Informace z roku 2013
PF 2014
SETKÁNÍ ŘEDITELŮ FOLKLORNÍCH FESTIVALŮ V SENÁTU
Šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, jehož pořadatelem je folklorní soubor Libín-S Prachatice, se v letošním roce zařadil mezi členské folklorní festivaly a slavnosti Folklorního sdružení České republiky se statusem pozorovatele, tedy do "klubu" nejvýznamnějších českých, moravských a slezských folklorních festivalů. Jejich ředitelé jsou pravidelně zváni na slavnostní setkání v Senátu Parlamentu České republiky.

Letos mezi pozvanými byl i Hynek Hladík, předseda folklorního sdružení Libín-S Prachatice a manažer šumavského folklorního festivalu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu.
Jednací sál Senátu

Valdštejnská zahrada

Pittsburská dohoda z 30.05.1918
(Vloženo 09.12.2013, 16:00)
LIBÍN-S POJEDE NA MEZINÁRODNÍ SETKÁNÍ PLAVCŮ A VORAŘŮ DO LOTYŠSKA
Folklorní soubor Libín-S Prachatice se příští rok vydá na mezinárodní setkání plavců a vorařů do Lotyšského Strenči. Právě přišel předběžný program setkání.
Úterý 13.05.2014
- Příjezd a prezence
- Ubytování
- Oběd / večeře na přivítanou

Doprava z mezinárodního letiště "Riga" do města Strenči. Přesnější doby odjezdu autobusů budou určeny, až budou známy časy příletů, předpokládáme, že by to mohlo být okolo 12:00.

Je možné, že někteří účastníci budou muset v Rize čekat, jistě však zařídíme odpovědnou osobu, která Vás na letišti přivítá.

Podle času příletů účastníků můžeme cestou do Strenči naplánovat výlet na trase letiště Riga – město Sigulda - Strenči. Další informace najdete zde: http://tackk.com/8s1w88
Středa 14.05.2014
- Příjezd a prezence (doprava z letiště RIX v 12.00 - 13.00); Ubytování.

8:30 – Vázání voru tradiční metodou
13:00 - Vázání voru tradiční metodou

Informace o tradičním vázání voru: http://tackk.com/9e1uqk

Večerní část: Večeře a úvod do lotyšských tradic (zpěv & oheň)
Pečené vepřové a litevské pivo po celý den.
Vepřové a pivo
Čtvrtek 15.05.2014
8:00 - Vázání voru tradiční metodou
10:00 – Začátek Gauja Raft Expedition

10:00 - Exkurze "Výlet močály úzkokolejnou železnicí " (území NATURA 2000; nedotčená příroda; Těžba rašeliny)
Výlet močály
Pátek 16.05.2014
- Účast na expedici na vorech
- Vázání prototypu mezinárodního voru (každý z partnerů sváže tradiční část nebo svůj voro velikosti 1m x 2m. Popis myšlenky: http://tackk.com/d5550w
- Výlety (město Valmiera, pivovary Valmierumuižas a Brengulu)
Večerní část: Večeře a úvod do lotyšských tradic (tanec & kuchyně)
Sobota 17.05.2014
- Valná hromada Mezinárodní asociace plavců a vorařů
- Účast na festivalu vorařů od řeky Gauja
- Účast na první Open-Air-Party
- (včetně oběda a večeře)
Neděle 18.05.2014
9.00 až 18.00 hod. exkurze do Rigy
Možné trasy:
1. Sigulda – pobřeží Livland (Baltické moře) - Riga
2. Sigulda - Riga
3. Pobřeží Vidzeme (Baltické moře) - Riga
Exkurze do Rigy je nabídka pro ty, kteří mají zájem poznat lotyšské hlavní město. V případě zájmu o pobyt v Rize než jeden den, můžete si pobyt zajistit individuálně. V tom případě upozorňujeme, že v roce 2014 je Riga evropským hlavním městem kultury, takže je třeba provést knihování včas.

- Vstupy platí účastníci samostatně.
- Účastnický poplatek 13.05./14.05. - 18.05.2014 320,00 EUR - 350,00 EUR.
(Vloženo 12.11.2013, 10:49)
PLAVEBNÍ ŘEDITEL PŘEVZAL NOVÉ PLAVEBNÍ HÁKY
Učitelé a vychovatelé Středního odborného učiliště v Blatné připravili v rámci projektu spolufinancovaného z prostředků Evropské unie program, který věnovali jedné z významných jihočeských technických památek - Schwarzenberskému plavebnímu kanálu. Ke kanálu se kluci a děvčata z Blatné vydají na jaře příštího roku ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu.
Cestou na Jelení Vrchy
K prvním kontaktům mezi blatenským učilištěm a plavebním ředitelem došlo někdy prázdninami. Ve čtvrtek 24. října 2013 dopoledne dorazila červená škodovka se Zdeňkou Braunovou a Hankou Růžičkovou, po chvilce se ze zadních sedadel vysoukali tři kluci - Michal Menšík, Tomáš Silovský a Jan Šmat. Na břehu Schwarzenberského plavebního kanálu je přivítali Hynek Hladík, plavební ředitel, a Pavel Štětina, jeden z novopeckých plavců.

Kluci vytáhli z kufru auta krabici, z vylovili z ní nové plavební háky, které vykovali členové kovářského kroužku.
Michal, Tomáš a Honza s plavebními háky
Plavební háky převzal plavební ředitel Hynek Hladík. Poděkoval chlapcům za nové plavecké nářadí. Vyprávěl jim potom o historii Schwarzenberského plavebního kanálu, ale také o projektu Schwarzenberský plavební kanál - kulturní dědictví ožívá, který právě v těchto dnech končí i o šumavském folklorním festivalu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu.
Plavební ředitel převzal plavební háky

Plavební ředitel převzal plavební háky
Kluci dostali na oplátku od plavebního ředitele plakáty, pohledy i rakouské prospekty o Schwarzenberském plavebním kanálu. Pak už nastal čas, aby se vydali od domu č.p. k dolnímu portálu plavebního tunelu. Tunelem nejde projít, je řada důvodů, proč to není možné, v tunelu přezimnují chránění netopýři, ale hrozí i jistá bezpečnostní rizika. Ale podívat se můžeme.
Plavební tunel

V plavebním tunelu

Horní portál tunelu

Horní portál tunelu
K dalšímu setkání učňů z Blatné a plavebního ředitele dojde na jaře, při ukázce plavení dříví, ředitel se jistě pochlubí plavebním kanálem určitě i někde jinde než na Jeleních Vrších.
(Vloženo 25.10.2013, 23:00)
PLAVEBNÍ SEZÓNA 2013 SKONČILA, AŤ ŽIJE PLAVEBNÍ SEZÓNA 2014
TERMÍNY AKCÍ 2014 BYLY STANOVENY, CHYBÍ JEN TERMÍN ZAHÁJENÍ
Po jednání mezi nositelem projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu Libín-S Prachatice a rakouským partnerem Tourismusverband Böhmerwald byly stanoveny termíny akcí v roce 2014.
Libín-S Prachatice Tourismusverband Böhmerwald
Celkem se budou konat akce v 10 termínech na 6 lokalitách podél Schwarzenberského plavebního kanálu na území České republiky a Rakouska. Bude připraveno 6 setkání s folklorem, 9 ukázek plavení dříví, 2 setkání s pohádkami z obou stran Šumavy, 2 setkání s lidovými řemeslníky, jedna ukázka práce šumavských uhlířů a v neposlední řadě jedna poutní mše svatá.

Bližší informace jsou zveřejněny na našich webových stránkách a na stránkách rakouské partnerské organizace cestovního ruchu Tourismusverband Böhmerwald.
Folklor Plavec Poutní mše Závěr sezóny
Vzhledem k tomu, že Libín-S Prachatice se zúčastní v polovině května 2014 mezinárodního setkání plavců a vorařů v lotyšském Strenči a v návaznosti na něj připravuje další vystoupení v Pobaltí, není zatím závazně stanoven termín zahájení plavební sezóny. Nejsou totiž stanoveny termíny pobaltských vystoupení, není jasné, zda to bude před mezinárodním setkáním či po něm.
(Vloženo 20.10.2013, 13:33)
POZDRAV Z BRAZÍLIE

Řadu let jsme se nejméně jednou za rok setkávali u Schwarzenberského plavebního kanálu s P. Jánem Quirinem Barníkem. Potom jej povinnosti odvály jinam, splnil se mu i jeho sen odejít na misii do Jižní Ameriky, kde mohl pomáhat potřebným. V současnosti působí na jihu Moravy, přesto od něj přišel opět pozdrav z Brazílie.
Milí moji,tak posielam pár fotiek z mojej služobnej cesty v rámci dovolenky...Po dvoch rokoch som sa stretol so starými známymi....tak si užívam úsmevov, srdečnosti, každodennej ryže, fazule, špagiet... Posledných 7 dní je to tu ako v zime. Teda teplo, ale hodne prší. Výnimočná bola posledná sobota a nedeľa, boli to práve dne, keď sme slávili 10 výročie založenia tejto komunity. Predtým bolo hodne práce a pršalo, ale tie dve dni boli perfektné. Aj dospeláci a deti predviedli pekné a dojímavé vystúpenia a svedectvá. Ak Pán dá a my dožijeme, tak budúci týždeň by som mal ísť na pár dní na pláž, tak uvidíme. Robím pokroky v jazykoch, teší ma, keď sa možem dorozumieť aj s malými deťmi, alebo s ľuďmi z roznych končín sveta.Mám nové contacty, tak sa ukazujú nové možnosti v putovaní za IPP. Tak aspoň toľko. Prosím, prepošlite toto a fotky známim, ktorí by ma mohli poznať, nech sa potešia. Prajem všetko dobré... A teším sa na ďalšie contacty s Vami...
Ján Quirin Barník na misii v Brazílii
Další fotografie najdete ve fotogalerii
(Aktualizace 22.10.2013, 21:17)
NEZVYKLÉ ZÁBĚRY Z PLAVENÍ DŘÍVÍ

Při plavení dříví u bavorských hranic v sobotu 7. září 2013 natáčel filmový štáb, který poslal v minulých dnech zcela nezvyklé, dosud neupravené a nesestřihané záběry. Nebo už jste viděli plující polínka z úrovně vodní hladiny, nebo jste viděli, jak to vypadá při plavení pod hladinou?
Podívejte se na www.youtube.com. Upozorňuji, že se jedná o nesestřihané a neupravené záběry.
(Vloženo 01.10.2013, 20:44)
16. NOVODOBÁ PLAVEBNÍ SEZÓNA SKONČILA,
S NÍ I ŠUMAVSKÝ FOLKLORNÍ FESTIVAL
SETKÁNÍ S TRADICÍ NA SCHWARZENBERSKÉM PLAVEBNÍM KANÁLU
Závěrečnou slavností v místě křížení Schwarzenberského plavebního kanálu s potokem Ježová / Iglbach přímo na česko- rakouských hranicích skončila v sobotu 14. září 2013 16. novodobá plavební sezóna a s ní další ročník šumavského folklorního festivalu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu.
Závěr plavební sezóny
Již dopoledne vyrostl na českém břehu potoka Ježová / Iglbach stánek folklorního sdružení Libín-S Prachatice, zanedlouho začaly vonět lesem klobásky a první překvapení rakouští, němečtí a čeští cyklisté si už objednávali české pivečko. Ti z druhé strany hranic si libovali: "Pivo za jedno euro!"

Za potokem, tedy už v Rakousku, přímo na mostku přes Schwarzenberský plavební kanál vyrostlo malé pódium.

Krátce před dvanáctou dorazili pěšky přes les od rakouské osady Oberhaag libíňáci - členové folklorního souboru Libín-S Prachatice. Stánek byl už otevřený, takže pohoda.
Stánek je otevřen
Muzikanti si udělali zkoušku, hráli na můstku na rakouské straně.
Zkouška muzikantů
Teď právě přijela rakouská parta, plavci v plaveckém, starý klobouk na hlavě, košile bez límečku, nezbytná vesta, staré kalhoty zastrkané do vlněných ponožek, modrá pracovní zástěra, někteří na nohou mají dřeváky. Á, přijel také Gustl, kamarád, který se svou ženou Marianou před lety tancoval v souboru Volkstanzgruppe Ulrichsberg, s Helenou už se hrozně dlouho neviděli, proto takové vítání.
Helena a Gustl

Fotodokumentace
Někteří tanečníci ze souboru Libín-S využili čas, dali si pivko, jiní vyrazili na houby. A houby rostou. O těch, co rostou v blízkosti Schwarzenberského plavebního kanálu Hynek říká, že "patří plavebnímu ředitelství, on že je plavební ředitel, tak ať mu je dají nálezci k autu".
Jirka, Helča, Honza a Vlaďka

Vašek s hřibem
Bylo krátce po jedné, co Libín-S nastoupil na pódium na můstku s úvodním "Bavorovem". Diváků zatím moc nebylo, skoro by se dalo říct, že převažuji účinkující, bylo jich snad několik desítek. Lidi se možná zalekli předpovědi počasí, ale ono přitom krásně svítilo sluníčka, ani zima nebyla taková, jakou jsme čekali. Prostě krásný den!
Bavorov

Bavorov
U stánku na grilu to zavonělo houbami, to Vašík usmažil hřiby od taťky.
Vašík u grilu

Smaží se hřiby
Lidí pomaloučku přibývalo, tamhle vpravo je i Robert z Volkstanzgruppe Böhmerwald z Lince, folklorní skupiny, která byla hostem souboru Libín-S u plavebního kanálu v červenci.
Diváci přímo na hranicích
Helena, vedoucí souboru Libín-S Prachatice, už ohlásila další písničku a tanec. Tentokrát se ukážou chlapi. "Hoši" a "Bába". Tanečníci na můstku se krásně zrcadlili na hladině čisťounké, do hněda rašelinou zabervené, vody v plavebním kanálu.
Helena

Hoši a Bába
"My se rádi dělíme o radosti, které v souboru máme. Za několik dní oslaví narozeniny náš kapelník František Jordák a dnes můžeme ohlásit, že se Helča stala poprvé babičkou!", oznámila Helena, ale i ona je čerstvě babičkou, ale ne poprvé.
František Jordák

Helča, čerstvá babička
Další tanec snad ani nebylo třeba ohlašovat, po několika taktech a tanečních krocích všichni pochopili, že se jmenuje "Slepice". Každý to hned věděl ve svém jazyce.
Slepice

Slepice
Diváků jakoby mávnutím kouzelného proutku přibylo - počet diváků stoupnul s desítek na stovky.
Na českém břehu potoka Ježová / Iglbach už stáli pod vlajkoslávou vedle znaku České republiky vyrovnaní trubači na lesní rohy, Jagdhornbläsergruppe Ulrichsberg. Helena předala mikrofon Hynkovi a Reinholdovi, jednateli organizace cestovního ruchu Tourismusverband Böhmerwald. Ti pak spolu povídali snad pěti stovkám posluchačů o historii i současnosti Schwarzenberského plavebního kanálu. A pak už spustili trubači první fanfáru.
Helena, Hynek a Reinhold

Jagdhornbläsergruppe Ulrichsberg
Pomaloučku se blížil vrchol programu - závěrečné plavení dříví. Libín-S přišel před časem s tradicí předávání plavebního věnce plavebnímu řediteli. Na můstku stáli již Vašek s Vlaďkou s plavebním věncem, po chvíli se přidali ještě Helča s Honzou, předstoupili před plavebního ředitele a předali mu jej. Při předání zazněla píseň Aby nás pán Bůh miloval. S věncem nad hlavou, aby jej ukázal všem přítomným Hynek poděkoval folklornímu souboru Libín-S za věnec, rakouským i českým plavcům za celoroční spolupráci. "Plavební věnec je symbolem spolupráce Čechů a Rakušanů na Schwarzenberském plavebním kanálu, je i symbolem trvalosti a věčnosti!", prohlásil.
Libíňáci s plavebním věncem

Plavební ředitel věnec ukázal všem
Hanka přinesla kalíšky se známým českým bylinným likérem a za chvilku pozvedli sklenku, plavební ředitel, plavci, tanečníci, trubači. "Ať žije plavení! Es lebe die Schwemme!"
Přípitek

Přípitek

Přípitek
Kapela spustila Dej nám Pán Bůh zdraví... tanečníci se dali do zpěvu, znělo to uprostřed lesa na česko-rakouských hranicích jako chorál.

Dej nám Pán Bůh zdraví
v tom šumavském kraji,
dej nám Pán Bůh zdraví, dej!
V tom šumavském kraji,
dej nám Pán Bůh zdraví,
dej nám Pán Bůh zdraví,
v tom šumavském kraji, dej nám Pán Bůh zdraví, dej !
Dej nám Pán Bůh...
Folklorní soubor Libín-S Prachatice je už dlouhou řadu let nositelem projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu. Není divu, když před léty přišel s premiérou tance "Plavci", který připomíná nejen práci, ale také večerní zábavu plavců z Čech. Po těžké práci od časného rána do pozdního večera si jistě nejen vyprávěli, ale také hráli, zpívali a tancovali.

Honza seděl na mostku, jednu nohu ve vodě kanálu, celý rozesmátý. Muzikanti začali hrát, Honza skočil na "plac", tanečníci - plavci - smekli klobouky na pozdrav přidala se děvčata. Plavební háky se staly chvilku bicími hudebními nástroji, chvíli létaly ve vzduchu od jednoho plavce ke druhému, k rytmu klepání plavebními háky se přidal klarinet, rozezněla se celá kapela. Plavci si zahráli hru s klobouky, plavební háky se změnily také na kolotoč....
Plavci

Plavci

Plavci
Přišla řada na Doudlebskou polku. Doudlebskou mají v repertoáru snad všechny folklorní soubory na jihu Čech. A polku umí snad všichni, ať už jsou to Češi, Rakušané nebo Němci. V kole byli nejdřív jen Libíňáci, potom na můstku přes kanál tancovali i diváci, tancovali staří, mladí. Kdo byl nejmladší? No přece ta, co tancovala s maminkou a taky s Karlem. Byla tak malá, že ji maminka při tanci nosila na hrudi. Tancovali ale také plavci, třeba Johann, členové Volkstanzgruppe Böhmerwald.
Doudlebská - Libín-S

Doudlebská - nejmladší tanečnice s maminkou a s Karlem

Doudlebská - Helča s Johannem
Libíňáci jsou hrdí, že umí tancovat v dřevákách. A tady, na pódiu přes Schwarzenberský plavební kanál si zatancovala také Helga, plavkyně v pravých dřevákách Helga, ta vytáčela polku s Honzou.
Doudlebská - Helga s Honzou
Byli jsme uprostřed lesa, v lese často pracují koně ještě dnes, i když už je často jsou to koně železní, nebo harvestory. Libín-S si sem přivezl koně svého, ten kůň dokonce umí tancovat.
Koně

Koně
Libínský kůň se rád a často vydává mezi diváky. I u hraničního potoka Ježová / Iglbach se vydal z pódia. Je to zvláštní, neskákal z pódia, tady by to znamenalo skok do plavebního kanálu plného vody. Nejspíš se mu zalíbil pár v cyklistickém, který se k sobě tulil přímo na břehu kanálu. Nedal bych moc za to, že si kůň vzal do hlavy, že mladou dámu hodí do vody. Pár se k sobě tulil nejspíš dost intenzivně, nebo byl slepen dohromady, prostě koňovi se jeho zřejmý záměr nepovedl. Samozřejmě, incident měl drobný následek, sklouzla mu ohlávka.
Koně - kůň těsně před útokem

Koně - kůň byl neúspěšný
Kůň přeběhnul mostek, sklonil se u Hynka, který nejdřív nevěděl, co se děje, potom ohlávku nasadil.
Koně - úprava ohlávky
Libín-S čekal poslední tanec před plavením, rozlučkový "V Prachaticích".
V Prachaticích
Nadešel čas pro plavebního ředitele. Titul plavebního ředitele získal Hynek Hladík od tehdejšího předsedy Svazu sdružení cestovního ruchu Tourismusverbändegemeinschaft Böhmerwald Karla Schiffnera. Jmenovací dekret později podepsala jeho Jasnost Karel Jan kníže ze Schwarzenbergu. Takže Hynek je schwarzenberským plavebním ředitelem stejně jako před ním Josef Rosenauer.

Po jmenování si dal oprávnění připravovat před každým plavením plavební rozkaz. I na letošní závěrečné si ho připravil:
Plavební rozkaz č.9/2013
k provedení ukázkové plavby dříví

Nařizuji tímto provést ukázkovou plavbu dříví na závěr 16. novodobé plavební sezóny v sobotu dne 14. září 2013 v křížení s potokem Ježová / Iglbach na česko-rakouských hranicích

Plavbu nařizuji provést od sáhového kamene 110 (na rakouském území) k sáhovému kameni 111 (na českém území).

Nařizuji dále, aby se k plavbě dostavil v dostatečném počtu plavební personál s potřebným nářadím.

Nástup personálu bude o půl třetí hodině po poledni.

Plavebnímu personálu i případným divákům nařizuji, aby se chovali dle mých rozkazů a dbali všech bezpečnostních opatření, aby nedošlo ke ztrátám na životech či úrazům.

Hynek Hladík, plavební ředitel

Dáno v Prachaticích dne 8. září LP 2013.
"Plavci, některé z vás znám," poznamenal a šel se pozdravit s plavci s plavebními háky. "Zdravím tě, Franzi, i tebe Ewalde, buď pozdraven Waltře, zdravím, Johanne, dobrý den, Giselo, buď pozdravena, Anito!"

Potom se otočil k dalším plavcům okolo. "Překvapilo mne, plavci, kolik vás přišlo! Ale kde máte plavební nářadí?" Vedle stála maminka se dvěma malými dětmi vedle sebe: "Kde ty máš plavební hák?"

"Zapomněla jsem si ho vzít!"

"Co se dá dělat, vezmi si támhle ten!" A maminka beze slova šla pro plavební hák, byla to atrakce pro děti i pro fotografujícího tatínka. Zbývající plavební háky rozdal plavební ředitel Čechům i Rakušanům.

"No, a vy ostatní, budete vhazovat dříví!" Otočil se pak na dívčinu mluvící německy. Budeš vhazovat dříví, tady v Rakousku je sice dětská práce zakázaná, ale u nás u kanálu děti pracovat smí!" S podobnými slovy se obrátil i na několik českých dětí. Pak se otočil na další: "Koukejte jít pracovat, nejste tady nu čumendu, ale na práci!"
Plavební ředitel se pozdravil s plavci
Anita s terčem dala signál k otevření stavidel, potom se voda rozproudila, nesla polena směrem ke hranicím. Když už byla jen malý kousek před mostkem těsně vedle hranic, stáli na něm už Vašek s Janou a Slávkou. Vašek s plavebním hákem opatrně položil plavební věnec na hladinu. Věnec pak plul po kanálu jen malý kousek před poleny. Vašek jej doprovázel.
Vašek, Jana a Slávka s plavebním věncem

Vašek položil věnec na hladinu

Plavební věnec pluje před poleny
Plavební věnec vyndal Vašek u prvních stavidel, polena plula ještě nějakých dvě stě metrů k sáhovému kameni 111. Konečně plavci vyndavali polena, mezi plavci byla i ta mladá maminka, tatínek s blonďatými Frantíkem a Markétkou fotografoval.
Vytahování dříví

Vytahování dříví
Na hranicích už byl opět Libín-S na můstku přes kanál. Libíňáci zatancovali "Dřeváčky". Je třeba poznamenat, že Helga se souborem netancovala, přestože jí to ve dřevácích jde dobře.
Dřeváky

Dřeváky
Soubor Libín-S se rozloučil s plavební sezónou i s diváky rozlučkovým tancem "V Prachaticích".
V Prachaticích

V Prachaticích
Zbývalo už jen jediné. Plavební ředitel ukončil plavební sezónu slovy: "Plavební sezóna 2013 je ukončena! Ať žije plavební sezóna 2014!"
Tanečníci a muzikanti se vydali přes les zpátky k autobusu, měli to asi dva a půl kilometru, parta od stánku měla ještě práci s bouráním. Čtveřice muzikantů si při cestě lesem povídala nejspíš o všem možném. Všichni už byli v autobusu, je ta čtyřka chyběla. Čtyři "bludičky" (tři "bludičky" a jeden "bludičák") se totiž několik stovek metrů od autobusu vydaly skoro tři kilometry ne úplně dobrým směrem. A tak došly do vesničky Wurmbrand, odkud byly "zachráněny".
Naše

Naše

Naše
Slavnost závěru 16. novodobé plavební sezóny se konala jako součást oslav Dnů evropského dědictví 2013 - European Heritage Days (EHD) v rámci akce Industriální stopy.
Dny evropského dědictví 2013
Ukázka plavení dříví byla i součástí projektu Schwarzenberský plavební kanál - kulturní dědictví ožívá, jehož partnery jsou Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava, Lesy České republiky, s.p., a Tourismusverband Böhmerwald. Tento projekt je spolufinancován z prostředků Evropské unie z programu "Evropská územní spolupráce Rakousko - Česká republika 2007-2013".
Evropská unie
Projekt šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu je spolufinancován z prostředků Evropské unie - z Fondu malých projektů Jižní Čechy - Horní Rakousko. Partnery projektu jsou Libín-S Prachatice a Tourismusverband Böhmerwald.
Šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu má v letošním roce status pozorovatele členských folklorních festivalů a slavností Folklorního sdružení České republiky.

Mediálními partnery členských folklorních festivalů a slavností Folklorního sdružení České republiky jsou: - Česká televize Ostrava
- Český rozhlas
- Rádio Proglas
- Dětská tisková agentura
- Mediatel
- Multimediální projekty
- Folklor, časopis Folklorního sdružení České republiky
- Haló noviny
- Borovice, informační centrum
- Tschechien.online
- Presweb
- Literární noviny
- Malovaný kraj, národopisný a vlastivědný časopis Slovácka.
(Aktualizace 18.09.2013, 16:18)
PRACHATICKÝ DENÍK PŘINESL ČLÁNEK O ZÁVĚRU PLAVEBNÍ SEZÓNY
Prachatický dení přinesl ve středu 18. září 2013 článek o závěru 16. novodobé plavební sezóny na Schwarzenberském plavebním kanálu.

Jsou v něm informace zveřejněné na našich webových stránkách z pera Hynka Hladíka krácené redakcí Prachatického deníku.

Bohužel došlo k mylnému uvedení jména autora přiložené fotografie. Správně je jím Jiří Brandner, vzhledem k tomu, že Hynek Hladík je na snímku, nemohl být jeho autorem.
Prachatický deník
(Vloženo 18.09.2013, 14:02)
STATISTIKY SETKÁNÍ S TRADICÍ NA SCHWARZENBERSKÉM PLAVEBNÍM KANÁLU
V sobotu 14. září 2013 skončila 16. novodobá plavební sezóna a s ní další ročník šumavského folklorního festivalu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu.

Během letošního roku se konala 6 setkání s folklorem (u hraničního potoka Petřice / Rothbach, na Jeleních Vrších a u hraničního potoka Ježová / Iglbach), 3x se vyprávěly pohádky z obou stran Šumavy (na Jeleních Vrších), 9 ukázek plavení dříví, 3 ukázky lidových řemesel (Jelení Vrchy), jedna týdenní ukázka práce uhlířů (Jelení Vrchy) a jedna mše svatá (Jelení Vrchy). Součástí programu bylo i mezinárodní setkání plavců a vorařů v Prachaticích, v Aigenu a na Jeleních Vrších, jeho hosty bylo 155 zahraničních a českých účastníků.

Do programů se zapojilo celkem 296 aktivních účastníků a 8.930 diváků.
Všechny akce byly součástí projektu Schwarzenberský plavební kanál - kulturní dědictví ožívá, jehož partnery jsou Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava, Lesy České republiky, s.p., a Tourismusverband Böhmerwald. Tento projekt je spolufinancován z prostředků Evropské unie z programu "Evropská územní spolupráce Rakousko - Česká republika 2007-2013".
Evropská unie
Projekt šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu je spolufinancován z prostředků Evropské unie - z Fondu malých projektů Jižní Čechy - Horní Rakousko. Partnery projektu jsou Libín-S Prachatice a Tourismusverband Böhmerwald.
Šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu má v letošním roce status pozorovatele členských folklorních festivalů a slavností Folklorního sdružení České republiky.

Mediálními partnery členských folklorních festivalů a slavností Folklorního sdružení České republiky jsou: - Česká televize Ostrava
- Český rozhlas
- Rádio Proglas
- Dětská tisková agentura
- Mediatel
- Multimediální projekty
- Folklor, časopis Folklorního sdružení České republiky
- Haló noviny
- Borovice, informační centrum
- Tschechien.online
- Presweb
- Literární noviny
- Malovaný kraj, národopisný a vlastivědný časopis Slovácka.
(Vloženo 17.09.2013, 21:11)
WEBOVÉ STRÁNKY WWW.SCHW-KAN.COM BYLY NAPADENY
PROTO BYLY CCA 24 HODIN ZABLOKOVÁNY
Ve středu odpoledne byly zablokovány hostitelem webové stránky www.schw-kan.com. Hostitel totiž zjistil, do obsahu webových stránek na doméně schw-kan.com byl vložen škodlivý kód (který byl následně zneužit k nelegálním aktivitám).

Během včerejšího večera byl ze serverů smazán celý obsah webových stránek, částečně zpět nakopírovány zdravé soubory. Obnova obsahu byla dokončena dnes během dopoledne.

Pevně doufám, že díky hackerům neměl nikdo z našich čtenářů nějaké další problémy, věřím, že jste se nenechali přesměrovat na zahraniční servery ve východní i západní Evropě.
(Vloženo 12.09.2013, 22:07)
STATISTIKY WWWW.SCHW-KAN.COM

Podle aktuálních statistik hostitele navštívilo naše webové stránky www.schw-kan.com od počátku roku do dnešního dne celkem 11.161 unikátních návštěvníků, kteří je navštívili 15.854x. Otevřeli na nich 92.966 stránek a stáhli si data v objemu 80,09 GB. Největší návštěvnost jsme měli o prázdninových měsících červenci (2.164 unikátních návštěvníků) a srpnu (1.743 unikátních návštěvníků) a 3.183 resp. 2.380 návštěv.

Během září přišli na naše stránky návštěvníci ze serverů v 37 státech světa. Nejvíc jich bylo z České republiky, kteří otevřeli 1.648 stránek a přenesli do svých počítačů data v objemu 3,11 GB, na druhém místě byli z Německa (315 stránek o objemu 410,55 MB). Zájem o naše stránky byl z počítačů v těchto státech: Česká republika, USA, Německo, Maďarsko, Nizozemsko, Rakousko, Španělsko, Čína, Japonsko, Jižní Afrika, Rusko Ukrajina, Slovensko, Kanada, Francie, Velká Británie, Jižní Korea, Polsko, Rumunsko, Malta, Indonézie, Evropská unie, Portugalsko, Turecko, Egypt, Kazachstan, Indie, Slovinsko, Bělorusko, Chorvatsko, Belgie, Austrálie, Švýcarsko, Bulharsko, Itálie.
(Vloženo 12.09.2013, 22:36)
POLENA PLULA OPĚT U BAVORSKÝCH HRANIC

V sobotu 7. září 2013 plula po roce opět polena po hladině Schwarzenberského plavebního kanálu od bavorských hranic. První ze zhruba pěti desítek diváků přišli k Rosenauerovu pomníku na úplném začátku kanálu jen několik desítek metrů od hranic s Bavorskem před druhou hodinou. V plavebním rozkazu plavebního ředitele totiž stálo, že sraz plavebního personálu je ve dvě hodiny po poledni. Plavení však ještě ve dvě nezačalo.
Krátce po druhé plavební ředitel Hynek Hladík přivítal všechny příchozí. Je potřeba říct, že ti co dorazili k pomníku, museli pěšky nebo na kole ujet nejmíň 4,5 kilometru na kole nebo pěšky od parkoviště u bavorského Haidmühle, ti co šli nebo jeli ze Stožce, na tom byli hůř, měli za sebou 7 kilometru. Hynek pak povídal o historii i současnosti plavebního kanálu. Ono totiž bylo třeba povídat dost dlouho, ono bylo málo vody v kanálu. Plavit by prostě v tom okamžiku nešlo.
Před plavením
Na plavení přijel i filmový štáb, který stejně jako diváci plavení vidět chtěl. Povídání tedy muselo pokračovat. Česky a taky německy. Plavci s plavebními háky už byli připraveni.
Před plavením

Před plavením

Před plavením
"Stojíme tu u Rosenauerova pomníku, který postavili schwarzenberští lesníci v roce 1928 v místech, kde kanál začíná. Stojí tady napsáno německy: Na památku duchaplnému tvůrci Schwarzenberského kanálu Josefu Rosenauerovi, knížecímu schwarzenberskému inženýrovi a plavebnímu řediteli. Položme tedy i my lesní kytici na památku tomuto géniovi!"
Lesní kytice na Rosenauerovu památku
"Před čtrnácti léty mne naši rakouští kolegové jmenovali plavebním ředitelem. Jmenovací dekret podepsal dodatečně i Karel Jan kníže ze Schwarzenbergu. Jsem tedy stejně jako Josef Rosenauer schwarzenberským plavebním ředitelem. Jako plavební ředitel jsem si dal oprávnění připravovat plavební rozkaz. I na dnešek jsem připravil plavební rozkaz:

Plavební rozkaz č.8/2013 k provedení ukázkové plavby dříví

Nařizuji tímto provést ukázkovou plavbu dříví v sobotu dne 7. září 2013 bavorských hranic.

Plavbu nařizuji provést od potoka Světlá voda po sáhový kámen č. 1. Splaveno bude zhruba 1/2 sáhu palivového dřeva.

Nařizuji dále, aby se k plavbě dostavil v dostatečném počtu plavební personál s potřebným nářadím.

Nástup personálu bude o druhé hodině po poledni.

Plavebnímu personálu i případným divákům nařizuji, aby se chovali dle mých rozkazů a dbali všech bezpečnostních opatření, aby nedošlo ke ztrátám na životech či úrazům."
Plavební rozkaz
"Tamhle vidím dva plavce s plavebními háky, dva Pavly, otce a syna. A vy ostatní, plavci, ano, teď jste tady všichni plavci, ne žádní čumilové, do práce!"
Plavci, Pavel a Pavel, otec a syn
"Dříví budeme vhazovat asi sto metrů odtud! Jdeme!"
Vhazování

Plavec Petr
Polena se vydala pomalu směrem k sáhovému kameni jedna, vzdálenému dvě stě sáhů. Mezi nimi bylo i jedno poleno se zvláštním nákladem - s malou plovoucí kamerou, kameramani s kamerami v rukou jdou po břehu, zabírají plovoucí polena i plavce, z vody kouká rybí oko kamery.
Plavení
Teď už jsou polena v cíli, plavci s háky se chopili té nejtěžší práce, vytažení polen z vody.
Vytahování polen
K plavebnímu řediteli přišla jedna divačka z Bavorska. Německy se ho ptala: "Znáte tuhle písničku?"

A lesem se rozeznělo:

Auf d'Wulda, auf d'Wulda
Da scheint d'Sunn a so gulda,
Geh i hin über d'Bruck.
|: Furt schwimman die Scheiter
Talaus ollweil weiter,
Owa koas kimmt mehr z'ruck! :|

Muaß außi i a schwimma,
Ober draußt bleib i nimma,
Mei Hoamat is 's Best.
|: Vom Böhmerwald kriagn
Wüll i 's Brauttbett und d'Wiagn
Und de Trucha auf d'Letzt ! :|"
Auf d´Wulda - Na Vltavě
Není snadné rozumět těm slovům, není to německy, ale bavorsko-šumavským dialektem.

Na Vltavě, na Vltavě, tam svítí slunce tak zlatě, jdu tam přes most, stále plují polena, údolím dál, nikdy se nevrátí.

... má vlast je nejlepší. Ze Šumavy chci nevěstu ... a nakonec i truhlu!
Diváci zatleskali jako poděkování. Pán z Bavorska se loučil s plavebním ředitelem: "Tak za rok zase tady!"
"Příští týden v sobotu 14. září uzavřeme plavební sezónu u hraničního potoka Ježová / Iglbach na česko-rakouských hranicích pod Svatým Tomášem. Bude se hrát, zpívat i tancovat, Češi i Rakušané. Příští plavební sezóna začne pravděpodobně 25. května 2014 na Jeleních Vrších, tady u bavorských hranic se bude plavit znovu nejspíš v sobotu 6. září 2014. Na shledanou u plavebního kanálu!"
Ukázka plavení dříví je i součástí projektu Schwarzenberský plavební kanál - kulturní dědictví ožívá, jehož partnery jsou Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava, Lesy České republiky, s.p., a Tourismusverband Böhmerwald. Tento projekt je spolufinancován z prostředků Evropské unie z programu "Evropská územní spolupráce Rakousko - Česká republika 2007-2013".
Evropská unie
Projekt šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu je spolufinancován z prostředků Evropské unie - z Fondu malých projektů Jižní Čechy - Horní Rakousko. Partnery projektu jsou Libín-S Prachatice a Tourismusverband Böhmerwald.
Prachatický deník na svých webových stránkách zveřejnil fotogalerii se snímky z ukázky plavení dříví u bavorských hranic pod titulkem Do Schwarzenberského kanálu padala opět polena.
(Aktualizace 08.09.2013, 18:51)
PŘEDNÁŠKA V PRACHATICKÉM DOMOVĚ SENIORŮ MISTRA KŘIŠŤANA

Přednáška v prachatické knihovně
Ve čtvrtek 5. září 2013 se v Literární kavárně Domova seniorů Mistra Křišťana v Prachaticích konala beseda s Ing. Hynkem Hladíkem, plavebním ředitelem, na téma Schwarzenberský plavební kanál na Šumavě, který připravila Městská knihovna Prachatice.
"Moje žena říká, že když čtvrt hodiny nepovídám o Schwarzenberském plavebním kanálu, tak jsem nemocný. Dnes mám to štěstí, že dopoledne jsem strávil u Schwarzenberského plavebního kanálu, připravovali jsme s kamarádem sobotní ukázku plavení dřeva a teď si s Vámi tady můžu hodinu povídat o Schwarzenberském plavebním kanálu," začal vyprávění o historii kanálu, kterému se dřív říkalo Krumlovsko-vídeňský a dnes jej známe pod názvem Schwarzenberský, i jeho současnosti plavební ředitel. Povídání doprovodily stovky fotografie z minulých dob i fotografie pouhých několik dní staré.
Přednáška v Domově seniorů

Plavení pod tunelem na Jeleních Vrších

Mše u Rosenauerovy kapličky

Dokumentace tunelu
Některé staré fotografie patřily k těm známým, Hynek Hladík ale ukázal i obrázky, které doposud nebyly v Čechách zveřejněny. Zhruba tři desítky posluchačů, někteří jsou obyvateli Domova seniorů, další přišli z města, pozorně poslouchali, čas utíkal tak rychle, že původně předpokládaná hodinka se protáhla.
Přednáška v Domově seniorů

Přednáška v Domově seniorů
Nakonec přišel poslední obrázek, na kterém plavci na rozloučenou mávají klobouky filmaři, který natáčel na "holcplacu" na konci Želnavského smyku odbočujícího z plavebního kanálu nad Novou Pecí. I posluchači zamávali starým plavcům a plavebnímu řediteli.
Rozloučení
(Vloženo 06.09.2013, 15:42)
7. ZÁŘÍ 2013 SE BUDE PLAVIT U BAVORSKÝCH HRANIC

Plavení u bavorských hranic
O první zářijové sobotě, tedy 7. září 2013, poplují polena Schwarzenberským plavebním kanálem v blízkosti bavorských hranic. Bude to při osmé ukázce plavení dříví v letošní 16. novodobé plavební sezóně. Sraz plavců i případných diváků bude ve 14:00 hodin u Rosenauerova pomníku na úplném začátku plavebního kanálu.
Plavení u bavorských hranic
Josef Rosenauer se narodil pravděpodobně 26. února 1735 ve Chvalšinách jako nemanželský syn Voršily Traxlerové a Antonína Rosenauera. Malý Josef nejprve žil se svou maminkou, později v rodině dědečka tesaře Martna Traxlera.

V roce 1748 odešel do učení k bažantníkovi Petru Lambacherovi v Červeném Dvoře. V učení prokázal Josef nadání pro práci lesníka.

V roce 1758 požádal Josef Rosenauer o povýšení, které bylo však možné až po legalizaci jeho původu, jako nemanželský syn se totiž nemohl dostat do knížecích služeb.

V roce 1859 nastoupil Jesef Rosenauer na schwarzenberský lesní úřad v Českém Krumlově v hodnosti lesního adjunkta. Protože se stále projevovalo Rosenauerovo nadání, byl knížetem poslán na doporučení svých nadřízených na studium na vídeňské inženýrské akademii, které s vyznamenáním ukončil v květnu 1770. Po skončení studií požádal Rosenauer o přidělení lesního revíru. V listopadu 1771 byl Josef Rosenauer jmenován Josefem Adamem ze Schwarzenbergu knížecím inženýrem.

Od roku 1779 byl po složení potřebných zkoušek i přísežným zemským zeměměřičem.

V roce 1775 byl Josef Rosenauer pověřen, aby prozkoumal možnost upravit Mlýnský potok, který pramení na české straně v revíru Svatý Tomáš a říčku Kleine Mühl (dnes Steinerne Mühl) na rakouské straně pro plavbu dříví. Při seznámení se s terénem v revíru Svatý Tomáš narazil Rosenauer na horské sedlo nedaleko Růžového vrchu, poznal i divoký potok Světlá / Zwettlbach vytékající nedaleko toho sedla i nedaleký potok nazývaný dnes Ježová na česko-rakouských hranicích. Přišel tak na geniální nápad postavit plavební kanál, který by umožnil propojit povodí Vltavy, na kterém byly rozsáhlé dosud nedotčené schwarzenberské pralesy s ohromnými zásobami dříví, s povodím Dunaje.
Josef Rosenauer
V následujícím roce začal Rosenauer plavební kanál trasovat, od rozvodí k potoku Ježová / Iglbach, přes majetky kláštera Drkolná / Schlägl a pak již opět lesy schwarzenberského českokrumlovského panství na svazích Smrčiny, Plechého k Jelenímu potoku v dnešních Jeleních Vrších, konečným cílem byl potok Světlá voda jen pár kroků od bavorských hranic. Stavbou plavebního kanálu mělo být umožněno plavení palivového dříví ze schwarzenberských lesů k řece Große Mühl a po ní až k Dunaji, aby bylo možné zásobovat Vídeň dřevem.

Po skončení venkovních prací předložil Rosenauer projekt stavby plavebního kanálu vrchnosti. Předpokládal náklady 155.800 zlatých a zvýšení ročních výnosů po prodeji dříví na vídeňském trhu o 50.000 zlatých. První návrh nebyl přijat.

V roce 1778 s projektem přišel znovu, tentokrát přímo za knížetem, s tím, že náklady na stavbu během prvního roku uhradí ze svého, případně z majetku svých příbuzných, aby nebyla zatížena knížecí pokladna. Vynaložené náklady si chtěl odečíst z výnosů v následujících pěti letech. Takový návrh byl ovšem pro knížete nepřijatelný.

Proti stavbě kanálu byla však i řada právních skutečností. Na základě císařského privilegia měl právo plavby po potoce Světlá a po řece Große Mühl hrabě Grechtler a biskupství pasovské. Zároveň nebyly vyřešeny majetkoprávní otázky pro přechod po rakouských pozemcích kláštera Drkolná / Schlägl a ani nebylo zajištěno dostatečné množství pracovních sil pro stavbu. V roce 1980 byl Rosenauer pověřen jinými úkoly.

Čas ke stavbě kanálu se přiblížil v roce 1788, kdy skončila platnost koncese biskupství pasovského. Zrušena byla však až o rok později.

Ve zprávě z 28. dubna 1789 Josef Rosenauer mohl již Josef Rosenauer napsat knížeti: „Protože již roztál sníh v revíru Svatý Tomáš, kde se navrhuje začít s pracemi v délce 994 sáhů ještě před příchodem c.k. dvorní komise, odjedu tam 29. tohoto měsíce, abych provedl nivelování a zahájil 4.května s 80 lidmi práce.“

Prvních 994 sáhů (cca 1.879 m) mezi potokem Nickelbach (Iglbach, Ježová) a Zwettlbach (Světlý potok) přesvědčilo císařsko-královskou komisi o proveditelnosti stavby překračující rozvodí mezi Vltavou a Dunajem. Císařská dvorní kancelář vydala 28.srpna 1789 dekret, kterým bylo stanoveno, že povolení plavby biskupství pasovského pozbyde platnosti po uplynutí jednoho roku. Nové privilegium mělo být propůjčeno na dobu 30 let knížeti ze Schwarzenbergu s podmínkou, že bude během dalších dvou let vybudován projektovaný kanál k plavení dříví ze šumavských lesů do řeky Mühl.

Na práce bylo nasazeno osm set až tisíc lidí. Stavba postupovala velmi rychle, takže do listopadu 1789, tedy za sedm měsíců, dosáhla stavba kanálu až k potoku Rasovka (Hefenkriegbach), který ústí do Vltavy u obce Hory (Spitzenberg), takže byla hotova trasa na českém, rakouském a znovu českém území v délce 29,3 km. Náklad činil 26 tisíc zlatých. Ještě v roce 1789, ale i v roce 1790 byly provedeny pokusné plavby až po sedlo u Růžového vrchu.

Privilegium k plavbě dříví po řece Mühl, které bylo přislíbeno v dekretu císařsko - královské dvorní kanceláře z 28. srpna 1789 bylo uděleno 18. června 1790.

Po jednoroční přestávce se ve stavbě pokračovalo na Rosenauerovu radu. V roce 1791 byl kanál doveden až k Jezernímu potoku, o dva roky později do osady Jelení Vrchy k Jelenímu potoku. Tím byl dokončen celý kanál, později nazvaný „Starý“, v celkové délce 39,9 km. Zároveň byl Jezerní potok upraven pro plavbu dřeva (Jezerní smyk), Plešné jezero bylo zařízeno jako nádrž k vypouštění vody pro potřeby plavby.

První souvislá plavba po kanálu byla provedena v roce 1791, kdy bylo u Růžového Vrchu 12.dubna 1791 vhozeno první dříví. Byla zkouškou, jaká bude plavba po tak rozdílných úsecích jako je umělý kanál, upravený potok a řeka. Během této první plavby bylo vhozeno do kanálu celkem 11.672 sáhů dřeva, vytaženo bylo pro vlastní spotřebu a prodej v Neuhausu 2.929 sáhů, pro prodej ve Vídni 7.419 sáhů. Ztráty při této plavbě dosáhly 1.324 sáhů tzn. 11,3 %. Ještě v témže roce odplula první loď s 84 sáhy schwarzenberského dříví do Vídně. Výhledově se počítalo s tím, že do Vídně bude plaveno cca 22 tisíc sáhů dřeva ročně. Kanálem se přepravovalo převážně rovnané polenové dříví. Polena byla dlouhá dva a půl až tři stopy dlouhé.

Do roku 1793 dospěla stavba kanálu až do osady Jelení Vrchy. Tím byla otevřena dostatečná plocha plavebních lesů a nebylo třeba po dlouhých 30 let třeba pokračovat se stavbou až k bavorským hranicícm.

Vybudování kanálu, který byl nazýván Krumlovsko-vídeňský plavební kanál, spojil totiž krumlovské panství s Vídní, byla prvním velkým Rosenauerovým vítězstvím. Byla hodnocena jako významný vlastenecký čin. Vídeňská plavba byla tak výnosným podnikáním, že již v roce 1795, tedy po pěti letech po dokončení prvního úseku se majiteli panství vrátily vynaložené investice a plavba přinesla první čistý zisk ve výši 24 tisíc zlatých.

Za zásluhy o zřízení „Vídeňského plavebního kanálu“ byl Rosenauer v roce 1791 jmenován ředitelem knížecí plavby dřeva.

Pro zvýšenou potřebu dříví, vyvolanou otevřením „vídeňské plavby“ byl v oblasti horních revírů naprostý nedostatek pracovních sil. Proto teprve za Rosenauera vznikly nové osady Huťský Dvůr, Nová Pec, Jelení Vrchy, Stožec, Nové Údolí a řada dalších. Schwarzenberský plavební kanál se tak hluboce zapsal do historie Šumavy i rozvojem osídlení.

Za zásluhy za zásobování císařského hlavního města Vídně získal vídeňské čestné občanství .

V roce 1799 doporučil Rosenauer Josefu II. knížeti ze Schwarzenbergu, aby koupil rozsáhlý velkostatek Prášily – Dlouhá Ves, aby po výstavbě dalšího šumavského plavebního kanálu – Vchynicko-tetovského - navrženého Rosenauerem bylo možné výhodně plavit dříví ze Šumavy do královského hlavního města Prahy, která trpěla velkým nedostatkem dřeva. Město Praha bylo vděčno za dodávky dřeva, proto jmenovalo Rosenauera čestným pražským měšťanem.

Život Josefa Rosenauera vyhasnul po krátké těžké nemoci 10. března 1804 v Českém Krumlově.

8. února 1928 byl odhalen Rosenauerův pomník na začátku plavebního kanálu v místě, nabírá vodu z potoka Světlá voda jen pár kroků od bavorských hranic.

(informace použity z připravované publikace o Schwarzenberském plavebním kanálu, která bude vydána na přelomu září a října 2013 jako součást projektu Schwarzenberský plavební kanál – kulturní dědictví ožívá, autor kapitoly Hynek Hladík)
Účastníci si nejprve připomenou stavitele Schwarzenberského plavebního kanálu Josefa Rosenauera položením kytičky lesního kvítí u pomníku.
Kytička lesního kvítí
Pak již přijde čas na to, aby plavební ředitel Hynek Hladík přečetl svůj plavební rozkaz.
Plavební rozkaz č.8/2013
k provedení ukázkové plavby dříví

Nařizuji tímto provést ukázkovou plavbu dříví v sobotu dne 7. září 2013 bavorských hranic.

Plavbu nařizuji provést od potoka Světlá voda po Stocký (Ježový) potok. Splaveno bude zhruba 1/2 sáhu palivového dřeva.

Nařizuji dále, aby se k plavbě dostavil v dostatečném počtu plavební personál s potřebným nářadím.

Nástup personálu bude o druhé hodině po poledni.

Plavebnímu personálu i případným divákům nařizuji, aby se chovali dle mých rozkazů a dbali všech bezpečnostních opatření, aby nedošlo ke ztrátám na životech či úrazům.

Hynek Hladík, plavební ředitel

Dáno v Prachaticích dne 23. srpna LP 2013.
Plavení u bavorských hranic
PŘED PLAVENÍM
Týden před naplánovanou ukázkou plavení dříví u bavorských hranic se vydal plavební ředitel Hynek Hladík na prohlídku Schwarzenberského plavebního kanálu. Vybral si cestu přes Jelení Vrchy. Na silničce z Nové Pece vlevo vykouknul Plechý s odumřelými vzácnými vysokohorskými smrky ve stěně Plešného jezera, s výhledem na Stifterův pomník, za chvilku ovšem zmizel ze lesy okolo Jezerního potoka.
Pohled na Plechý
Na Jeleních Vrších bylo potřeba rychle pověsit plakáty a jede se dál. První zastavení bylo u romantického horního portálu plavebního tunelu.
Horní portál plavebního tunelu
Zhruba po dalších 4,6 km se nad kanálem sklání skalní skupinka, několik skalních desek posunutých nad kanál. Na jedné z desek je německý nápis Gabriel Stein, Gabrielův kámen. O téhle skalce psal už v roce 1828 ředitel českokrumlovského panství Ernst Mayer: "...dojdeme ..... k osamocené skále téměř překrývající kanál, která měla být sice odstřelena, ale byla ponechána jako malebný klidný bod lahodný pro oko. Personál jí dal žertem jméno Gabrielův kámen (Gabrielstein) na památku jednoho nemotorného nositele tohoto jména, který svým flegmatismem a těžkopádností tomuto přirovnání odpovídal." Na skalce vyrůstají v současnosti malé smrčky, mají možná metr. Dovedete si je představit za nějakých sto let? Už to nebudou žádní drobečkové, nejspíš tam nahoře poroste jeden, dva, ale budou mít průměr možná šedesát centimetrů, vysoké už nebudou metr, ale dvacet, dvacetpět metrů. Unese Gabriel Stein ještě takové stromy, nebo zapůsobí přírodní procesy a Gabriel Stein se zřítí do kanálu? My se toho nedožijeme.
Gabriel Stein
Za dalších necelých 300 metrů je prudká zatáčka, plavební kanál odbočí na několik desítek metrů v hlubokém zářezu. V zatáčce stojí křížek s obrázkem Svatého Huberta. Na sloupku pod obrázkem je nápis Revier Hutschenbach, tedy revír Hučina.
Křížek se Sv. Hubertem

Sv.Hubert
Teď jsme už necelé dva kilometry od cíle dnešní naší cesty, od úplného začátku plavebního kanálu. Kanál, podél kterého jsme jeli od Jeleních Vrchů, se na několik stovek metrů ztratil, v místech, kde přitéká horská bystřina Stocký potok, se znovu objevuje. Potok protéká starým klenutým propustem prvních stavidel na Stockém potoku. Kanál však nepřivádí skoro žádnou vodu.
Propust 1. stavidel na Stockém potoce
Přitom právě tady končí úsek plavebního kanálu, který Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava rekonstruovala v roce 1999. Ještě v roce 2007 se při ukázce plavení plavilo až ke Stockému potoku, letos to jistě nepůjde, přestože to stojí v plavebním rozkazu.
Plavební ředitel konečně dorazil na úplný začátek plavebního kanálu, z dálky bylo slyšet hukot potoka Světlá voda.
Začátek plavebního kanálu u Světlé vody

Rosenauerův pomník
Spokojený plavební ředitel ovšem nebyl. Stav plavebního kanálu se od loňského roku podstatně zhoršil, poškodila jej nejspíš i červnová velká voda. Ale plavit se příští týden bude! Začínáme ve dvě hodiny odpoledne právě tady, u Rosenauerova pomníku. Kdo jezdí na kole nebo chodí pěšky s GPS, poznamenejte si souřadnice: 48°48'11.408"N, 13°48'42.925"E!
Ukázka plavení dříví je i součástí projektu Schwarzenberský plavební kanál - kulturní dědictví ožívá, jehož partnery jsou Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava, Lesy České republiky, s.p., a Tourismusverband Böhmerwald. Tento projekt je spolufinancován z prostředků Evropské unie z programu "Evropská územní spolupráce Rakousko - Česká republika 2007-2013".
Evropská unie
Projekt šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu je spolufinancován z prostředků Evropské unie - z Fondu malých projektů Jižní Čechy - Horní Rakousko. Partnery projektu jsou Libín-S Prachatice a Tourismusverband Böhmerwald.
(Aktualizace 31.08.2013, 22:14)
JAK SE PLAVILO ŠUMAVSKÉ DŘÍVÍ

Historický magazín Živá historie ve svém zářijovém čísle přinesl rozsáhlý článek Mileny Hajné Jak se plavilo šumavské dříví, který pojednává o Schwarzenberském plavebním kanálu.
Živá historie 09.2013

Živá historie 09.2013
Článku dominuje rytina Josepha Langweila z roku 1823 Pohled na podzemni kanál zobrazený nezvykle v ptačí perstpektivě, což umožňuje vidět nejen dolní portál tunelu na Jeleních Vrších, ale také obě větrací a osvětlovací šachty. V levém rohu stojí obklopeny služebnictvem čtyři osoby - v tmavě modrém fraku je Jeho Jasnost kníže Josef ze Schwarzenbergu, vedle něj dvorní rada Feldeck, spolu se dvěmi významnými úředníky - ředitelem panství Český Krumlov Mayerem a lesmistrem Wlczkem.
Pohled na podzemní kanál
Autorka vysvětluje Rosenauerův plán na stavbu plavebního kanálu, který vrchnosti předložil v roce 1775. Kanál měl vést územím schwarzenberského panství od potoka Světlá voda nedaleko bavorské hranice kolem Jeleních Vrchů a dále kolem vrchů Smrčina a Plechý přes lesy kláštera Drkolná / Schlägl k ústí potoka Zwettelbach / Světlá do řeky Große Mühl.

Při čtení se dozvíte řadu zajímavostí o tzv. Starém kanálu, který postavil Josef Rosenauer, o způsobu plavení i o tzv. Novém kanálu, jehož součástí je i tunel u Jeleních Vrchů. Stavbu Nového kanálu řídil již Ernst Mayer (ten Mayer, který je na grafice Josepha Langweila) v letech 1831-1822 spolu s inženýry Josefem Faltou a Janem Krausem.

Přečtete si i o Vltavské plavbě, jejímž úkolem bylo dopravovat dlouhé dříví nově od plavebního kanálu Želnavským smykem k Vltavě a k železnici, která byla prodloužena až ke kanálu v Želnavě, i o ukončení plavení dříví.

Autorka nezapomněla ani na rekonstrukce plavebního kanálu, které prováděla Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava i Lesy České republiky.
Graficky odlišně od zbývajícího textu je několik odstavců.

Prvním je slovníček, který vysvětluje pojmy "sáh", "rechle" a "vodní smyk".

Druhým je portrét inženýra ve službách Schwarzenbergů - Josefa Rosenauera, který přináší stručný živopis stavitele plavebního kanálu.

Třetím je praktické informace o ukázkách plavení dříví na Schwarzenberském plavebním kanálu, letos v září budou ještě dvě - 7. září u bavorských hranic a 14. září u hraničního potoku Ježová / Iglbach. V tomto odstavci je i odkaz na webové stránky www.schw-kan.com.
Drobnou chybou je, že nejsou uvedeni autoři fotografií či fotokopií, čímž byl porušen autorský zákon.
(Vloženo 26.08.2013, 17:06)
POUTNÍ MŠE SVATÁ K ROSENAUEROVĚ KAPLIČCE

Již zhruba 15 let je folklorní soubor Libín-S Prachatice nositelem projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu. V rámci něj si chtějí členové souboru připomenout práci a život plavců na Schwarzenberském plavebním kanálu a na souvisejících vodních tocích, především těch, kteří pracovali při vytahování plaveného dříví pro Vídeň v ústí řeky Große Mühl do Dunaje. Práce to byla těžká, od nevidím do nevidím. Přesto si našli chlapci a děvčata z jižních Čech večer po práci čas a sílu na večerní vyprávění, na muziku, na zpěv i na tanec. Pracovalo se každý den, často i v neděli a ve svátek. Plavci si stěžovali, že nemohou slavit mši svatou. Proto 4. května 1871 napsal farář z nedalekého St. Martin žádost opatu kláštera v St. Florian, zda by mohl sloužit o nedělích a svátcích mši svatou pro české plavce za úplatu. Jak se žádostí dopadnul, v kronice obce St. Martin nestojí.

Aby byla zajištěna duchovní péče o plavce a pocestné podél Schwarzenberského plavebního kanálu, koná se v posledních letech pravidelně v druhé polovině srpna poutní mše svatá u Rosenauerovy kapličky Korunování Panny Marie nedaleko Jeleních Vrchů. Letos to bylo v sobotu 24. srpna 2013.

Poutní mši svatou, při které byla oslavována Panna Marie, celebroval P. Mgr. Petr Hovorka, administrátor excurrendo farnosti Želnava. Mši slavili poutníci z Čech a z Bavorska.
Werner Fürst, člen soumarského spolku z bavorského Grainetu s P. Petrem Hovorkou

Mše svatá u Rosenauerovy kapličky

Mše svatá u Rosenauerovy kapličky

Mše svatá u Rosenauerovy kapličky

Mše svatá u Rosenauerovy kapličky

Mše svatá u Rosenauerovy kapličky

Mše svatá u Rosenauerovy kapličky
Poutní mše svatá u Rosenauerovy kapličky Korunování Panny Marie byla součástí šumavského folklorního festivalu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu 2013.
Mše svaté se pravidelně zúčastňuje plavební ředitel Hynek Hladík. Loni ale chyběl. Těsně před odjezdem na Jelení Vrchy na mši jej postihla mozková příhoda. Již částečně ochrnutý stačil ještě před odvozem do nemocnice zatelefonovat P. Jindřichu Hyblerovi. Pan páter slíbil, že se pomodlí za brzké uzdravení. Ještě před polednem ležel již plavební ředitel na stanici intenzivní péče neurologického oddělení nemocnice v Písku. Mše svatá u Rosenauerovy kapličky začínala ve dvě hodiny. Krátce po druhé hodině nastal v nemocnici v Písku zázrak. Hynka pustilo ochrnutí. Musel ještě do druhého dne ležet na intenzivce, ale brzy se dostal díky pomoci Panny Marie domů mezi své blízké a za měsíc již zcela bez následků se věnoval lesním potůčkům a milovanému plavebnímu kanálu v rámci svého zaměstnání.
ROSENAUROVA KAPLIČKA KORUNOVÁNÍ PANNY MARIE
Na Šumavě koncem 18. a v počátku 19. století zuřila otevřená válka mezi především bavorskými, ale nejenom bavorskými, pytláky a schwarzenberskými myslivci. Na obou stranách „fronty“ padlo 40 obětí.

V místě křížení Jezerního potoka s plavebním kanálem visel na stromě svatý obrázek. Lesní dělníci i Josef Rosenauer, všichni zbožní lidé, se u něj často modlili. Jednoho dne byl Rosenauer pohroužen do modlitby, jehož na šíji nožem zranil pytlák. Pytlák se chtěl pomstít nenáviděnému nadlesnímu a omylem napadl Rosenauera, který byl oblečen v mysliveckém obleku. Rosenauer se posléze za pytláka, který jej prosil za odpuštění, přimlouval, aby nebyl potrestán trestem nejvyšším. Na místě atentátu byla prý postavena jednoduchá dřevěná kaplička, do které byl darován Rosenauerovou rodinou korunování Panny Marie.
V Mayerově popisu plavebního kanálu z roku 1828 je přiložen obrázek nazvaný Jezerní potok s pamětním sloupem - žulová výklenková kaplička. V ní byl umístěn obraz korunování Panny Marie velký 70 x 90 cm. Na něm vpravo byl nad mraky Bůh Otec, na levé straně Bůh syn, nad nimi holubice Ducha Svatého a okolo pět andělů nesoucích kříž, napravo dole anděl s lilií. Na levé straně byl namalován pasáček se sepjatýma rukama a skloněnou hlavou před Pannou Marií.

Na kamenné výklenkové kapličce je nápis K.M. 1818 I.B. Josef Rosenauer zemřel v roce 1804, takže on buď nebyl zadavatelem, nebo datum znamená opravu či něco úplně jiného.
Jezerní potok s pamětním sloupem, kresba z roku 1828
Počátkem dvacátého století byla boží muka obestavěna dřevěnou kapličku.

Smutné časy Rosenauerovy kapličky přišly po 2. světové válce. Nebyli tu již poutníci, kteří by se k ní chodili pomodlit, kaplička byla v hraničním pásmu, nebyl nikdo, kdo by o ni pečoval. Obraz korunování Panny Marie namalovaný na plechu značně korodoval, koncem devadesátých let 20. století, byla zřetelná již jen tvář Panny Marie a holubice Ducha Svatého. Obraz se dostal do stavu, že nebylo možné jej zrekonstruovat.

V roce 2000 zadal Karel Jan kníže ze Schwarzenbergu u akademického malíře Jana Vachudy z Prahy namalování nového obrazu. Umělec byl inspirován jak zbytky původního obrazu, ale i oltářním obrazem z kostela v rodišti Josefa Rosenauera, ve Chvalšinách. Kaplička s novým obrazem korunování Panny Marie byla 20. srpna 2000 vysvěcena. Mši svatou pod širým nebem sloužili dva kněží – z Volar a z Pasova. Mše svaté se zúčastnil i Karel Jan ze Schwarzenbergu.
Mše svatá 20. srpna 2000

Mše svatá 20. srpna 2000

Karel Schwarzenberg (vlevo) a Jan Vachuda (vpravo), 20.08.2000
Tradice novodobých poutí k Rosenauerově kapličce Korunování Panny Marie byla obnovena díky farnosti Želnava a folklorního sdružení Libín-S Prachatice v roce 2006.
Po mši se všichni vydali na Jelení Vrchy. Možná si všimli, že před domem č.p. 13, v jehož stodole je umístěna expozice o Schwarzenberském plavebním kanálu EXPO KANÁL, seděl na sluníčku starý pán s hůlkou - Čestmír Hrbek, obklopen svými blízkými. Právě on byl před lety iniciátorem myšlenky na zřízení expozice. Poslední měsíce po dlouhé nemoci nemohl Čestmír Hrbek být na své milované Šumavě. Právě tento víkend poprvé po dlouhé době strávil na Jeleních Vrších.

"Míro, přejeme Ti brzké plné uzdravení a těšíme se na další setkání!
Čestmír Hrbek (vlevo) a Pavel Štětina
(Aktualizace 25.08.2013, 14:44)
MEZINÁRODNÍ SETKÁNÍ PLAVCŮ A VORAŘŮ 2014 V LOTYŠSKÉM STRENČI

Na závěr letošního mezinárodního setkání plavců a vorařů ŠUMAVA - BÖHMERWALD 2013 předali v sobotu 6. července zástupcům pořadatele příštího setkání - plaveckého spolku z lotyšského Strenči / Gaujas Plostnieki - plavební hák s novým putovním praporem Mezinárodní asociace plavců a vorařů.

Setkání ve Strenči se bude konat od 13. do 18. května 2014 s tímto rámcovým programem:
13.05.2014 příjezd do Strenči
14.05.2014 účast na vázání boru
15.05.2014 odplutí voru
16.05.2014 každá delegace plaveckých a vorařských spolků postaví malý prototyp voru z jejich oblasti, bude následovat velká výstava pod širým nebem
17.05.2014 valná hromada Mezinárodní asociace plavců a vorařů
18.05.2014 odjezd ze Strenči
Lotyšský spolek Gaujas Plostnieki připravil již facebookový profil věnovaný mezinárodnímu setkání plavců a vorařů 2014.
Předpokládá se, že mezinárodního setkání plavců a vorařů ve Strenči se zúčastní členové folklorního sdružení Libín-S Prachatice v podstatně vyšším počtu než v minulých letech.
(Vloženo 22.08.2013, 21:15)
SEDMÁ LETOŠNÍ UKÁZKA PLAVENÍ DŘÍVÍ

V neděli 18. srpna 2013 plula opět Schwarzenberským plavebním kanálem polínka.

Před druhou hodinou odpoledne v lese na březích Schwarzenberského plavebního kanálu u potoka Ježová / Iglbach na česko- rakouských hranicích pod Svatým Tomášem zazněla česká dechovka. To spustilo rakouské trio Oeppinger Bradlmusik.
Oeppinger Bradlmusik
Divíte se, jak tihle chlapíci v kožených kalhotách, v nástrojovém složení, které není typické pro malou dechovku, mohou hrát českou muziku, která opravdu zní česky? Stopy českých muzikantů, především českých vojenských kapelníků zůstaly v Rakousku do dnešních dnů. A do dneška tak Rakouskem zní "echte böhmische Musik" - "pravá česká muzika". A Oeppinger Bradlmusik jde v těch stopách.

Protože ta pravá česká muzika zní jinak než muzika jiných rakouských dechovek, všimnul si toho i plavební ředitel Hynek Hladík, který uváděl program plavení dříví.

"Je to muzika, která sem, na česko-rakouské hranice patří. Česká muzika, kterou hrají Rakušané!", dodal.

Pak se střídalo vyprávění o plavebním kanálu a česká muzika.
Česká muzika od rakouských muzikantů
Když se blížila půl třetí, byli již na můstku přes kanál těsně vedle hranic připraveni plavci s plavebními háky, nejen chlapi. ale i ženské. Anita však neměla plavební hák, ale jakýsi terč na dlouhé tyči, z jedné strany červený, z druhé bílý. Signál, kterým se podávaly pokyny k plavení dříví v době, kdy nebyly na světě mobilní telefonu. Vlastně tady u Ježové, přestože jsme v jednadvacátém století a skoro každý má v kapse ne jeden, ale několik mobilů, stejně většinou k ničemu platné, tady je signál tak slabý nebo žádný, že se stejně nedovoláte.

Plavební ředitel přečetl svůj letošní sedmý plavební rozkaz. Protože stál v ten okamžik v Čechách začal nejdřív česky:
Plavební rozkaz č.7/2013 k provedení ukázkové plavby dříví

Nařizuji tímto provést ukázkovou plavbu dříví v neděli dne 18. srpna 2013 v oblasti křížení s potokem Ježová / Iglbach na česko-rakouských hranicích.

Plavbu nařizuji provést od sáhového kamene 110 (na rakouském území) k sáhovému kameni 111 (na českém území). Splaveno bude zhruba 1/2 sáhu palivového dřeva.

Nařizuji dále, aby se k plavbě dostavil v dostatečném počtu plavební personál s potřebným nářadím.

Nástup personálu bude o půl třetí hodině po poledni.

Plavebnímu personálu i případným divákům nařizuji, aby se chovali dle mých rozkazů a dbali všech bezpečnostních opatření, aby nedošlo ke ztrátám na životech či úrazům.
Potom zazněl plavební rozkaz německy. Když Hladík dočetl tu poslední větu, ozval se smích.

"Proč se smějete? Mám snad něco na zádech?", ptal se nejbližšího muže.

Oni se smáli té poslední větě, ve které byla zmínka o ztrátách na životech či úrazech. V minulosti ovšem zraněných či dokonce obětí nebylo málo. Samozřejmě ne při ukázce plavení. Ale dávat pozor je třeba.

Plavební ředitel se pozdravil s plavci, některé z nich znal, dnes ale na plavení bylo snad pět stovek lidí, většinu tedy ne. "Grüß dich, Ewald, zdravím tě, Ewalde, hallo Gisela, ahoj Giselo, Franzi, Johanne, Anito! A jak se jmenuješ ty, obrátil se na prvního kluka s plavebním hákem?" "Julian", zněla odpověď. Kluk vedle se jmenoval Paul. "Paule, víš jak se česky jmenuje Paul? Ne, Pavel!" A třetí byl Elias. "Elias je česky Eliáš!" A pak se ptal dalších plavců bez plavebního nářadí, oni vlastně ještě ani před chvílí nevěděli, že z nich budou plavci: "Kde máš plavební hák, plavkyně?", mířil otázku na dámu vepředu. "Nemám, on už žádný nezbyl!", zněla odpověď. "A ty, plavče?", obrátil se na mladíka vedle. "Já se přišel jen podívat!" "Jó, tak ty jsi jen čumil, aha!"

Potom přišel pokyn: "Vhazovat se bude v Rakousku, tak běžte plavci na to, vhazovat budete vy, co nemáte nářadí! Tak, plavci, do práce, jste tady na práci, ne na čumení!

Do čela velké skupiny plavců se postavila muzika, která je vedla na vhazování.
Jde se na plavení, muzikanti v čele
Za chvíli otočila Anita bílou stranu terče směrem do Čech, k prvnímu stavidlu. Znamenalo to, že dříví už je ve vodě, že plavení může začít. Plavební ředitel za pomoci dvou plavců otevřel stavidla v Čechách a voda v kanálu začala proudit a polena se vydala v Rakousku na svou pouť ke hranicím a do Čech. A na tu plavbu jim na to hrála česká muzika od rakouských muzikantů.
Polínka jsou pod můstkem, za chvíli budou v Čechách
Za nedlouho se první polínka objevila pod můstkem, děti je tam vyhlížely, a ve chvilce byla na hranicích a již plula v Čechách.

Spolu s plujícím dřívím šli plavci s plavebními háky, jako první Franz, který usměrňoval plující polena. Dřív, když se plavilo palivové dříví pro Vídeň, hladina byla zcela zaplněná dřevem, se plavci starali o svěřený úsek, aby nedošlo ke vzpříčení polen.
Vrchní plavec Franz
Plavení se blížilo k závěru, bylo třeba vyndat polena z vody. To byla vždycky ta nejtěžší práce.
Vyndavání plaveného dřeva
Bylo po plavení, teď i plavci a muzikanti dostali čas na posezení u pivka, kávy, zbylo jetě několik kousků bábovky.
Vyndavání plaveného dřeva
Do konce letošní plavební sezóny zbývají již jen dvě ukázky plavení dříví. 7. září to bude nedaleko bavorských hranic, začíná se ve dvě hodiny odpoledne u Rosenauerova pomníku, o týden později, tedy 14. září, bude plavební sezóna ukončena u hraničního potoka Ježová / Iglbach. Bude se hrát, zpívat, tancovat, vystoupí folklorní soubor Libín-S Prachatice a rakouští trubači na lesní rohy, možná i někdo další. Bude se i plavit, před polínky poplave plavební věnec jako symbol spolupráce na Schwarzenberském plavebním kanálu.
(Vloženo 19.08.2013, 09:32)
6. JELENOVRŠSKÝ MILÍŘ DOHOŘEL

Milíř dohořel
6. Jelenovršský milíř, který uhlíři, jejichž úlohy se ujali novopečtí hasiči, postavili v sobotu 10. srpna 2013 po jednom týdnu dohořel. Uhlíři jej otevřeli už v osm hodin ráno a až zhruba do jedenácti těžili vypálené dřevěné uhlí. Vzhledem k tomu, že na stavbu milíře bylo použito čestvé dřevo, které ještě nebylo dostatečně vyschlé. Po jednom týdnu velká část použitého dřeva nezuhelnatěla. Hromada vytěženého dříví proto nebyla příliš velká.
(Vloženo 17.08.2013, 21:48)
ŠUMAVSKÝ FOLKLORNÍ FESTIVAL
SETKÁNÍ S TRADICÍ NA SCHWARZENBERSKÉM PLAVEBNÍM KANÁLU
MĚL SRPNOVÉ POKRAČOVÁNÍ
Setkání s tradicí
6. JELENOVRŠSKÝ MILÍŘ
Milíř 2013
Šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, který je v letošním roce členským festivalem Folklorního sdružení České republiky, představuje během roku nejen folklorní soubory z jižních Čech, Horních či Dolních Rakous a z Bavorska, ale také tradiční povolání a řemesla. V srpnu to je ukázka práce uhlířů.
V sobotu 10. srpna ráno začali uhlíři - členové novopeckého Sboru dobrovolných hasičů - stavět milíř. Jako "plac" nového milíře si vybrali stejné místo jako loni. Nejdřív ze čtyř smrkových tyčí sestavili "krále", který tvoří osu milíře. Prostor mezi tyčemi "krále" vyplnili suchým chvojím, od něj se rozhoří po zapálení celý milíř. Od krále se rozbíhaly paprsčitě polena, která vytvořila základ "mostu", jakési podlahy milíře. V konstrukci mostu byl již na počátku postaven zapalovací kanál, který sahal od okraje milíře až ke "králi". Pak už přišly na řadu štěpiny a polena, která uhlíři stavěli šikmo, aby se opírala o "krále", drobnější blíž králi, hmotnější dál. Na první vrstvu polen uhlíři postavili druhou vrstvu, polena byla však postavena již ne tak strmě, jako ta dolní. Na druhou vrstvu byla naskládána polena "čepce", který vytváří vrchol milíře. Pak uhlíři obložili milíř čerstvými smrkovými větvemi. V tomhle okamžiku zachytil plavební ředitel šestý jelenovršský milíř poprvé svým fotoaparátem. Uhlíři zrovna začali ohazovat zeminou.
První den milíře
Té zeminy bylo potřeba dost, bylo totiž potřeba, aby zemina dostatečně zakryla celý milíř. Týdenní hoření milíře totiž musí probíhat bez přístupu vzduchu.
Stavba milíře byla dokončena někdy kolem čtvrté odpoledne, krátce po půl páté jej pak zapálil Ján Stanek. Na dlouhé tyči do středu milíře až ke "králi". Za chvilku se na vrcholu první obláček kouře. Uhlíři nechali ještě chvíli rozhořet oheň uvnitř milíře, brzy však uzavřeli přístup vzduchu u zapalovacího kanálu i další průduchy v patě milíře, ale také horní otvor nad "králem". Netrvalo dlouho a několika průpichy v horní části milíře začal lehce prostupovat dým. Brzy se to kolem průpichů zabarvilo černě a vonělo, či smrdělo to dehtem.
Zapálení milíře

Milíř se rozhořel
Milíř se rozhořel.
Milíř hoří
KULTURNÍ OSA PLAVEBNÍ KANÁL
O den později v neděli 11. srpna 2013 pokračoval šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu tradiční srpnovou akci - Kulturní osa plavební kanál. Začínalo se již o půl dvanácté u horního portálu plavebního tunelu na Jeleních Vrších vyprávěním pohádek z obou stran Šumavy jazyky obou sousedních národů - česky a hornorakouským nářečím.

Nejdřív však plavební ředitel Hynek Hladík přivítal diváky z Čech, z Rakouska a z Německa.

Zhruba sedm desítek posluchačů přivítalo dva vypravěče - Helenu Svobodovou a Helmuta Wittmanna. V krásném prostředí šumavských lesů s kulisou portálu tunelu zazněla napřed česká "Prolhaná pohádka". Přestože je česká, našel ji rakouský sběratel pohádek a příběhů a vypravěč Helmut Wittmann, v Čechách často přezdívaný "Skřítek ze Solné komory". Že ji neznáte? Hudební kulisu vyprávění vytvořili houslistka Slávka a harmonikář Honza.
Slávka a Honza
Tu, kterou Helena s Helmutem vyprávěli potom, tu jistě znáte - "Der Knusperhaus" - "O perníkové chaloupce". Možná ji ale znáte vyprávěnou trochu jinak. A určitě jste neochutnali perníčky, které oba vypravěči na perníkové chaloupce naloupali. Protože vyprávěli u Schwarzenberského plavebního kanálu, vybírali si jen ty, na kterých byli namalováni plavci. Ty vám ale byly, no prostě mňam! Poslední pohádka, kterou mohli posluchači u horního portálu plavebního tunelu slyšet, byla tak říkajíc povinná - "O tom, jak vodníkovi Žbluňkalovi za Schwarzenberského kanálu odplavalo prádlo". Ta pochází z Dřevorubeckých pohádek volarského spisovatele Ivo Stehlíka.
Helena a Helmut

Helena a Helmut

Sotva dozněly pohádky, vydali se posluchači v doprovodu harmonikáře na další program. V průvodu byli i členové rakouského spolku se zajímavým názvem: Veiglbund - Verein zur Würdigung und Befeierung der Wunder dieser Welt, zkráceně do češtiny by se to dalo přeložit: Spolek ocenění a oslavování divů tohoto světa. Sem, ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu se asi vydali, protože jej pokládají také za jeden z divů tohoto světa. Však také propagační materiály turistického regionu Böhmerwald hovoří o plavebním kanálu jako o osmém či jemném divu světa.
V době, kdy se plavilo dříví ze Šumavy pro císařské hlavní město Vídeň, plulo dříví napřed plavebním kanálem, poté po řece Große Mühl až k Dunaji, kde se dříví muselo vytáhnout, aby se připravilo na další dopravu až do Vídně. Na tuhle práci bylo potřeba zhruba 300 až 350 plavců, tolik volných dělníků v okolí nebylo, proto pravidelně chodily celé skupiny plavců z jižních Čech. Češi pracovali každý den od časného rána do pozdního večera. Večer si často povídali, nebo vytáhli z domova přinesené housle, citery a v Čechách tehdy obvyklé dudy, pak se hrálo, zpívalo a tancovalo.
Abychom si připomněli ty časy, proto se u plavebního kanálu vyprávělo, došel čas i na muziku, zpěv a tanec.
V jednu hodinu nastoupil na pódium jelenovršského amfireátru folklorní soubor Libín-S Prachatice, hrálo se, zpívalo a tancovalo.

Libíňáci, začali, skoro jako své každé vystoupení: "Kdyby byl Bavorov, kde sou Vodňany..." Přestože se začínalo jako obvykle, přesto to bylo jiné, všichni tanečníci byli tak rozezsmátí, že málem nemohli tancovat. "Šéfová", tedy vedoucí folklorního souboru Libín-S Prachatice Helena Svobodová se usmívala, viděla úsměvy na tvářích všech, nestrojené, opravdické, spíš to byl smích.

Přece jen se ovšem něco mezi tanečníky dělo. Karlovi seděl na rameni "ptáček", Karel mu "pomáhal" zpívat. Ten si zase něco vymyslel! Sebral děvčatům jednoho "čížečka"!
Karel s

Bavorov
Ptáčka si Helča všimla, problém byl v tom, že ptáček nebyl hlavním důvodem smíchu tanečníků. Nevěděl to v ten okamžiku ani Karel, ten si myslel, jak ostatní oceňují jeho vtípek. Jenže...
Helča ohlásila písničku Hoši a tanec chlapů Bába.
Následují Hoši a Bába, ohlásila Helča

Hoši. Že by Karel začal tušit?
Dalším bodem programu byl nové dívčí taneční pásmo - Čížeček. Kromě létajících "ptáčků" zobrazuje práci na makovém poli, růst, květ a zrání máku. Děvčata jsou oblečena do nových zelených krojů s červenými šátky.
Čížeček

Čížečku!

Rostoucí mák
Letos na jaře mělo premiéru i další pásmo - Soumaři. Folklorní soubor Libín-S je doma v Prachaticích, v historickém městě na Zlaté stezce. Bílé zlato vozili do města soumaři, právě díky obchodem se solí Prachatice zbohatly. Libín-S věnoval taneční pásmo Soumaři svému městu.
Soumaři a

Soumaři
Karel nejspíš zjistil, že smích tanečníků nezpůsobil "čížeček" sedící mu na rameni, ale to, co "způsobil". No, doopravdy to nezpůsobil "čížeček", ale jistě některý z těch smíšků. "Hovínko" z hořčice. "To budu muset prát vestu!", možná zaslechnul ten, co stál hodně blízko. Karlovi na nějakou chvíli zmizel úsměv ze tváře, ostatním ovšem ne.

Počkejte, však on si jistě Karel vymyslí brzy nějakou "ptákovinu", máte se na co těšit, tanečníci!
Přirozeným vyústěním aktivit folklorního souboru Libín-S Prachatice u Schwarzenberského plavebního kanálu bylo před několika lety uvedení tanečního pásma Plavci. Zatím co Helča Plavce uváděla, stáli vedle ní Vašek s Karlem s plavebními háky. Karel Helče "zazpíval" s ptáčkem na rameni, už má opět smích na tváři.
Helča uvádí Plavce

Plavci
Všude na vsi byli odjakživa koně. Jistě i tady v myslivně nedaleko pódia, v domě, kde v době plavení nejspíš pobýval i stavitel Schwarzenberského plavebního kanálu Josef Rosenauer. V neděli si ovšem Libín-S přivezl koně vlastního. Všechno bylo připraveno k rozjezdu pásma Koně. Když běží všechno normálně, rozjíždí tanec Helča. Jenže dnes to není úplně normální, Helča se vrátila v pátek dopoledne po operaci ruky z nemocnice, do tance jí jistě není. Proto ty významné pohledy Honzy, Vlaďky a Vaška mezi diváky, k Helče.
Koně
"No minule, když tu nebyla "šéfová", tak sis dovolil vzít šátek", volal kdosi na Honzu, který už byl připraven místo ní, ale bedlivě pozoroval Helču.
Koně, Honza s šátkem
Najednou Honza měl už na hlavě šátek, dal pokyn kapele a začalo se tancovat.
Koně

Koně
Z prvního bloku vystoupení Libín-S zbývala už jen Dodlebská a rozlučkový tanec V Prachaticích.
Po druhé hodině už byl na kraji lesa pod lesovnou velký houf lidí čekajících na plavení. Plavební ředitel vyprávěl o historii a současnosti Schwarzenberského plavebního kanálu. Blížila se půl třetí, za chvíli mělo začít plavení. Vypadalo to na velký problém, protože v kanálu nebyla skoro žádná voda, na plavení v ten okamžik nebylo ani pomyšlení. Břehy byly plné čekajících. A tak ředitel pokračoval. Už to skoro vypadalo, že plavební ředitel dá pokyn ženám, aby se otočily, mužům, aby se pokusili naplnit plavební kanál Po půl třetí však na hladině napřed nastalo lehké chvění, pak voda začala proudit a stoupat. Nastal čas na přečtení plavebního rozkazu:

"Plavební rozkaz č.6/2013
k provedení ukázkové plavby dříví

Nařizuji tímto provést ukázkovou plavbu dříví v neděli dne 11. srpna 2013 na Jeleních Vrších.
Plavbu nařizuji provést od lesovny na Jeleních Vrších zhruba 50 sáhů za hranicí prvního a druhého úseku po potok Hučice cca 20 sáhů před sáhovým kamenem 34. Splaveno bude zhruba 1/2 sáhu dlouhého a 1/2 sáhu palivového dřeva.
Nařizuji dále, aby se k plavbě dostavil v dostatečném počtu plavební personál s potřebným nářadím.
Nástup personálu bude o půl třetí hodině po poledni.
Plavebnímu personálu i případným divákům nařizuji, aby se chovali dle mých rozkazů a dbali všech bezpečnostních opatření, aby nedošlo ke ztrátám na životech či úrazům.

Hynek Hladík, plavební ředitel"

Pak dal pokyn okolo stojícím plavců, všichni si ještě před malou chviličkou mysleli, že jsou diváky, ke vhození připraveného dříví na hladinu kanálu.
Plavení začalo

U plavení hrála harmonika
Zkušení plavci s plavebními háky další otevřeli první stavidla a dříví se vydalo na svoji pouť k Hučici. Část diváků šla s plaveným dřívím, další už měli plavení dost a vraceli se zpět. Ty druhé čekala již před stodolou domu č.p. 13 kapela Libín-S. Ti vytrvalí měli před sebou zhruba jeden a půl kilometru cesty. Na cestu jim hrál harmonikář Honza.
Už jsme byli u Hučice, klády a polena zde měla být vylovena z vody. Diváci si museli stoupnout tak, aby je nemohla ohrozit odletující polena při vytahování. Každé poleno musí totiž plavec nabodnout plavebním hákem jako harpunou, nabodnutí musí být pořádné, aby šlo poleno švihem vytáhnout. Při vytažení opravdu může kamsi odletět.
Plavení dříví končí

Plavení dříví končí
Ti nejvytrvalejší, kteří došli s kládami a poleny až k Hučici, se vraceli zpět na Jelení Vrchy. Když byli už jen kousek před cílem, pocítili ve vzduchu kouř s takovým zvláštním dehtovým pachem, kouř z milíře. Hořel od soboty a bude hořet ještě celý týden.
Milíř
Ti, co vydrželi do konce, nestihli další várku pohádek. Helena s Helmutem vyprávěli už od tří hodin, to jsme byli někde v půlce cesty k Hučici. Takže jsme vyprávění nestihli, my jsme vydrželo až do konce plavení, ke stodole domu č.p. 13 jsme přicházeli právě v okamžiku, kdy pohádky skončily. Naštěstí jsme tu měli "špiony".
Co si Helena s Helmutem připravili na druhou dávku pohádek? Znáte tu o Zvláštním zvířeti? Ta je o třech chudých muzikantech, co šli Šumavou. Večer, když už se setmělo a hvězdičky jim svítily dírami v kloboucích,lehli si pod strom, hlavy dali k sobě... Ale ode mne byste přece nemohli chtít, abych vám vyprávěl, to já přece tak neumím. To si musíte nechat vyprávět od Heleny s Helmutem!
Druhé vyprávění pohádek
Tady na Jeleních Vrších se kdysi plavilo dříví, stejně jako před chvílí. Při plavení byl jednou taky Franta Hošek (jinak já znám taky jednoho Frantu Hoška, ten pochází z Hlásné Lhoty, nikdy nebyl na plavení). Končila plavební sezóna, na plavení přišel i kníže Schwarzenberg, který dal na závěr něco navíc, chlapi to oslavili v hospodě, byl tam i Franta... Ani tuhle pohádku nebudu vyprávět.
Druhé vyprávění pohádek
Poslední pohádku, kterou Helča s Helmutem vyprávěli, nejspíš na rozdíl od těch předchozích, jistě znáte - Hrnečku vař. To víte, Helmut cestoval na Šumavu ze Solné komory, to je kus cesty. Představte si, on jel přes tu vesnici, ve které matce přetekla kaše ze zázračného hrnečku na stůl, ze stolu na zem, okny a dveřmi na zápraží a dál až na náves. Sedláci se museli tou kaší prokousávat, když jeli z pole domů. Helmut jel autem, měl náhodou v autě hrnec, tak kaši nabral a přivezl dětem ochutnat. Vám, co jste tam nebyli, musím říct, všem dětem kaše chutnala.
Odpoledne doznívalo opět ve znamení folkloru na pódiu. Hrál, zpíval a tancoval folklorní soubor Libín-S Prachatice. Začínalo se Hospodou, tedy tanečním pásmem s tímhle názvem. Chlapi tancovali s novými džbány z hrdějovické keramiky, každý z nich má na svém jménu svoje jméno.
Hospoda
Tanečníci souboru Libín-S umí tancovat nejen v tanečních botách či obyčejných botách, ale také ve dřevácích. Ukázali to v tanečním pásmu Dřeváky.
Dřeváky
V repertoáru má Libín-S také tanec se šavlemi Martin, který vychází z masopustních tanců z jihočeského Kaplicka. Přestože máme masopust už dávno za námi, diváci na Jeleních Vrších jej vidět mohli.
Martin
Na jelenovršském pódiu jsme měli již hospodu. V ní se sešli jistě chlapci s děvčaty, když spolu poseděli, jistě děvčata doprovázeli domů, někdy asi s oklikou, za pár měsíců se daly očekávat dozvuky. O tom vyprávělo taneční pásmo Dozvuky.
Helča s vnoučkem Kubíkem mezi diváky
Program dne se blížil k závěru, plavební ředitel Hynek Hladík pozval diváky na nejbližší akce šumavského folklorního festivalu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu.

18.08.2013 - Ne - hraniční potok Ježová / Iglbach
13:45: rakouská muzika
14:30: ukázka plavení
24.08.2013 - So - Rosenauerova kaplička
14:00: mše svatá
07.09.2013 - So - Rosenauerův pomník u bavorských hranic
14:00 ukázka plavení dříví
14:09.2013 - So - hraniční potok Ježová / Iglbach - závěr plavební sezóny
12:00: setkání s folklorem
13:45: Trubači na lovecké rohy Jagdhornbläsergruppe Ulrichsberg
14:30: ukázka plavení dříví
15:00 (hned po plavení): setkání s folklorem
Projekt šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu je spolufinancován z prostředků Evropské unie - z Fondu malých projektů Jižní Čechy - Horní Rakousko. Partnery projektu jsou Libín-S Prachatice a Tourismusverband Böhmerwald.
Ukázka plavení dříví je i součástí projektu Schwarzenberský plavební kanál - kulturní dědictví ožívá, jehož partnery jsou Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava, Lesy České republiky, s.p., a Tourismusverband Böhmerwald. Tento projekt je spolufinancován z prostředků Evropské unie z programu "Evropská územní spolupráce Rakousko - Česká republika 2007-2013".
(Vloženo 17.08.2013, 19:05)
SCHWARZENBERSKÝ PLAVEBNÍ KANÁL V DENÍKU

V sobotu 3. srpna 2013 na čtenáře DENÍKU v jižních Čechách hned z titulku koukal vedle herců a politika plavební ředitel Hynek Hladík, který v uplynulém týdnu poskytl rozhovor redaktrovi Českokrumlovského deníku Václavu Votrubovi. Vlastní rozhovor zabírá celou šestou stránku. Hynek Hladík v něm jednak hodnotí středeční ukázku plavení dříví u hraničního potoka Ježová, vrací se k počátkům novodobého plavení dříví a k akcím na oživení plavebního kanálu i k jeho dávné historii. Vyznává se i ze svého vztahu ke kanálu, který považuje za jedno ze svých dětí. Václav Votruba se vyptává i na další zájmy, na cestování a fotografování.
Titulek DENÍKU

Rozhovor s Hladíkem
Jihočeský deník představuje na druhé straně stejného čísla kraje v pomezí jižních Čech, tentokrát Strážensko, Stožecko a Novopecko. Přináší i članek "Plavební kanál je unikátní stavba".
Plavební kanál je unikátní stavba
Plavební kanál je unikátní stavba
Novopecko - Jednoznačně největším fenoménem pro návštěvníky Nové Pece se staly ukázky plavení dříví po Schwarzenberském plavebním kanálu. Nadšenci z české i rakouské strany hranice si tu řadu let dávají pravidelně dostaveníčko a zájemcům, kterých rok od roku přibývá, předvádějí, jak se plavilo dříví v dobách, kdy Šumava zásobovala nejen palivovým dřívím domácnosti až ve Vídni či v Praze. Obrovským úsilím a nadšením se po roce 1989 podařilo postupně začít unikátní technické vodní dílo opravovat. Zatím poslední zhruba tři kilometry dlouhý zrevonovaný úsek si mohla veřejnost spolu s ukázkou poprvé prohlédnout začátkem července. Podle Josefa Štemberka ze Správy NP a CHKO Šumava, je zájem i v budoucnu snažit se o opravu a udržování plavebního kanálu. "V záměru je projektovat další části kanálu a následně je rekonstruovat tak, aby veřejnost měla i srovnání části plavebního kanálu v původním stavu s úseky, které byly opraveny. Mělo by to být současně na těch nejzajímavějších úsecích, kde budou návštěvníci vidět také řadu technických děl souvisejících s tímto unikátním vodním dílem," dodal Josef Štěmberk.

Autor článků na 2. straně čísla: Miroslav Fuchs.
(Vloženo 04.08.2013, 13:26)
UKÁZKA PLAVENÍ DŘÍVÍ U HRANIČNÍHO POTOKA JEŽOVÁ / IGLBACH

Ve středu 31. července 2013 pokračoval šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu dalším programovým dnem u hraničního potoka Ježová / Iglbach.
Po mnoha dnech velmi horka a sucha, prošla přes střední Evropu v noci z pondělí na úterý studená fronta, která sebou přinesla silné bouřky, silné dešťové srážky, místy i kroupy až do velikosti tenisového míčku. Ještě v úterý měly být deště případně přeháňky, ve středu se mělo už opět vyjasňovat.

Když plavební ředitel Hynek Hladík odjížděl z Prachatic, mžilo. "To tedy bude plavení!," říkal si v duchu, když nasedal do auta. O několik desítek kilometrů to bylo jinak. Svítilo sluníčko, na něm si seděly bělavé mráčky.
Kdo by řekl, že někdo přijde na plavení dříví uprostřed lesa na česko-rakouských hranicích s více než dvou hodinovou rezervou. Na tři čtvrtě na dvě mají přijít muzikanti, o půl třetí začne vlastní plavení. A při tom první diváci byli u Ježové už ve dvanáct.
Když členky plaveckého spolku Anita, Gisela a Helga postavily skoro na hranicích stánek s koblihami, které jsou jiné než u nás v Čechách, když zavoněla káva, když zazvonily pivní láhve s pivem z jediného rakouského pivovaru, stála ve chvilce dlouhá fronta. "Berou i koruny?", zaznělo mezi čekajícími. "Berou!"

K plavebnímu řediteli přišel jeden z rakouských diváků a ptal se jej: "Bude taky váš stánek s českým pivem a klobáskami?" "Kdepak, ten bude opět až 11. srpna na Jeleních Vrších, nebo tady u Ježové na konec plavební sezony 14. září!, ale dnes si můžete dát pivo rakouské!", zněla odpověď.

Z české strany přicházela skupina muzikantů v kožených kalhotách, klobouky na hlavách, jakési instrumenty ve futrálech, trubky v rukách. To ale nejsou Češi, to jsou Rakušané ze St. Oswaldu, touhle stranou přes velký cíp českého území je to od nich blíž.
Přicházejí trubači na alpské rohy
Ve chvilce se postavili vedle chatky Roberta Baldassariho na rakouské straně hranic, sestavili svoje nástroje, které nejsou žádné drobné píšťaličky, ale asi dva - dva a půl metrů dlouhé alpské rohy. Ještě jedno pivko a už zněla první melodie skupiny trubačů na lesní rohy - Alphornbläsergruppe ze St. Oswald bei Haslach. Alpské rohy nejsou na Šumavě jistě obvyklým hudebním nástrojem, pro byl zvýšený zájem fotografů (a fotografek).
První melodie Alphornbläsergruppe
Mikrofonu se ujal plavební ředitel Hynek Hladík spolu s vrchním plavcem Ewaldem Fuchsem. Přivítali hosty z Rakouska, Čech, Bavorska, Holandska i Slovenska. Pak už Hladík vyprávěl o historii Schwarzenberského plavebního kanálu. Střídali ho trubači na alpské rohy.
Ewald Fuchs

Hynek Hladík

Alphornbläsergruppe
Diváků ještě přibylo. Už jsou jich možná tři stovky. Stojí na obou březích plavebního kanálu, v Čechách i v Rakousku.
Diváci ještě netuší, že za chvíli z nich budou plavci

Diváci ještě netuší, že za chvíli z nich budou plavci
Blížila se totiž půl třetí, plavební ředitel přečetl svůj letošní pátý plavební rozkaz:
Plavební rozkaz č.5/2013
k provedení ukázkové plavby dříví

Nařizuji tímto provést ukázkovou plavbu dříví ve středu dne 31. července 2013 v oblasti křížení s potokem Ježová / Iglbach na česko-rakouských hranicích.

Plavbu nařizuji provést od sáhového kamene 110 (na rakouském území) k sáhovému kameni 111 (na českém území.) Splaveno bude zhruba 1/2 sáhu palivového dřeva.

Nařizuji dále, aby se k plavbě dostavil v dostatečném počtu plavební personál s potřebným nářadím.

Nástup personálu bude o půl třetí hodině po poledni.

Plavebnímu personálu i případným divákům nařizuji, aby se chovali dle mých rozkazů a dbali všech bezpečnostních opatření, aby nedošlo ke ztrátám na životech či úrazům.

Hynek Hladík, plavební ředitel
"Některé z Vás znám, plavci!", prohlásil Hladík a pozdravil se se ženami a muži, kteří stáli srovnáni na můstku přes kanál s plavebními háky v rukou. "Grüß´ dich, Johann, zdravím Tě, Johanne!", stisknul si ruku s prvním, pak ještě s Franzem, Walterem, Helgou, Giselou, Ewaldem, Anitou. Anity se ještě zeptal: "Dostala jsi obrázek, který nakreslil před měsícem při mezinárodním setkání plavců a vorařů Francouz Christian Laffay?"
Anita na obrázku Christiana Laffaye
"Některé z vás ale neznám, je vás tady hodně. Du, Schwemmerin, wo hast du deine Schwemmhacke, ty plavkyně, kde máš plavební hák?", obrátil se plavební ředitel na překvapenou paní, kterou odhadnul na Rakušanku. Ta začala trochu koktat, že se sem přišla jen podívat. "A vy, kluci, budete vhazovat dříví!", rozkázal dvěma klučinům, kteří byli vedle mamky přímo na hranicích. "Plavci, kteří nemáte plavební háky, vezměte si tamhle ty na mostku! A rychle do práce, nejste tady na čumění, ale na práci! Začínáme vhazovat v Rakousku!", zněly poslední pokyny, dav se hnul přes hranice na rakouskou stranu. Plavební ředitel se vydal přesně naopak, do Čech. Sledoval přes les a hraniční potok velký červený terč, který držela Anita. Když se ukázala bílá, bylo jasné, že dříví je ve vodě. Plavební ředitel otevřel stavidla na české straně, voda se dala do pohybu, plavení začalo.
Polena se blíží ke hranicím

Ozvaly se trubky
Muzikanti vyměnili nástroje, rozezněly se trubky ve smutné melodii.

Ke hranicím se blížila první polínka, za chvilku opustila rakouský úsek plavebního kanálu, vplula do Čech.
Polena na hranicích

Polena vplula do Čech
Plavební ředitel zareagoval na smutnou melodii: "Víte, proč hráli tak smutnou melodii? Právě totiž polena přeplula přes hranice z Rakouska do Čech, proto jsou Rakušané tak smutní. To víte, tady u Ježové je jediné místo, kde se exportuje surové dříví z Rakouska do Čech, všude jinde je to obráceně, vyváží se dřevo z Čech!"

Polena měla před sebou ještě zhruba dvě stě metrů. Ukázka plavení pomalu skončila. Plavci se vydali zpět ke hranicím.
Plavci po plavení

Plavci po plavení
Čas si trochu odpočinout našli muzikanti i plavci. Tak zase příště, nejbližší plavení bude 11. srpna na Jeleních Vrších a o týden později, 18. srpna, zase tady u Ježové! Tak na shledanou! Auf Wiedersehen!
Muzikanti po plavení

Plavci po plavení
Jaké akce se ještě v blízké době na Schwarzenberském plavebním kanálu chystají?
Sobota 10.08.2013
Uhliště u Jeleních Vrchů
10.08.2013 08:00 hod. - zahájení stavby milíře na pálení dřevěného uhlí
10.08.2013 14:30 hod. - slavnostní zapálení milíře na pálení dřevěného uhlí
10.08.2013 15:00 hod. až 17.08.2013 10:00 hod. - údržba milíře
17.08.2013 10:00 hod. - otevření milíře
Neděle 11.08.2013
Jelení Vrchy - horní portál tunelu
11.08.2013 11:30 hod. - zahájení akce Kulturní osa - plavební kanál
11.08.2013 11:35 hod. - pohádky z obou stran Šumavy v podání Heleny Svobodové a Helmuta Wittmanna
Jelení Vrchy - amfiteátr
11.08.2013 cca 12:30 hod. - setkání s folklorem - Libín-S Prachatice
Jelení Vrchy - pod lesovnou
11.08.2013 14:30 hod. - ukázka plavení dříví
Jelení Vrchy - u stodoly domu č.p. 13 - KANÁL EXPO
11.08.2013 14:45 hod. - hraje kapela Libín-S Prachatice
11.08.2013 15:00 hod. - další pohádky z obou stran Šumavy
Jelení Vrchy - amfiteátr
11.08.2013 cca 15:45 hod. - doznění slavnosti s folklorem - Libín-S Prachatice
Projekt šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu je spolufinancován z prostředků Evropské unie - z Fondu malých projektů Jižní Čechy - Horní Rakousko. Partnery projektu jsou Libín-S Prachatice a Tourismusverband Böhmerwald.
Ukázka plavení dříví je i součástí projektu Schwarzenberský plavební kanál - kulturní dědictví ožívá, jehož partnery jsou Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava, Lesy České republiky, s.p., a Tourismusverband Böhmerwald. Tento projekt je spolufinancován z prostředků Evropské unie z programu "Evropská územní spolupráce Rakousko - Česká republika 2007-2013".
(Aktualizace 02.08.2013, 21:41)
U SCHWARZENBERSKÉHO PLAVEBNÍHO KANÁLU SE SEŠLI PLAVCI Z CELÉ EVROPY

Ve čtvrtek 4. července se do Prachatic na pozvání prachatického folklorního souboru Libín-S sešli zástupci plaveckých a vorařských spolků ze všech koutů Evropy, aby zde a u Schwarzenberského plavebního kanálu prožili čtyři dny mezinárodního setkání plavců a vorařů.
Po dlouhá století bylo možné dříví dopravovat na velké vzdálenosti pouze po vodě, po potocích a řekách se volně plavilo palivové dříví, dlouhé dříví bylo většinou svázáno do vorů. Bylo to nejen u nás v Čechách, ale v celé Evropě a na všech světadílech. Po té, co řeky byly spoutány přehradami a dalšími vodními díly, plavba postupně na většině řek zanikala. Například v kronikách se píše o poprvé o vorech na Vltavě v roce 1316, poslední vltavský vor proplul k rozestavěné orlické přehradě v září 1960.
Plavci a voraři se sdružovali, jedním z plaveckých spolků byl v Praze - Podskalí Vltavan vzniklý v roce 1871 jako svépomocný podpůrný spolek. Podle pražského vzoru vznikly v obcích podél Vltavy další vltavanské spolky - v Davli, ve Štěchovicích, v Purkarci. Podobně tomu bylo i jiných zemích. Postupem času ovšem plavecké a vorařské spolky měnily svoji funkci - jejich členové shromažďují historické dokumenty spojené s plavením, sbírají plavecké nářadí, udržují znalosti o plavení dříví, pečují o zařízení na plavení, uchovávají jazyk, zvyky i oblečení plavců.

V listopadu 1989 se v Barceloně dohodli zástupci sedmi plaveckých spolků na založení Mezinárodní plavecké asociace. V aragonské Laspuni byly na jaře 1992 vypracovány stanovy, které byly v italských Benátkách na podzim stejného roku slavnostně podepsány.

Do současnosti se rozrostla Mezinárodní asociace na 38 členských spolků. Mezi nimi jsou i dva z České republiky. Starším bratrem je svaz vltavanských spolků Vltavan Čechy, od roku 2006 se v saském Muldenbergu přidalo folklorní sdružení Libín-S Prachatice.
PROČ SE FOLKLORNÍ SOUBOR LIBÍN-S ZAŘADIL MEZI PLAVECKÉ SPOLKY?
Na úplném začátku byla náhoda. Rakouský kulturní spolek SUNNSEITN přišel s projektem Kulturní osa plavební kanál, který přiváděl k hranice překračujícímu Schwarzenberskému plavebnímu kanálu různé umělce - výtvarníky, sochaře, performery, dechovky, rakouské i české lidové muzikanty, tanečníky, operní a jazzovou zpěvačku, mezi nimi folklorní soubor Libín-S Prachatice. Gotthard Wagner ze SUNNSEITN zapojil do projektu dokonce české a rakouské hasiče, kteří vytvářeli z proudů vody velký oblouk, který překonával hlavní evropské rozvodí v bývalé osadě Růžový Vrch. Rakouský projekt skončil, na něj navázal Libín-S svým hranice překračujícím projektem Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu.

V roce 1828 napsal tehdejší ředitel schwarzenberského českokrumlovského panství Ernst Mayer dílko, které nazval Pokus o popis velkého plavebního zařízení na panství Český Krumlov v českobudějovickém kraji v Čechách. V kapitole o provozu na plavebním kanálu stojí:

"Vytahování dřeva vyžaduje tři sta až tři sta padesát dělníků, když má být dodržena rovnováha s vhazováním. V Horních Rakousích by nebylo možné takový počet lidí. Ale potřební lidé z krajiny kolem Strakonic v Čechách se každý rok ucházejí houfně a bez vyzvání ucházejí o výdělek. Přinášejí si velké rance s potravinami, které si připravují k denní potravě pod širým nebem během své práce. Mnohá ohniště, která si k tomu účelu udržují drobným dřevním odpadem, dávají skládkám dřeva vzhled polního ležení. Přístřeší na noc je zajištěno v dřevěných stavbách, kde na slámě ve dvojitých řadách nalézají odpočinek. ... Deštivé dny působí na postup prací a na lidi velmi nepříznivě, za prvé, protože stálým pohybem lidí po mastné půdě skladu dřeva vzniká spousta bláta, za druhé, protože místo neumožňuje žádný útulek, není možné ve volných chvílích usušit šaty. Člověk by věřil, že lidé, kteří velmi těžce pracují od pěti hodin ráno do sedmi hodin do večera, a v této době mají pouze jednu hodinu na oběd, vyčerpají všechny síly, žádostivě budou vyhledávat noční tábor. Protože je společnost smíšená z chasníků a děvčat, kteří si úmyslně z domova vzali citery, housle a v Čechách ještě obvyklé dudy, tančí se v oddělených skupinách dvakrát až třikrát do týdne na volném prostranství lidové tance, které v žádném případě nejsou vhodné k posílení unavených údů. Následující den bez nejmenší stopy opět s čerstvostí začínají a pokračují v práci."

Libín-S Prachatice přivedl k plavebnímu kanálu projektem Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu opět lidovou muziku, lidové písničky, lidový tanec, lidová vyprávění, vrátil k němu plavení dříví, tradiční šumavská povolání a řemesla, ale také modlitbu při poutních mších svatých u Rosenauerovy kapličky na břehu plavebního kanálu. Schwarzenberský plavební kanál plavební kanál se stal pro Libín-S Prachatice osou jeho aktivit. Svou činností naplnil Libín-S Prachatice všechny předpoklady ke vstupu do Mezinárodní asociace plavců a vorařů.
Jednou z významných činností Mezinárodní asociace plavců a vorařů jsou mezinárodní setkání plavců a vorařů. První se konalo začátkem července 1986 v La Pobla de Segur na řece Noguera Pallaresa v Katalánsku. O rok později to bylo v druhé polovině června v Belluno na řece Piava v Itálii. Od té doby se uskutečnila mezinárodní setkání na řece Noguera Pallaresa v Katalánsku (v letech 1988, 2004, 2012), na řece Piava v Itálii (v letech 1989, 2005), v Kuopiu ve Finsku (1990), na řece Dráva v rakouských Korutanech (v letech 1991, 2000), na řece Cinca ve španělském Aragonsku (1992), na řece Klarälven ve Švédsku (1993), na řece Kinzing v Černém lese / Schwarzwald (v letech 1994, 2007), na řece Yonne ve Francii (1995), na řece Saint Maurice v kanadském Quebécu (1996), na řece Trysil v Norsku (1997), na řece Durance ve Francii (1998), na řece Rodach v Německu (1999), v Praze (2001), na řece Lieksa ve finské Karélii (2002), na řece Savinja ve slovinském Ljubnu (2003), na řece Zwickauer Mulde v saském Muldenbergu (2006), na řekách Cinca a Ebro v Laspuna ve španělském Aragonsku (2008), na řece San ve východopolském Ulanówě (2009), na řece Adige v severoitalském Roveretu (2010), v Bremerhavenu na severu Německa (2011). V roce 2013 bude hostitelem folklorní sdružení Libín-S Prachatice. Toto setkání bude výjimečné, stejně jako Schwarzenberský plavební kanál překračuje státní hranic, i setkání bude hranice překračující.
Libín-S Prachatice chtěl při setkání představit svoji činnost, hranice překračující projekt Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, Schwarzenberský plavební kanál, technickou památku, která na české straně snad brzy již získá statut národní technické památky, turistický region Šumava - Böhmerwald i dvě krásná jihočeská města - Prachatice a Český Krumlov.
ZAHÁJENÍ 4. ČERVENCE V PRACHATICÍCH
Ještě když libíňáci dokončovali přípravy v sále Národního domu, přijel se zaregistrovat Augustin Valencia s patnerko, Bask z Pyrenejí ve španělské autonomní oblasti Navarra. Augustin přijel po vlastní ose v "domečku na kolečkách" po vlastní ose z malinkatého městečka Burgui ve španělské autonomní oblasti Navarra, vzdáleného skoro 1900 km od Prachatic.

Symbolem Burgui je starý klenutý most přes řeku Esca. Však také Augustin vozí jeho snímek na zádi svého obytného auta. Burgui a Prachatice mají několik věcí velmi podobných - obě města či městečka mají středověký chrakter, obě leží v nadmořské výšce zhruba 600 metrů, obě leží necelých 40 kilometrů od hranic, Burgui od francouzských, Prachatice německých či rakouských. Onen most si Augustin vozí po Evropě vyfotografovaný na zádi auta.

Plavci a voraři z deseti zemí se v Prachaticích sešli poprvé ve čtvrtek 4. července večer v sále Národního domu při zahájení mezinárodního setkání, při společné večeři a při vystoupení hostitelského folklorního souboru Libín-S Prachatice.
O půl osmé už u vstupu do sálu Národního domu vítal harmonikář přicházející hosty. Plavci a voraři z různých koutů Evropy se navzájem zdravili, vždyť naposledy se viděli počátkem července v katalánské La Pobla de Segur. Mathias Mederle s vysokým špičatým kloboukem s bílým kohoutím perem, koženými kalhotami s kšandami s laclem, prostě pravý Bavorák z plaveckého spolku z Lenggries poznamenal hned na začátku: "Přijeli jsme, abychom poseděli s ostatními." Netrvalo dlouho, na parket nastoupili členové souboru Libín-S - Jarmark, Hospoda, Dozvuky, to byla taneční pásma na úvod.
Karel s Honzou a Bavoráci

Muzikanti, ještě!

Muzikanti, ještě!
Hlavní aktivity folklorního souboru Libín-S jsou už mnoho let u Schwarzenberského plavebního kanálu, bylo tedy přirozené, že do repertoáru zařadil taneční pásmo Plavci. A v sále sedělo víc než osmdesát plavců a vorařů. Na řadu tedy přišli Plavci. Do kola šli i hosté, ba dokonce Angel Portet, prezident asociace plavců a vorařů z Katalánska šel do kola. Na závěr prvního vystoupení při mezinárodním setkání plavců a vorařů v Prachaticích byl tanec V Prachaticích.

Muzika a tanec rozproudily krev plavců, najednou už plavci neseděli spolu po spolcích, nastala směs, sál Národního domu se stal malým evropským Babylonem. Možná trochu přestalo vadit, že každý mluví jinak. Koukejte, jak se tomuhle chlapíkovi z jihorakouských Korutan zalíbila naše Vlaďka! Však ji vlastně všichni, je totiž na plakátu mezinárodního setkání a zároveň na všech propagačních materiálech.
Vlaďka se opravdu líbí
PÁTEK 5. ČERVENCE
PŘIVÍTÁNÍ V PREMONSTRÁTSKÉM KLÁŠTEŘE
Vlastní program čekal na plavce a voraře z Finska, Francie, Lotyšska, Itálie, Katalánska, Německa, Polska, Rakouska, Slovinska, Španělska a České republiky v pátek 5. července, jeli nejdřív na rakouskou stranu Šumavu. V klášterním kostele premonstrátského kláštera ve Schläglu je přivítal představený kláštera opat Martin, který spolu s Hansem, ten se během dalšího programu ujal role průvodce, zazpívali plavcům písničku o Vltavě "Auf d'Wulda".

Auf d'Wulda, auf d'Wulda
Da scheint d'Sunn a so gulda,
Geh i hin über d'Bruck.
|: Furt schwimman die Scheiter
Talaus ollweil weiter,
Owa koas kimmt mehr z'ruck! :|

Muaß außi i a schwimma,
Ober draußt bleib i nimma,
Mei Hoamat is 's Best.
|: Vom Böhmerwald kriagn
Wüll i 's Brauttbett und d'Wiagn
Und de Trucha auf d'Letzt ! :|

I ti, co umí německy nemuseli rozumět všechna slova, písnička je v hornorakouském nářečí, které je spisovné němčině poměrně vzdálené. Písničku vybrali zpěváci pro plavce dobře, po vltavské hladině také plují polena. Není asi mnoho písniček plavců. A tohle zrovna je.
Opat Martin a Hans

Christian z Bratrstva Sv. Mikuláše vorařů od řeky Lue si poznámky kreslí
Úplně na závěr návštěvy kláštera opat Martin požehnal konání mezinárodního setkání plavců a vorařů.
Po desáté, trochu se zpožděním oproti plánu, se stovka plavců rozdělila na tři skupiny, dvoučlenné delegace jednotlivých plaveckých spolků se zúčastnily valné hromady Mezinárodní asociace plavců a vorařů, druhá se vydala na exkurzi klášterního pivovaru, třetí na prohlídku expozice Kulturní dědictví regionu Horní Mühlviertel / Kulturgut Oberes Mühlviertel. Ty poslední dvě skupiny se během dopoledne vystřídaly.

Já jsem musel na valnou hromadu, ale slyšel jsem, že pivo se ochutnávalo nejen na závěr v restauraci Klášterní sklep, ale i hned z bas v expedici. Taky jsem slyšel, že obzvlášť Bavorákům se z pivovaru nechtělo.
VALNÁ HROMADA
Valná hromada se seznámila se zprávami prezidenta asociace, pokladníka, revizorů, projednala oficiální prohlášení za plaveckou obec či plavecké údolí, záležitosti organizace budoucích mezinárodních setkání a valných hromad. Důležitým bodem byly informace o přípravě zápisu plavectví a vorařství na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Bohužel práce tímto směrem jdou jen velmi pomalu.
PLAVENÍ PALIVOVÉHO DŘÍVÍ NA ČESKO-RAKOUSKÝCH HRANICÍCH
Po obědě odjeli plavci a voraři na rakousko-české hranice u Sonnenwaldu, kde přichází Schwarzenberský plavební kanál křížením s hraničním potokem Pestřice / Rothbach. Od dvou hodin se na hranicích hrálo a zpívalo, byl naražený sud s českým pivem, voněly české klobásky, rakouská káva a Krapfen - koblihy. Pro dobrou náladu a a slavnostní atmosféru hrály dvě skupiny - mezinárodní kvarteto Wiadawö a troubit budou i trubači na lesní rohy Jagdhornbläsergruppe Böhmerwald.

Všechno bylo připraveno na půl třetí k přečtení plavebního rozkazu plavebním ředitelem, čekali turisté, kteří přijeli na plavení, čekali rakouští organizátoři. Jenže všechno mělo zpoždění, valná hromada trvala déle, v pivovaru taky nešlo ochutnávání rychle ukončit, i oběd se protáhnul. Ještě že tu bylo to české pivo, klobásky a rakouská káva.

Na druhé straně byl alespoň čas na pokřtění nového DVD o Schwarzenberském plavebním kanálu, který je dílem scénáristy, kameramana a režiséra v jedné osobě Martina Čtvrtníčka a producentky - jeho ženy Pavly. Nový film dostal název Sedm kapitol ze života vody. Vypráví o Schwarzenberském plavebním kanálu, o krajině a lidech kolem něj a zasazuje jeho historii do dějin Evropy.
Křest nového DVD
Konečně byli plavci tady, na česko-rakouských hranicích. Nervozita z čekání, která tu už vládla, padla. Plavební rozkaz a už se šlo vhazovat dříví do Čech nedaleko více než 260 let staré lípy na okraji tzv. Ztraceného lesa. V těchto místech se plavilo od roku 1793 do ukončení Vídeňské plavby, tedy plavení dříví pro císařskou metropoli Vídeň, do roku 1892, palivové dříví. I pátek se tu plavilo palivové dříví. Plavební ředitel při rozdělování úkolů nezapomněl na plavce, kteří sem na Šumavu přijeli z velké dálky, jen měl trochu jazykové problémy, jazyky se mu už za celý den pletly a se svými plavci se občas musel domlouvat prostřednictvím tlumočníků. Polínka vytahovala až na rakouských hranicích.
Jagdhornbläsergruppe Böhmerwald

Jdeme na plavení

Vhazování
SOBOTA 6. ČERVENCE
Když jsem šel v sobotu ráno ještě ospalými Prachaticemi, potkal jsem běžce v teplácích s čepičkou na hlavě. Byl to Hartmut ze spolku Schiltacher Flößer z Černého lesa / Schwarzwaldu. A o kašnu se opíral Francouz Christian z Bratrstva Sv. Mikuláše vorařů od řeky Loue / Confrérie St.Nicolas des radeliers de la Loue. On se neopíral, on si dělal poznámky, kreslil svoje dojmy. S tužkou, blokem a barvami ho ještě jistě někde potkáme.
Christan si kreslí poznámky
I v sobotu 6. července se vydaly autobusy, tentokrát to ovšem bude na českou stranu Šumavy, k nejznámnějšímu úseku Schwarzenberského plavebního kanálu na Jeleních Vrších. Z parkoviště se šlo rovnou k hornímu portálu plavebního tunelu. V deset hodin se lesem rozlehne klepot koňských kopyt - přijede kočár s Jeho Jasností Janem dědičným princem z Schwarzenbergu, prezidentem Mezinárodní asociace plavců a vorařů Angelem Portetem a plavebním ředitelem Hynkem Hladíkem, aby zahájili program třetího dne mezinárodního setkání. Tolik lidí, jako bylo v sobotu Jelení Vrchy ještě nezažily. Kromě dosavadních osmi desítek plavců a vorařů přijely ještě dva autobusy svazu vltavanských spolků Vltavan Čechy, dvě desítky členů folklorního souboru z Lince a hlavně snad dvě tisícovky diváků. Parkoviště praskalo ve švech, auta stála i v místech, kde by se to jindy jistě netolerovalo.
VYPRÁVĚNÍ VE DVOU JAZYCÍCH PATŘÍ NA ŠUMAVU
Horní portál tunelu byl postaven v romantickém, dalo by se skoro říct pohádkovém, novogotickém stylu. Pohádky z obou stran Šumavy společně česky a v hornorakouském nářečí vyprávěli pohádková babička Helena Svobodová a "skřítek" ze Solné komory Helmut Wittmann, nositel zlatého prstenu nejlepšího evropského vypravěče pohádek. Co měli Helena a Helmut přichystané? Zazněla pohádka o vodníku Žbluňkovalovi ze Schwarzenberského plavebního kanálu - Jak vodníkovi uplavalo prádlo, Hrnečku vař a další. Očividně se bavili i ti, co neumějí česky ani německy, neřku-li hornorakousky.
Plavci a voraři u horního portálu tunelu

Helena a Helmut vyprávějí

Christian

Princ Jan a muzikanti
PLAVENÍ DLOUHÉHO DŘÍVÍ
Po dvanácté se velká parta plavců, i dalších diváků a posluchačů, malých i velkých, dětí a dospělých, vydala spolu s harmonikářem přes Jelení Vrchy až k lesovně na kraji lesa na plavení dříví. Přichystány byly nejen až třináct metrů dlouhé smrkové klády, ale také členové souboru Libín-S Prachatice, kteří zahájili písničkou a malým ceremoniálem plavení dříví na Jeleních Vrších. V posledních několika letech Libín-S zakončuje písní Aby nás Pán Bůh miloval, předáním plavebního věnce plavebnímu řediteli a na závěr písní Dej nám Pán Bůh zdraví v tom šumavském kraji, poté tanečníci položí věnec na hladinu plavebního kanálu, aby několik desítek metrů plul před plaveným dřívím. Sobotní ukázka plavení dříví sice nebyla poslední z celé plavební sezóny, ale druhá a poslední při mezinárodním setkání. Helena s Vaškem předali plavební věnec nástupci schwarzenberského rohu, princi Janovi, a plavebnímu řediteli, kteří jej pak předali k plavbě po hladině kanálu.
Standa, Helča, Jan Schwarzenberg a Vašek s plavebním věncem

Plavební věnec popluje kanálem
Plavební ředitel pak dal pokyn ke vhození dřeva, klády se pak vydaly na jeden a půl kilometru dlouhou pouť k potoku Hučice.
Vhazování klád

Vhazování klád
PÍSNĚ A TANCE Z OBOU STRAN ŠUMAVY
Zatím co ti vytrvalejší byli stále na plavení, rozezněla se z pódia na Jeleních Vrších harmonika folklorního souboru Volkstanzgruppe Böhmerwald z Lince, který zatančil ve svém prvním bloku tance z regionů Waldviertel z Dolních Rakous, z hornorakouského Mühlviertel a z Helfenbergu na rakouské straně Šumavy. Linecký soubor se byl dál střídán souborem Libín-S Prachatice.

První sérii libíňáci zahájili Bavorovem, následovaly tance Martin a Dřeváčky. Na pódium pak znovu nastoupili Rakušané z Lince. Druhou sérii otevřel Libín-S jednou ze dvou svých novinek letošního roku - tanečním pásmem Čížeček, po něm na řadu přišla další novinka - taneční pásmo Soumaři, které věnoval soubor městu Prachatice.
Soumaři

Soumaři
OBEC NOVÁ PEC SE STALA MEZINÁRODNĚ UZNANOU PLAVECKOU OBCÍ
Pásmo lidových písní a tanců z obou stran Šumavy přerušila malá slavnost. Obec Nová Pec, jejíž součástí jsou i Jelení Vrchy se svou více než dvě stě let starou tradicí plavení dříví byla vyhlášena mezinárodně uznanou plaveckou obcí. Diplom s tímto čestným titulem a vlajku Mezinárodní asociace plavců a vorařů předal starostovi Nové Pece Jakubu Koželuhovi osobně prezident Asociace Angel Portet i Boixareu z Katalánska spolu s předsedou folklorního souboru Libín-S Prachatice.
Podpis diplomu obci Nová Pec

Předání vlajky Mezinárodní asociace
PODVEČERNÍ PRŮVOD V PRACHATICÍCH
V podvečer už byla zhruba dvousetčlenná skupina plavců a vorařů v Prachaticích. Před šestou hodinou se začal řadit průvod u gymnázia, aby se potom v šest hodin vydal historickým jádrem města přes Velké náměstí a Dolní bránu na Parkán, kde proběhnul závěrečný veřejnosti přístupný ceremoniál. Zástupci folklorního souboru Libín-S Prachatice předali organizátorovi příštího mezinárodního setkání plavců a vorařů Armandsovi Vanagsoovi z lotyšského plaveckého spolku Gaujas Plostnieki ze Srenči plavecký hák s vlajkou Mezinárodní asociace plavců a vorařů a se stuhami všech dosavadních 28 mezinárodních setkání.
Řazení průvodu

Čelo průvodu na Velkém náměstí v Prachaticích

Libín-S na Parkáně v prachatických

Předání plavebního háku s vlajkou Asociace
Večerní program v sále Národního domu byl na rozdíl od průvodu a od dění na Parkáně už pro veřejnost uzavřený. Plavce a voraře bude čekala závěrečná společná večeře, výměna dárků, společná zábava. Setkání plavců a vorařů bylo uzavřeno.
Společné foto

Libín-S a jejich Kůň

Společná zábava

Společně do závěru
NEDĚLE 07.07.2013
UCTĚNÍ PAMÁTKY JOSEFA ROSENAUERA
Nedělní program závěrečného dne byl věnován návštěvě jednoho z nejkrásnějších měst světa - Českého Krumlova. Kromě poznání krás města bylo účelem i uctění památky stavitele plavebních kanálů na Šumavě - Schwarzenberského i Vchynicko- tetovského, čestného občana císařského hlavního města Vídně, čestného občana královského hlavního města Prahy, občana města Český Krumlov, plavebního ředitele Josefa Rosenauera položením u pamětní desky na domě, kde v roce 1804 zemřel.
TROCHA ČÍSEL O MEZINÁRODNÍM SETKÁNÍ
Účast:
- účastníci mezinárodního setkání - 165
- spolků - 20
- aktivní účastníci - 96
- diváci (odhad) - 2500

Snědeno a vypito bylo:
- klobásy - 50 kg
- chléb - 20 bochníků
- vydaná jídla (obědy, večeře pro účastníky) - 740 porcí
- pivo - 13 sudů
- víno - 60 lahví
- cola - 120 litrů
- voda - 270 litrů
- becherovka - 10 litrů
- tuzemák - 5 litrů, atd.
Poděkování
ZÁŠTITA NAD MEZINÁRODNÍM SETKÁNÍM PLAVCŮ A VORAŘŮ
Záštitu nad mezinárodním setkáním plavců a vorařů přijaly tyto osobnosti:
- Karel Schwarzenberg, první místopředseda vlády České republiky a ministr zahraničí;
- Alena Hanáková, ministryně kultury České republiky;
- Ferdinand Trauttmansdorff, velvyslanec Rakouské republiky v České republice;
- Ivana Červenková, Chargé d´affaires a.i. velvyslanectví České republiky v Rakouské republice;
- Tomáš Jirsa, senátor;
- Jiří Zimola, hejtman Jihočeského kraje;
- Josef Pühringer, zemský hejtman spolkové země Horní Rakousy;
- Martin Malý, starosta města Prachatice;
- Jakub Koželuh, starosta obce Nová Pec.
SPOLUFINANCOVÁNÍ Z PROSTŘEDKŮ EVROPSKÉ UNIE
Evropská unie
Projekt Mezinárodní setkání plavců a vorařů ŠUMAVA - BÖHMERWALD 2013 je spolufinancován z prostředků Evropské unie - z Fondu malých projektů Jižní Čechy - Horní Rakousko. Partenery projektu jsou Libín-S Prachatice a Tourismusverband Böhmerwald.
Mezinárodní setkání plavců a vorařů ŠUMAVA - BÖHMERWALD 2013 je i součástí projektu Schwarzenberský plavební kanál - kulturní dědictví ožívá, jehož partnery jsou Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava, Lesy České republiky, s.p., a Tourismusverband Böhmerwald. Tento projekt je spolufinancován z prostředků Evropské unie z programu "Evropská územní spolupráce Rakousko - Česká republika 2007-2013".
PARTNEŘI MEZINÁRODNÍHO SETKÁNÍ
Partnery hostitele mezinárodního setkání plavců a vorařů - tedy folklorního sdružení Libín-S Prachatice - byli:
- Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava;
- Tourismusverband Böhmerwald;
- Lesy České republiky, s.p.;
- Folklorní sdružení České republiky;
MEDIÁLNÍ PARTNEŘI MEZINÁRODNÍHO SETKÁNÍ
Mediálními partnery mezinárodního setkání plavců a vorařů byli:
- Český rozhlas České Budějovice;
- časopis Vodní hospodářství.
ČLENSKÝ FESTIVAL FOLKLORNÍHO SDRUŽENÍ ČESKÉ REPUBLIKY
Mezinárodní setkání plavců a vorařů bylo součástí šumavského folklorního festivalu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, který je členským festivalem Folklorního sdružení České republiky.
Mediálními partnery členských festivalů Folklorního sdružení České republiky byli:
- Český rozhlas;
- Mediatel;
- Dětská tisková agentura;
- Literární noviny;
- FOLKLOR;
- Borovice.cz;
- Radio Proglas.
(Aktualizace 12.07.2013, 20:38)
RADNIČNÍ LIST INFORMUJE O PŘIPRAVOVANÉM MEZINÁRODNÍ SETKÁNÍ PLAVCŮ

Červencové číslo prachatického Radničního listu přináší na dvojstraně mezi pozvánkami článek "Plavci a voraři z celé Evropy projdou v tradičních krojích centrem Prachatic". Přináší informaci o připravovaném mezinárodním setkání a sobotním průvodu městem.

Popisuje i cestu, po které se dostal prachatický folklorní soubor do Mezinárodní asociace plavců a vorařů a k pořádání mezinárodní akce.
Plavci a voraři z celé Evropy projdou centrem Prachatic
(Vloženo 03.07.2013, 13:45)
PLAVEBNÍ KANÁL NAVŠTÍVILO VEDENÍ NÁRODNÍHO PARKU ŠUMAVA

V úterý 18. června se jen několik málo kilometrů od Schwarzenberského plavebního kanálu konala pravidelná porada vedení Správy Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava. Po jejím skončení nejvyšší představitelé národního parku se vydali k plavebnímu kanálu v úseku, který byl v loňském roce rekonstruován při spolufinancování z prostředků Evropské unie - mezi hraničním potokem Pestřice / Rothbach. Členy vedení národního parku doprovázel plavební ředitel Hynek Hladík.
První zastavení kolony aut bylo prakticky přímo na hranicích u prvních stavidel na potoce Pestřice. Provedenou rekonstrukci představil Josef Štemberk, vedoucí oddělení marketingu, který zodpovídá za hranice překračující projekt Schwarzenberský plavební kanál - kulturní dědictví ožívá. Právě v těsné prvních stavidel začíná, resp. končí rekonstruovaný úsek plavebního kanálu. Správa byla při rozběhu stavebních prací kritizována za přístup k památkově chráněnému objektu, přestože například pracovníci Národního památkového ústavu k průběhu rekonstrukce neměli závažné připomínky. Celkem bylo zrekonstrováno cca 3,2 km plavebního kanálu mezi potokem Pestřice / Rothbach a Medvědím potokem. Před rekonstrukcí místy byl plavební kanál zcela zaplněn či zarostlý. Nyní v celém úseku vede vodu, z hlediska ochrany přírody je pozitivní, že se v trase objevil skorec či konipas.

V trase rekonstruovaného kanálu byly vytvořeny podmínky pro ukázky plavení dříví. Poprvé se tu letos plavilo při zahájení plavební sezóny 19. května.

"Byla to premiéra pravděpodobně po 121 letech," podotknul k tomu Hynek Hladík.

Současně s rekonstrukcí kanálu proběhla i oprava doprovodné cesty, takže v trase je kvalitní cyklostezka, která navazuje na další trasy na českém i rakouském území.

"V těchto místech proběhne 5. července jedna z akcí mezinárodního setkání plavců a vorařů, bude se tu plavit polenové dříví, ale bude tu znít muzika. Přijedou sem plavci a voraři z Finska, Francie, Itálie, Katalánska, Lotyšska, Německa, Polska, Rakouska, Slovinska a České republiky," doplnil Hladík. "Další program 6. července bude na Jeleních Vrších, kde se bude plavit dlouhé dříví, hrát, zpívat, tancovat, vyprávět pohádky z obou stran Šumavy, soutěžit..."
Vedení NPŠ u plavebního kanálu na Zvonkové
Podruhé se stálo v místě křížení silnice Zadní Zvonková - hraniční přechod. Zde vyrostl jeden z dvou nových rámových propustů. Přes ten druhý, který je nedaleko Medvědího potoka, přechází jedna z lesních cest. Vedlo toho bylo postaveno 12 nových dřevěných mostů přes kanál, které zpřístupňují zemědělské či lesní pozemky nad kanálem.
Ředitel Národního parku Šumava Jiří Mánek vyslovil potěšení nad provedenou rekonstrukcí plavebního kanálu i doprovodné cesty. Veřejnost velmi kladně hodnotí provedené práce.
(Vloženo 20.06.2013, 14:52)
VEDRO JE I NA ŠUMAVĚ U PLAVEBNÍHO KANÁLU

Teploměr v meteorologické stanici Nová Pec v nadmořské výšce 760 m nedaleko Schwarzenberského plavebního kanálu se v úterý 18. července 2013 odpoledne (ve 14:40 hod.) vyšplhal až hodnodnotě 31,7 stupně. Dnes ve 14:35 hodin dosáhnul na 31,6 stupňů, pravděpodobně úterní teplotu nepřesáhne.
(Vloženo 20.06.2013, 14:51)
U HRANIČNÍHO POTOKA PESTŘICE / ROTHBACH SE PRACOVALO

Kdo se vydal v úterý 17. června 2013 vydal na kole nebo pěšky podél Schwarzenberského plavebního kanálu ze Zvonkové do rakouského Sonnenwaldu, viděl, že přímo na hranicích v kalné vodě pracovala skupinka mužů a žen na vyčištění koryta plavebního kanálu od naplaveného písku a bahna.
Ti, které je běžně při ukázkách plavení dříví vidět v plaveckém oděvu s plavebním hákem v ruce - Franz, Gisela, Helga, Hynek a Reinhold se oháněli lopatami a motykami, aby zbavili koryto kanálu od desítků kubíků materiálu, jímž bylo již téměř zaneseno. Ukázka plavení dřív při mezinárodním setkání plavců a vorařů jimi byla ohrožena.
Práce v korytě plavebního kanálu musely být časově jen značně omezené, protože plavební kanál přivádí od Pestřice do Sonnenwaldu vodu k malé vodní elektrárně. Vesnička Sonnenwald, která leží přímo na hranicích, není připojena na veřejnou elektrickou síť, je proto odkázána právě na vodu z plavebního kanálu.
(Vloženo 18.06.2013, 11:54)
PŘÍPRAVA MEZINÁRODNÍHO SETKÁNÍ PLAVCŮ A VORAŘŮ

ŠUMAVA - BÖHMERWALD 2013
Mezinárodní setkání plavců a vorařů se blíží neuvěřitelnou rychlostí. Jeho hostitelem bude letos folklorní sdružení Libín-S Prachatice, to už jsme se zmínili mnohokrát.
Jednou z významných akcí mezinárodního setkání bude valná hromada Mezinárodního setkání plavců a vorařů, která se bude konat v pátek 5. července v hornorakouském Aigenu. Při jednání bude nutný simultánní překlad. Vzhledem k poměrně vysokým očekávaným nákladům na tlumočnické služby vyzvalo folklorní sdružení 10 tlumočnických firem k předložení nabídek. Jako jedenáctou přiřadí folklorní sdružení i v současné době předloženým nabídkám. Termín předložení nabídek je v pondělí 17.6.2013 ve 20:00 hodin. Vítězná nabídka bude vyhodnocena během úterý 18.06.2013 dopoledne.
Folklorní sdružení Libín-S Prachatice hledá pro mezinárodní setkání plavců a vorařů, tedy na období 04.-07.07.2013 tři až čtyři jazykové doprovody pro účastníky mezinárodního setkání plavců a vorařů. Každý z těchto doprovodů musí mít dobrou znalost alespoň jednoho z těchto jazyků - angličtina, němčina, francouzština, příp. italština. Vedle odměny jsme zajistíme stravu a ubytování po celou dobu konání.

Prosím, případní zájemci hlaste se na telefonu 602272442 co nejdříve.
Plavební ředitel vydal 16. června plavební rozkazy pro plavení dříví 5. července na česko-rakouských hranicích a 6. července.
(Vloženo 16.06.2013, 16:03)
TŘETÍ LETOŠNÍ PLAVENÍ DŘÍVÍ BYLO V SOBOTU 15. ČERVNA NA JELENÍCH VRŠÍCH

Kanál a janovce na Jeleníc Vrších
Na Jeleních Vrších, po "domácku" se říká na Vrškách či po staru na Hiršperkách, je nejkrásněji asi na jaře, když bíle rozkvetou třešně, nebo taky na začátku léta, když se žlutě rozzáří janovce. Teď, v polovině června janovce začínají kvést, modře je doplňují lupiny. Po dlouhých deštích k tomu spousta odstínů zelené, dnes šmolková obloha s nějakým tím bílým mráčkem. Teploučko... Počasí využily stovky cyklistů, cesta podél Schwarzenberského plavebního kanálu patří mezi nejkrásnější šumavské cyklostezky, je vhodná i pro méně zdatné.

Na kraji lesa odpoledne instalovali Hynek s Pavlem nad kanálem banner s informací o projektu Správy Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava, státního podniku Lesy České republiky a rakouského Tourismusverband Böhmerwald Schwarzenberský plavební kanál - kulturní dědictví ožívá, který je spolufinancován z prostředků Evropské unie z programu "Evropská územní spolupráce Rakousko - Česká republika 2007-2013".

Po čtvrt na tři se vytváří na břehu plavebního kanálu malý hlouček turistů, mezi ně přichází plavební ředitel Hynek Hladík, který pak vypráví o historii plavebního kanálu: "...za sto let "zlatých časů" plavebního kanálu, tedy mezi lety 1793 a 1892, proplulo po jeho hladině celkem necelých osm milionů prostorových metrů dřeva. Dovedete si takové množství představit? Byli jste někdo v Českých Budějovicích na náměstí?"

Velká většina se hlásila, že ano.

"Tak si představte budějovické náměstí plné dřeva, ve dřevě se schová celá Samsonova kašna. Je to dost?"

"Ne, málo!", ozvalo se.

No tak do výšky Černé věže, ta má 72 metrů, je to dost?"

"Málo!"

"A dvou Černých věží?"

"Málo!"

Odhady nakonec skončily na sedmi Černých věžích, osm už bylo moc. Osm milionů prostorových metrů palivového dřeva, to je množství, které bylo splaveno ze severních úbočích Šumavy pro císařské hlavní město Vídeň plavebním kanálem, který je široký ve dně nějaké dva metry, a je hluboký cca 90 centimetrů až metr...

Pavel cosi signalizuje na prstech.. Sedm... Sedm minut a bude tady voda. Ta zatím pomaloučku teče.

Plavební ředitel přidal na rychlosti povídání. Když se voda v kanálu najednou prudce zvedla a přidala na rychlosti dal se do čtení plavebního rozkazu. "Před čtrnácti lety jsem dostal jmenovací dekret od rakouských kolegů, kteří mi do té doby občas říkali plavební mistře, ten později potvrdila svým podpisem jeho Jasnost Karel Jan kníže ze Schwarzenbergu, současný ministr zahraničí České republiky Karel Schwarzenberg. Jako plavební ředitel jsem si vydal právo vydávat plavební rozkazy, i teď vám jej přečtu:"
"Plavební rozkaz č.3/2013
k provedení ukázkové plavby dříví

Nařizuji tímto provést ukázkovou plavbu dříví v sobotu dne 15. června 2013 na Jeleních Vrších.

Plavbu nařizuji provést od lesovny na Jeleních Vrších zhruba 50 sáhů za hranicí prvního a druhého úseku po potok Hučice cca 20 sáhů před sáhovým kamenem 34.

Splaveno bude zhruba 1/2 sáhu dlouhého a 1/2 sáhu palivového dřeva.

Nařizuji dále, aby se k plavbě dostavil v dostatečném počtu plavební personál s potřebným nářadím.

Nástup personálu bude o půl třetí hodině po poledni.

Plavebnímu personálu i případným divákům nařizuji, aby se chovali dle mých rozkazů a dbali všech bezpečnostních opatření, aby nedošlo ke ztrátám na životech či úrazům."
"A teď se plavci dejte do práce. Nepřišli jste sem přece na čumendu, ale pracovat, tak si vezměte támhle ještě několik plavebních háků, na koho nevyjde hák, bude vhazovat dříví!" Diváci možná chvíli ještě nevěděli, o co jde, že už nejsou diváky a plavci. Některým to došlo brzy, vzali si plavební háky, šli vhazovat. Vody v kanálu v tom okamžiku bylo hodně, jenom hučela. Plavení začalo.
Plavení začalo
Dva z plavců v zeleném, Pavel a Jirka, se snažili otevřít stavidla, nakonec se povedlo, klády a polena se vydala na cestu.
Foto na památku
Za to další, dva z příchozích plavců, měli plavební háky spíš jako rekvizitu na fotografování.
ŠPLAPU DOBŘE, ŠLAPU RÁD (A)
Mezi přihlížejícími, kteří šli podél plaveného dřeva, byla i parta cyklistů se žlutými bezpečnostními vestami. Hele, něco mají napsané na zádech: "ŠLAPU DOBŘE, ŠLAPU RÁD (A)". V tomto okamžiku ale nešlapou a v davu kola ukázněně tlačí.
Závěr dnešního plavení
Po jeden a půl kilometru se počet plavců i diváků značně ztenčil, zdaleka ne všichni vydrželi. Pavel, Jirka, Roman, druhý Pavel, druhý Jirka se postavili podél kanálu a začali vytahovat plavená polena i klády. Diváci zatleskali plavcům z Územního pracoviště Stožec se sídlem v Nové Peci ze Správy Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumvava jako poděkování. Plavení skončilo.
ŠUMAVA - BÖHMERWALD 2013
Příští ukázka plavení dříví se bude konat v rámci mezinárodního setkání plavců a vorařů na Šumavě. Napřed poplují polena na česko-rakouských hranicích mezi Zvonkovou a Sonnenwaldem u hraničního potoka Pestřice / Rothbach, to bude v pátek 5. července 2013, po druhé to bude o den později na Jeleních Vrších. Na "Vrškách" se bude plavit dlouhé dřevo, tentokrát opravdu dlouhé, klády budou mít dvanáct až třináct metrů! Folklorní soubor Libín-S Prachatice se bude snažit představit plavcům a vorařům z deseti zemí svůj projekt Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, takže se bude nejen plavit dříví, ale také hrát, zpívat a tancovat.
V posledních letech stojí za aktivitami k oživení Schwarzenberského plavebního kanálu především folklorní soubor Libín-S Prachatice. Svým projektem Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, který postupně přerostl v šumavský folklorní festival, přivádí k plavebnímu kanálu opět lidové písničky, lidové melodie, lidový tanec, společné vyprávění a také plavení dříví. Projekt byl podpořen z projektu Fondu malých projektů jižní Čechy - Horní Rakousy.
Ukázky plavení dříví jsou součástí i společného projektu Správy Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava, státního podniku Lesy České republiky a rakouského Tourismusverband Böhmerwald Schwarzenberský plavební kanál - kulturní dědictví ožívá, který je spolufinancován z prostředků Evropské unie z programu "Evropská územní spolupráce Rakousko - Česká republika 2007-2013".
(Vloženo 16.06.2013, 07:24)
PŘÍPRAVNÁ JEDNÁNÍ V AIGENU

ŠUMAVA - BÖHMERWALD 2013
Plavební ředitel Hynek Hladík jednal v úterý 11. června 2013 v Aigenu s jednatelem organizace cestovního ruchu Tourismusverband Böhmerwald Reinholdem Listem o přípravě druhého dne mezinárodního setkání plavců a vorařů ve Schläglu, Aigenu a v Sonnenwaldu.

Upřesnili si program, stanovili si navzájem úkoly, které je nutné v nejbližší době splnit.

Dohodli se, že příští úterý 18.06.2013 proběhne běžná údržba v prostoru 1. a 2. stavidel na Pestřici. Údržby se zúčastní členové rakouského plaveckého spojku, Reinhold List a Hynek Hladík.
(Vloženo 11.06.2013, 21:16)
SEDM KAPITOL ZE ŽIVOTA VODY

Sedm kapitol ze života vody
Loni 16. srpna proběhla v Horní Plané premiéra filmu o Schwarzenberském plavebním kanálu Sedm kapitol ze života vody z produkce SYMAXART. Režisérem a kameramanem filmu je Martin Čtvrtníček.

Autor zasazuje historii Schwarzenberského plavebního kanálu do historických souvislostí, provede diváky nejen podél celého kanálu, ale ukazuje i lidi kolem něj, děsivé události dvacátého století spojené s fanatismem, vyhánění jedněch druhými a poté druhých prvními, rozdělení Šumavy ostnatými dráty, i novou současnost, která je příležitostí k setkávání se lidí mluvících sice různými jazyky, kteří mají rádi svoji - naši Šumavu i ten plavební kanál. Martin Čtvrtníček je vynikajícím fotografem a kameramanem, je schopen ukázat Šumavu i plavební kanál z nevídaných úhlů pohledu. Martin Čvrtníček poskládal nasbíraný materiál tak, aby ukázal nejen svoji lásku k Šumavě i ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu, ale také svoje postoje k životu a k historii.

Film je v českém a německém jazyce s německými resp. českými titulky.

Od června 2013 budou DVD s filmem Sedm kapitol ze života vody v prodeji v informačních centrech v blízkosti Schwarzenberského plavebního kanálu. Film bude v prodeji i v průběhu mezinárodního setkání plavců a vorařů, které se bude konat 4.-7. července 2013 v Prachaticích, Schläglu (A), Aigenu / Mkr. (A), na Jeleních Vrších a v Českém Krumlově.
Podívejte se zatím alespoň na krátkou ukázku! Sedm kapitol ze života vody, Sedm kapitol ze života vody s německými titulky.
(Aktualizace 10.06.2013, 16:18)
HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO ČASU
VLTAVA V OBRAZECH (22)
Česká televize na svém druhém programu přinesla v neděli 09.06.2013 dopoledne reprízu 22. dílu seriálu Vltava v obrazech oblíbeného pořadu Hledání ztraceného času od Karla Čáslavského.

Ve 22. dílu Vltavy v obrazech se Karel Čáslavský ještě jednou vrátící do vorařské obce Purkarec. Uvidíte historické snímky vorů na Hlubocku, na starou slávu zavzpomíná pan Kříž, a zúčastníme se výročních oslav spolku Vltavan (85. výročí). Ale především uvidíme unikátní snímky z likvidace pravého břehu, zánik starého mlýna a dalších domů, které charakterizovaly obec. To vše padlo za oběť vodní nádrži Hněvkovice. Mnohé z těchto proměn zachytil svou kamerou Viktor Maurer.
Podívejte se na film, licence k internetovému vysílání končí 31.12.2013! Jen musíte vydržet tu reklamu na začátku!
Zde je 21. díl, licence k internetovému vysílání končí 31.12.2013! Jen musíte vydržet tu reklamu na začátku!
Zde je 20. díl, licence k internetovému vysílání končí 31.12.2013! Jen musíte vydržet tu reklamu na začátku!
Zde je 19. díl, licence k internetovému vysílání končí 31.12.2013! Jen musíte vydržet tu reklamu na začátku!
Zde je 18. díl, licence k internetovému vysílání končí 31.12.2013! Jen musíte vydržet tu reklamu na začátku!
Zde je 17. díl, licence k internetovému vysílání končí 31.12.2013! Jen musíte vydržet tu reklamu na začátku!
Zde je 16. díl, licence k internetovému vysílání končí 31.12.2013! Jen musíte vydržet tu reklamu na začátku!
Zde je 15. díl, licence k internetovému vysílání končí 31.12.2013! Jen musíte vydržet tu reklamu na začátku!
Zde je 14. díl, licence k internetovému vysílání končí 31.12.2013! Jen musíte vydržet tu reklamu na začátku!
Zde je 13. díl, licence k internetovému vysílání končí 31.12.2013! Jen musíte vydržet tu reklamu na začátku!
Zde je 12. díl, licence k internetovému vysílání končí 31.12.2013! Jen musíte vydržet tu reklamu na začátku!
Zde je 11. díl, licence k internetovému vysílání končí 31.12.2013! Jen musíte vydržet tu reklamu na začátku!
Několik dílů seriálu vynecháme, plavení se krátce dotknul ještě díl 2, který se zmiňuje o Želnavském smyku, který byl součástí Schwarzenberského plavebního kanálu. Plavení dříví, tentokrát již ne vorů, jak to bylo v dílech 11. až 22., ale polenového dřeva, se dotýká díl 3. Pozor, licence k internetovému vysílání končí 31.12.2013! Jen musíte vydržet tu reklamu na začátku!
Ve všech výše uvedených dílech mají svoji významnou úlohu plavení dříví, vory a voraření.
(Vloženo 10.06.2013, 09:17)
LIBÍN-S PRACHATICE BUDE HOSTITELEM MEZINÁRODNÍHO SETKÁNÍ

ŠUMAVA - BÖHMERWALD 2013
Již za necelý měsíc bude folklorní sdružení Libín-S Prachatice hostitelem mezinárodního setkání plavců a vorařů. Do Prachatic se sjedou 4. července členové plaveckých a vorařských spolků z různých koutů Evropy.

Co mají plavci a voraři společného s folklorem?

Před více než dvěma sty lety byl postaven na Šumavě plavební kanál, kterému se tehdy říkalo Krumlovsko-vídeňský, který propojil schwarzenberské česko-krumlovské panství na severních úbočích Šumavy přes hlavní evropské rozvodí v bývalém revíru Svatý Tomáš s řekou Große Mühl a po ní i s Dunajem, aby bylo možné dopravovat palivové dříví ze Šumavy do císařského hlavního města Vídně. Podél plavebního kanálu byli rozestavěni plavci, nejvíc jich bylo potřeba u ústí Große Mühl do Dunaje, celkem 300 až 350. Tolik volných lidí v okolí nebylo, proto pravidelně přicházely celé skupiny mladých mužů a žen z jižních Čech. Plavci velmi tvrdě pracovali od pěti ráno do sedmi ráno. Ředitel českokrumlovského panství očekával, že po celodenní námaze padnou unaveni na lože. Mýlil se, ale jednak to byli Češi, navíc směsice mladých mužů a žen, večer často vytáhli z domova přinesené housle, citery a v Čechách tehdy ještě obvyklé dudy, a pak se povídalo, zpívalo, hrálo a tancovalo, přestože tanec není tím nejlepším způsobem k odpočinutí unavených údů. Nad Dunajem tak zněly české písně, melodie.

Už dávno se neplaví Schwarzenberským plavebním kanálem, jak říkáme tomu kanálu dnes. Folklorní soubor Libín-S Prachatice přinesl k plavebnímu kanálu hranice překračujícím projektem Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu opět lidové písničky, lidovou muziku, tanec, ale také ukázky plavení dříví, vyprávění pohádek z obou stran Šumavy, poutní mši svatou u Rosenauerovy kapličky. Aktivity u Schwarzenberského plavebního kanálu přivedly Libín-S v roce 2006 mezi členy Mezinárodní asociace plavců a vorařů. Členské spolky z 11 států Evropy se každý rok scházejí, letos vyšla řada na Šumavu ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu.
Plavci a voraři se setkají poprvé ve čtvrtek 4. července v Prachaticích na společné večeři v Národním domě.

V pátek 5. července se kolona autobusů přesune do hornorakouského Schläglu, kde je v klášterním kostele nejdříve pozdraví opat schlägelského premonstrátského kláštera Matin Felhofer, zazní krátký varhanní koncert. Plavci a voraři se potom rozdělí do třech skupin - první se přesune do nedalekého Aigenu, to budou delegáti plaveckých spolků, kteří se zúčastní valné hromady Mezinárodní asociace plavců a vorařů, druhá si prohlídne expozici Kulturní dědictví regionu horní Mühlviertel, poslední se zúčastní exkurze do jediného rakouského klášterního pivovaru. Během dopoledne se ty dvě poslední skupiny vystřídají. Po obědě všichni přejedou na rakousko-české hranice do Sonnenwaldu ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu. Tam bude přichystána, ovšem nejenom pro účastníky mezinárodního setkání plavců a vorařů, ale pro další rakouské a české návštěvníky Šumavy ukázka plavení dříví v úseku, který během loňského roku zrekonstruovala Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava.

Sobotní dopoledne bude věnováno Schwarzenberskému plavebnímu kanálu na Jeleních Vrších. Úvod bude u romantického horního portálu plavebního tunelu, kde nejdříve zazní lidové melodie v podání folklorního souboru Libín-S Prachatice, potom se zde budou vyprávět pohádky z obou stran Šumavy. Hlavní program bude probíhat na pódiu nedaleko křižovatky na Jeleních Vrších, kde se budou střídat Libín-S Prachatice se svými hosty, především s folklorní skupinou Volkstanzgruppe Böhmerwald z Lince, budou zde probíhat plavecké soutěže. V pravé poledne by na hladinu plavebního kanálu měly být vhozeny 12 metrů dlouhé klády, začne plavení dříví. V odpoledních hodinách odjedou plavci a voraři i se svými hosty do Prachatic, kde se bude zhruba o půl šesté konat slavnostní průvod všech účastníků v jejich tradičních plaveckých, vorařských nebo lidových krojích. Očekává se, že do průvodu se vydá 200 až 250 plavců, vorařů a členů folklorních souborů. Cílem průvodu bude Parkán, kde proběhne závěrečný ceremoniál s předáním praporu Mezinárodní asociace plavců a vorařů organizátorům dalšího ročníku mezinárodního setkání plavců a vorařů v lotyšském Strenči.

Neděle bude závěrečným dnem, kdy se plavci a voraři vydají do Českého Krumlova, aby po prohlídce města položili věnec k pamětní desce stavitele Schwarzenberského plavebního kanálu Josefa Rosenauera.
Většina akcí mezinárodního setkání plavců a vorařů ve Schläglu, na rakousko-českých hranicích v Sonnenwaldu, na Jeleních Vrších, průvod v Prachaticích i položení věnce u pamětní desky Josefa Rosenauera v Českém Krumlově, bude přístupná veřejnosti. Budeme rádi, když na nich bude co nejvíce diváků. Vstup na jednotlivé akce bude volný či dobrovolný.
Záštitu nad mezinárodním setkáním plavců a vorařů přijaly tyto osobnosti - Karel Schwarzenberg, první místopředseda vlády České republiky a ministr zahraničí; - Alena Hanáková, ministryně kultury České republiky - Ferdinand Trauttmansdorff, velvyslanec Rakouské republiky v České republice; - Ivana Červenková, Chargé d´affaires a.i. velvyslanectví České republiky v Rakouské republice; - Tomáš Jirsa, senátor; - Jiří Zimola, hejtman Jihočeského kraje; - Josef Pühringer, zemský hejtman spolkové země Horní Rakousy; - Martin Malý, starosta města Prachatice; - Jakub Koželuh, starosta obce Nová Pec.
Evropská unie
Projekt Mezinárodní setkání plavců a vorařů ŠUMAVA - BÖHMERWALD 2013 je spolufinancován z prostředků Evropské unie - z Fondu malých projektů Jižní Čechy - Horní Rakousko. Partenery projektu jsou Libín-S Prachatice a Tourismusverband Böhmerwald.
Mezinárodní setkání plavců a vorařů ŠUMAVA - BÖHMERWALD 2013 je i součástí projektu Schwarzenberský plavební kanál - kulturní dědictví ožívá, jehož partnery jsou Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava, Lesy České republiky, s.p., a Tourismusverband Böhmerwald. Tento projekt je spolufinancován z prostředků Evropské unie z programu "Evropská územní spolupráce Rakousko - Česká republika 2007-2013".
Partnery hostitele mezinárodního setkání plavců a vorařů - tedy folklorního sdružení Libín-S Prachatice - jsou: - Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava; - Tourismusverband Böhmerwald; - Lesy České republiky, s.p.; - Folklorní sdružení České republiky;
Mediálními partnery mezinárodního setkání plavců a vorařů jsou: - Český rozhlas České Budějovice; - časopis Vodní hospodářství.
Mezinárodní setkání plavců a vorařů je součástí šumavského folklorního festivalu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, který je členským festivalem Folklorního sdružení České republiky.
Mediálními partnery členských festivalů Folklorního sdružení České republiky jsou: - Český rozhlas; - Mediatel; - Dětská tisková agentura; - Literární noviny; - FOLKLOR; - Borovice.cz; - Radio Proglas.
(Vloženo 08.06.2013, 10:29)
MEZINÁRODNÍ SETKÁNÍ PLAVCŮ A VORAŘŮ PODPOŘÍ EVROPSKÁ UNIE

Evropská unie
Ve dnech 28.-29.05.5013 se konala další jednání Regionálních monitorovacích výborů Fondu malých projektů pro spolupráci s Dolním a Horním Rakouskem.

Na jednání 28. 5. 2013 v Jindřichově Hradci bylo v jižních Čechách schváleno 16 malých projektů, jejich seznam je uveden zde. Ze strany dolnorakouských žadatelů nebyl předložen žádný projekt.

Na jednání 29. 5. 2013 v Českém Krumlově bylo v jižních Čechách schváleno 17 malých projektů. Dále bylo schváleno 5 malých projektů v Horním Rakousku.

Monitorovací výbor projednal tyto projekty:
- Pohár dravých ptáků, český partner JUDO SPORT KLUB JUDO Týn nad Vltavou, rakouský partner Union Judo Zentrum Mühlviertel, schválená částka 4.000 EUR, tj. 85 % celkových nákladů;
- Pohár dravých ptáků = mládežnické judo bez hranic, Sport klub judo Kaplice, Union Judo Zentrum Mühlviertel, 4.000 EUR, tj. 85 % nákladů;
- 16. Selské slavnosti Holašovice, Občané Jankova a Holašovice sobě a všem o.p.s., Regionalverein Mühlviertler Kernland, 4.000 EUR, tj. 50 % nákladů;
- Vítejte v Evropském regionu Dunaj - Vltava, Přeshraniční produkty studentů na podporu cestovního ruchu v Evropském regionu Dunaj - Vltava, Střední škola a Vyšší odborná škola cestovního ruchu České Budějovice, Tourismusschulen Bad Leonfelden, 3.000 EUR, tj. 85 % nákladů;
- Mezinárodní setkání plavců a vorařů Šumava - Böhmerwald 2013, Libín-S Prachatice, Tourismusverband Böhmerwald Aigen im Mühlkreis, 6.000 EUR, tj. 84,74 % nákladů;
- LINECKÁ STEZKA - vyhledávací studie, Občanské sdružení Rozkvět zahrady jižních Čech - místní akční skupina, NORDICO Stadtmuseum Linz, 10.000 EUR, tj. 85 % nákladů;
- Mezinárodní výtvarný a literární workshop, Město Prachatice, Marktgemeindeamt Mathausen, 2.500 EUR, tj. 85 % nákladů;
- Překlad a tisk knihy - Prachatice, obrazy z paměti města, Město Prachatice, Marktgemeindeamt Mathausen, 7.811 EUR, 85 % nákladů;
- Malovaná mapa města a okolí, Město Prachatice, Marktgemeindeamt Mathausen, 3.000 EUR, tj. 50 % nákladů;
- Společná historie vinařství, Buquoyský sommelierský klub Verein WeinStein VVOC, Peilstein im Mühlviertel, 4.000 EUR, tj. 85 % nákladů;
- Putovní výstava - Šumavská NEJ, Regionální sdružení Šumava, Regionalmanagement OÖ GmbH, 6.000 EUR, tj. 85 % nákladů;
- Společné kulturní akce 2013, Obec Zdíkov, Gemeinde St. Oswald bei Freistadt, 2.000 EUR, tj. 50 % nákladů;
- Prezentace partnerských měst v jižních Čechách a Horním Rakousku, Jihočeská centrála cestovního ruchu, Oberösterreich Tourismus Linz, 6.000 EUR, tj. 85 % nákladů;
- Obnova křížů a pomníků na území obce Vacov, Obec Vacov, Gemeinde St. Oswald bei Freistadt, 15.000 EUR, tj. 81,12 % nákladů;
- Revitalizace Mapového informačního systému jižní Čechy / Horní Rakousko, Mapový informační systém jižní Čechy, zájmové sdružení právnických osob, Kurverband Bad Leonfelden, 15.000 EUR, tj. 74,21 % nákladů;
- Cesty za kulturou mezi tradicí a moderní dobou, Českokrumlovský rozvojový fond, spol. s r.o., Tourismusverband Linz, 6.000 EUR, tj. 85 % nákladů;
- Jihočeská jazzová setkání, Česko-rakouská, o.p.s., Verein „KIM – Kultur im Mittelpunkt“ Rohrbach, 6.000 EUR, t.j. 85 % nákladů.
Celkem bylo schváleno 17 projektů s celkovými náklady 104.311 EUR.

Pozastaven byl tento projekt:
Společný výcvikový trenažér kynologů, Jihočeská záchranná brigáda kynologů, 0 EUR, tj. 0% nákladů

Regionální monitorovací výbor informoval dopisem z 31.06.2013 folklorní sdružení Libín-S Prachatice o přidělení příspěvku na projekt Mezinárodní setkání plavců a vorařů Šumava - Böhmerwald 2013 ve výši 6.000 EUR. Návrh projektu byl Regionálním monitorovacím výborem schválen s výhradou snížení příspěvku ERDF.

Libín-S Prachatice čerpá prostředky ode dne podání žádosti, tzn. 24.04.2013.
(Vloženo 07.06.2013, 20:35)
ZAHÁJENÍ SEZÓNY BYLO V NOVINÁCH

Prachatický deník přinesl ve středu 29. května na polovině jedné strany článek Hynka Hladíka doplněný fotografiemi ze zahájení plavební sezóny na Jeleních Vrších.
Prachatický deník
(vloženo 29.05.2013, 11:23)
FILMAŘI U PLAVEBNÍHO KANÁLU

Filmaři u kanálu
Pro jeden z českých televizních kanálů se "rodí" seriál filmů pro děti o českých horách. Přišla řada i na Šumavu. Jednou z jejich atraktivit je i Schwarzenberský plavební kanál, proto se filmový štáb vydal do oblasti Jeleních Vrchů, ale také ke křížení plavebního kanálu s hraničním potokem Ježová. Moderátor pořadu dovede děti ze současnosti do doby, kdy ještě po hladině Krumlovsko-vídeňského kanálu plula polena směrem k rozvodí a potom dál k Dunaji, jejich plavbu usměrňovali plavci oblečení tak, jak se tehdy chodilo do práce, dřeváky na nohou, pracovní zástěra, starý klobouk, ženy šátek na hlavě. Podobné obrázky by se naskytly turistům, kdyby se v pozdním odpoledni v úterý 28. května pohybovali podél kanálu u Ježové.
Filmaři u kanálu
(vloženo 29.05.2013, 08:36)
PLAVEBNÍ SEZÓNA BYLA 25. KVĚTNA ZAHÁJENA I NA JELENÍCH VRŠÍCH

Pozvánka na zahájení sezóny na Jeleních Vrších
V letošním roce došlo k rozhodnutí, že zahájení plavební sezóny, tedy i dalšího ročního šumavského folklorního festivalu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu bude rozděleno do dvou dnů. Minulý týden, v neděli 19. května, za krásného slunečného počasí letos poprvé plula polena na česko-rakouských hranicích mezi českou Zvonkovou a rakouským Sonnenwaldem, hrála k tomu rakouská dechovka quatRo, tento týden v sobotu 25. května bylo slavnostní zahájení na Jeleních Vrších.

Když se podíváme na fotografie z květnových akcí na Jeleních Vrších, vždycky svítilo sluníčko, nebo alespoň na nějakou dobu vykouklo z mraků, snad nikdy nebylo vyloženě škaredé počasí.

Předpověď počasí na sobotu 25. května nebyla zdaleko tak pozitivní. Zataženo, přeháňky nebo déšť, ve vyšších polohách sníh s deštěm, nebo sněhové přeháňky, teplota 8 stupňů, na horách 5. Taková předpověď není dobrou pozvánkou na akci pod širým nebem.
Když jsme vyjížděli z Prachatic, svítilo dokonce sluníčko, chladno bylo, ale celou cestu počasí vypadalo nadějně. Hraniční hřeben Smrčiny, Plechého a Třístoličníku byl ovšem hrozivě schován v mracích. Na Jeleních Vrších měli už členové folklorního souboru Libín-S Prachatice rozbalený stánek, sezení pod bílým stanem, na dálku voněly čerstvě opečené klobásky, káva...
O půl dvanácté začala na pódiu zdejšího malého amfiteátru hrát kapela souboru Libín-S, připraveni byli tanečníci i tanečnice... Otevíracím kouskem programu byl již tradičně Bavorov. Diváky by v tom okamžiku bylo možné spočítat na prstech.
Plavební sezóna začíná Bavorovem
...Kdyby byl Bavorov, co Prachatice, dal bych ti hubiček na statisíce. Ale že je za vodou, za vodičkou studenou. Nedám ti má milá ani jedinou. Ale že je za vodou za vodičkou studenou, nedám ti má milá ani jedinou..."

Členové folklorního souboru Libín-S Prachatice jsou nejen z Prachatic, ale také z Bavorova, z blízkého i vzdálenějšího okolí jihočeského okresního města.

Vedoucí souboru Helena Svobodová přivítala první diváky, trochu jich přibylo, přece jenom ta písnička a dění na pódiu přilákala další, doplnil ji plavební ředitel Hynek Hladík. Přes nepříznivé počasí, zatím ale stále neprší, se program pomalu rozjíždí. Začíná program 16. novodobé plavební sezóny.
Zahajovací slova Heleny Svobodové
Slepice, to je humorné taneční pásmo, kterému bez nutnosti překládat rozuměli diváci v Maďarsku, v Rakousku, v Německu, úplně stejně jako loni v Americe, kde byl soubor na mezinárodním folklorním festivalu International FolkFest Murfeesboro ve státě Tennessee. Všude se bavili, smích přece jen zahřál řídké řady zmrlých diváků na Jeleních Vrších.
Slepice
"Kohouti" Honza s Jirkou bojovali o tu svoji "slepičku" Janu, ve strkanici zvítězil Honza a pak si ji hrdým krokem odvedl. I mezi "slepicemi" došlo k soupeření o "kohouta", "slepičky" byly obskočeny, úplně na závěr "slípky" snesly před zraky diváků vajíčka, ba dokonce barevná.
Hoši

Kapela

Bába
Úlohu převzali chlapi. Dalším bodem programu byla totiž píseň Hoši a následoval mužský tanec Bába.
Ve čtvrtek přivezl Hynek z tiskárny nové pohlednice folklorního souboru Libín-S Prachatice, které zatím ze souboru nikdo neviděl, možná ani netušil, že budeme mít nové a také pohledy Schwarzenberského plavebního kanálu a plakát a pohledy připravovaného mezinárodního setkání plavců a vorařů ŠUMAVA - BÖHMERWALD 2013. Přichystaná byla lahvička sektu.

"Když vyjde nová knížka, nebo nové cédéčko, tak se křtí šampaňským. My jsme vydali nové pohledy a pokřtíme je s vámi!"

Rána, vyletěl špunt a sprška ušlechtilých bublinek zkropil čtyři páry pohlednic.
Schwarzenberský plavební kanál

Libín-S

Libín-S
Helena Svobodová po křtu pohledů uvedla další taneční pásmo - Čížeček. Čížeček byl dosud prezentován na veřejnosti jen jednou. Měl svou premiéru v dubnu v Prachaticích, pod širým nebem u Schwarzenberského plavebního kanálu si zažil premiéru až při zahájení plavební sezóny na Jeleních Vrších.

Je to autorské pásmo, autorem hudební úpravy je Jiří Vopálka, choreografii "má na svědomí" Helena Svobodová.
Čížeček

Čížeček
Hynek zahlédl mezi diváky i Rakušany, Helmuta Wittmanna, vypravěče pohádek a Gottharda Wagnera a jeho tři přátele. "Folklorní soubor Libín-S Prachatice navázal před mnoha lety svým projektem Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu navázal na dřívější projekt rakouského kulturního spolku SUNNSEITN Kulturachse Schwemmkanal - Kulturní osa plavební kanál. V rámci toho projektu se několik let za sebou konaly u Schwarzenberského plavebního kanálu kulturní akce, Libín-S Prachatice byl vždycky u toho. Podél plavebního kanálu v Rakousku i v Čechách, "vyrostlo" několik moderních skulptur, z nichž jedna je na území obce Nová Pec. Je to Strážce prachatického sochaře Davida Svobody, která stojí v místě odbočení Želnavského smyku ze Schwarzenberského kanálu. Jejím majitelem je SUNNSEITN, na základě smlouvy mezi SUNNSEITN a obcí Nová Pec je obec nájemcem, který je povinen platit roční nájemné ve výši parohového knoflíku." Tím parohovým knoflíkem byla myšlena myslivecká brož vyrobená z jeleního parohu, většinou z růžice.

Plavební ředitel pozval na pódium starostu obce Nová Pec Jakuba Koželuha a předsedu SUNNSEITN Gottharda Wagnera, aby před zraky diváků byla platba provedena. Starosta Koželuh vytáhl z kapsy parohový knoflík, který býval nejspíš na myslivecké košili. Obyčejný parohový knoflíček, to nebyl ani knoflík. Ztrácel se na natažené ruce starosty.
Knoflíček
Nedovedete si představit obličej Gottharda!
Předání knoflíčku
Starosta, když měl ovšem v další kapse ještě krabičku, kterou předal do ruky překvapenému Gotthardovi.

Gotthard Wagner poděkoval slovy: "V minulých letech jsem dostal různé parohové knoflíky, některé byly velké jiné menší, dnes to byla ale nejdřív opravdu minimalizace... Peněz je v poslední době čím dál tím méně, ale naše přátelství roste!"
Gotthard Wagner
Kapela spustila Doudlebskou polku, ta je v repertoáru všech jihočeských folklorních souborů. Do kola se přidali diváci, malá dívenka se "kroutila" nedočkavě v tanci, když ji přišel vyzvat k tanci Vašek, vzal ji do náručí a už se točili v kole.
Doudlebská
Helmut Wittmann, pro kterého přišla Helča, určitě umí líp vypravovat pohádky než tancovat.
Doudlebská
Již řadu let ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu patří taneční pásmo folkorního souboru Libín-S Prachatice Plavci.

Jak se vůbec dostal folklor ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu?

Před více než dvěma sty lety, kdy se plavebním kanálem plavilo dříví ze schwarzenberského českokrumlovského panství na severních úbočích Šumavy pro císařské hlavní město Vídeň, plulo dříví nejdřív kanálem, potom řekou Große Mühl k ústí do Dunaje, kde bylo třeba je vytáhnout a připravit k další dopravě do Vídně. Na tuhle práci bylo třeba 300 - 350 plavců. Tolik volného personálu v okolí nebylo, proto každoročně přicházely celé skupiny dělníků z jižních Čech. Plavci tvrdě dřeli od pěti ráno do sedmi večer. Ředitel panství předpokládal, že po práci padnou unaveni na lože. Nebylo tomu tak. Skupiny českých plavců tvořily skupiny mladých mužů a žen, navíc to byli Češi, takže téměř každý večer vytáhli z domova přinesené housle, citery a v Čechách tehdy ještě obvyklé dudy, hrálo se, zpívalo, ba i tancovalo, "přestože tanec není tím nejlepším způsobem k odpočinutí unavených údů", jak píše ředitel panství Ernst Mayer v roce 1828, určitě se vyprávěly různé i neuvěřitelné historky, možná pohádky.

Soubor Libín-S Prachatice přivedl lidové písničky, melodie, tanec ke kanálu. A to byl první krok k tanečnímu pásmu Plavci.

Sotva Helena Svobodová uvedla Plavce, padly první kapky deště. Muzikanti stačili ještě spustit, ale rychle končili, úprkem běželi pod převis nedalekého zamčeného seníku. Už to vypadalo, že se bude pokračovat, ke kapkám deště se přidala mokrá ledová krupice, všechno to padající přidalo na intenzitě. Další útěk, běželi nejen muzikanti, diváci a tanečníci, běželi do stodoly domu č.p. 3, ve které je expozice o plavebním kanálu.

Otřít nástroje, čela, za chvilku kapela spustila znovu, roztočil se tanec Plavci. Ti dnešní plavci byli trochu jiní, místo nemocného Standy zaskočila s plavebním hákem Libuška.
Plavci

Plavci
Před stodolou měli rozbalené svoje stánky lidoví řemeslníci. Mezi nimi i košíkář Jaroslav Kolafa z Těšínova u Protivína.
Plavci
První blok písniček, muziky a tanců folklorního souboru Libín-S Prachatice pomalu končil. Přichází rozlučkový tanec V Prachaticích.
Před stodolou měli rozbalené svoje stánky lidoví řemeslníci. Mezi nimi i košíkář Jaroslav Kolafa z Těšínova u Protivína.
V Prachaticích
Libínskou kapelu vystřídal Gotthard Wagner se svými dvěma přáteli - housle, štýrská harmonika a latinsko-americké perkuse, trojice si říká "Wiandawö" (je to snad hornorakousky, německy to prý znamená "es ist, wie es ist", moc podobně to nezní, česky tedy "je to, jak to je"). Zazněla hornorakouská melodie v podání zvláštního tria.
Wiandawö
Před stodolu vyšel Helmut Wittmann v šedé pelerině a zatroubil do třech stran na kravský roh. Za chvilku zazněla v podání "pohádkové babičky" Helenky z Prachatic (Heleny Svobodové) a "skřítka ze Solné komory" Helmuta (Helmuta Wittmanna) první z pohádek - O jehle, hadru a biči. Vypráví se česky a hornorakousky. Děti seděli na schůdku, někteří dospělí stáli ve vratech. Všichni napjatě poslouchali. "Vor langer, langer Zeit, was es gestern oder heute..." "Před dávnými a dávnými časy, bylo to včera, bylo to dnes...", vypravěči začali vyprávět pohádku...
Pohádky z obou stran Šumavy
Vypravěče vystřídalo trio Wiandawö, tentokrát zazněla melodie Jižní Ameriky. Trojice je totiž složena ze dvou Rakušanů - Gottharda, Mischy (to není zrovna moc německé jméno, spíš mi zní jako Míša) a jednoho Urugayce - Sergia.
Wiandawö
Druhou pohádkou byla ta o tom, Jak vodníkovi Žbluňkalovi uplavalo prádlo z knihy pohádek Ivo Stehlíka Dřevorubecké pohádky.

Tahle pohádka patří, stejně jako tanec Plavci, stejně jako plavení dříví ke koloritu květnových a srpnových Setkání s tradicí... Dovedete si představit, co všechno nastalo, když vodník ze Schwarzenberského plavebního kanálu se zapomněl podívat po zimním odpočinku do vodnického kalendáře a dal se v den plavení dříví do velkého prádla? A víte vůbec, co to je pro vodníka velké prádlo?

No jestli jste tuhle pohádku v podání této česko-rakouské dvojice neslyšeli, tak přijeďte někdy příště, třeba letos 6. července nebo 11. srpna!
O vodníkovi Žbluňkalovi
Pohádky dozněly, ono se v kanálu, který vede jen několik metrů od vrat do stodoly, něco děje. Vodník Žbluňkal by už do kanálu jistě žádné prádlo nedával. Wiandawö se přestěhovali mezi vrata a spustili. Za chviličku se k nim přidal kapelník souboru Libín-S František Jordák s houslemi, netrvalo dlouho s bílými houslemi tu byla Slávka, taky libíňačka a improvizovaně vzniklé kvinteto střídalo lidové melodie rakouské, české či latinsko-americké.
Rakousko-uruguaysko-české kvinteto
Blížila se půl třetí. "Plavci, pojďte za mnou, jdeme na plavení!", volal plavební ředitel Hynek Hladík.
Kousek od stodoly potkala Helena Svobodová babičku, jak jí říkáme. Představte si, té dámě bylo loni rovných sto let!
Helena s babičkou
Lidí najednou přibylo, možná to bylo tím, že právě nepršelo. Dvě stovky se jich shromáždily na okraji lesa pod lesovnou.

Hynek Hladík přečetl svůj druhý letošní plavební rozkaz:

Plavební rozkaz č.2/2013
k provedení ukázkové plavby dříví

Nařizuji tímto provést ukázkovou plavbu dříví v sobotu dne 25. května 2013 na Jeleních Vrších.

Plavbu nařizuji provést od lesovny na Jeleních Vrších zhruba 50 sáhů za hranicí prvního a druhého úseku po potok Hučice cca 20 sáhů před sáhovým kamenem 34.

Splaveno bude zhruba 1/2 sáhu dlouhého a 1/2 sáhu palivového dřeva.

Nařizuji dále, aby se k plavbě dostavil v dostatečném počtu plavební personál s potřebným nářadím.

Nástup personálu bude o půl třetí hodině po poledni.

Plavebnímu personálu i případným divákům nařizuji, aby se chovali dle mých rozkazů a dbali všech bezpečnostních opatření, aby nedošlo ke ztrátám na životech či úrazům.
Plavení začíná
"Plavci, někteří jste neuposlechli můj rozkaz a dostavili jste se bez plavebních háků! Proč? Kdo nemá hák, někdo si vezměte háky, které leží tamhle na mostku, ostatní budete vhazovat. První půjde do vody dlouhé dříví!"

Nastalo vhazování. Plavební ředitel ještě stačil upozornit, aby plavci vhazovali opatrně, aby ho nikdo nepostříkal, a už lítala polena tak šikovně, aby ho sprška dostihla.
Vhazování
Po půl druhém kilometru dospěly klády a polena až k Hučici, plavci se dávají do práce a vytáhli všechno plavené dříví.
Vytahování dřeva
"Dovolte, abych poděkoval plavcům, kterými dnes byli lesníci Územního pracoviště Stožec se sídlem v Nové Peci. Prosím Vás o potlesk pro ně jako poděkování!"

Ozval se aplaus, a plavební ředitel pokračoval: "Včera měl jeden z plavců, Roman, narozeniny. Dovolte, abych mu popřál a dal mu tuhle placatici!" "Ne, není to rum ze severní Moravy, je to originální tuzemák z Jindřichova Hradce!", zněla odpověď na připomínku od diváků, kteří připomněli metanolovou aféru. Plavení dříví skončilo.

Bylo však ještě odpovědět na spoustu zvídavých dotazů.
Uprostřed oslavenec s placaticí
Když došel plavební ředitel zpátky na Jelení Vrchy, bylo už skoro po všem. Stačil se ještě rozloučit s Helmutem, který byl právě na odjezdu. Druhou porci pohádek tak nestihnul.
Helmut před odjezdem
Ani folkloru si neužil. Přišel o taneční pásmo Jarmark, o pásmo Hospoda, o tanec se šavlemi Martin, o Dřeváky. Po pódiu právě tancoval kůň z tanečního pásma Koně. Kůň za chvilku z pódia utekl, běžel mezi diváky.
Kůň mezi diváky
Zbýval už jen závěrečný rozlučkový tanec V Prachaticích. Druhou část zahájení plavební sezóny a šumavského folklorního folklorního festivalu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu pronásledovalo sice špatné počasí a s tím spojená malá účast diváků, ale podařilo se splnit všechny programové body.

Plavební sezóna na Schwarzenberském plavebním kanálu byla zahájena! Byl otevřen šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu.
Akce zahájení plavební sezóny byly součástí hned dvou projektů podpořených z prostředků Evropské unie - z Fondu malých projektů Jižní Čechy - Dolní Rakousko - Horní Rakousko:
- Schwarzenberský plavební kanál - kulturní dědictví ožívá, projekt partnerů Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava, Lesy České republiky, s.p. a Tourismusverband Böhmerwald
- Šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, projekt partnerů Libín-S Prachatice a Tourismusverband Böhmerwald

Projekt Šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském podpořil státní podnik Lesy České republiky a Město Prachatice.

Šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu je jedním ze členských festivalů Folklorního sdružení České republiky. Mediálními partnery jsou Český rozhlas, Český rozhlas České Budějovice, Rádio Proglas, Mediatel, TV NOE, Dětská tisková agentura, www.borovice.cz, Literární noviny, časopis Folklor, časopis Vodní hospodářství.
Program Evropská území spolupráce A-CZ Evropská unie

Lesy České republiky, s.p. Národní park a chráněné krajinné oblasti Šumava Tourismusverband Böhmerwald Město Prachatice

Folklorní sdružení České republiky
(Vloženo 26.05.2013, 13:00)
O SCHWARZENBERSKÉM KANÁLU SE PSALO V AUSTRÁLII

V posledním čísle časopisu československých krajanů v austalské Cambeře BESEDA se píše o Schwarzenberském plavebním kanálu na Šumavě.
Kanál na plavení dřeva na Šumavě

Šumava, za našeho mládí nepřístupná a tajemná. Sloužíla „Studené válce“, po které zůstaly v krajině výborné silnice a nenarušená příroda. Nyní znovu objevená, s krásnou přírodou a památkami. Malý klenot městečko Prachatice na staré obchodní cestě, majestátní pohoří s Třístoličníkem ( 1302 n.m.), na který se dnes dostanete pohodlně přes Německo, aniž postřehnete průjezd hranicemi. Odtud máte celou Šumavu jako na dlani. Zdá se mi, že čím bydlím dále od přátel, tím jich mám více. Při jednom jimi organizovaných výletů byl pro mne objevem stopadesátiletý kanál na plavení dřeva do Rakouska. Do řady zájemců o udržení této památky patří i autor přiloženého článku Ing. M. Špelina CSc, který popisem této technické památky nám všem historii plavebního kanálu nabízí. Děkuji autoru za zaslané dokumenty, které následují.
Krátce o Schwarzenberském plavebním kanálu

Vraťte se do minulosti a představte si, že žijete ve druhé polovině 18. století. V hlavním městu rakouského mocnářství Vídni narůstá potřeba palivového dříví – ale jeho blízké zásoby jsou vyčerpány. Pomoc nabízí mocný rod knížat ze Schwarzenbergu, v jehož vlastnictví jsou ohromné, nikdy netěžené pralesní porosty na severních svazích Šumavy v Českém království. Nápad vybudovat plavební kanál umožňující dopravu dříví do Vídně dostal knížecí inženýr Josef Rosenauer. Po překonání mnoha překážek konečně v roce 1789 zahájil a osobně vedl stavbu Krumlovsko – vídeňského (Schwarzenberského) plavebního kanálu. S dílem začal na Růžovém Vrchu, o dva roky později se již plavilo od Jezerního potoka, a v 1793 dosáhl tzv. „Starý kanál“ zhruba po 33 kilometrech do dnešních Jeleních Vrchů. Výstavba tzv. „Nového kanálu“ (od Jeleních Vrchů dále) začala v r. 1821 a po dvou letech a dalších skoro 12 km dosáhla až k česko-bavorské hranice nad Novým Údolím. Tu již vedl knížecí ředitel Ernest Mayer, jehož zásluhou byl také vybudován u Jeleních Vrchů unikátní tunel proražený v délce zhruba 400 m pod vrchem Plešivec. Tím se výrazně zkrátila původně plánovaná trasa. Kanálem se plavilo zejména palivové dříví (polena v délce 2,5 až 3 stopy tzn. 79- 94 cm), později byl kanál upraven k plavbě až 24 m dlouhého stavebního dříví. Končil vtokem do řeky Grosse Mühl, která se po dalších asi 30 km vlévá do Dunaje. Celé trase od Nového Údolí až do obce Neuhaus na Dunaji se také říkalo „Vídeňská plavba“. Plavební kanál vede zhruba 60 % své délky po českém území, zbytek leží v Rakousku.

Majitelem plavebního kanálu a s ním spojeného práva plavit dříví byli nejprve Schwarzenberkové. Po konfiskaci patřil od r. 1947 československému státu a jeho správa přešla na Vojenské lesy a statky v Horní Plané, které po 2.sv.v. obhospodařovaly lesní porosty mezi tokem Vltavy a státní hranicí včetně dřevoskladu v Nové Peci. Zde bylo možné dříví překládat na železniční vagony, případně je plavit po Vltavě dále.

Po zřízení Národního parku Šumava byla podstatná část plavebního kanálu, ležící na českém území, převedena do jeho vlastnictví a péče. Menší, nejjižnější část plavebního kanálu dnes patří podniku České lesy. Zhruba 87 % celkové délky kanálu ovšem bylo vyhloubeno v obtížném terénu na severních svazích šumavského pohoří (absence cest, zčásti neosídlená oblast zarostlá tehdy pralesem). Profil kanálu byl lichoběžníkový se šířkou 2,1 m v koruně,1,8 m u dna a hloubkou 90 cm s nepatrným spádem okolo 3‰. Plavební kanál po celé jeho délce doprovází stezka určená pro obsluhu a povozy se živou tažnou silou. Krátká závěrečná část kanálu (zhruba 7 km) byla vedena upravenými toky větších potoků, kde spád místy dosahoval 25%. Stěny i dno kanálu byly nejprve obloženy stesanými kmeny (odlišně byly vybudovány extrémně zatěžované úseky), později bylo dřevěné obložení nahrazováno kamennými deskami. Napájen byl na počátku každoročního plavení nejprve vodou z rozpouštějící se sněhové pokrývky (běžně dosahovala výšky 2 m), později vodou z potoků, které křižovaly jeho trasu a konečně, když vody ubývalo, z Plešného jezera a dalších 3 umělých nádrží. Průtok vody byl regulován soustavou větších a malých stavidel. Jedním z problémů, které musel budovatel kanálu řešit, byl nedostatek pracovníků zajišťujících kácení stromů, jejich zpracování, dopravu ke kanálu a vlastní plavení. Tehdy ještě byli poddaní povinni své vrchnosti robotou. Podél neobydlené trasy kanálu byly proto založeny nové osady, a osídlencům byly dány poměrně značné výhody (možnost postavit si obydlí z materiálu poskytnutého zdarma, pronájem menší výměry pozemků, nabídka další lépe placené práce a pod.) Za to byli povinni pracovat jako dřevaři s pevně stanoveným ročním úkolem a pomáhat při plavení. Koncem 19.st. zájem o dříví k topení rychle klesal (bylo nahrazováno uhlím). Předvídavě byl v 1887 zřízen mezi plavebním kanálem a Vltavou smyk, zvaný hefenkriegský (též želnavský), dlouhý 3,9 km. Začínal na lokalitě Klápa, ústil do řeky u rozsáhlého překladiště – dřevoskladu a vedl podél cesty, kterou se dříví předtím dopravovalo obráceně od Vltavy ke kanálu. Dřevosklad se v souvislosti nejprve se stavbou železnice, poté se napouštěním lipenského jezera dvakrát stěhoval. Trasa kanálu vedoucí z Nového Údolí do Nové Pece měřila okolo 25 km a byla též nazývána „Pražskou plavbou“. Plavilo se zejména stavební dříví (kmeny do délky 24 m).

Poslední plavební rozkaz zde je datován 21.3.1961. Podle dobových zkušeností trvalo plavení dříví od začátku kanálu až po překladiště za ideálních podmínek 360 minut, ale při problémech to mohlo být až 650 minut. Na trase bylo rozmístěno celkem 98 pracovníků, vlastní uzávěru u skladu dřeva obsluhovalo 5 až 8 pracovníků. Denně bylo možné splavit 350 až 450 m3 dříví (tzn. od 3 do 4 m3 na dělníka). Ovšem – již tehdy úkol denně přepravit okolo 400 m3 dříví zvládlo 8 automobilových souprav, obsluhovaných nejvýše 16 pracovníky. Vysoká náročnost na práci lidí a její nízká produktivita patřily mezi rozhodující důvody pro ukončení plavby dříví. Navíc se zásadně změnil přístup k hospodaření v lesích.

I když plavení dříví skončilo, plavební kanál tu zůstává – jako svědek jedné dlouhé historické etapy lesnictví a doklad technického umu a řemeslného fortelu našich předků. Má nesmírnou historickou hodnotu. Bohužel – již není zdrojem příjmů, ale objektem který vyžaduje péči a náklady, které nemůže úplně vrátit. Navíc s nástupem moderní techniky jako prostředku těžby a dopravy dříví se plavební kanál stal překážkou, která brzdí její používání. Většina zařízení vybudovaných u kanálu (komunikace podél něj, mostky apod.) nebyla dimenzována pro kanálu musí být přibližováno dříví a nové skládky dříví se zřizují někdy přímo na něm. Nedostatek péče a financí vede k tomu, že koryto kanálu v některých úsecích rychle zarůstá, na několika místech dokonce zmizelo zahrnuto zeminou.

Naštěstí stále ještě existují obětavci, kteří jsou ochotni se angažovat pro zachování českého kulturního dědictví pro budoucno. Jsou to jak instituce (např. Správa Národního parku Šumava, Lesy ČR), tak jednotlivci. Vedoucí osobností značné části tohoto dění je Ing. Hynek Hladík z Prachatic. Lze doufat, že se najde víc jednotlivců a snad i institucí, které/ří se připojí k současnému okruhu nadšenců a jimž bude zájem o zachování kulturního dědictví národa nadřazený nad snahu získat co nejvíce peněz. Podobní nadšenci existují i na druhé straně hranic. V roce 2012 došlo k nadějné události: mezi rakouskou a českou stranou bylo dohodnuto začít s obnovou nejvíce zdevastovaných částí plavebního kanálu. Na české straně se týká především úseku od Zvonkové po Huťský Dvůr, na rakouské straně křížení s potokem Iglbach/Ježová. Pro tuto akci se podařilo rovněž zajistit významný finanční příspěvek z Evropské Unie. Plavební kanál je v části ležící v obci Jelení od května 1958 veden jako kulturní památka (číslo rejstříku ÚSPK 14743/3-3714), od 31.10.1963 je také veden v seznamu nemovitých kulturních památek technického významu Jihočeského kraje pod č. 2. R.J.
(Vloženo 22.05.2013 17:38)
PREMIÉRA PO 121 LETECH!!!

PLAVEBNÍ SEZÓNA 2013 BYLA ZAHÁJENA NA ČESKO-RAKOUSKÝCH HRANICÍCH

Pozvánka do Sonnenwaldu
Zhruba 121 let neplula polena Schwarzenberským plavebním kanálem mei českou vesničkou Zadní Zvonková a rakouskou sklářskou osadou Sonnenwald. V roce 1892 totiž skončila plavba dříví ze schwarzenberských lesů pod Třístoličníkem, Plechým a Smrčinou přes hlavní evropské rozvodí pro císařskou metropoli Vídeň. A kanál začal pustnout. U Pestřice to trvalo 120 let, za tu dobu už vvyroste docela velký strom, který svými kořeny je schopen zdivo stěn kanálu úplně rozebrat... Poté, co Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava provedla v minulém roce rekonstrukci plavebního kanálu mezi Medvědím potokem a hraničním potokem Pestřice / Rothbach, rekonstrukce byla spolufinancována z prostředků Evropské unie, bylo možné s plavením začít. Čas na tohle premiérové plavení nadešel v neděli 19. května.
Když jel Hynek Hladík na premiérové plavení, zazvonil mu v autě telefon:

- "Dobrý den, prosím vás, je to informační středisko Prachatice?"
- "Ne, není, ale já jsem z Prachatic, co potřebujete vědět?", zněla odpověď.

- "Kde je dnes ukázka plavení dříví na Schwarzenberském kanálu?"
- "Dovolal jste se dobře, já jsem plavební ředitel. Dnes se plaví na česko-rakouských hranicích u hraničního potoku Pestřice. Začínáme ve tři čtvrtě na dvě s muzikou, vlastní plavení bude o půl třetí."

- "A jak se tam dostanu? Jedu od Brna, teď jsem u Humpolce."

Hynek pak popisoval trasu, kudy na plavení. Do plavení zbývaly necelé čtyři hodiny.
Na plavení jsou třeba plavební háky, několik jich přivezl k hraničnímu potoku Pestřice vrchní plavec Franz Miesbauer, další naložil na Jeleních Vrších plavební ředitel Hynek Hladík.

Ten potom jel podél plavebního kanálu, cestou se však zastavil na začátku nově rekonstruovaného kanálu v místě křížení s Medvědím potokem. Bylo třeba ještě zatěsnit stavidla, aby do kanálu natékalo trochu víc. Rychle zout ředitelské holinky, svéknout sako a bílou košili a do vody. Teplá rozhodně nebyla.

Pod dlužemi stavidel bylo několik kamenů, které bránily dolehnutí až ke dnu, za chvilku už začala natékat voda do kanálu, za další pak už se přelila voda přes dluže a začala znovu natékat do Medvědího potoka.
Plavební kanál u Medvědího potoka
Už jsme na hranicích u Pestřice.

Z rakouské strany přišli plavci Johann, Walter a taky Franz. Vydali jsme se společně podél kanálu, vyhodit padlé větve do koryta, upřesnit si úlohy.
Plavci
Od Zvonkové přitéká kalná voda, to je ta nově přivedená, za chvilku začíná stoupat. Vyjde to? Půjde plavit? Budeme mít dost vody? Bude dostatečný proud, aby unášel polena až za hranice? Trochu moc otázek, první diváci, kteří přišli kolem jedné ani netuší, že mezi organizátory panuje jisté napětí. Vyjde to? Nebo bude ostuda?
Zatím co plavci diskutovali s plavebním ředitelem nedaleko starobylé lípy, mimochodem je jí asi 250 let, má výšku asi 35 metrů, obvod kmene má asi 4,5 metru, údolím Pestřice se rozezněla dechovka.
To začala hrát šestičlenná kapela quatRo, pět chlapů a jedna malinká dívčina. Jde jim to. Tohle jsou oni:
Rakouská kapela quatRo
Jen malý kousek od muzikantů si svůj stánek rozbalili členové před nedávnem založeného plaveckého spolku v Aigenu, lahvové klášterní pivo, obložené chleby, ale taky něco ostřejšího, mají ale také prospekty organizace cestovního ruchu Tourismusverband Böhmerwald. Muzikanti tedy nemají ke "zdroji" daleko. Na stole má každý svoje pivko, mezi láhvemi s pivem je jedna s limonádou.

Malá muzikantka ukázala na kameru pivní etiketu a najednou to vypadá, že jejím instrumentem je právě pivní láhev.
Trumpetistka, že by troubila na pivní láhev?
Kdepak! Umí!
Trumpetistka
Bylo po druhé hodině. Okraje silničky od Schöneben do Sonnenwaldu byly plné, jen tak tak mohl projet traktorem tažený vláček s turisty - Bummelzug - zaplněné bylo parkoviště u nedalekého hostince Zum blauen Hirsch - U modrého jelena, z Rakouska i z Čech přicházeli a přijížděli na kolech další diváci.

"Dámy a pánové, dovolte, abych vás jménem Tourismusverband Böhmerwald a folklorního souboru Libín-S Prachatice přivítal při zahájení plavební sezóny 2013 na Schwarzenberském plavebním kanálu. Chceme vám ukázat, jak se jistě v minulosti bavili plavci u Schwarzenberského plavebního kanálu, ale především jejich tvrdou práci," ujal se slova Reinhold List, jednatel Tourismusverband Böhmerwald, kterého střídal plavební ředitel Hynek Hladík, aby volně přeložil jeho slova.
Reinhold List a Hynek Hladík
Bylo krátce před půl třetí, když plavební ředitel přečetl svůj první letošní plavební rozkaz. Stálo v něm mimo jiné: "Nařizuji dále, aby se k plavbě dostavil v dostatečném počtu plavební personál s potřebným nářadím." Před plavebním ředitelem už stáli seřazeni plavci s plavebními háky v rukou - Franz, Johann, Gisela, Anita, Walter, Ewald, Helga... se všemi se pozdravil. Okolo stála spousta plavců, oni ale ještě nevěděli, že z nich budou plavci, oni si mysleli, že přišli jako diváci, žádný ale neměl nářadí. Tak ředitel obešel několik plavců v těsné blízkosti a ptal se jich, proč přišli bez plavebních háků. Jedna plavkyně se vymlouvala na nevhodné boty, jiný se vykrucoval z z jiných důvodů. Hladík si přisednul na lavičku ke staršímu pánovi, o kterém věděl, že je tu se zájezdem turistů ze Saska: "Proč ty sis nevzal nářadí?" "Jó, že jsi z Vogtlandska (to je kraj ze saské strany západní části Krušných hor), vždyť vy tam máte známý muldenberský plavební příkop, ten je ještě o dost starší, než náž Schwarzenberský kanál, mohl sis vzít plavební hák od vás!" "Několik háků tady ještě pro vás mám, rozeberte si je! Půjdeme pracovat, budeme vhazovat dříví v Čechách. Muzikanti se zformovali, za nimi se postavili plavci s háky, ještě za nimi další plavci bez háků a taky čumilové, tedy diváci.
Vhazovat se jde s muzikou
Dorazili jsme k mostku přes kanál jen malý kousek od té staré lípy. "Komm her, pojď sem," ukázal Hladík na klučíka, pak několik dalších dětí okolo.
Malí plavci
"V Rakousku i v Čechách je zakázaná dětská práce. Tady u nás je dětská práce dovolená, tak, děti budete vhazovat dříví!"

Připravená polínka byla snad vybíraná pro "práci" dětí.

"Tak do toho!"
Vhazování

Vhazování
Dříví už je ve vodě, Franz s Johannem dostali pokyn k otevření stavidel. Pod tlakem vzduté vody napřed nešlo zvednout dluž hradítek, nakonec se to podařilo. Však také Franz zvednul vítězně palec k plavebnímu řediteli.
Franz a Johann při práci

Povedlo se, signalizoval Franz
Polínka plula pomalu k hraniční Petřici. Usměrňovali je malí a velcí plavci. Na rakouské straně hranic už hráli znovu quatRo. První letošní plavení se blížilo k závěru.
Polínka plují ke hranicím

Polínka plují ke hranicím
Dříví bylo vytaženo z vody na rakouské straně hranic. První letošní ukázka plavení dříví skončila. Plavební sezóna na Schwarzenberském plavebním kanálu na česko-rakouských hranicích začala.

Druhá část zahájení plavební sezóny bude pokračovat za týden - v sobotu 25. května na Jeleních Vrších.
Pozvánka na Jelení Vrchy
(20.05.2013, 22:21)
POZVÁNKA NA ZAHÁJENÍ SEZÓNY BYLA V PLZEŇSKÉM RÁDIU

Pozvání do křesel hostů v sobotním pořadu "Náš host" plzeňského studia Českého rozhlasu 18. května přijaly hned dvě členky folklorního souboru Libín-S Prachatice - primáška Helena Dvořáková a tanečnice Jana Holá. Na druhé straně studiového stolu seděla u mikrofonu redaktorka a moderátorka Michaela Vondráčková. Tato trojice si povídala o o blížícím se zahájení plavební sezóny i o činnosti folklorního souboru Libín-S Prachatice.

Během rozhovoru rozhlasáci zavolali i plavebnímu řediteli Hynkovi Hladíkovi. Zastihli ho v Českém Krumlově, kde právě prováděl německé turisty. Hynek Hladík krátce posluchače seznámil s historií Schwarzenberského plavebního kanálu a s projektem Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, dostal i čas na pozvánku na nejbližší akce - na zahájení plavební sezóny u hraničního potoka Pestřice / Rothbach u rakouské osady Sonnenwald v neděli 19. května a o týden později, v sobotu 25. května, na dokončení oslav zahájení sezóny na Jelení Vrchy. Tam se bude hrát, zpívat, tancovat, vyprávět pohádky i plavit dříví.

Pro rozhovor se členkami folklorního souboru má Michaela Vondráčková dostatečnou kvalifikaci. Zpívá totiž v souboru lidových písní a tanců Jiskra, je častou moderátorkou folklorních festivalů či vystoupení, je ředitelkou Mezinárodního folklorního festivalu CIOFF® Plzeň.

Paní redaktorka však zná i Schwarzenberský plavební kanál, často se podél něj vydává na kole.
Program "Náš host" ze soboty by měl být v nejbližších dnech uložen na adrese archivu plzeňského studia Českého rozhlasu.
(aktualizace 20.05.2013 08:27)
ZAHÁJENÍ PLAVEBNÍ SEZÓNY SE BLÍŽÍ
VYPRAVĚČI POHÁDEK ZKOUŠELI
Zahájení plavební sezóny se kvapem blíží. Pohádky z obou stran Šumavy se budou vyprávět na Jeleních Vrších už 25. května 2013. Pohádky budou vyprávět Helena Svobodová, pohádková babička z Prachatic, a Helmut Wittmann, "skřítek ze Solné komory". Česky a hornorakouským dialektem. Je třeba udělat výběr pohádek, což to se dá udělat i na dálku, ale vyzkoušet si dvojjazyčné vyprávění, to je bezpodmínečně nutné.

Takže jsme se vydali 14. května 2013 Vltavu, přes hřeben Šumavy k Dunaji a od něj až do Grünau im Almtal v Solné komoře. V domku na břehu potoka Grünaubach žije už řadu let Helmut, nositel Zlatého prstenu nejlepšího vypravěče pohádek, se svou ženou Urschulou a se třemi nejmladšími dětmi - Gondulou, Klarou a Valentinem. Dvě starší dcery už "vyletěly z hnízda". Z Prachatic do Grünau to jsou zhruba tři hodiny.

Už jsme tady:
Helmutův dům
Zaklepeme!
Vítání
Nastalo velké vítání. Za chvilku už ale seděla Helena s Helmutem na lavičce na zápraží, rozložili si svoje papíry, tady na zkoušce ještě smí být taháky. Co třeba zkoušeli. Moc vyzrazovat nechceme, ale ti co už pohádky z obou stran Šumavy někdy slyšeli, vědí, že nikdy nechybí pohádka Jak vodníkovi odplavalo prádlo, pohádka o vodníkovi Žluňkalovi ze Schwarzenberského plavebního kanálu. Tady je několik obrázků ze zkoušky téhle pohádky:
O vodníku Žbluňkalovi

O vodníku Žbluňkalovi

O vodníku Žbluňkalovi

O vodníku Žbluňkalovi
Rozkvetlá zahrádka, kvetoucí louky okolo, modré pomněnky za plotem, kouzelný výhled přes louky na hory, skály, lesy plné spousty různých zelených, modré nebe, bílé mráčky. A hučící Grünaubach, ten je celou dobu zvukovou kulisou. Helmut s Helenou ještě v kanceláři nahrají několik pohádek, aby bylo možné využít každou volnou chvilku, třeba opakováním v autě.
Z natáčení
Odpoledne se vydáváme doma. Kousek za Grünau odbočujeme z hlavní na úzkou silničku, která za chvíli začíná stoupat, míjíme poslední statky, pak už jedeme lesem až ceduli označující parkoviště. Dál už jdeme pěšky, chvíli ještě po asfaltce, dál po kamenité cestě. Nad námi se vlevo zvedají prudce zalesněné svahy korunované skalními stěnami Zwillingkogel s vrcholem 750 metrů nad námi. Vpravo se otevírají louky plné divokých narcisů. Ne všechny už kvetou, přesto je to nádhera. Tak jdeme lesní pěšinou k narcisovým loukám. Aby louky nebyly tak jednotvárné, jsou "dozdobeny" žlutými upolíny, fialovými vstavači...
Narcisové louky

Narcisové louky

Narcisové louky
Další naší zastávkou nám bylo okresní město Gmunden, které bylo v minulosti spojeno s jižními Čechami koňskou dráhou, první železnicí na evropském kontinentu, která sloužila na dopravu císařské soli ze Solné komory přes Linec do Čech - do Českých Budějovic. To jsou fakta, kraj kolem jezera Traunsee je opředeno spoustou legend, ság a pohádek. Podívejte se támhle vpravo od Traunsteinu, ke hřebenu Erlakogel. Erlakogel nese jméno obra Erly. Na protilehlém břehu Traunsee je známý Jezerní zámek, který podle jedné z legend postavil pro svou vodní vílu "Blondýnka" právě Erla... A vidíte na obzoru Erlakogelu zkamenělý profil "Blondýnky" - krk, bradu, ústa, nos, čelo i vlasy splývající z hor až dolů do jezera? Že tuhle legendu neznáte? Třeba vám ji někdy budou vyprávět Helena či Helmut... Podívejte se ještě jednou k Erlakogel!...
Erlakogel - zkamenělá
Sluníčko už dělalo hodně dlouhé stíny, když jsme se dostali na Šumavě do Čech. Hranice jsme překročili (s povolením orgány ochrany přírody) v místě křížení Schwarzenberského plavebního kanálu s hraničním potokem Pestřice / Rothbach. Už tuto neděli se tu bude poprvé po sto dvaceti pěti letech plavit dříví. Muzika tu začne hrát ve tři čtvrtě na dvě, o půl třetí přečte plavební ředitel Hynek Hladík svůj letošní plavební rozkaz. Pak už bude možné vhodit v Čechách vhodit palivové dříví, které se bude po hladině kanálu exportovat do Rakouska.

Musíme zastavit. Podívejte se na to nádherné zrcadlení. To už je dnešní úplně poslední obrázek. Tak nezapomeňte! V neděli 19. května 2013 se začíná ve 13:45 u hraničního potoka Pestřice / Rothbach mezi jihočeskou Zvonkovou a hornorakouským Sonnenwaldem.
Schwarzenberský kanál mezi Zvonkovou a Sonnenwaldem
(Vloženo 15.05.2013, 00:27)
KE SCHWARZENBERSKÉMU KANÁLU PŘIJEDE ŠTÁB SEVERONĚMECKÉ TELEVIZE

Letos v létě bude na Šumavě natáčet štáb severoněmecké televize Norddeutsche Rundfunk. Bude se natáčet 45 minutový cestovatelský magazín mezi Kvildou a Českým Krumlovem, který bude vyprávět různé historie regionu. Moderátor vyrazí pěšky, na kole i lodí od pramene Vltavy až do Krumlova. Předmětem zájmu televizního štábu bude i Schwarzenberský plavební kanál, plavci. Filmaři přijedou právě v době mezinárodního setkání plavců a vorařů, chtějí natáčet plavení dříví, plavecké soutěže...
(vloženo 13.05.2013, 21:13)
PŘI ZAHÁJENÍ PLAVEBNÍ SEZÓNY BUDOU POKŘTĚNY NOVÉ POHLEDY

Právě v těchto okamžicích probíhají poslední práce před tiskem nových pohlednic Schwarzenberského plavebního kanálu, které vydá pořadatel šumavského folklorního festivalu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu - folklorní soubor Libín-S Prachatice.
Nové pohlednice budou společně s novými pohledy folklorního souboru Libín-S Prachatice a s pohledem a plakátem mezinárodního setkání plavců a vorařů budou slavnostně pokřtěny při zahájení plavební sezóny. Jste zvědaví, jak budou všechny pohledy vypadat? Ne, ještě je neuvidíte, premiéra bude 25. května odpoledne.
(vloženo 13.05.2013, 20:59)
VODNÝ ŽĽAB RAKYTOVO NA YOU TUBE
Z Banské Bystrice přišel odkaz na video záběry z letošní jarní ukázky plavení na vodním žlabu v dolině Rakytovo nedaleko Harmance.

Podívejte se také na vodní žlab Rakytovo!

Vodní žlab Rakytovo najdete nedaleko Dolného Harmanca. Je to jediný funkční vodní žlab na dopravu rovnaného dřeva v Evropě, je dlouhý 2450 m. Za národní kulturní památku byl prohlášen v roce 2001, v roce 2006 provedly Městské lesy rozsáhlou rekonstrukci. Několikrát do roka se provádí ukázky plavení dříví za účasti veřejnosti. Naposledy to bylo 26.04.2013.
Vodný žľab Rakytovo
(Vloženo 09.05.2013 22:28)
ZÁŠTITU NAD MEZINÁRODNÍM SETKÁNÍM PLAVCŮ A VORAŘŮ PŘIJAL
HORNORAKOUSKÝ ZEMSKÝ HEJTMAN JOSEF PÜHRINGER
Svým dopisem ze 6. května 2013 sdělil zemský hejtman Dr. Josef Pühringer předsedovi folklorního sdružení Libín-S Prachatice Hynku Hladíkovi, že s potěšením přijímá čestnou záštitu nad konáním mezinárodního setkání plavců a vorařů, které se bude konat od 4. do 7. července 2013 podél Schwarzenberského plavebního kanálu. Poděkoval, že mu k tomu byla poskytnuta příležitost.

Pan zemský hejtman se bohužel nemůže přijmout z časových důvodů pozvánku k osobní účasti. Při mezinárodním setkání jej zastoupí poslanec zemského sněmu Georg Ecker, který plavce a voraře pozdraví v pátek 5. července dopoledne.
(Vloženo 06.05.2013 20:11)
BLÍŽÍ SE ZAHÁJENÍ 16. NOVODOBÉ PLAVEBNÍ SEZÓNY

Kvapem se blíží zahájení 16. novodobé plavební sezóny na Schwarzenberském plavebním kanálu. S ní začne i další ročník šumavského folklorního festivalu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu. Letošní ročník bude dost jiný, než byly ty předchozí. Už zahájení bude jiné. Letos se odehraje ve dvou termínech a na dvou místech.
Pozvánka na zahájení sezóny v Sonnenwaldu
V neděli 19. května se začíná na česko-rakouských hranicích u hraničního potoka Pestřice-Rothbach nedaleko hornorakouského Sonnenwaldu. Polínka poplavou z Čech do Rakouska poprvé po jednom stu jednadvaceti letech. Bude to v místech, kde ještě před rokem mnohde ani nebylo znát, že zde nějaký plavební kanál je. Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti provedla v rámci projektu Schwarzenberský plavební kanál - kulturní dědictví ožívá velkorysou rekonstrukci plavebního kanálu mezi Medvědím potokem a Pestřicí, která byla spolufinancována z prostředků prostředků Evropské unie, Evropského fondu pro regionální rozvoj – programu Evropská územní spolupráce – Rakousko – Česká republika 2007 – 2013.

Program začne přímo na hranicích mezi Zvonkovou a Sonnenwaldem ve tři čtvrtě na dvě (13:45) vystoupením rakouské hudební skupiny "quatRO". Aby čas do prvního vhození polen na hladinu plavebního kanálu utíkal rychleji, bude tam nejen muzika, ale také možnost občerstvení.

O půl třetí přečte plavební ředitel první letošní plavební rozkaz:

Plavební rozkaz č.1/2013
k provedení ukázkové plavby dříví

Nařizuji tímto u příležitosti zahájení 16. novodobé plavební sezóny provést ukázkovou plavbu dříví v neděli dne 19. května 2013 v oblasti křížení s potokem Pestřice / Rothbach na česko-rakouských hranicích.

Plavbu nařizuji provést od stavidel 48 sáhů za sáhovým kamenem 78 (na českém území) 10 sáhů za druhá stavidla na potoce Pestřice / Rothbach (na rakouském území).

Splaveno bude zhruba 1/2 sáhu palivového dřeva.

Nařizuji dále, aby se k plavbě dostavil v dostatečném počtu plavební personál s potřebným nářadím.

Nástup personálu bude o půl třetí hodině po poledni.

Plavebnímu personálu i případným divákům nařizuji, aby se chovali dle mých rozkazů a dbali všech bezpečnostních opatření, aby nedošlo ke ztrátám na životech či úrazům.

Hynek Hladík, plavební ředitel

Dáno v Prachaticích na prvního máje roku dvoutisícího třináctého.
Pozvánka na zahájení sezóny na Jeleních Vrších
O necelý týden později, v sobotu 25. května 2013, začne plavební sezóna na Jeleních Vrších. Bude to o hodně slavnostněji, bude se hrát, zpívat, tancovat. Bude se i vyprávět.

Pamatujete si, co psal ředitel panství Český Krumlov Ernst Mayer v roce 1828? Opravdu ne?

V době, kdy se plavilo palivové dříví ze severních úbočí Šumavy k řece Große Mühl a po ní až k Dunaji, bylo před ústím do Dunaje potřeba všechno plavené dřevo z vody vytáhnout a připravit je k další dopravě do císařského hlavního města Vídně. K tomu bylo potřeba zhruba tři sta až tři sta padesát plavců. Tolik volného personálu v okolí nebylo, proto docházely za prací celé skupiny dělníků z jižních Čech. Práce to byla těžká, pracovalo se od pěti ráno do sedmi večer. Navzdory únavě po nebohaté večeři, s jídlem byl problém, chléb býval často kyselý, často vytáhli Češi z domova přinesené housle, citery či v Čechách tehdy ještě obvyklé dudy, večer se pak povídalo, hrálo, zpívalo, ba i tancovalo. Holt byli to Češi, navíc z Čech přišly skupiny mladých mužů a žen. Zábava trvala často dlouho do noci. V pět hodin ráno plavci stáli opět u vykládacích kanálů s plavebními háky v rukou, u vysokých hrání dřeva, opět tvrdě pracovali, nebyly na nich viditelné stopy dlouhého večera, krátké noci.

Folklorní soubor Libín-S z Prachatic přivedl svým projektem Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu k plavebnímu kanálu opět nejen lidovou muziku, lidové písničky, lidový tanec a vyprávění pohádek. Středobodem bude tedy folklorní soubor Libín-S, který snad bude mít i nějaké hosty. Vyprávění pohádek se ujmou pohádková babička Helena Svobodová a "skřítek" ze Solné komory, nositel Zlatého prstenu nejlepšího vypravěče, Helmut Wittmann.

Tehdy u ústí Große Mühl do Dunaje se chlapi jistě předváděli před ženskými, soutěžili, kdo z nich je ten nejlepší. I na Jeleních Vrších se bude soutěžit, zapojit se budou moci nejen plavci a Libíňáci, ale také diváci, možná i ženské se budou snažit vytáhnout.
Jaký bude v sobotu 25. května program?

Začíná se dřív než v minulých letech, první melodie zazní na pódiu amfiteátru na Jeleních Vrších už před půl dvanáctou, v 11:25. Pak se asi do tři čtvrtě na jednu bude hrát, zpívat, tancovat. Taky dojde na první plavecké soutěže.

Před jednou hodinou odvedou muzikanti malé i velké diváky k hornímu portálu plavebního tunelu, kde už budou připraveni vypravěči pohádková babička Helena a "skřítek" Helmut.

O půl třetí pod lesovnou na okraji lesa budou připraveni plavci i diváci, aby začalo první letošní plavení dříví na Jeleních Vrších.

Ne všichni diváci vydrží u plavení dříví až do vytažení dříví u potoka Hučice. Ti první budou uvítáni ve tři čtvrtě na tři kapelou souboru Libín-S před stodolou domu č.p. 13, ve které je výstava EXPO KANÁL. Ve tři se totiž právě tady budou vyprávět další pohádky.

Zhruba o půl čtvrté se bude opět hrát, zpívat, tancovat a soutěžit. Bude to vrchol dne. Soubor Libín-S Prachatice přišel před nedávnem hned se dvěma premiérovými tanci, na premiéře byla stovka diváků, na Jeleních Vrších pod širým nebem to teprve bude ta opravdická premiéra.
Zahájení plavební sezóny na Schwarzenberského plavebním kanálu je součástí šumavského folklorního festivalu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu. Tento projekt folklorního sdružení Libín-S Prachatice a rakouského sdružení cestovního ruchu Tourismusverband Böhmerwald je spolufinacován z prostředků Evropské unie z Fondu malých projektů Jižní Čechy - Dolní Rakousko - Horní Rakousko.
Evropská unie
Při zahájení plavební sezóny na Schwarzenberského plavebním kanálu se setkávají dva projekty spolufinacované z prostředků Evropské unie. Tím druhým je projekt Správy Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava, státního podniku Lesy České republiky a Tourismusverband Böhmerwald nazvaný Schwarzenberský plavební kanál - kulturní dědictví ožívá. Důkazem, že opravdu ožívá je i květnové dění u kanálu. Z tak zvané "měkké" části projektu jsou financovány některé náklady při zahájení plavební sezóny.
(Vloženo 03.05.2013, 08:19)
U SCHWARZENBERSKÉHO PLAVEBNÍHO KANÁLU BYLA UMÍSTĚNA PAMĚTNÍ DESKA

Loni koncem října byla dokončena rekonstrukce Schwarzenberského plavebního kanálu mezi hlavním evropským rozvodím a hraničním potokem Ježová / Iglbach, tedy v úseku km 7,6 až 9,4. Rekonstrukce byla součástí projektu Schwarzenberský plavební kanál - kulturní dědictví ožívá. Projektovými partnery byla Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava, Lesy České republiky, s.p. a Tourismusverband Böhmerwald. Projekt byl spolufinancován z prostředků prostředků Evropské unie, Evropského fondu pro regionální rozvoj – programu Evropská územní spolupráce – Rakousko – Česká republika 2007 – 2013.

Povinností příjemců dotace Evropské unie je umístit na staveništi do 6 měsíců od dokončení stavby pamětní desku. Tato lhůta uplynula právě poslední dubnový den.

Pamětní deska byla osazena na balvan, který byl již dříve umístěn na křižovatce lesní cesty Maršlácká s doprovodnou cestou podél plavebního kanálu nedaleko od hlavního evropského rozvodí 30. dubna 2013 dopoledne. Její slavnostní odhalení desky proběhne 31.07.2013. Součástí slavnosti bude ukázka plavení dříví u hraničního potoka Ježová / Iglbach.
Pamětní deska byla osazena

Pamětní deska byla osazena
(Aktualizace 30.04.2013, 20:10)
LIBÍN-S PRACHATICE SE UCHÁZÍ O DOTACI EU
PARTNEŘI SPOLUPODEPSALI ŽÁDOST
ŽÁDOST BYLA PŘEDÁNA K ADMINISTRACI
Libín-S Prachatice připravuje ve spolupráci s rakouskou organizací cestovního ruchu Tourismusverband Böhmerwald připravují již řadu měsíců mezinárodní setkání plavců a vorařů. Hostitelem bude sice jihočeský folklorní soubor Libín-S Prachatice, ale jeden den stráví účastníci setkání na rakouském území. Ostatně o tom informoval před nedávnem i časopis FOLKLOR ve svém letošním třetím čísle, mnohokrát jsme se již zmínili o přípravách na našich stránkách.

Libín-S Prachatice připravil žádost o dotaci z Fondu malých projektů Jižní Čechy / Dolní Rakousko / Horní Rakousko. Z případné dotace by byly hrazeny náklady na odměnu českých, rakouských a bavorských vystupujících a českého personálu projektu, jejich cestovné, na nákup suvenýrů pro zahraniční účastníky a čestné hosty, na občerstvení při workshopu. Podstatná část by měla pokrýt větší část na externí služby, např. na simultální tlumočení při workshopu, na pronájem prostor, na publicitu projektu, na grafické práce, na nájem autobusů, na nákup vlajek, na úpravu pódia atd. Nemalou částí ovšem budou přispívat účastníci mezinárodního setkání.
Evropská unie
V úterý 23. dubna 2013 podepsali v Aigenu předseda Libín-S Prachatice Hynek Hladík a místopředseda Tourismusverband Böhmerwald Peter Gruber junior žádost o dotaci. Podpisu byl přítomen i jednatel Tourismusverband Böhmerwald Reinhold List.
Podpis žádosti
Poté Reinhold List, Gisela Plank z Tourismusverband Böhmerwald a Hynek Hladík znovu projednali plánovaný průběh "rakouského dne" na mezinárodním setkání plavců a vorařů 5. července a přípravu dalších akcí na Schwarzenberském plavebním kanálu v letošním roce.
K podepsané záloze byly přiloženy povinné přílohy a vše bylo předáno ve středu 24.04.2013 k administraci na Regionální rozvojové agentuře Šumava ve Stachách.
(Aktualizace 24.04.2013, 13:47)
U SCHWARZENBERSKÉHO PLAVEBNÍHO KANÁLU UŽ JE JARO

U Schwarzenberského plavebního kanálu jsme se byli podívat naposledy v zimě, v lednu sice u Sonnenwaldu a u Zvonkové moc nebylo, byla i místa zcela bez sněhu, sníh potom přišel a nebylo ho málo. U Ježové to bylo v polovině prosince, muselo se jít pěšky hlubokým sněhem.

V druhé polovině dubna u Ježové žádný sníh nebyl, okolo kanálu se pomaloučku příroda probouzela k jarnímu životu.
Plavební kanál u Ježové
Vody v plavebním kanálu bylo jen trochu po dně, celou zimu byla otevřena stavidla, aby odtékala směrem k hlavnímu evropskému rozvodí, směrem k Dunaji. Aby se stal kanál lákavější, bylo třeba zavřít stavidla a vzdout vodu kanálem přes hranice do Rakouska. Najednou to vypadalo, že kdosi chytil kanál u rozvodí, voda začala proudit proti kopci.
Zatím se pojďte podívat směrem k rozvodí.
Plavební kanál mezi Ježovou a rozvodím

Plavební kanál mezi Ježovou a rozvodím
U odbočení Maršlácké cesty od kanálu je od loňska osazený balvan, na který bude v nejbližší době umístěna pamětní deska s informací o spolufinancování rekonstrukce z prostředků Evropské unie. Kámen tu má ovšem jednu funkci. Odbočující kamiony směrem k bývalé osadě Horní Hraničná / Obermarschlag projížděly těsně u čela propustu stavidel, tak bylo čelo poškozováno. Velký balvan snad bude trochu odstrašujícím objektem.
Pamětní a odstrašující balvan
Na Růžovém Vrchu je obraz Sv. Huberta v pořádku. On vlastně celý rekonstruovaný úsek plavebního kanálu je ve vynikajícím stavu, není spadlý ani jeden kámen, na trase spadnul do kanálu pouze jeden pařez odkusi ze břehu.
Svatý Hubert v bývalé osadě Růžový Vrch
Je právě hodina od okamžiku, co jsme se dostali ke Schwarzenberského plavebního kanálu u Ježové, když jsme se vrátili od Růžového Vrchu k Ježové. Plavební kanál už je plný, jen centimetry chybí do přelití přelivem v profilu státních hranic. Kdo zná kontrukci Schwarzenberského plavebního kanálu po rekonstrukci, ví, že tolik vody by v korytě kanálu ani nemělo být. Voda totiž začíná přetékat přes betonové zdi skryté za kamenným opevněním stěn plavebního kanálu, kdyby to trvalo déle, jistě by se vytvořily podzemní cesty, které by vážně mohly zhatit celo rekonstrukci.
Kanál u Ježové je víc než plný
I tady u Ježové je osazen kámen, který by měl být památeční, pamětní. Jaká pamětní deska zde bude osazena? Poznáte to nejspíš do prvního plavení dříví u Ježové na konci července.
Osazený balvan u Ježové
Ještě se kratičce zastavíme na křižením silničky ze Zvonkové na hraniční přechod na Schöneben. V okolí je vidět několik padlých kamenů z opevnění břehových stěn. Opravu provede zhovitel rekonstrukce do prvního plavení dříví, to bude u potoka Pestřice / Rothbach 19. května 2013. Tady na Zvonkové ale už dnes můžete obdivovat objekt Andreových stavidel. Někdo obtáhnul cifry 1842, nejspíš asi lesnickou křídou, trochu se modrá barva začíná roztékat. Stojáky, na kterých překladový kámen leží poněkud září novotou. Napadlo by vás, že překladový kámen umístil majitel nedalekého penzionu na svou zahradu jako lavičku. Že by to měla být záchrana, jak říká on, nebo "záchrana" na vlastní zahradu. Hlavní, že už je na svém místě.
Pohled od silnice směrem k Pestřici

Andreovo stavidlo s překladovým kamenem z roku 1842
(Vloženo 23.04.2013, 21:39)
NA SCHWARZENBERSKÝ PLAVEBNÍ KANÁL
"PŘIPLUJÍ" PLAVCI A VORAŘI Z CELÉ EVROPY
Třetí letošní číslo časopisu FOLKLOR přineslo dvoustránkový článek s titulkem NA SCHWARZENBERSKÝ PLAVEBNÍ KANÁL "PŘIPLUJÍ" PLAVCI A VORAŘI Z CELÉ EVROPY. Jeho autorem je Hynek Hladík, předseda folklorního sdružení Libín-S Prachatice a plavební ředitel.
ŠUMAVA - BÖHMERWALD 2013
Na Schwarzenberském plavebním kanálu bude rok 2013 ve znamení mezinárodního setkání plavců a vorařů ŠUMAVA - BÖHMERWALD 2013.

Už půl druhé desítky let existuje úzké spojení mezi folklorním souborem Libín-S Prachatice a Schwarzenberským plavebním kanálem na Šumavě. Prachatičtí se snaží od jara do podzimu "připomenout" život v krajině v okolí česko-bavorsko-rakouského trojmezí, rozprostírající se podél kanálu procházejícího po severním úbočí Třístoličníku, Plechého, Smrčiny, Sulzbergu a Bärensteinu k hlavnímu evropskému rozvodí v bývalé osadě Růžový Vrch / Rosenhügel a potom dál k řece Große Mühl. Kanálem zhruba desetkrát do roka plují polena či klády, i kanálu se hraje, zpívá a tancuje, vypráví se tu pohádky, rozhoří se i milíř. Akce do dříve zapomenutého kranje na hranicích přivádějí návštěvníky, turisty.
Španělští plavci v Ulanówě
Spojení Libín-S se Schwarzenberským plavebním kanálem přivedlo soubor v roce 2006 do Mezinárodní asociace plavců a vorařů. jejímiž členy jsou na čtyři desítky plaveckých a vorařských spolků z jedenácti zemí Evropy - České republiky, Finska, Francie, Itálie, Lotyšska, Německa, Polska, Rakouska, Rumunska, Slovinska a Španělska. Tyto spolky spojuje jejich zájem o tradice, historii o dokumenty o dopravě dříví po vodě, o lidech, kteří kolem vody žili; chtějí ale také, aby se udrželo zdravé životní prostředí. Členové spolků chodí při slavnostních příležitostech v různých krojích. Při setkání plavců a vorařů se dodnes zpívá, tancuje, lidi si navzájem rozumí, přestože mluví různými jazyky - česky, finsky, francouzsky, italsky, lotyšsky, německy, polsky, rumunsky, slovinsky, katalánsky či španělsky.

*

Příležitost k plaveckému jazykovému "babylonu" bývá každý rok. Plavci a voraři se pravidelně setkávají již od roku 1986, poprvé to bylo v katalánské La Pobla de Segur na jižních úbočích Pyrenejí. Od roku 2006, kdy do mezinárodní asociace přibyl Libín-S Prachatice, setkání plavců a vorařů probíhala v saském Muldenbergu, v Schiltachu ve Schwarzenwaldu, v Laspuni v Aragonsku na španělské straně Pyrenejí, ve východpolském Ulanówě, v severoitalském Roveretu, v severoněmeckém Bremerhavenu a v katalánské La Pobla de Segur...

*

Mezinárodní setkání plavců a vorařů se však v České republice nebude konat poprvé. V roce 2001 se plavci a voraři setkali v Praze, hostitelem jim bylo Sdružení vltavanských spolků Vltavan. Setkání plavců a vorařů ŠUMAVA - BÖHMERWALD v roce 2013 bude svým způsobem výjimečné - a to v tom, že se poprvé uskuteční na území dvou států: České republiky a Rakouska.

*

Co se týká samotného programu, ten začne ve čtvrtek 4. července 2013, kdy se plavci a voraři sjedou do Prachatic. První společné setkání bude při společné večeři, jejíž součástí bude při slavnostní večeři., jejíž součástí bude i "kulturní menu" - vystoupení folklorního souboru Libín-S Prachatice.

*

O den později, v pátek 5. července se kolona autobusů přesune do Horních Rakous. Dopolední program začne ve Schläglu, plavce a voraře přivítá sám opat premonstrátského kláštera Schlägl Martin Felhofer. Pro účastníky setkání zde bude připraven program - exkurze do klášterního pivovaru s ochutnávkou piva, návštěva klášterního muzea, včetně expozice o životě na Šumavě ve dvoře Maierhof a prohlídka muzea ozvučných nástrojů v nedalekém Haslachu.

Paralelně s tímto programem bude probíhat valná hromada asociace, a to za účasti minimálně dvou členů jednotlivých plaveckých a vorařských spolků.
Polský plavec z Dunajce se slovinským od Drávy
Odpoledne bude už pro všechny - přímo na česko-rakouských hranicích mezi českou Zadní Zvonkovou a hornorakouským Sonnenwaldem ukázka plavení palivového dříví v úseku, který v loňském roce nově rekonstruovala Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava za spolufinancování z prostředků Evropské unie.

Večer už budou znovu plavci a voraři v Prachaticích.

*

Program větší části sobotního dopoledne 6. července bude na Jeleních Vrších. Tam chce Libín-S Prachatice ukázat program Šumavského folklorního festivalu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, Bude se tu hrát, zpívat a tancovat a "Libíňáci" by chtěli do programu aktivně zapojit své hosty, neboť z jsou z valné částy členy folklorních souborů a navíc na setkání přijíždějí v lidových krojích.

U horního portálu plavebního tunelu na Jeleních Vrších se budou vyprávět pohádky z obou stran Šumavy - česky a hornorakousky. Na Jeleních Vrších se bude konat malé tržiště, na které přijedou řemeslníci. A samozřejmě, dojde na plavení dříví - plavebním kanálem se budou plavit klády - dlouho plavit klády - dlouhé dříví, žádné třísky či polínka. Členové souboru Libín-S Prachatice chystají i plavecké soutěže.

Po návratu do Prachatic se bude konat slavnostní průvod účastníků setkání, v jehož závěru soubor Libín-S Prachatice předá za účasti prezidenta Mezinárodní asociace plavců a vorařů Angela Porteta i Boixareu zástupcům organizátorů příštího setkání z lotyšského Strenči nové putovní symboly mezinárodních setkání.

*

Neděle 7. července bude posledním dnem mezinárodního setkání plavců a vorařů ŠUMAVA - BÖHMERWALD 2013. Členové souboru Libín-S Prachatice chtějí představit svým přátelům i nedaleké město zapsané na seznamu světového kulturního s přírodního dědictví UNESCO - Český Krumlov.

Důvod k jeho návštěvě je o to aktuálnější, že Český Krumlov bude v letošním roce ještě více mezinárodním městem než jindy - bude jedním z měst, vedle Freistadtu, Bad Leonfeldenu a Vyššího Brodu, kde se bude konat hornorakouská zemská výstava. V Českém Krumlově ve svém domě na Latráně v roce 1804 zemřel tehdejší čestný občan císařského hlavního města Vídně, královského hlavního města Vídně i občan českokrumlovský, rodák z nedalekých Chvalšin, stavitel Schwarzenberského plavebního kanálu a Vchynicko-tetovského kanálu, královský a knížecí zeměměřič Josef Rosenauer. U příležitosti 200. výročí úmrtí Josefa Rosenauera byla na Rosenauerově domě odhalena pamětní deska. Položením věnce u pamětní desky bude ukončeno program mezinárodního setkání plavců a vorařů ŠUMAVA - BÖHMERWALD 2013. Plavci a voraři se rozjedou do svých domovů v různých koutech Evropy.

*

Mezinárodní setkání plavců a vorařů ŠUMAVA - BÖHMERWALD 2013 bude součástí Šumavského folklorního festivalu Setkání s tradicí 2013, který bude spolufinancován z prostředků Evropské unie z Fondu malých projektů Jižní Čechy / Dolní Rakousko / Horní Rakousko v rámci programu "Cíl 3 - Evropská územní spolupráce Rakousko - Česká republika 2007 - 2013".

Mezinárodní setkání plavců a vorařů ŠUMAVA - BÖHMERWALD 2013 bude částečně spolufinancováno z projektu Schwarzenberský plavební kanál - kulturní dědictví ožívá, partnerů Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava, Lesy České republiky, s.p., a Tourismusverband Böhmerwald spolufinacovaného z prostředků Evropské unie z programu "Evropská územní spolupráce Rakousko - Česká republika 2007-2013".

Libín-S Prachatice se dále uchází o podporu Jihočeského kraje, města Prachatice, obce Nová Pec a státního podniku Lesy České republiky.
Folklorní vystoupení v La Pobla de Segur
Mezinárodní asociace plavců a vorařů International Timber Raftsmen Association
Asociace byla založena 11. listopadu 1989 v Barcelně jako nadnárodní asociace, která se řídí ve své činnosti základními principy míru, jednoty a rovnosti - bez ohledu na geografické, rasistické, náboženské nebo politické rozdíly. Dne 25. května 1992 byly v aragonské Laspuni na španělské straně Pyrenejí vypracovány stanovy nové asociace, které potom byly podepsány 6. září téhož roku v italských Benátkách. Na začátku existence Mezinárodní asociace plavců a vorařů bylo jejími členy sedm spolků, v současnosti jsou jich již téměř čtyři desítky z jedenácti států Evropy. V roce 2006 se členem Mezinárodní asociace plavců a vorařů stalo folklorní sdružení Libín-S Prachatice.

Členy asociace jsou zejména plavecké a vorařské spolky, které vznikly v územích, kde byly v minulosti zastoupeny historická řemesla a povolání, která souvisí s s prací se dřevem, dopravou dřeva a jeho plavením. Ve své činnosti se zaměřují především na pátrání po historických dokumentech a svědectvích o dopravě dřeva po vodě, po řekách, potocích i plavebních kanálech, které měla rozhodující vliv na začátcích moderní industriální společnosti na celém světě.
MEZINÁRODNÍ SETKÁNÍ PLAVCŮ A VORAŘŮ MÁ PRVNÍ MEDIÁLNÍ PARTNERY
. .
(Vloženo 22.04.2013, 08:32)
MEZINÁRODNÍ DEN PAMÁTEK A HISTORICKÝCH SÍDEL 2013 NA JIHU ČECH
PREZENTOVÁN BYL I SCHWARZENBERSKÝ PLAVEBNÍ KANÁL
K příležitosti Mezinárodního dne památek a historických sídel 2013 byl dne 20.4.2013 poprvé veřejnosti zpřístupněn tzv. Ferusův dům, objekt Národního památkového ústavu územního odborného pracoviště v Českých Budějovicích na Senovážném nám. 6 v Českých Budějovicích. Národní památkový ústav se tak zapojil do pestré nabídky programů s podtitulem "České Budějovice ve století páry, aneb koněspřežka byla první", které pro tento den připravil Magistrát města České Budějovice.

Co mohli návštěvníci bývalého povoznictví u Ferusů v sobotu 20. dubna 2013 vidět?

V rámci Mezinárodního dne památek a historických sídel byla veřejnosti zdarma zpřístupněna výstava „Dřevo v architektuře“, která na 12 výstavních panelech přibližuje podoby a formy využití dřeva v historických stavbách. Výstava představuje zejména ukázky jihočeské roubené architektury, využití dřeva v konstrukcích technických staveb a drobné architektury. Pozornost je věnována i jednotlivých konstrukčním prvkům – jako jsou krovy, stropy, podlahy, dveře apod. Návštěvníci se tak seznámí s těmi nejzajímavějšími a překvapivými objevy, s kterými se památkáři za poslední 10 let na jihu Čech setkali.

Součástí prohlídky domu bylo v sobotu 20. dubna promítání dvou unikátních filmových dokumentů.

První dokument seznámil diváky s jedinečnou technickou památkou – Schwarzenberským plavebním kanálem. Návštěvníci měli možnost shlédnout historický dokument z počátku 20. století s dobovými ukázkami využití kanálu pro dopravu dřeva. K vidění byla práce na překladiště dřeva v Nové Peci, zaniklé po napuštění Lipenské přehrady. Film ukázal i širší problematiku schwarzenberského lesního a vodního hospodářství na počátku 20. století.

Dokument se promítal během dne několikrát s komentářem plavebního ředitele kanálu Ing. Hynka Hladíka. Film doplnila ukázka současné památkové dokumentace schwarzenberského kanálu, která je součástí podkladů pro vyhlášení celého díla za národní kulturní památku.
Pozvánku na akci na svých stránkách zveřejnil Český rozhlas České Budějovice. Můžete si ji zde poslechnout i ve zvukové podobě.
(Aktualizace 22.04.2013, 07:32)
ŘEDITEL NÁRODNÍHO PARKU PŘIJAL PLAVEBNÍHO ŘEDITELE
Ředitel Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava Jiří Mánek přijal ve čtvrtek 18. července plavebního ředitele Hynka Hladíka. Jednání se zúčastnil Josef Štemberk, vedoucí oddělení marketingu Správy NP a CHKO.

Hynek Hladík informoval Jiřího Mánka o průběhu příprav nové plavební sezóny na Schwarzenberském plavebním kanálu a mezinárodního setkání plavců a vorařů. První akce letošního roku je naplánována na neděli 19. května 2013, kdy bude zahájena další novodobá plavební sezóna na nově rekonstruovaném úseku plavebního kanálu na česko-rakouských hranicích mezi Zadní Zvonkovou a Sonnenwaldem. Pro úspěšný začátek plavební sezóny by bylo vhodné, aby Správa provedla zatěsnění prvních stavidel na Pestřici v těsné blízkosti státních hranic.

Josef Štemberk dodal, že v den zahájení plavební sezóny bude odhalena pamětní deska, informující o rekonstrukci plavebního kanálu, která byla spolufinancována z prostředků Evropské unie.

Plavební sezóna v oblasti Jeleních Vrchů začne o necelý týden později, v sobotu 25. května 2013.

V plném proudu jsou práce na přípravě mezinárodního setkání plavců a vorařů, které se bude konat od 4. do 7. července 2013. 5. července plavci a voraři z deseti států Evropy zavítají nejdříve do premonstrátského kláštera ve Schläglu, kde je v klášterním kostele přivítá opat Martin, poté zazní krásným prostorem kostela varhanní koncert. Po koncertě si část plavců prohlédne klášterní pivovar a expozici o životě v horním Mühlviertelu, tedy i na Šumavě, část se zúčastní valné hromady Mezinárodní asociace plavců a vorařů. V odpoledních hodinách budou všichni přítomní již na ukázce plavení dříví v úseku na česko-rakouských hranicích (premiéra po zhruba sto letech proběhne 19. května 2013). V sobotu 6. července se plavci a voraři přemístí z Prachatic na Jelení Vrchy, kde se bude konat setkání s folklorem, setkání s pohádkami, s lidovými řemesly a také s plavením dříví. Po mnoha letech popluji kanálem klády, tedy ne jen polenové či o něco delší kusy dřeva.

Jiří Mánek dodal, že tak si právě plavení představoval, aby se plavilo dříví, pro jaké byl kanál v osmdesátých letech 19. století upraven. Přislíbil, že Správa dodá potřebné kmeny na plavení.

Hynek Hladík představil i další aktivity při mezinárodním setkání na Jeleních Vrších.

I ředitel Mánek přišel s novou informací. Správa Národního parku připravuje rekonstrukci některých plavebních nádrží na Šumavě, mezi nimi bude na předním místě i Rosenaureova nádrž nedaleko bavorských hranic.

Jiří Mánek přislíbil, že pokud to bude možné, zúčastní se jak zahájení plavební sezóny, tak mezinárodního setkání plavců a vorařů na Jeleních Vrších.
(Vloženo 18.04.2013, 15:00)
PLAVENÍ DŘEVA V NOVOHRADSKÝCH HORÁCH
Na webových stránkách www.lipno.online.cz se objevil zajímavý článek o plavení dřeva v Novohradských horách. Přinášíme jej v celém znění.
Úvodem
Není to tak dávno, kdy jsem pročítal zajímavou stať o výhodnosti dopravy nákladů po vodních cestách. Naši odborníci se pokoušeli v textu vysvětlit a obhájit základní myšlenku velkého evropského vodního koridoru Dunaj – Odra – Labe, o jehož dobudování se diskutuje už desítky let. Hlavní díl nedokončených částí leží, bohužel, na území naší republiky a zdá se, že myšlenka Tomáše Bati, vtělená do jím postaveného plavebního kanálu, nebude mít ještě dlouho skutečné pokračovatele a stavitele.

Přitom je spočteno, že moderní tlačná souprava nahradí až 300 kamiónů a zatímco doprava jedné tuny nákladu z Prahy do H amburku nákladním autem vyjde na 2000 korun, lodí to přijde pouze na 600.

O výhodnosti vodní dopravy své věděli už před řadou staletí i naši předci, když se rozhodovali jak využít bohatství rozsáhlých lesních ploch jižních a jihozápadních Čech. Je známo, že Vltava, Lužnice a Otava v rovinatých polohách už v poslední třetině 17. století sloužily částečně ke splouvání dřeva do vnitrozemí a na horním toku Vltavy mezi Horní Planou a Hůrkou byla doprava dřeva uskutečněna poprvé roku 1730. Rostoucí potřeba dřeva, používaného ve sklárnách na výrobu potaše i jako palivo, k výrobě kolomazi v kolomazních pecích, k tavení železa, výrobě papíru, k vaření v solivarech i pivovarech, vedly člověka k hledání cest, jak dřevo co nejsnáze vytěžit a dopravit na potřebná místa. Proto se pozornost začala stále více obracet i do hor, kde byly zásoby dřeva největší.

První úvahy o plavení
Každý, kdo aspoň trochu zná vodní podmínky Novohradských hor, jistě se podiví nad tím, že by nevýrazné potoky, stékající do českého vnitrozemí, mohly kdy sloužit k dopravě dřeva. A přece. Říčka Černá, pramenící kousek za hranicí s Rakouskem (prameniště je nad rakouskými samotami Schwarzau pod horou Bärenstein) a její přítok - Pohořský potok , začínající svou pouť v prameništi pod hraničním vrcholem Sepplberg poblíž Pohoří na Šumavě, se v polovině 18. století staly předmětem zkoumání pro účely splavnění. Rozsáhlé lesní porosty v hraniční části Novohradských hor, které v té době patřily téměř v ýlučně do majetku rodu Buquoyů, skýtaly cenný zdroj suroviny, po níž „hladověla“ doslova celá Evropa. Výjimkou nebylo ani Rakouské císařství, kde se začal po roce 1748 projevovat velký nedostatek dřeva, především pro stavební a loďařské účely. Smrky, jedle, borovice, buky, duby, jasany se staly rázem významným předmětem obchodního zájmu a podnikání.

V příhraničí Novohradska, i přes předchozí rozsáhlou těžbu dřevní hmoty pro tamější sklárny a na výrobu kolomazi, bylo vhodného dřeva stále dost. Četné sklárny kvůli přístupnosti využívaly dřevinu těženou spíše v nižších polohách, zatímco takzvaný Horní hvozd – komplex lesů od 800 metrů výše, byl do té doby lidskou rukou takřka nedotknutý. Jednalo se odhadem asi o 6-7 tisíc hektarů kvalitního lesa, se stromy starými více než 200 let. Porosty nacházející se v prostoru, vymezeném na jihu přibližně zemskou hranicí v čáře od Šejb po dnes již zaniklé Dolní Přibrání a tzv. zemskou bránu na řece Malši, se dostaly do centra pozornosti a zájmu Františka Leopolda Buquoye, který převzal správu novohradského panství roku 1740 od svého otce Karla Kajetána Buquoye.

Ačkoliv býval označován za rokokového kavalíra a milovníka radovánek jeho organizační snahy a rozsáhlé kontakty (měl řadu vysokých úřednických funkcí u císařského dvora) přispěly k tomu, že se výrazně posílilo zabydlení méně přístupných míst z akládáním nových sklářských a dřevařských osad v příhraničí. Většina dodnes existujících, či již zaniklých míst, nesoucích název podle křestních jmen členů rodu vznikla právě v době Františkova vládnutí. Tento Buquoy také poprvé, podle vzoru z rakouských Alp, nechal lesmistra Františka Karla Bernera (byl původně lesmistrem v Opoli), inženýra V. Gerstdorfa a několika dalších znalců (Görner, Langer, Möhler) prověřit, jak by bylo možné prostřednictvím vodní síly dopravovat dřevo z hor do údolí. Gerstdorf navrhoval dopravovat dřevo soustavou kanálů do Dunaje a po něm do Vídně, což se ale ukázalo jako technicky mimořádně složité. Předpokládalo to totiž, vystavět na Malši nad Kaplicí vodní nádrž, otočit směr toku Pohořského potoka a pomocí kanálů vodu směrovat tak, aby stékala Rakouskem kolem Freistadtu do Dunaje u Mauthausenu. Hlavní překážkou záměru byla ovšem malá vodnatost samotné Malše.

Varianta lesmistra Bernera byla přijatelnější, a když se v roce 1746 objevili na jihu tesaři z Prahy, hledající vhodné dřevo pro stavby mostů a později (1760) Holanďané (loďaři Goldberg a De Sammer), požadující dřevo na lodě, bylo jasné, že po dalším důkladném proměření a propočtech bude nezbytné najít co nejefektivnější způsob přiblížení dřeva k místům zpracování. Období pobytu malé kolonie holandských dřevařů, znalých mj. i stavby kanálů, připomínají v Novohradských horách dodnes názvy dvou lokalit nedaleko Černého Údolí – Starý a Nový Holand.

Hrabě Buquoy bystře pochopil, že velká poptávka po dřevu dává šanci rozvinout dobrý podnik. Ke slovu se dostal zemský měřič, matematik - inženýr Jan František Riemer, jehož Buquoy pozval z Prahy a který po roce 1761 modifikoval předchozí projekty a spočetl průtoky Černé i Pohořského potoka, které stékaly na českou stranu do Malše. Věděl, že většina drobných toků Novohradských hor směřuje na sever a že množství vody z tajícího sněhu z nejvyšších partií dává záruku dostatku vodní síly a to za dvou předpokladů. Jednak že bude naplněna představa jeho předchůdců - vybudování soustavy vodních nádrží a jednak, že toky obou zmíněných bystřin budou stavebně upraveny. Černá-Švarcava (délka 24 km) s Pohořským potokem (délka 21 km) se tak měly stát, a také staly, nejmenšími zesplavněnými toky v Evropě vůbec.

Riemerův velkolepý projekt, svým významem přesahující hranice novohradského panství, ba i země, zkusili Buquoyové předložit vídeňskému císařskému dvoru, aby získali, řečeno dnešními slovy, jakousi „státní“ finanční dotaci. Předpokládaný podíl Vídně měl činit asi 8 tisíc zlatých, přitom jen výstavba vodních nádrží byla rozpočtována na více než 27 tisíc zlatých. Přestože Zemská hydrotechnická komise v Praze financování dvoru doporučila, vyšli Buquoyové naprázdno. Možná i proto, že jejich konečným záměrem byl obchod se dřevem směrem do nitra Čech (Č. Budějovice, Praha) a do Německa (Hamburku), nikoliv však do Rakouska.

Výstavba vodních nádrží
Za dalšího Buquoye – známého školského reformátora a podporovatele kněze Ferdinanda Kindermanna z Kaplice - Jana Nepomuka Josefa, probíhala v létech 1778 až 1800 náročná a rozsáhlá stavební činnost, kdy bylo vystavěno několik nádrží (klauzur, rezervoárů) na vodu. Ty se prakticky, byť v různém stavu, dochovaly do dnešních dnů. U Pohoří na Šumavě tedy můžete spatřit Jiřickou (Pohořskou) nádrž, která byla založena ovšem dávno před splavňováním potoků – první zmínka o jakémsi rybníku v jiřickém prostoru pochází už z roku 1518. Severně od Leopoldova je rozložena uhlišťská klauza (podle zaniklé osady Kohlstätten – Uhliště), u žofínského pralesa se dochoval zbytek tzv. Tisového rybníka. Nedaleko od místa, kde začíná svou čtyřiadvacetikilometrovou pouť říčka Černá byla zbudována klauza Zlatá Ktiš, která svou kapacitou 90 tisíc metrů krychlových vody byla vůbec největší vodní zdrží. Sklářskou historii připomíná další nádrž – Huťský rybník jižně od dnešního rekreačního objektu Lesovna Žofín (poznámka autora: nedaleko je dochována také jediná sklářská pec v Novohradských horách). Soustavu doplňuje rybník pod Mlýnským vrchem u Starých Hutí, což byla nádrž, postavená už někdy kolem roku 1700 a sloužila původně jako zdroj vody pro mlýn a blízkou sklárnu. Plné zprovoznění celého nádržního systému nastalo až po dostavění Zlaté Ktiše v roce 1796, respektive po dokončení Tisového rybníka roku 1800. Zlatá Ktiš, kterou mimochodem stavěli čeští rybníkáři z Třeboňska - které si od Schwarzenbergů Buquoyové „vypůjčili“, - byla stavebně nejnáročnější a roku 1794 při velké dešťové průtrži byla vážně poškozena, takže musela být její hráz podstatně zvýšena (poznámka autora: nádrž se protrhla na přelivové straně hráze také v létě 2002, ale byla do roku 2005 kompletně opravena). Celkově dokázaly horské nádrže pojmout až 370 tisíc krychlových metrů vody.

Za unikátní můžeme považovat systém, jakým byly hráze zdrží vybaveny pro plynulé regulování odtoku zachycené vody. V nejnižších místech hrází byly do dna vkládány tzv. potrubny – roury z bukového či borového dřeva, do nichž ústily čepy. Ty s pomocí dřevěné šroubovnice a ovládacího kola na horním konci umožňovaly, podobně jako u vodovodního kohoutku, objem vypouštěné vody plynule měnit. Část systému, použitého na rybníku Kancléř u Ličova, se dochovala v Etnologickém ústavu Akademie věd v Praze. V hrázi Kancléře (doložen již roku 1489 jako rybní nádrž), zařazeného do soustavy nádrží až dodatečně, aby vyrovnával svou vodou ztráty při plavení, ještě dneska můžeme vidět část výpustné potrubny.

Úpravy toků
Velké stavební zásahy si vyžádala rovněž úprava obou bystřin, které byly úzké, plné balvanů, měly vysoké a členité břehy a při vyšších průtocích se dost rychle v rovině rozlévaly po okolí. Na Pohořském potoce v létech 1778 až 1783 a na Černé od roku 1795 probíhalo vyrovnávání dna pomocí plochých kamenů, pokládání dřevěných roštů na nejstrmějších a nejkamenitějších partiích. Také zpevňování břehů kamenným či dřevěným obkladem (pažením), bylo zcela nezbytné, aby se zabránilo vymílání břehů a aby dřevo snáze splouvalo. Ke zvýšení hladiny vody a zpomalení její rychlosti byly na vybraných úsecích na dno umísťovány tzv. prahy – dřevěné trámce, začepované do dna a břehů pomocí důmyslně skládaných kamenů jištěných železnými kovanými hřeby. Zbytky této technologie můžeme ještě dnes místy spatřit, například na Černé u vodního náhonu k zaniklé pile Gabriela (původně železárny Třebíčko), poblíž Benešova nad Černou. Se zajištěním dostatečně vysoké hladiny souviselo též upravení a dostavění jezů, především pak zhotovení vorových propustí u existujících mlýnů a hamrů. Jezů bylo vybudováno celkem 17 a je zajímavé, že hlavní technická duše projektu celé soustavy - inženýr J. F. Riemer, navrhl vůbec první jez určený k voroplavbě na Malši pod Velešínem a to již roku 1768. Stavby některých nových jezů se docela vlekly, protože na řadě míst nepatřily přilehlé pozemky Buquoyům a majitelé se zdráhali potřebné plochy odprodat.

Vaziště
Na místech, kde se počítalo se spouštěním dřeva a to jak kusového tak vázaného ve vorech (tabulích) po vodě, upravovaly se plochy takzvaných vazišť- splazů, u kterých byly vystavěny hrázky, umožňující na zvýšené vodní hladině kmeny svazovat do vorových tabulí. Dělo se tak kvůli nedostatku místa na březích přímo na vodě a tím se také novohradská voroplavba odlišovala od vltavské, kde se vory vázaly na suchu. Vaziště, nazývaná také někdy valiště, se každoročně s podzimem upravovala (rovnala), aby pod vahou zimní sněhové nadílky náležitě slehla a mrazem se zpevnila. Místa shromážděného dřeva, jimž se také v českém překladu říkalo „strojivé boudy“ podle německého Zeughütten či Bindwehren, byla zřízena na Pohořském potoce u Baronova mostu (Baronwehr, též Obere Zeughütte - Horní strojivá bouda), dále po proudu pak tzv. Střední strojivá bouda (Mittelere Zeughütte - též Leopoldov). Následoval splav pod osadou Terčí Dvůr – tzv. Untere Zeughütte, více známá jako Migalwehr. Na Černé bylo rozsáhlé vaziště založeno roku 1774 poblíž obce Ličov, kde také stála největší manufaktura na výrobu šindelů, které byly velmi žádaným zbožím a k jejich přepravě se používaly právě vory. Ličov byl rovněž místem, kde se vory „zarážely“ a po kontrole pevnosti se na ně nakládalo zboží, určené pro vnitrozemí. Další vaziště se rozkládalo pod tzv. Papiermühle (papírnou) pod obcí Blansko, nad soutokem Černé s Malší. Tam také bylo splavené dřevo tříděno – část byla převážena do panského (buquoyského) pivovaru a do koželužny v Kaplici ke přímé spotřebě. Vory, které byly užší než vltavské, se zde převazovaly na plnou šířku asi pěti metrů. Odstranily se poškozené kusy a takto „zrenovované“ tabule odplouvaly do Malše a po ní už na klidné, nevzduté vodě do Českých Budějovic, do buquoyského přístavu na Špitálském (Velkém) jezu u Červeného Dvora.

Rechle
Aby bylo vůbec možné, především s kusovým dřevem manipulovat, byly zřizovány na vybraných místech tzv. hrábě (česla, rechle), na nichž se dalo po přehrazení toku dřevo vytahovat na břeh. Takové zařízení na Černé stálo u bývalé železárny a později pily Gabriela v Třebíčku nedaleko Benešova nad Černou a pod již zmíněnou blanskou papírnou. Zde se také ještě do 70. let minulého století dochovala část rechlí, místními nazývaná krytá lávka. Její dřevěné dílce ovšem také už zmizely a dnes na místě najdete jen tři precizně opracované kamenné pilíře, které lávku nesly. Poslední rechle a to železné, byly vystavěny později také na Malši nad obcí Plav u Č. Budějovic. Stalo se tak roku 1894 v souvislosti s rozšířením buquoyského přístavu v Č. Budějovicích. Jejich konstrukce umožnila zadržet dřevo na vodní hladině v délce až 4 kilometrů. Dnes jsou rechle opraveny a označeny jako technická památka.

Blanenská papírna
Na tomto místě je třeba se krátce zmínit o blanské papírně, která byla jedinou v novohradském panství. Založena byla Františkem Leopodlem Buquoyem roku 1757, který se rozhodl vyrábět kvalitní kancelářský papír s vodoznakem. Chtěl tím naznačit, že se dokáže vyrovnat renomovaným papírnám, které byly dodavateli císařského vídeňského dvora. Papírnu vedl do roku 1769 Severin Pelikán a poté papírník Jan Jindřich John, který jistý čas také vlastnil železárnu Třebíčko u Benešova. Manufaktura se třemi kotli vyráběla papír ze směsi drceného dřeva a starých hadrů, které se skupovaly po širokém okolí, ba až v Rakousku. Výroba byla dále rozšiřována a roku 1843 bylo papírně přistavěno další patro. Úřední a poštovní papír s vodoznakem „PP“ (Papiermühle Pflanzen), byl na trhu velmi žádaný i přes svou vysokou cenu. Papírna ovšem nedokázala zachytit později změny v technologii výroby a proto se přeorientovala na papír balicí. Poslední majitelé papírny, rodina Würzů, provozoval papírnu až do konce 1. světové války a na blanském hřbitově naleznete připomínku na majitele v podobě železného kříže se jménem posledního z Würzů – Albína. Dnes je objekt téměř srovnán se zemí, vedle něj vyrůstá soukromá malá vodní elektrárna.

Těžba dřeva
Samotná těžba dřeva v horských partiích, původně prováděná tzv. plošnou holosečí byla mimořádně náročná. Tato lesní práce, svěřovaná zkušeným dřevorubcům, začínala na podzim a pokračovala celou zimu, jež se držela v horách až 6 měsíců. Aby vůbec bylo možné dostat dřevo do údolí, nechali Buqouyové vystavět 140 kilometrů lesních cest, jejichž následná údržba však byla značně finančně náročná. Kolem roku 1914 bylo těchto cest už 300 kilometrů a o jejich kvalitě svědčí to, že některé jsou v provozu dodnes. Na mimořádně strmých svazích se používal systém dřevěných skluzů - bylo jich kolem 35 km a měly šířku 1,5 až 2 metry. Například na svazích Myslivny, Točníku,Vysoké se také používal tzv. alpský způsob svážení (hlavně kusového dřeva) v tzv. saňových linkách o šířce 80 centimetrů. Ke stahování dřeva sloužily volské potahy a to kvůli menším nákladům – voli byli vytrvalejší než koně, neplašili se, nezahřívali se tak a proto nepotřebovali tolik vody a kvalitního krmiva.

Lesní dělníci, najímaní správou panství, trávili celý pracovní týden v horách v dřevěných boudách, kde přespávali a stravovali se. Těžili vybrané druhy stromů a pokud šlo o kmeny, určené k vázání do vorových tabulí, tyto na místě již upravovali – jednalo se především o tzv. ušení, čili vytvoření čtvercových otvorů ve kmenech, jimiž se pak provlékala na vazištích buková vořina (spojnice). Později se dokonce začaly používat přenosné skládací pily - katry a kmeny se rozřezávaly přímo v místě kácení stromů. Aby v zimě pod sněhem bylo možné dřevo nalézt, zarážely se k němu dlouhé kůly pro snazší orientaci. Těžká práce začínala s rozbřeskem a trvala to tmy. Během práce dělníci jen málo jedli (chléb, sýr, voda) a teprve večer si připravovali vydatnější teplou stravu. Polévku a moučné jídlo, jemuž se říkalo šterc, maštěný vyškvařenou slaninou. Maso drvoštěpové jedli pouze o svátcích a možná, že právě oni byli původci v kraji užívaného úsloví „Bissel böhmisch, bissel deutsch - bissel Suppe, bissel Fleisch“ (Trochu česky, trochu německy - trochu polévky, trochu masa).

Při těžbě dřeva se používal systém třídění do deseti skupin, jednak podle druhu dřeviny a jednak podle kvality. Nejhodnotnější byly rovné, bezsukovité kmeny stáří 200-300 let, s průměrem nad 25 cm na slabším konci. Ty byly někdy vyřezávány tak, aby z nich vznikly jakési špalky o délce až 3,7 metru. Říkalo se jim holundry a byly určeny ke stavbě lodí. Pro armádu se zpracovávalo podobné dřevo, určené ke zhotovení dělostřeleckých lafet. Kmeny o průměru menším než 18 cm na slabším konci měly rozličné uplatnění a nejtenčí kusy, tzv. tyčovina, byly prodávány především jako tyče na uchycení chmele. Ze dřeva se na pilách v Jakuli, Černém Údolí, Uhlišti a jinde vyráběly šindele, bečky na sůl, bedny na cukr a mouku, pražce na výdřevu do dolů, koše na ryby (haltýře, košatky) a další potřebné předměty. V podstatě lze říci, že z dřevní hmoty bylo zužitkováno úplně vše. Stará, zaschlá kůra, se jednak prodávala coby palivo drvoštěpům a také sloužila ke kompostování. Mladá, čerstvá kůra - zdroj třísla, se zase dodávala koželužnám. Dlužno poznamenat, že v mimozimním období byly do prací v lese zapojovány i rodiny těžařů -manželky a děti. Provádělo se hrabání listí, sběr šišek, výsadba nových stromků a sklizeň ovoce, sběr hub a lesních plodů. Sebraný klest se pálil a získaný popel sloužil jako hnojivo do lesních školek.

Plavení
Když začal v horních partiích hor tát sníh, obvykle v půli března, začala se chystat splávka dřeva. Po nezbytné pěší kontrole břehů obou toků a plavebních zařízení, nastalo „strojení“ vorů. To vyžadovalo rychlou a přesnou práci, protože úřední souhlas se spouštěním dřeva, vydávaný okresními hejtmany v Kaplici, Č. Krumlově a Č. Budějovicích, míval časově omezený rozsah. Zpravidla od poloviny dubna do poloviny května. Existovaly samo sebou výjimky, závislé jednak na množství dřevní hmoty a jednak na dostatku vody v klauzách. Plavilo se někdy i na podzim, když se nadržela voda z vydatných letních horských bouřek a dešťů, jimiž Novohradské hory oplývaly.

V prvním období užívání vodní cesty Černá – Pohořský potok, kdy ještě nebyla dokončena řada potřebných plavebních zařízení, tedy v létech 1777 až 1783 se splavňovalo toliko polenové dříví. Byla to kulatina rozřezaná na asi dvoumetrová polena, která se v určeném čase naházela do zadržené vody na vazištích. Vhazování polen probíhalo obvykle dva až tři dny a tuto práci vykonávaly také ženy. Přibližně tři hodiny před spuštěním se otevíraly potrubny na nádržích, aby voda stačila dotéci do míst vhozu. První pokus o splávku se měl uskutečnit již roku 1768 na potoce, vytékajícím z Huťského potoka do Černé pod Žofínem. Skutečně se tak ovšem stalo roku 1777, kdy kusové dřevo plulo od vaziště na Migalu (pod Terčím Dvorem) až k Ličovu. Tam se vytahovalo a do kaplického pivovaru odváželo koňskými povozy. To proto, že splavnění vůbec nejnebezpečnějších úseku na Černé, mezi zříceninou hrádku Sokolčí a mlýnem „U dubu“, nebylo ještě dokončeno. Plující polena doprovázeli dělníci, kteří, došlo-li na některém jezu ke vzpříčení, zasahovali pomocí dlouhých bidel. Některé kusy byly nasáklé příliš vodou a klesaly ke dnu. Ihned se proto vytahovaly na břeh a panští faktoři je na místě prodávali. Značnou nevýhodou plavení polenového dřeva bylo časté poškozování břehů, čímž trpělo i samotné dřevo a rostly náklady na údržbu plavební dráhy. Ztráty byly zaznamenávány až v rozsahu kolem patnácti procent. Při tom velkém množství a délce plavby se nedalo také vyloučit, aby část kusů neskončila v rukách nenechavců „za pět prstů“. Ve stejném období se konaly také první pokusy se spouštěním kratších klád. To byly kusy o délce 2 délkových sáhů, tedy délky necelých čtyř metrů (370 cm). Za šest let, do roku 1783, bylo takto splaveno z Novohradských hor kolem 3354 vídeňských sáhů dřeva (1 vídeňský prostorový sáh = 1.894 metru krychlového).

První splavení dřeva, svázaného do skutečných vorových tabulí, se uskutečnilo 7. dubna 1783. Jeden pramen složený z devatenácti tabulí obsahoval 195 sáhů dřeva (asi 369 kubíků). Další rok se splavilo už pět pramenů a roku 1785 již deset pramenů. Boquoyové měli spočítáno, že k dosažení aspoň malého zisku bylo potřeba splavit nejméně dvacet pramenů ročně, přičemž každý z nich musel mít třicet tabulí po dvanácti kmenech. K tomuto číslu se přiblížili až v první polovině 90. let 18. století. Po pětadvaceti létech, kolem roku 1820 se už spouštělo více než 40 pramenů (tahů) ročně.

Aby se co nejlépe využila vodní síla, připravovalo se na každém z vazišť až šest prámů. Tři hodiny před začátkem plavby se na Jiřické nádrži začala „dělat voda“, neboli regulované vypouštění. Hladina vody na vlastní plavbu se zvyšovala o 20 - 25 cm nad normální stav v upraveném korytu. Hladina se přísně sledovala, protože vyšší stav měl za následek příliš rychlou a tím nebezpečnější jízdu. Vory se spouštěly v patnáctiminutových intervalech takzvaně zdola nahoru. Čili nejprve z nejspodnějšího vaziště Migal a jako poslední vyjížděly vory od Baronova mostu. Po jejich odplutí se Jiřice hned uzavíraly, aby se nadržela voda na další splouvání. Čas plutí od mostu k Ličovu byl podle druhu dřeva v rozpětí od hodiny a tři čtvrtě do dvou a půl. Od Ličova k jezu pod blanskou papírnou „jely“ vory hodinu až půldruhé. Tam se náležitě unavené posádky střídaly s čerstvými silami, které dovedly vory až do Č. Budějovic. Horní voraři se pěšky nebo na povozech vraceli zpět do hor, aby znovu postoupili nebezpečnou, byť dobře placenou práci.

Vory a plavci
Sestavování a technika spouštění dlouhého dřeva na Novohradsku se v mnohém lišila od voroplavby na větších řekách, především na Vltavě. Zásadní byl rozdíl mezi šíří vorových tabulí, zatímco vltavské byly široké 5-6 metrů, novohradské vory mohly mít šířku vpředu nejvýše 2 metry, což bylo maximálně 12 kmenů, užšími konci svázaných k sobě. Bylo to dáno celkovou šířkou plavebního profilu vodní cesty, naplněné zadrženou vodou a současně možnostmi ovládání pramene na vzduté vodě při zatáčení a při průjezdu vorovými propustěmi na jezech. (poznámka autora: proto se vory vázaly užšími konci napřed, dozadu se tudíž vějířovitě rozšiřovaly a to až na 3,5 metru). Kvůli vyšší rychlosti vzduté vody se na čelo pramene umisťovaly tabule s lehčím dřevem a do zadních tabulí se používaly těžší kusy. Tak se zamezilo tomu, aby zadní tabule „předbíhaly“ přední díly pramene. Praktickou šířku pramenů si můžeme dodnes ověřit na rozměrech kanálu, který je součástí vodního díla Soběnov pod Děkanskými Skalinami. Přehrada na Černé, postavená v létech 1923-25 Jihočeským elektrárenským svazem, má čtyřsetmetrový plavební kanál, v hrázi vybavený klikatými zdrhly (retardéry-zpomalovači vody) Bazikova typu (Emil Bazik - tvůrce těchto betonových pražců). Rozdílná byla také délka vorů, svázaných do jednoho pramene. Na Vltavě to bylo až 150 metrů (od roku 1894 jen 130 m), na Černé byla povolena délka jenom do 120 metrů. Velikosti pramenů odpovídal též počet členů posádky. Vltavské čítaly kolem šesti vorařů, novohradské dva, výjimečně tři muže. Vrátný - kapitán (certifikovaný plavec) stál na první tabuli a řídil pramen jedním veslem, na poslední tabuli byl zadák, který měl za úkol vyrovnávat směr a současně brzdit celou soupravu. Činil tak zarážením brzdového kůlu, zvaného šrek či jehla otvorem mezi kládami (škoulou) do dna řečiště. Pokud splouvaly mimořádně dlouhé prameny s vysoce kvalitním dřevem, nastupoval k vrátnému na obsluhu druhého vesla vpředu ještě další muž, zvaný pacholčí.

Přes veškerou opatrnost a zručnost nepodařilo se vždycky splavit všechno dřevo bezpečně. Stalo-li se, že voda „utekla“ a celá souprava si sedla na dno, přičemž se některé dílce prámu (i přepravované zboží) zpravidla poškodily. Někdy stačilo, že se na tabulích přeseknutím spojení klád na zádích podařilo rozšířením vějíře mírně zvýšit hladinu a pramen se dal do pohybu. Nepomohlo-li to, voraři pramen opustili a běželi proti proudu oznámit, že tok je neprůjezdný. Nastávalo to nejméně příjemné, zastavit další plavbu (zašrekovat vory) a havarovaný pramen co nejrychleji rozebrat a odstranit. Jelikož takové situace nastávaly zejména v úseku pod Ličovem, v první čtvrtině 19. století se vystavěl na Černé pod Benešovem (pár set metrů nad soutokem s Pohořským potokem) umělý kanálek, souběžný s řekou. Tím se část vody odvedl do rybníka Kancléř, jenž byl naplněn na maximální výšku a v nouzi sloužil jako „doplňovač“ za uniklou vodu. Zbytek dolní části kanálku (kamenné ostění) ještě dnes uvidíte, projdete-li po hrázi rybníka a půjdete lesní pěšinou dál proti toku Černé. Stopa kanálku za pár desítek metrů mizí v zamokřené louce. Na zmíněném úseku pod Benešovem k Ličovu byly provedeny také vůbec poslední stavební úpravy novohradské plavební cesty a to v létech 1872-75.

Povolání vorařů bylo považováno v minulosti za druhé nejnebezpečnější, hned po řemesle hornickém. Řízení vorů vyžadovalo velkou fyzickou sílu, otužilost a nemalou odvahu. Horké chvíle připravovaly vorařům dva nebezpečné úseky. Na Pohořském potoce to byl velký spád toku pod vazištěm v Lepoldově směrem pod Terčí (Pohorskou) Ves a na Černé velmi kamenitý a dravý úsek od bývalého Dvořákova mlýna - Hofbauermühle (dnes přehrada Soběnov) kolem Sokolčího hrádku přes mlýn „U dubu“ až k blanské papírně. Způsob, jakým se právě zde odehrávalo spouštění vorů popsal věrohodně borovanský učitel Jan Žáček ve svém spisku „Hory Novohradské“, když se krajem toulal v červnu roku 1910 (pozn. autora: knížečka byla nedávno vydána znovu a v infocentrech na Novohradsku je volně k zakoupení). Podobně popisuje splouvání Švarcavy (Černé) rovněž Kniha království Českého z roku 1908, kde se mimo jiné uvádí, že:

„…plavením se zabývají chudí lidé i selští jinoši z okolních vesnic. Je to zaměstnání veselé, zdravé, ale velmi nebezpečné…“

Jak to chodilo na pramenu?
K 90. výročí první plavby dlouhého dřeva uspořádal Český lesnický spolek odbornou vycházku, uskutečněnou 3. srpna 1874. V podrobném popisu exkurze se dočteme, že účastníci šli starými porosty polesí Bělá ke Střední strojivé boudě na Pohořském potoce, aby se mohli podívat na „start“ dvou prámů, připravených na hladině nadržené vody.

„Bezprostředně před odplavením, dva silní mladí muži, stojící na přídi pokleknou a pomodlí se, k čemuž se připojují příbuzní a známí i děti, na břehu shromáždění. Splav se otvírá, muži se chopí vesel a zpočátku pomalu a pak stále rychleji je prám vtažen do proudu, odtékajícího závratnou rychlostí. S úzkostí lze pozorovat, jak se příď prámu hluboko do zuřivého víru ponořuje, však zvedá se a střelhbitě letí prám – veden jistýma rukama svých kormidelníků – mezi skalnatým lesem porostlými břehy prudkým spádem dolů…

Na vysvětlenou je třeba dodat, že slovem prám (nebo plť) se označovala řada vorových tabulí, spojených za sebou. Známější je však pojem pramen, v kraji více používaný. Česká vorařská slova prám a vrátný (vedoucí - kapitán či kormidelník pramene, otvírající čili vyhražující vodu na jezech na tzv. vratech) přešla dokonce do němčiny jako der Prahmen a der Wratney. Do novohradského prostředí slova pronikla zřejmě zásluhou vorařů, kteří tam přišli z českého povodí Otavy.

Personál
Vrcholem plavení v Novohradských horách bylo období poloviny 19. století. Novohradské panství se tehdy podílelo na celkovém množství dřeva, dopravovaného po vodě do Prahy přibližně 8-10ti procenty. Pro srovnání: množství dřeva, splouvaného po Vltavě představovalo 45 procent z celkového množství. V tu dobu bylo na těžbě a plavení dřeva na Novohradsku zaměstnáno přes 500 osob, z nichž asi 230 byli tzv. vrchnostenští zaměstnanci panství. Tito lidé měli od Buquoyů nejlepší zaopatření – domky a pozemky zdarma, celoroční velmi dobré výdělky, deputát a zdravotní zaopatření pro sebe i rodinné příslušníky. Jednalo se především o devět profesionálních vorařů a dlouholeté zkušené dřevorubce, kteří zvládali velmi dobře i práce tesařské při stavbě vorů. Patřili sem také kameníci, znalí stavby a oprav plavebních zařízení. Další, o něco menší skupina (160-200 osob) byli stálí lesní dělníci. Měli vlastní domky, dostávali zdarma dřevo, ale za pronájem pozemků museli platit. I oni měli zdarma lékařské ošetření. Poslední skupina, sezónní zaměstnanci pracovali za mzdu na smlouvu jen v době těžby v zimě. O údržbu cest a nádrží se staralo přibližně 80 rybnikářů, zčásti pronajímaných od třeboňského panství.

Úpadek plavby
Nástupem parní železnice a celkovým poklesem zájmu o dřevo v létech 1875-90 snížila se i doprava po Malši a jejích přítocích. Buquoyové začali část dopravy po svých tocích pronajímat a pražské firmy Lanna, Renner a Bubeníček převzaly obchod se dřevem do své režie. Novohradské panství prodávalo dřevo ze svých lesů v českobudějovickém přístavu a s počátkem první světové války objem prodeje dále klesl. Mimo jiné i proto, že část kvalifikovaných zaměstnanců narukovala a ani erár o dřevo rovněž už tolik nestál. Po válce se změnila struktura obchodníků se dřevem, zmizeli tradiční němečtí odběratelé, v platnost vstoupily nové státní normy pro plavbu i celní předpisy. Na Vltavě se začala připravovat stavba prvních velkých přehrad a velká hospodářská krize počátkem 30. let 20. století voroplavbě dále uškodila. Poslední plavba na novohradské soustavě se uskutečnila 19. a 20. července 1938. Počátkem srpna přišla do hor větrná bouře, při níž padlo asi 25 % plánované roční těžby. Část plavebních zařízení byla velkou vodou značně poškozena a oprava se pro obsazení pohraničí Němci v říjnu téhož roku již neuskutečnila. Panství bylo rozděleno, část trasy zůstala v okleštěné republice. Po obsazení zbytku ČSR v březnu 1939 se již s dalším provozem neuvažovalo. Nestalo se tak, přes jisté záměry, ani po skončení války. Po 161 létech historie plavení dřeva v Novohradských horách skončila. Přesto můžeme i dnes najít na obou tocích řadu míst, připomínajících tuto, pro jih Čech významnou ekonomickou etapu. Na některá jsem se pokusil v předchozím textu poukázat. Pokud přijedete do Pohoří na Šumavě a vydáte se dál přes hranici do nedalekého rakouského Karlstiftu, najdete i tam místa spojená s plavením dřeva. Plavilo se tam sice jen kusové dříví v úzkých dřevěných potočních korytech, ale v maličkém muzeu u rybníka Stierhübelteich shledáte, že v mnohém byl způsob využití vodní síly k dopravě podobný.

Voraři kdysi používali úsloví:
„Všechno jednou pomine, jen plavba nikdy ne“

Kéž by se bývali nemýlili.

Poznámka
Závěrečná poznámka: údaje, uvedené v textu jsem čerpal zejména z publikace „Novohradské hory a podhůří“, vydané nakl. Baset Praha v r. 2006, z knihy autorů V. Scheuflera a J.Šolce „Já jsem plavec od vody“ a z odborných časopiseckých článků.

Prosba

Víte-li o někom, kdo vlastní jakékoli dokumenty, fotografie či předměty, spojené s plavením dřeva v Novohradských horách a byl by ochoten je poskytnout k nahlédnutí, ozvěte se….

Autor: Pavel Mörtel
(Vloženo 01.04.2013, 07:36)
PLAVENÍ DŘEVA U RAKOUSKÝCH SOUSEDŮ
Úvodní text
Leckterý čtenář možná slyšel leccos o tom jak se dříve plavilo dřevo po jihočeských řekách. Možná navštívil muzeum voroplavby v obci Purkarec u Hluboké nad Vltavou nebo i spatřil některou drobnou připomínku na dobu před více než čtvrttisíciletím – například pozůstatky výdřevy břehů, či kamenné vydláždění dna nejmenších jihočeských splavněných toků – říčky Černé a Pohořského potoka v Novohradských horách. Tam se ještě, byť ojediněle, dochovaly pozůstatky oné, svým způsobem pionýrské doby, kdy se začalo od poloviny 18.století významně využívat bohatství rozsáhlých příhraničních lesů.

Plaví se i u sousedů
Také u našich sousedů, v okolí rakouského městečka Karlstift (asi šest kilometrů od našeho Pohoří na Šumavě) můžete najít místa, připomínající těžbu a dopravu polenového dřeva po potocích až do 75 kilometrů vzdáleného Dunaje a dále do Vídně.

Roku 1799, tedy asi o třicet let později než u nás, byl v okolí Karlstiftu zbudován systém čtyř vodních nádrží (klausur), jimiž zadržená voda z jarního tání byla svedena do uměle vytvořeného dřevěného koryta. To začínalo pod hrází dnešního rekreačního rybníka Stierhübelteich (kousek od Karlstiftu) a směřovalo na jih. Polenové dřevo se kanálem plavilo až do poloviny minulého století a ještě v roce 1953 bylo v době mezi 13. a 23. dubnem splaveno posledních osm a půl tisíce kubíků řeziva. Pro srovnání – na české straně se poslední plavba uskutečnila v létě 1938.

Rozdíly v plavení
Rakouský plavební systém nebyl zdaleka tak rozsáhlý jako ten náš a je mezi nimi zásadní rozdíl. Ten náš byl stavěn na přírodních vodách náročnou technologií rovnání zátočin a výdřevy břehů, doplněných pokládání kamenných desek a dřevěných roštů na dno. Také šířka byla větší a především, na naší straně se plavily také odkorněné (volízané) celé kmeny stromů. Takzvané prámy (vory) dosahovaly délky až jednadvaceti metrů a jejich bezchybné provedení spáditými úseky pod Leopoldovem, či soutěskou na Černé pod Soběnovem vyžadovalo dokonalou souhru a nemalou fyzickou sílu plavců.

Tím není nikterak dotčena dovednost rakouských dřevařů (především tesařů a svážečů polen), kteří dokázali bez ztrát dopravit do Dunaje statisíce kusů silných polen a rozřezaných klád.

Kudy kam
Pokud se rozhodnete podívat se třeba v létě k rakouskému prameni Lužnice stačí dojet přes Benešov nad Černou do Pohoří na Šumavě a za ním přejet hranici. Přitom se lze zastavit u tzv. nepravého pramene Lužnice na české straně (kousek před hranicí na Stadlbergu) a pak už jen protáhnout svou trasu o nějaké tři kilometry dále na východ a jste na místě. Mapa na karlstiftském parkovišti vás spolehlivě navede k místům, spojeným s plavením dřeva. Pěšky je to celkem necelých pět kilometrů a když vám ještě zbudou síly, protáhněte si o dva kilometry trasu dále na jih a dojděte si prohlédnout padesátihektarové rašeliniště Velké vřesoviště. Je podobné našemu Červenému blatu, ale porost borovice blatky a trpasličích bříz si budete moci prohlédnout z osmimetrové vyhlídkové věže.

Autor: Pavel Mörtel
(Vloženo 01.04.2013, 16:40)
VORAŘSKÝ DEN U ŠPANĚLSKÉ ŘEKY ESCA 27. DUBNA 2013
Plavecký den Roncal - Burgui

Plavecký den Roncal - Burgui
V sobotu 27.dubna 2013 se bude podél severošpanělské řeky Esca v autonomní oblasti Navarra na jižní straně Pyrenejí konat další ročník významné slavnosti Vorařský den. Poplují nejen vory po řece Esca z obce Roncal až k historickému mostu v městě Burgui, bude sekonat celá řada kulturních akcí, bude se hrát, zpívat, tancovat, proběhnou výstavy, řemeslnické trhy, ale také řada sportovních utkání.

Vorařský den se se stal jednou z nejpopulárnějších lidových tradic autonomní oblast Navarra, které se v poslední době zúčastní přes 7500 návštěvníků.
Plavecký den Roncal - Burgui

Plavecký den Roncal - Burgui
(Vloženo 22.03.2013, 16:59)
PLAVENIE DREVA V DREVENOM VODNOM ŽĽABE RAKYTOVO
Vodný žľab Rakytovo
Mestské lesy s.r.o. Banská Bystrica si Vás dovoľujú pozvať na otvorenie plavebnej sezóny 2013 v unikátnom drevenom vodnom žľabe Rakytovo pri obci Dolný Harmanec.

Plavenie sa uskutoční dňa 26.4.2013 v rámci lesníckych dní podľa priloženého programu. Ste srdečne vítaní a tešíme sa na Vašu účasť.

Ing.Blažej Možucha
konateľ s.r.o.
Plaveni dreva v drevenom vodnom žľabe Rakytovo pri Dolnom Harmanci dňa 26.4.2013 o 9,00 hod

Program:
09:00 hod otvorenie plavebnej sezóny
09:15 – 09:45 hod občerstvenie
09:45 – 10:15 hod rozmiestnenie plaviteľov
10,15 – 12:30 hod plavenie
12:30 – 13:00 hod návrat plaviteľov
13:00 – 16:00 hod občerstvenie po plavení

Kontakt: www.lesybb.sk, Ing. Eduard Apfel
Vodný žľab sa nachádza v doline Rakytovo pri Dolnom Harmanci – asi 12 km od Banskej Bystrice. Dĺžka žľabu je takmer 2,5 km a v roku 2000 bol vyhlásený za národnú kultúrnu pamiatku. Celá konštrukcia vodného žľabu je z dreva – zo smreka a jedle, bez použitia iného (napr. kovového) materiálu.

Vybudovali ho na Rakytovom potoku, pravdepodobne už v 19. storočí, a slúžil na na splavovanie rovnaného dreva. Za dlhé roky sa značne poškodil a zostal čiastočne nefunkčný. Vďaka iniciatíve mesta Banská Bystrica a úsiliu pracovníkov Mestských lesov však bol zrekonštruovaný a verejnosti slávnostne predstavený v roku 2007.

(zdroj: www.kamnavylet.sk)
V červnu 2008 jsme se byli na Vodní koryto Rakytovo podívat v doprovodu Ing. Jaroslava Bacúra z Městských lesů Banská Bystrica.

Vodní koryto Rakytovo

Vodní koryto Rakytovo

Další fotografie najdete ve fotogalerii.
(Vloženo 22.03.2013, 13:33)
DOŠLÉ PŘIHLÁŠKY NA MEZINÁRODNÍ SETKÁNÍ PLAVCŮ A VORAŘŮ
ASSOCIACIÓ CULTURAL DELS RAIERS DE LA NOGUERA PALLARESA
.
Mezinárodního setkání plavců a vorařů ŠUMAVA - BÖHMERWALD 2013 se za katalánský vorařský spolek ASSOCIACIÓ CULTURAL DELS RAIERS DE LA NOGUERA PALLARESA zúčastní pouze Angel Portet, který je i prezidentem Mezinárodní asociace plavců a vorařů.
Foto: Angel Portet

Angel Portet
FLÖSSERZUNFT OBERES NAGOLDTAL
Na mezinárodní setkání plavců a vorařů ŠUMAVA - BÖHMERWALD 2013 vyšle vorařský spolek Flößerzunft Oberes Nagoldtal z německého Schwarzwaldu dvoučlennou delegaci vedenou Martinem Sprengem.
Foto: Martin Spreng, na snímku vlevo

Martin Spreng
LES RADELIERS DE LA DURANCE
Radeliers de la Durance
Na mezinárodní setkání plavců a vorařů ŠUMAVA - BÖHMERWALD 2013 vyšle francouzský vorařský spolek Les Radeliers de la Durance dvoučlennou delegaci vedenou Jeanem Seinturierem.
Foto: Jean Seinturier

Jean Seinturier
SCHILTACHER FLÖSSER
SCHILTACHER FLÖSSER
SCHILTACHER FLÖSSER
Na mezinárodní setkání plavců a vorařů ŠUMAVA - BÖHMERWALD 2013 přijede 18 členná skupina vorařské spolku SCHILTACHER FLÖSSER z německého Černého lesa / Schwarzwaldu vedená Thomasem Kippem.
Foto: Thomas Kipp

Thomas Kipp
TURISTIČNO DRUŠTVO - MARIBORSKI FLOSARJI
Mariborski flosarji
Na mezinárodní setkání plavců a vorařů ŠUMAVA - BÖHMERWALD 2013 vyšle slovinský vorařský spolek Mariborski flosarji dvoučlennou delegaci vedenou Zlatkem Jesenikem. <
Mariborski flosarji
CONFRÉRIE ST. NICOLAS DES RADELIERS DE LA LOUE
Confrérie St. Nicolas des Radeliers de la Loue
Na mezinárodní setkání plavců a vorařů ŠUMAVA - BÖHMERWALD 2013 vyšle francouzský vorařský spolek z pohoří Jura Confrérie St. Nicolas des Radeliers de la Loue šestičlennou delegaci vedenou Robertem Francioli.
Radeliers de la Loue
SOCIÉTÉ SCIENTIFIQUE ET CONFRÉRIE SAINT NICOLAS DE CLAMECY
Société scientifique et confrérie Saint Nicolas de Clamecy
Na mezinárodní setkání plavců a vorařů ŠUMAVA - BÖHMERWALD 2013 vyšle francouzský vorařský spolek Société scientifique et confrérie Saint Nicolas de Clamecy dvoučlennou delegaci.
Société scientifique et confrérie Saint Nicolas de Clamecy
MĚSTO WOLFRATSHAUSEN
Město Wolfratshausen Město Wolfratshausen
Na mezinárodní setkání plavců a vorařů ŠUMAVA - BÖHMERWALD 2013 vyšle město Wolfratshausen, které je členem Mezinárodní asociace plavců a vorařů, dvoučlennou delegaci vedenou paní Giselou Gleißl. Zástupci města Wolfratshausen se však zúčastní pouze pátečního programu.
VOGTLÄNDISCHER FLÖSSERVEREIN MULDENBERG e. V.
VOGTLÄNDISCHER FLÖSSERVEREIN MULDENBERG
Na mezinárodní setkání plavců a vorařů ŠUMAVA - BÖHMERWALD 2013 vyšle saský plavecký spolek z Krušných hor VOGTLÄNDISCHER FLÖSSERVEREIN MULDENBERG jako jediného zástupce Bernda Kramera.
Bernd Kramer
ASSOCIAZIONE CULTURALE ZATTIERI DEL BRENTA
Associazione Culturale Zattieri del Brenta
Na mezinárodní setkání plavců a vorařů ŠUMAVA - BÖHMERWALD 2013 se přihlásil i italský vorařský spolek Associazione Culturale Zattieri del Brenta. Došla přihláška skupiny čtyř plavců v jejichž čele bude stát předseda spolku Camillo Sasso. O své účasti uvažují ještě tři až čtyři členové italského spolku.
ASOCIACION CULTURAL ALMADIEROS NAVARROS
Ze španělské autonomní oblasti Navarra přijede na mezinárodní setkání plavců a vorařů ŠUMAVA - BÖHMERWALD 2013 Austin Valencia z plaveckého spolku Asociacion cultural almandieros navarros s manželkou.
(Vloženo 22.03.2013, 13:30)
NEPŘIJEDOU DRAVSKI SPLAVARJI ANI VORAŘI z WERNSHAUSENU
Přišel e-mail ze Slovinska od Franjo Šarmana z plaveckého spolku Dravski splavarji. Franjo omlouvá svůj spolek, že na mezinárodní setkání plavců a vorařů nepřijedou, protože ve stejné době připravují plavecké akce, na které přijede řada návštěvníků ze sousedního Rakouska. Možná přijede Franjo se svými muzikanty někdy jindy.

Předseda německého plaveckého spolku Flößerverein "Mittlere Werra" Wernshausen André Sigmund nás informoval, že vzhledem k tomu, že se ve stejném termínu jako mezinárodní setkání plavců a vorařů konají ve Wernshausenu 26. plavecké slavnosti, na Šumavu nepřijedou.
(Aktualizace 09.03.2013, 21:11)
ZÁŠTITA NAD MEZINÁRODNÍM SETKÁNÍM PLAVCŮ A VORAŘŮ

Záštitu nad mezinárodním setkáním plavců a vorařů Šumava - Böhmerwald, které se bude konat ve dnech 4. - 7. července 2013 v Prachaticích, s akcemi v rakouském Schläglu a Sonnewaldu, na Jeleních Vrších a v Českém Krumlově převzaly tyto osobnosti:
Prní místopředseda vlády České republiky a ministr zahraničí Karel Schwarzenberg.

Karel SchwarzenbergČeská republika

Záštita Karla Schwarzenberga
Ministryně kultury Mgr. Alena Hanáková.

Mgr. Alena HanákováČeská republika
Jeho Exelence velvyslanec Rakouské republiky v České republice Dr. Ferdinand Trauttmansdorff

Dr.Ferdinand Trauttmansdorff Rakouská republika

Pan velvyslanec nám sdělil, že záštitu nad mezinárodním setkáním plavců a vorařů Šumava - Böhmerwald přijal s radostí. Doufá zároveň, že se osobně zúčastní akcí této mezinárodní akce, která překročí česko-rakouské hranice.
Chargé d´affaires a.i. Velvyslanectví České republiky v Rakousku paní JUDr. Ivana Červenková.

Česká republika
Senátor Tomáš Jirsa.

Ing. Tomáš Jirsa Česká republika
Hejtman Jihočeského kraje Mgr. Jiří Zimola.

Mgr. Jiří ZimolaJihočeský kraj
Starosta města Prachatice Ing. Martin Malý.

Ing. Martin Malý Město Prachatice
Záštitu nad konáním mezinárodního setkání plavců a vorařů Šumava - Böhmerwald 2013 přislíbil starosta obce Nová Pec Jakub Koželuh. Obec Nová Pec bude spolu s folklorním sdružením Libín-S Prachatice hostitelem setkání.

Obec Bová Pec
(Aktualizace 11.03.2013, 23:13)
PŘÍPRAVA MEZINÁRODNÍHO SETKÁNÍ POKRAČUJE
Klášter Schlägl
V pátek 01.03.2013 přijal opat premonstrátského kláštera Schlägl Martin Felhofer předsedu folklorního sdružení Libín-S Prachatice Hynka Hladíka za přítomnosti bývalého ředitele hlavní školy / Hauptschule v Aigenu Josefa Grubera a paní Sabrini Heinzl z hospodářské správy kláštera. Jednali o pátečním programu Mezinárodního setkání plavců a vorařů 05.07.2013. Bylo dohodnuto, že po příjezdu autobusů do Schläglu pozdraví plavce a voraře opat Martin v klášterním kostele a požehná odpolední ukázce plavení dříví. Úvodní program uzavře krátký varhanní kostel. Následovat bude prohlídka expozice Kulturní dědictví Horní Mühlviertel, exkurze v klášterním pivovaře, případně i návštěva klášterního muzea.
Přijetí u opata Martina
Sládek klášterního pivovaru Reinhardem Bayerem provedl hosty pivovarem po trase exkurze, která bude čekat plavce a voraře z 11 zemí Evropy.
Klášterní pivovar ve Schläglu
(Aktualizace 01.03.2013, 16:21)
POSLEDNÍ VLTAVSKÝ VOR - PŘÍBĚH JEDINEČNÉHO EXPERIMENTU Z ROKU 1971

Středisko enviromentální výchovy Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava připravilo na podvečer ve čtvrtek 14. února 2013 přednášku Mgr. Martina Slaby - ředitele pobočky Národního zemědělského muzea v loveckém zámku Ohrada, tedy muzea lesnictví, myslivosti a rybářství, věnovanou příběhu posledního vltavského voru. Na přednášku v budově Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava přišly zhruba dvě desítky posluchačů, především zaměstnanců parku, ale i současných a bývalých lesníků.

Martin Slaba úplně na počátku odbočil od povídání o stavbě a plavbě voru z roku 1971 k loňské akci lesnické firmy LESS nazvanou VOR 2012 (o projektu VOR 2012 jsme informovali v aktualitách z 28.08.2012). Loňský vor postavil Jiří Trávníček, který vycházel ze zkušeností ze stavby zkušebního voru v roce 2011 a nejspíš z literatury. Nejspíš neměl k ruce staré plavce, kteří by se podělili o své letité zkušenosti. Martin Slaba se s ním setkal na konferenci o lesním dopravnictví na Slovensku, kde referoval právě o voru z roku 1971. Slaba sebou měl i více než pět set fotografií pořízených v roce 1971. Když Trávníček viděl fotky detailů voru, prohlásil, že kdyby je viděl před stavbou voru, řadu věcí by řešil jinak. Vor z roku 1971 byl tedy opravdu poslední autentický vor, který stavěli ti praví voraři.

Slaba pak již připomenul pokus o ruční výrobu a plavbu vorů realizovaný Národním zemědělským muzeem - Muzeem lesnictví, myslivosti a rybářství na Ohradě a vltavskými plavci. Z akce se dochovalo více než 500 snímků dokumentující postupy stavby vorů, část z nich byla prezentována. Slaba promítnul i část filmu České televize Posledni pouť vltavských vorů ze série Zapomenuté výpravy z října 2011.

V roce 1971 byl ten nejvyšší čas k zachycení autentické stavby vorů opravdickými vltavskými plavci, kterým v té době bylo mezi 55 a 80 lety, k tomu, aby se ukázala nejen stavba voru, práce plavců při plavení, ale také jejich zaujetím pro práci zděděnou po předcích. Martin Slaba v závěru připomněl snahu o zápis plavectví do světového seznamu nehmotného kulturního dědictví (tato snaha je jednou z aktivit Mezinárodní asociace plavců a vorařů, konkrétní kroky byly podniknuty např. v Katalánsku, resp. Španělsku a Slovinsku), tyto snahy pokládá za účelně.

Hodina a půl přednášky uplynula nějak moc rychle.
Plakát
(Aktualizace 15.02.2013, 22:32)
VALNÁ HROMADA SPOLKU PRO INFRASTRUKTURU TROJMEZÍ

V pondělí 4. ledna 2013 v podvečer se v hotelu INNs HOLZ na Schöneben nedaleko česko- rakouských hranic konala 14. valná hromada Spolku pro infrastrukturu Trojmezí / Dreiländerinfrastrukturverein. Pozvání i v zimní fujavici, která na Šumavě panovala, přijal první tajemník velvyslanectví České republiky v Rakousku Tomáš Kratochvíl. Jednání se zúčastnili především starostové obcí česko-rakousko-bavorského trojmezí a přizvaní hosté. Mezi pozvanými byl i předseda folklorního sdružení Libín-S Prachatice a plavební ředitel Ing. Hynek Hladík.

Jednání valné hromady řídil Dipl.-Ing. Walter Höllhuber, předseda spolku.
Walter Höllhuber
Walter Höllhuber seznámil účastníky s aktivitami spolku v průběhu uplynulého roku:
- postup "lyžařské houpačky" na Smrčině / Hochfichtu. Z rakouské i české strany přišly požadavky na mezinárodní projednání vlivu na životní prostředí. Spolek pro infrastrukturu Trojmezí předložil oběma ministerstvům životního prostředí České republiky i Rakouska argumenty pro výstavbu lanovky;
- postup přípravy čtvrtého dunajského mostu v Linci, který by měl umožnit propojit tzv. Šumavskou silnici Aigen - Rohrbach - Linec s částí budoucího západního okruhu na Západní dálnici;
- pokračování snah o prodloužení železnice Mühlkreisbahn (v normálním rozchodu) z Aigenu až na linecké hlavní nádraží a její napojení na evropskou železniční síť;
- pokračování snah na podporu boje proti kůrovci na území Národního parku Šumava;
- pokračování snah na podporu výstavby čerpacího zásobníku dunajského vodního stupně Jochenstein (přečerpávací elektrárna);
- postup proti snahám o výstavbu gigantických větrných elektráren na Šumavě;
- postup proti jadernému úložišti ve vojenském prostoru Boletice;
- postup proti tzv. Zelenému pásu a v zásadě proti všem projektům a omezením nevýhodným pro obyvatele oblasti působení Spolku; - příprava hornorakouské zemské výstavy. Höllhuber upozornil na nebezpečí zneužití zemské výstavy, která se bude v letošním roce konat v Horních Rakousích i v Čechách, hornorakouskými sudetoněmeckými spolky;
Jiří Hůlka
Informace předsedy Höllhubera podpořil i další z členů výboru a starosta sousedního města Horní Planá Jiří Hůlka.
- příprava gondolové lanovky na Hraničník probíhá bez ohledu na probíhající řízení o vlivu na životní prostředí. Lze důvodně předpokládat, že ekologické hnutí Zkrášlovací spolek Zdíkovska se odvolá proti rozhodnutí českých orgánů do Bruselu. Příprava probíhá tak, abychom byli připraveni na co nejrychlejší zahájení stavby. Stavba lanovky je ekologickou stavbou, protože omezením dopravy do lyžařského areálu Hochficht by se vyprodukovalo jen za jeden rok o 150 tisíc tun CO2 méně, než v současnosti. Při argumentaci zelených proti lanovce směrnicí EU o NATUŘE je třeba se potřeba se seznámit podrobně se směrnicí. Ta totiž nezvýhodňuje přírodu oproti životu lidí, ale lidé a příroda jsou si rovnocení;
- Probíhají i jednání o úpravě silnice Nová Pec - Bližší Lhota - Zvonková - státní hranice. Orgány ochrany přírody dávají ¨ souhlas s rozšířením silnice z Nové Pece až po bývalá kasárna pohraniční stráže ve Zvonkové, dále požadují ponechání jednoproudé silnice se zřízením výhyben na dohled. Toto je údajně z obavy před vznikem nové tranzitní trasy České Budějovice - Pasov. Stavba lanovky je ekologickou stavbou, protože omezením dopravy do lyžařského areálu Hochficht by se vyprodukovalo jen za jeden rok o 150 tisíc tun oxidů dusíku méně, než v současnosti;
- jaderné úložiště v Boleticích nepřipadá v úvahu. Příslušné české orgány jednají přímo se šesti obcemi, které připadají v úvahu o možném geologickém průzkumu lokalit; - stav kůrovce na Šumavě. Hůlka informoval, že kůrovec je v současné době v tzv. základním stavu. Zajímavý je rozdílný přístup k bezzásahovosti na území Národního parku Šumava a v Národním parku Bavorský les. Starostové z obcí, na jejichž území leží Národní park Šumava byli na exkurzi v Národním parku Bavorský les. Viděli, že pod Luzným na bavorské straně bylo v bezzásahových zónách zasahováno proti kůrovci, pro odvoz zpracovaného dřeva byla postavena lesní cesta, která byla po zásahu sanována. Něco takového by na území NPŠ nebylo možné!
Hubert Demmelbauer
O vývoji lesa na Šumavě a v Bavorském lese hovořil Hubert Demmelbauer z Občanského hnutí za ochranu Bavorského lesa ze Zwieselu. V určité etapě Národního parku Bavorský les byly zveřejněny návrhy na vystěhování obyvatel z území Bavorského lesa. Bohudík tyto myšlenky jsou překonány, NP BW si uvědomuje význam cestovního ruchu. Je dobré, že dle evropské směrnice má být člověk a příroda v rovnováze.

O potřebě výstavby dalšího dunajského mostu v Linci hovořil i starosta Ulrichsbergu Wilfried Kellermann. Upozornil, že v současnosti vzniká při příjezdu do Lince od Rorbachu problém, dochází k zácpám vzhledem k málo kapacitním navazujícím ulicím ve městě. To způsobuje závažné problémy dojíždějícím pendlerům, ale také podnikatelům na Šumavě.

Jednání valné hromady Spolku pro infrastrukturu Trojmezí pozdravil první tajemník české ambasády ve Vídni Tomáš Kratochvíl.

V diskuzi vystoupil Hynek Hladík. Upozornil, že zhruba 3 kilometry od Schöneben prochází již více než 200 let významný infrastrukturní prvek - Schwarzenberský plavební kanál, který začíná na bavorských hranicích, pokračuje po českém území až ke Zvonkové / Sonnenwaldu, poté vede v Rakousku až potoku Ježová / Iglbach, kde přichází znovu do Čech, přechází přes hlavní evropské rozvodí, na povodí Dunaje vede tzv. spáditým úsekem k česko-rakouským hranicím u Unterurasch a potom k ústí do Große Mühl. V loňském roce provedli čeští správci kanálu v těsné blízkosti státních hranic rekonstrukci plavebního kanálu, bylo by potřeba provést i drobné úpravy na rakouské straně. Libín-S Prachatice již řadu let působí především u Schwarzenberského plavebního kanálu, je proto členem Mezinárodní asociace plavců a vorařů. V letošním roce bude hostitelem mezinárodního setkání plavců a vorařů, které se bude konat nejen na Jeleních Vrších, ale také na česko-rakouských hranicích a v Rakousku. Akce bude zajisté významnou reklamou pro celý region Šumava - Böhmerwald. Tato informace se setkala s velkým zájmem účastníků valné hromady.
Hubert Demmelbauer, Tomáš Kratochvíl a Walter Höllhuber
(Aktualizace 05.02.2013, 08:39)
O VORAŘÍCH V KRONIKÁCH I NA VÝSTAVĚ

V době přípravy mezinárodního setkání plavců a vorařů se zajímáme víc i o informace o vorech a voraření. Přinášíme tedy článek, který jsme nalezli na stránkách www.mistnikultura.cz.
Autor: Jaromír Košťák

JÍLOVÉ U PRAHY: V minulosti umožňovala dopravu převážně stavebního dřeva do Prahy vlastně jen řeka Vltava se svými přítoky, z nichž nejznámější je Sázava, a o té bude také řeč. Po vodě se plavilo od nepaměti a zřejmě nejstarším písemným dokladem je Kosmova kronika. Za Karla IV. došlo k nebývalému nárůstu, a proto také k vymezování péče o dopravní cestu, jež byla přenesena na mlynáře. V roce 1872 regulovalo už 40 jezů voroplavební trasu v délce 142 kilometrů ze Světlé nad Sázavou k soutoku obou řek u Davle.

Dva kronikáři – oba byli z Kamenného Přívozu.

Antonín Kubíček psal obecní kroniku ještě na začátku současného století. Doma, rukou a téměř do posledních dnů života. Ač jsem ho navštívil málokrát, nedalo se nikdy přehlédnout, že jeho dům sloužil vlastně kronikářskému poslání, a tak trochu připomínal televizní seriál Dva chlapi v chalupě. Místa, kam obvykle ukládají vše potřebné pro domácnost ženy, sloužila k shromažďování fotografií, úředních písemností, plakátů, pozvánek, denního tisku a nejrůznějších výpisků. Systematicky byly vkládány také do krabic od bot, a já žasl nad přehledem kronikáře. Bezpečně věděl, kde má co uloženo. Jiným jeho koníčkem byly dějiny vorařství. Ty dokončoval podle data u fotografie nejstaršího voraře Vlastimila Papírníka kolem roku 1999. Sám navíc opravil pár tradovaných nepřesností. Týkaly se jmen faktorů, vorařů, jejich přezdívek, místních názvů či letopočtu posledního plavení.

Kubíčkův dvacetistránkový přehled o voroplavbě hlavně na Sázavě připomíná Morávkovy knižní tituly samotným názvem. Jmenuje se Plavci na Sázavě a je tvořen 12 kapitolami a fotografickou přílohou voraření převážně na dolním toku Sázavy. Zájemci a znalci tady objeví kopii Patentu plaveckého pro Josefa Hroníka (narozen 1897), který platil pro úsek z Poříčí nad Sázavou do Prahy.

Kubíčkovi Plavci na Sázavě vznikali nejspíš svépomocně. Chybí některé knižní náležitosti, jako třeba výše nákladu, byť byl zřejmě nepatrný. Zato prameny jsou obsáhlé. Velikým přínosem jsou ale také zapomenuté vorařské pojmy a souvislosti.

Jan Morávek ve své knize Plavci na Sázavě (nejde o omyl v názvu) sepsal vlastně vorařskou kroniku. Úspěšnou a oblíbenou. Vždyť už v roce 1974 vyšlo šesté vydání v nákladu 55 000 kusů. Autor J. Morávek se narodil ve staré zájezdní hospodě zvané Hostinec na domě. Z vypravování si zapamatoval a poutavě přiblížil nejen život vorařů. Dělil je na chlupáče, kteří vlastnili pole, a strupy. Románově se život točil kolem rodu Loučilů a Dolejšů. (Na rozdíl od Ant. Kubíčka, který dokládal víc nejen „vládnoucích“ rodů.) Ti řídili vory, stáli v čele party dobré desítky vorařů a ústně sjednávali práci. Nad nimi byl faktor.

Za celoroční dřinu dostávali voraři nejdříve zálohu, kterou podle malé výše posměšně nazývali „na boty a kazajku“. Rozdělování zlatek a později korun probíhalo v hospodě. Stávalo se očekávanou událostí, která se neobešla bez vydatného jídla v podobě tučných opečených jaternic, kopce brambor, zelí a dostatku piva. Jedlo se na společný řád. Za všechny platil faktor jedné nebo druhé party. Sám byl odměňován vejškou, která činila za ročních splavených asi dvou set pramenů sumu na zakoupení třeba několika krav nebo kusu pole. Peníze přivážel do Závozu ve fiakru účetní z Prahy. O veselou pohodu se při jídle postarali hastrmani Mančinčák, Pepinďák, potrhlý Ježišmant, starý Cinkal Červená kazajka, starý Však. Podobně se voraři posilňovali při přebírání vorův Čerčanech od Horňáků, což byly party, které nesměly na dolní tok, jenž patřil Dolňákům. Před vyplutím je důkladně nakrmil hospodský Korbel, a to prorostlým vepřovým připravovaným v pivě.

Slávu i dřinu vorařů začala však likvidovat železnice dobudovaná kolem roku 1900. Byla levnější, rychlejší a nezávislá na proměnlivém toku řeky. Nadbytek dřeva v horním Posázaví brzy pominul a voroplavba proto skončila před 2. světovou válkou.

O vorařská mluvě
Byla jednoduchá, vyjadřovala většinou stručné pokyny, někdy kvůli srozumitelnosti na vzdálenost mezi voraři a lidmi na břehu byly tvořeny uskupením několika libozvučných samohlásek. Třeba v pozdravech, jako houuu, hahouu, ahóóój.

Kmeny stromů zbavené obvykle jen vrcholů až po využitelný průměr a větví se nazývaly kladina. Ta byla koňskými potahy dopravována na vaziště, kde se většinou roztřídily na plavučinu. Pak samospádem po splazech nebo smycích přes šikmo položené kmeny, se po mírném svahu dostávaly na plac. Drouhy čili upravenými sochory se navalily na připravené podpěry zvané kozy. Už stejně dlouhé a silné. Na slabších koncích se ručně nebozezy provrtaly otvory a jimi se protáhla vožděj, což byl přírodní materiál získaný z mladých stromků. Většinou už ve vodě vznikal konečně vor. Na něj přibyly příčné klády důmyslně navlečené a zaklínované stlučkami, aby podle sázavské míry 12 klád drželo pěkně pohromadě. První vor zvaný předák byl opatřen osm metrů dlouhým veslem, jímž vrátný ovládal směr. V případě klidné plavby si mohl sednout na jednoduchou lavičku. Za ní se nacházela ve vorařské hantýrce stojka s dvěma firmami. Na červeném plátně jméno plavecké společnosti a na černém vrátného, dnešními slovy vedoucího voroplavby. Druhý vor z deseti se nazýval pacholčí, protože na něm stál pomocník zvaný staročesky pachole. Zbývá připomenout snad ještě hastrmany, mladé úhoře, brzdu zvanou šrek, otčenáš a třeba grošovky. První přezdívky byly závislé na stáří vorařů. Šrek se umisťoval na osmý vor v prameni a modlitbu Plavecký otčenáš museli ovládat všichni, ale hlavně se jím řídit v nejnebezpečnějších místech za jezem na Žampachu. Když se podařilo proplutí, a to bylo většinou, pak v Haberně u Pikovic se spojovaly dva prameny vorů vedle sebe do šipy. Také posádka se znásobila. A grošovky? Tak se říkalo otepím vorařského odpadu na topení, za kterou se v Praze úspěšně prodávaly.

Co dodat?
Regionální muzeum v Jílovém u Prahy připomíná vorařství od 2. února výstavou.

Na vorech až do Prahy

Spojení sem je Posázavským Pacifikem, který nabízí sice romantické výhledy, ale obvykle nemá návaznou autobusovou dopravu, což znamená pěšky dva kilometry. Naopak linka 332 ze stanice metra Budějovická má nejvýše hodinový interval. Tradiční vorařské menu se tady sice nenabízí, ale na přiměřeně útulné posezení je kam zajít, a to včetně vyhlášené cukrárny.
(Vloženo 04.02.2013, 14:14)
PROBÍHÁ PŘÍPRAVA MEZINÁRODNÍHO SETKÁNÍ

Od 4. do 7. července 2013 bude folklorní sdružení Libín-S Prachatice hostitelem mezinárodního setkání plavců a vorařů. V minulých dnech vznikly webové stránky tohoto připravovaného setkání. Stránky mají v současnosti již mutace: německou, francouzskou, anglickou, katalánskou a španělskou, v současnosti se připravuje ještě mutace italská.
Jednotlivé programové body budou probíhat nejen v Prachaticích a na Jeleních Vrších, ale také na rakouské straně. Proto první přípravné jednání proběhlo právě s rakouským partnerem v Aigenu.
Jednání v Aigenu
07.01.2013 vedl jednání plavební ředitel Hynek Hladík s jednatelem Tourismusverband Böhmerwald Reiholdem Listem a pracovnicí rakouské organizace cestovního ruchu Giselou Plank. Tato trojice zpřesnila návrh Hynka Hladíka a schválila jej. Hned druhý den mezinárodního setkání proběhne v Rakousku - ve Schläglu valná hromada Mezinárodní asociace plavců a vorařů, pro ostatní účastníky setkání bude připravena návštěva schlägelského klášterního pivovaru, ochutnávka místního piva a prohlídka výstavy života na rakouské straně Šumavy a v oblasti Mühlviertel. Na rakousko-českých hranicích mezi rakouským Sonnenwaldem a českou Zvonkovou pak proběhne ukázka plavení polenového dřeva.
15.01.2013 proběhlo další jednání v Prachaticích, setkalo se úzké vedení folklorního sdružení Libín-S Prachatice - Helena Svobodová, Jana Holá a Hynek Hladík. Jednali znovu o programu mezinárodního setkání, dohodli se na drobných změnách, které byly okamžitě přeneseny na webové stránky ve všech jazykových mutacích. Jednalo se především o přesunutí slavnostního průvodu v Prachaticích z nedělního dopoledne na sobotní podvečer. Tento přesun je veden zkušenostmi z účasti na předchozích setkáních například v Boltani ve Španělsku, v Roveretu v Itálii, ale i v severoněmeckém Bremerhavenu. Poměrně velká část účastníků totiž na předchozích setkáních odjížděla již v sobotu večer, proto je výhodnější umožnit účast na průvodu, jako jednom z vrcholů setkání. Trojice provedla první kalkulaci nákladů a připravila přihlášku účastníků (která je zveřejněna webových stránkách).
SCHILTACHER FLÖSSER
První přihláška na mezinárodní setkání plavců a vorařů přišla 03.02.2013 z Německa, od Thomase Kippa z plaveckého spolku SCHILTACHER FLÖSSER z z Černého lesa / Schwarzwaldu. Přihlásilo se osmnáct plavců.
SCHILTACHER FLÖSSER

SCHILTACHER FLÖSSER
Svoji účast na mezinárodním setkání plavců a vorařů přislíbil již Angel Portet, prezident mezinárodní asociace plavců a vorařů z katalánského města pod Pyrenejemi La Pobla de Segur. Protože se ve stejném termínu v La Pobla konají pravidelné plavecké dny , nepřijedou "mladí" ze spolku ASSOCIACIÓ CULTURAL DELS RAIERS DE LA NOGUERA PALLARESA.
Angel Portet, prezident mezinárodní asociace plavců a vorařů

Angel Portet
V pondělí 28.ledna 2013 se vydal plavební ředitel Hynek Hladík letos již po druhé na příprané jednání do rakouského Aigenu. V kanceláři organizace cestovního ruchu Tourismusverband Böhmerwald jednal s Giselou Plank.

Informovali se navzájem o postupu příprav, o nutných změnách programu. Např. valná hromada Mezinárodní asociace se pravděpodobně neuskuteční ve Schläglu, jak se původně počítalo, ale v hotelu INNs HOLZ v osadě Schöneben. Moderní hotel je jen necelé dva kilometry vzdálený od hraničního přechodu Zvonková / Schöneben a zhruba tři kilometry od Sonnenwaldu, kde bude v odpoledních hodinách probíhat ukázka plavení palivového dříví na česko-rakouských hranicích.

Zbývá toho ještě hodně k zajištění pátečního programu setkání.
Před polednem se Hynek Hladík setkal s bývalým ředitelem hlavní školy (Hauptschule) V Aigenu Josefem Gruberem a jednal s ním o přípravě programu setkání.
29.01.2013 jednal Josef Gruber s opatem premonstrátského kláštera Schlägl Martinem Felhoferem o možném podílu kláštera na přípravě mezinárodního setkání plavců a vorařů. Oba pánové předložili prachatickým organizátorům návrhy programu, které se značně blíží původnímu návrhu Hynka Hladíka - pan opat je připraven přivítat hosty ve slavnostních prostorech kostela v klášteře, přivítání by bylo ozdobeno krátkým varhaním koncertem, dále by se účastníci rozdělili do skupin, pro které by byla přichystána návštěva klášterního muzea, návštěva klášterní výstavy a krátká návštěva pivovaru, návštěva pivovaru, návštěva muzea mechanických ozvučných nástrojů v Haslachu, návštěva klášterních sklepů s ochutnávkou piva. O programu proběhne ještě další společné jednání za účasti Hynka Hladíka. Libín-S Prachatice bude muset posoudit cenové nabídky a vybrat konečnou variantu.
Hynek Hladík obdržel 30.01.2013 nabídku časopisu VODNÍ HOSPODÁŘSTVÍ na mediální partnerství mezinárodního setkání plavců a vorařů.
(Aktualizace 03.02.2013, 22:17)
KALENDÁŘ 2013

Hynek Hladík, plavební ředitel na Schwarzenberském plavebním kanálu, připravil již tradičně kalendář Schwarzenberského plavebního kanálu. V jednotlivých měsících se představí různé úseky plavebního kanálu, v češtině a v němčině jsou označeny významné události na kanálu v roce 2013. Poslední výtisky kalendáře ve vysokém lesku ve formátu A4 na ležato jsou ještě k dispozici za 370 Kč/ks + poštovné. Kalendář je možné si objednat na e-mailu.
Titulní strana

Leden

Únor

Březen

Duben

Květen

Červen

Červenec

Srpen

Září

Říjen

Listopad

Prosinec
(vloženo 02.01.2013, 08:41)
ROK 2013 JE ROKEM MEZINÁRODNÍHO SETKÁNÍ PLAVCŮ A VORAŘŮ

Šumava - Böhmerwald
Nejvýznamnější událostí roku 2013 bude u Schwarzenberského plavebního kanálu mezinárodní setkání plavců a vorařů Šumava - Böhmerwald, které se bude konat od čtvrtka 4. do 7. července 2013.
(vloženo 01.01.2013, 11:23)
Design © VOJTa Herout, 2003-2014, Hynek Hladík 2003-2014