů byl postaven tunel dlouhý 420 metrů. Kanál sloužil k dopravě dřeva svahem až k Rosenhuegelu / Růžový Vrch a dále až do údolí Dunaje, aby byl plaven až do Vídně. V době nedostatku dřeva bylo plaveno dřevo po Vltavě z panství Vimperk až k Želnavě, dále bylo na povozech dopravováno po Plavební cestě ke kanálu. Od roku 1869 se změnily ekonomické podmínky, doprava dřeva do Prahy a do Saska se stala výhodnější, než do údolí Dunaje. Kanál byl prodloužen od místa křížení s Plavební cestou až do Želnavy, kam se plaví dříví i dnes. Stanice v Želnavě byla nejzajímavější. Každým rokem je sem dopravováno více než 43.000 metrů krychlových dřeva. Francouzští hosté viděli připlouvat kmeny poměrně velkou rychlostí. Kmeny mají délku 19,5 metru, aby lehce propluly oblouky kanálu. Po jejich připlutí jsou kmeny vytahovány jeřábem na skládku dloubou 150 metrů, širokou 84 metrů a vysokou maximálně 8 metrů. Obsluhu jeřábu, který má kapacitu 600 metrů kubických za den při 8 hodinách provozu, zajišťuje 11 mužů. Jeřáb nahradil 270 dělníků, kteří by byli potřeba na ruční práci. Ze Želnavy je dřevo expedováno částečně po železnici, částečně ve vorech po Vltavě a Labi až do Saska."
(Aktualizace 14.03.2010 20:39)
PŘIHLÁŠKA NA MEZINÁRODNÍ SETKÁNÍ PLAVCŮ A VORAŘŮ JE ODESLÁNA
Poslední lednový den byla do severoitalského Rovereta odeslána předběžná přihláška na mezinárodní setkání plavců a vorařů.
Protože o účast na mezinárodním setkání neprojevil zájem žádný další ze členů folklorního sdružení Libín-S Prachatice ani plavců, zúčastní se pouze dvoučlenná delegace ve složení:
- Hynek Hladík
- Helena Svobodová
V případě, že někdo projeví dodatečný zájem, přihláška bude rozšířena.
(Vloženo 31.01.2010 15:33)
MEZINÁRODNÍ SETKÁNÍ PLAVCŮ A VORAŘŮ 2010 BUDE V ITALSKÉM ROVERETU
Folklorní sdružení Libín-S Prachatice je od roku 2006 členem Mezinárodní asociace plavců a vorařů. Jednou z
nejvýznamnějších aktivit Asociace jsou mezinárodní setkání plavců. Jde o příležitost se setkat, vyměnit zkušenosti a
navázat přátelské vztahy mezi různými členy Asociace.
Od roku 1986 do roku 1998 se mezinárodní setkání konala každým rokem. V roce 1998 se přešlo k pořádání mezinárodních setkání jednou za dva roky, aby byla umožněna velká účast členů. V rocích, kdy nejsou organizována mezinárodní setkání, se koná vždy valná hromada Mezinárodní asociace plavců a vorařů, které se zúčastňují dva zástupci jednotlivých členských spolků (pravidelně se i v lichých letech přijíždějí do místa konání valné hromady i další členové spolků, je pro ně organizován program podobně jako při mezinárodních setkáních, bylo tomu tak např. i v polském Ulanówě v roce 2009).
Mezinárodní setkání plavců a vorařů se bude konat od čtvrtka 10. do neděle 13. června 2010 v Roveretu nedaleko známého jezera Garda.
10. června 2010, čtvrtek
pozdní odpoledne, od 17:30 hod.
- přijetí plaveckých delegací z celé Evropy
- akreditace a distribuce materiálů pro valnou hromadu, ubytování
20:00 hod. - večeře na přivítanou v restauraci “Manifattura Tabacchi”
- ubytování v hotelu
23:30 hod. - návrat do hotelu
11. června 2010, pátek
dopoledne 09:00 - 12:30 hod.
- jednání valné hromady Mezinárodní asociace plavců a vorařů v Městském muzeu
- ostatní účastníci budou z logistických důvodů rozděleni do dvou skupin, bude pro ně připraven tento program:
o skupina A - prohlídka historického jádra města Roveretto s prohlídka Muzea moderního a současného umění (MART) nebo Domu umění Furnato Depero nebo Válečného muzea
o skupina B - návštěva hradu Beseno a blízké údolí řeky Adige
13:00 - 14:00 - společný oběd (skupiny A a B i účastníci valné hromady) v městské čtvrti Sacco blízko řeky Adige
odpoledne 14:30 - 17:30 hod.
o skupina A - návštěva hradu Beseno a blízké údolí řeky Adige
o skupina B - prohlídka historického jádra města Roveretto s prohlídka Muzea moderního a současného umění (MART) nebo Domu umění Furnato Depero nebo Válečného muzea
pozdní odpoledne 18:00 - 19:30 hod.
- návrat do Rovereta, volný program na nákupy a prohlídku města
20:00 hod. - večeře v “Manifattura Tabacchi”
23:30 hod. - návrat do hotelu
12. června 2010, sobota
dopoledne 08:30 - 12:30 hod.
08:30 hod. - odjezd z Rovereta do San Michele all´Adige. Dopoledne ve městě San Michele all´Adige s návštěvou Muzeua zvyků a obyčejů trentinského obyvatelstva nebo Historických vinných sklepů Zemědělského institutu v San Michele all´Adige nebo prohlídka města s kostelem zasvěceným Sv. Michalovi
13:00 - 15:00 hod. oběd blízko řeky Agige
odpoledne 15:30 - 19:00 hod.
15:30 hod. - odjezd ze San Michele do Rovereta
16:30 hod. - příjezd do “Manifattura Tabacchi”, kde se účastníci připraví na oficiální průvod ulicemi městské čtvrti Sacco
17:30 hod. - oficiální průvod se všemi delegacemi ulicí Filzi
18:30 hod. - plavecké soutěže u řeky Adige
20:30 hod. - slavnostní večeře v “Manifattura Tabacchi” se slavnostními projevy a předáváním dárků
23:30 hod. - ohňostroj u řeky Adige
01:00 hod. - návrat do hotelu
13. června 2010, neděle
09:30 hod. - ekumenická ceremonie u Zvonu míru na Colle di Miravalle v Roveretu
12:30 hod. - oběd na rozloučenou
Od roku 1986 do roku 1998 se mezinárodní setkání konala každým rokem. V roce 1998 se přešlo k pořádání mezinárodních setkání jednou za dva roky, aby byla umožněna velká účast členů. V rocích, kdy nejsou organizována mezinárodní setkání, se koná vždy valná hromada Mezinárodní asociace plavců a vorařů, které se zúčastňují dva zástupci jednotlivých členských spolků (pravidelně se i v lichých letech přijíždějí do místa konání valné hromady i další členové spolků, je pro ně organizován program podobně jako při mezinárodních setkáních, bylo tomu tak např. i v polském Ulanówě v roce 2009).
Mezinárodní setkání plavců a vorařů se bude konat od čtvrtka 10. do neděle 13. června 2010 v Roveretu nedaleko známého jezera Garda.
10. června 2010, čtvrtek
pozdní odpoledne, od 17:30 hod.
- přijetí plaveckých delegací z celé Evropy
- akreditace a distribuce materiálů pro valnou hromadu, ubytování
20:00 hod. - večeře na přivítanou v restauraci “Manifattura Tabacchi”
- ubytování v hotelu
23:30 hod. - návrat do hotelu
11. června 2010, pátek
dopoledne 09:00 - 12:30 hod.
- jednání valné hromady Mezinárodní asociace plavců a vorařů v Městském muzeu
- ostatní účastníci budou z logistických důvodů rozděleni do dvou skupin, bude pro ně připraven tento program:
o skupina A - prohlídka historického jádra města Roveretto s prohlídka Muzea moderního a současného umění (MART) nebo Domu umění Furnato Depero nebo Válečného muzea
o skupina B - návštěva hradu Beseno a blízké údolí řeky Adige
13:00 - 14:00 - společný oběd (skupiny A a B i účastníci valné hromady) v městské čtvrti Sacco blízko řeky Adige
odpoledne 14:30 - 17:30 hod.
o skupina A - návštěva hradu Beseno a blízké údolí řeky Adige
o skupina B - prohlídka historického jádra města Roveretto s prohlídka Muzea moderního a současného umění (MART) nebo Domu umění Furnato Depero nebo Válečného muzea
pozdní odpoledne 18:00 - 19:30 hod.
- návrat do Rovereta, volný program na nákupy a prohlídku města
20:00 hod. - večeře v “Manifattura Tabacchi”
23:30 hod. - návrat do hotelu
12. června 2010, sobota
dopoledne 08:30 - 12:30 hod.
08:30 hod. - odjezd z Rovereta do San Michele all´Adige. Dopoledne ve městě San Michele all´Adige s návštěvou Muzeua zvyků a obyčejů trentinského obyvatelstva nebo Historických vinných sklepů Zemědělského institutu v San Michele all´Adige nebo prohlídka města s kostelem zasvěceným Sv. Michalovi
13:00 - 15:00 hod. oběd blízko řeky Agige
odpoledne 15:30 - 19:00 hod.
15:30 hod. - odjezd ze San Michele do Rovereta
16:30 hod. - příjezd do “Manifattura Tabacchi”, kde se účastníci připraví na oficiální průvod ulicemi městské čtvrti Sacco
17:30 hod. - oficiální průvod se všemi delegacemi ulicí Filzi
18:30 hod. - plavecké soutěže u řeky Adige
20:30 hod. - slavnostní večeře v “Manifattura Tabacchi” se slavnostními projevy a předáváním dárků
23:30 hod. - ohňostroj u řeky Adige
01:00 hod. - návrat do hotelu
13. června 2010, neděle
09:30 hod. - ekumenická ceremonie u Zvonu míru na Colle di Miravalle v Roveretu
12:30 hod. - oběd na rozloučenou
Mezinárodního setkání plavců a vorařů v italském Roveretu se zúčastní i zástupci folklorního sdružení Libín-S
Prachatice, v případě zájmu plavců ze Schwarzenberského plavebního kanálu i oni.
Cena na účastníka je 350 EUR (cena zahrnuje ubytování, stravování vč. nápojů a všechny připravené aktivity, cena nezahrnuje dopravu, pojištění, další případné poplatky). Vzdálenost Prachatice - Rovereto přes Mnichov a Brennerský průsmyk 618 km, 6:30 hodin čisté jízdy, přes Salzburg a Brennerský průsmyk 585 km, 6:45 hod. čisté jízdy)
Žádáme všechny zájemce o účast na mezinárodním setkání plavců a vorařů o zprávu do 20.01.2010, abychom organizítorům mohli včas zaslat předběžnou přihlášku.
Cena na účastníka je 350 EUR (cena zahrnuje ubytování, stravování vč. nápojů a všechny připravené aktivity, cena nezahrnuje dopravu, pojištění, další případné poplatky). Vzdálenost Prachatice - Rovereto přes Mnichov a Brennerský průsmyk 618 km, 6:30 hodin čisté jízdy, přes Salzburg a Brennerský průsmyk 585 km, 6:45 hod. čisté jízdy)
Žádáme všechny zájemce o účast na mezinárodním setkání plavců a vorařů o zprávu do 20.01.2010, abychom organizítorům mohli včas zaslat předběžnou přihlášku.
Malebné město Rovereto, kterému dominuje impozantní hrad Veneto (ve kterém sídlí historické Válečné muzeum), leží
jen několik kilometrů od jezera Garda.
Rovereto je známé v celém světě Zvonem míru, který na vršku Miravelle každý večer zní stokrát na paměť všech padlých ve veškerých válkách. Slavné Muzeum moderního a současného umění MART, které navrhnul architekt Mario Botta, je místem stálých a mimořádných výstav.
V celém historickém jádru města je stále zřejmé, že zde bylo sídlo Benátské republiky. Od náměstí Piazza Rosmini, srdce moderního města Rovereto, vede k severu Corso Bettini: zde se nacházejí nejkrásnější paláce města z 18. století. Mezi nimi stojí divadlo Zandonai, nejstarší divadlo v regionu, založené před více než 200 lety. Rovereto je známé dvěmi mezinárodními kulturními událostmi: "Oriente - Occidente" - taneční a divadelní festival a "Mezinárodní Mozartovský festival v Roveretu", který je věnován hudbě slavného skladatele ze Solnohradu (Mozart se zastavil ve městě a měl zde první koncert v Itálii).
Další informace o Roveretu najdete na www.visitrovereto.it.
Rovereto je známé v celém světě Zvonem míru, který na vršku Miravelle každý večer zní stokrát na paměť všech padlých ve veškerých válkách. Slavné Muzeum moderního a současného umění MART, které navrhnul architekt Mario Botta, je místem stálých a mimořádných výstav.
V celém historickém jádru města je stále zřejmé, že zde bylo sídlo Benátské republiky. Od náměstí Piazza Rosmini, srdce moderního města Rovereto, vede k severu Corso Bettini: zde se nacházejí nejkrásnější paláce města z 18. století. Mezi nimi stojí divadlo Zandonai, nejstarší divadlo v regionu, založené před více než 200 lety. Rovereto je známé dvěmi mezinárodními kulturními událostmi: "Oriente - Occidente" - taneční a divadelní festival a "Mezinárodní Mozartovský festival v Roveretu", který je věnován hudbě slavného skladatele ze Solnohradu (Mozart se zastavil ve městě a měl zde první koncert v Itálii).
Další informace o Roveretu najdete na www.visitrovereto.it.
(Aktualizace 31.12.2009 17:08)
Design © VOJTa Herout, 2003-2009, Hynek Hladík 2003-2009