Informace z roku 2007
DOČKÁ SE OKOLÍ KŘÍŽENÍ SCHWARZENBERSKÉHO PLAVEBNÍHO KANÁLU S HRANIČNÍM POTOKEM JEŽOVÁ / IGLBACH NOVÉ ÚPRAVY?


Již několik let se jedná o úpravě okolí křížení Schwarzenberského plavebního kanálu s hraničním potokem Ježová / Iglbach (naschvál nepíšeme o hraničním přechodu Ježová / Iglbach, hranice již brzy zmizí). Z finančních důvodů k nim zatím nedošlo. Na českém území by měly být provedeny terénní úpravy tak, aby prostor s lavičkami a informační tabulí byl zhruba v úrovni doprovodné cesty. Lavičky a stolek s betovými nohami, které zde v době otevření hraničního přechodu umístila rakouská strana, budou nahrazeny dřevěnou zastřešenou horskou lavicí. Úpravy by měl financovat s.p. Lesy České republiky. Snad při prvním plavení u Ježové / Iglbach 14.06.2008 bude již vše v novém. Zatím je okolí Ježové ukryto pod mohutnou peřinou sněhu (údajně až 70 cm silnou) (vloženo 15.11.2007 07:47)

SKONČILA VÝSTAVA SCHWARZENBERSKÝ PLAVEBNÍ KANÁL V BAVORSKÉ ŘEZNÉ

28. října 2007 skončila výstava Schwarzenbergischer Schwemmkanal v Dolnobavorském zemědělském muzeu v Řezné / Regen.
Výstava se pravděpodobně přestěhuje i do Čech. O výstavu projevila zájem vedoucí muzea na vimperském zámku, ale i vedoucí odboru školství, kultury a cestovního ruchu Městského úřadu v Prachaticích. (aktualizace 28.10.2007 19:57)

ÚPRAVY WEBOVÝCH STRÁNEK WWW.SCHW-KAN.COM

Webmaster našich webových stránek provedl několik změn, které umožní v aktualitách Schwarzenberského plavebního kanálu a folkorního sdružení zpestřit stránky. Je však možné, že než se nám podaří naučit obsluhovat upravené stránky, dojde k drobným problémům.

LIPNO NAD VLTAVOU MÁ NOVÝ ZNAK A VLAJKU

Lipno
Ve stříbrno-modrém vlnovitě rozděleném štítě je v horní menší stříbrné polovině jsou mezi vlnkami dva zelené lipové listy, v dolní větší stříbrné polovině je šikmo zlatý vor a přes něj zkřížené zlaté veslo. Vlajka vychází ze znaku. (popis to není oficiální, ale dle pohledu na znak a vlajku. Znak i vlajku naleznete na:
www.lipno-online.cz
Znak i vlajka jistě připomínají plavení dříví po horní Vltavě. Právě v oblasti dnešního Lipna nad Vltavou končil splavný úsek, dále začínala nepřekonatelná překážka pro plavbu - balvanité koryto Čertovy stěny mezi Lipnem a Vyšším Brodem.
K řešení tohoto problému byl v roce 1538 vyslán na Krumlovsko Štěpánek Netolický, význačný rybníkář té doby, který působil na panství Třeboň, který po provedené prohlídce uvedl, že je třeba ve Velké Čertově stěně vystřílet a odstranit 670 balvanů a v Malé Čertově stěně 300 balvanů a malých kamenů. Neztotožnil se s názorem krumlovského perkmista, že by se voda dala nadržet zřízením jezů a použít je k plavbě. Naopak považoval tento návrh za nebezpečný s ohledem na škody, které by nadržená voda mohla způsobit na mlýnech a pozemcích pod Čertovou stěnou. Štěpánek Netolický navrhoval postavit dřevěný smyk, k jehož výstavbě bylo dostatek dříví. K odstranění balvanů z řečiště došlo však později.
V roce 1575 byla voroplavba prohlášena za svobodné podnikání a tak se zdejším sedlákům stávalo vorařství hlavním povoláním. Vory byly sestavovány nejčastěji u Dolní Vltavice nebo nad Frymburkem a zdejší voraři s nimi „sjeli“ k vorařské louce, která byla asi 300 m od hráze dnešní přehrady a dnes je pod vodou. Zde bylo nutno před Čertovými proudy vory rozebrat, naložit na volské potahy a v rozloženém stavu je odvést k vyšebrodskému klášteru.
Volský potah většinou táhl sedm až devět klád, záleželo na průměru a délce stromu. Během dne byly klády naloženy, převezeny do Vyššího Brodu, složeny a potah se do setmění vrátil zpět. Osm dní této „potažné roboty“ ročně bylo zdarma, ostatní klášter platil, tři groše za jízdu. Byla to dobře placená práce a tak se během krátké doby hospodáři v Kramolíně zaměřili na pěstování tažných volů a byli tím známí nejen na panství vyšebrodských cisterciáků, ale v celém rožmberském dominiu.
Osedlí „od vody,“ tedy z Lipna, Kobylnice a z části i ze Slupečné především vorařili a zemědělskou půdu měli jen pro svou obživu.
V 17.století nabývala stále většího významu plavba. V polovině století se dříví z oblasti horní Vltavy plavilo na dvě etapy - v zimě přiblížené dříví se v létě při malé vodě splavilo k hrabli u mlýna Reissmühle (mezi Frymburkem a Dolní Vltavicí), na jaře příštího roku se při velké vodě přes Čertovu stěnu spolu s dřívím z revíru Svatý Tomáš na krumlovské hrable. Při této plavbě byly veliké ztráty - 30 - 50 % . Zatím co ještě v roce 1686 bylo dříví plaveno převážně z oblasti Svatý Tomáš - Zvonková - Bělá, přešlo se koncem století až do prostoru Chlum.
Počátkem 18.století byly znovu oživeny snahy po využití dřevních zásob lesních komplexů Plechý a Lysý. Pokud jde o komplex Plechého, ztroskotávala tato snaha na skalnatém úseku pod Čertovou stěnou, přes který se sice v této době dříví dopravovalo volnou plavbou, avšak dělo se tak za cenu nadměrných ztrát na dřevní hmotě. V roce 1725 byl pověřen prohlídkou řečiště v tomto úseku hospodářský písař Josef Holub. Podle zprávy, kterou o výsledku šetření předložil, padala v úseku Čertovy stěny pomístně voda ze skal jeden, dva i tři sáhy (až téměř 6 metrů) vysokých skal a tříštila se o další skály, takže mnoho plaveného dříví zůstávalo mezi skalami. Holub navrhoval rozbití a odstranění velkých skal a na místech a velkým spádem vybudování prahů nebo splavů, aby mohlo být plaveno dříví ve vorech, případně jako pilařské výřezy. Tím měly být vyloučeny velké ztráty, ke kterým docházelo při volné plavbě. Po zavedení voroplavby měla být umožněna dopravovat z Českého Krumlova císařskou sůl jako náklad do Českých Budějovic, Hluboké i do Prahy. Vzhledem k tomu, že byl dosti často nedostatek plavební vody, navrhoval dále zřídit nad Bělskou pilou (Parkfieder Brettmühl) velkou nádrž, která by sloužila nejen pro krumlovskou, ale i hlubocké, křešťovické a orlické plavbě dříví.
Z příkazu vrchního hejtmana Eschericha provedl v srpnu 1725 českokrumlovský důchodní písař Maier spolu se dvěma zkušenými plavci z panství Orlík prohlídku Vltavy. Měli posoudit způsobilost této řeky pro voroplavbu. V relaci, kterou o této prohlídce podali, považují celou Vltavu po náležitém pročištění za splavnou pro vory, s výjimkou úseku Čertovy stěny, kde se nedají plavit podle jejich mínění plavit ani vory o čtyřech až šesti kmenech. Vzhledem k problémům s plavbou dřeva v oblasti Čertovy stěny bylo dříví velmi často plaveno z oblasti horní Vltavy, revírů Svatý Tomáš, Plechý atd. zhruba do míst dnešní přehrady na Lipně, kde bylo vyzvednuto z vody a povozy svezeno do Vyššího Brodu, odkud bylo plaveno dál do českého vnitrozemí. Plavba byla prováděna z části prováděna ve vlastní režii krumlovského panství.
Problém splavnění Vltavy v oblasti Čertovy stěny zůstával stále v popředí zájmu vedoucích zaměstnanců Schwarzenberského panství Český Krumlov. 15.srpna 1758 podal Ambrožovský - administrátor panství - majiteli zprávu o prohlídce oblasti Čertovy stěny, kterou provedl společně s jagrmistrem z Feldecku. Ve zprávě znovu navrhoval vystřílení a vylámání skal v řečišti a upravení koryta v dostatečné šíři tak, aby mohlo být plaveno dlouhé dříví. V září téhož roku projevil majitel panství s realizací tohoto návrhu souhlas. Současně požadoval provedení další prohlídky, které by se měli zúčastnit i potřební řemeslníci. 28. července roku 1759 byl vydán souhlas, aby bylo s pracemi započato za použití vhodného nářadí a střelného prachu. K provádění měl být přizván i geometr Planske, aby práce byly prováděny účelně. Majitel nařídil, aby bylo využito nízkého stavu vody. Práce byly zahájeny. V roce 1760 bylo splavněno asi 400 sáhů (cca 960 m) vytvořením koryta o šířce 4 - 5 sáhů (7,56 - 11,34 m). Dopisem ze 30.března 1765 byly schváleny majitelem výdaje na regulaci řeky pod Čertovou stěnou v letech 1761 - 1764, které činily 1413 zlatých 29 krejcarů. V roce 1767 bylo po souhlasu majitele zúčtováno k tíži této stavby dalších 514 zlatých 10 krejcarů. Náklady na úpravy úseku pod Čertovou stěnou, které byly prováděny pod vedením jagrmistra z Feldecku, byly čerpány i v následujících letech až do roku 1784. Řeka Vltava byla v tomto úseku využívána i nadále převážně k volné plavbě a jen v omezeném rozsahu k plavbě dlouhého dříví, protože provedená regulace byla soustavně poškozována a ničena povodňovými vodami.
V roce 1780 byl pověřen řešením splavnění Vltavy v úseku pod Čertovou stěnou inženýr Joseph Rosenauer. V listopadu 1780 předložil projekt, v němž oproti dosavadním neúčelným úpravám navrhnul vybudování kanálu, který by odbočil z koryta řeky u Lipenského zdvihu a napojil se zpět mezi vyšebrodským klášterem a Steindelským hamrem pod pohodnicí. Délka kanálu měla být 3302 sáhů (6240 m). Předpokládal volnou plavbu kmenů. V posledním, strmém, úseku uvažoval Rosenauer se zřízením zarážek. Roku 1784 pozměnil svůj původní návrh - kanál by měl být široký 3 sáhy (5,67 m), zároveň upravil způsob brždění dříví v posledním úseku, aby je bylo možno v případě potřeby zastavit. Původně limitovaný náklad na vybudování kanálu byl zvýšen z 25 tisíc zlatých na 74 tisíc. Majitel panství vydal 7. prosince 1784 souhlas s navrženým řešením a vydal příkaz k zahájení jednání s vyšebrodským klášterem o získání potřebných pozemků. Po úspěšném jednání a po získání úředního povolení mělo být se stavbou započato na jaře 1785. Z finančních důvodů bylo však zahájení odsunuto na rok 1786. Mezitím navrhl úřad jagrmistra na základě relace krumlovského lesmistra Vlčka dodatečné šetření o tom, zda bude mít projektovaný kanál stálou vodu - zda se nebude ve skalnatých partiích ztrácet. Zároveň byl zpochybněn finanční limit. Otázka vybudování kanálu u Čertovy stěny byla odsunuta a shodou okolností de facto zcela odložena.
Na dotaz krajského úřadu v Českých Budějovicích z roku 1789, proč nedošlo ke zpřístupnění horních revírů pro „pražskou voroplavbu“ úpravou řečiště u Čertovy stěny, odpověděl lesmistr Vlček, že panství investovalo do této stavby v uplynulých letech značné částky a přesto se nepodařilo zajistit plynulou plavbu. Plavba byla s velkými ztrátami na dříví možná pouze za středního stavu vody, který trvá během roku jen velmi krátkou dobu. Při dlouho trvající velké vodě je plavba nebezpečná, při malé vodě plavit nelze. Za další překážku označil Vlček disproporci mezi značnými náklady na dopravu dříví z dalekých lesů k Vltavě na jedné straně a nízkými cenami dříví v Praze na straně druhé.
Tak i v dalších letech bylo třeba dřevo plavené po Vltavě na Lipně vytáhnout z vody a na povozech jej převést do Vyššího Brodu, aby se pak opět na vorech nebo volnou plavbou mohlo vydat ke Krumlovu, k Budějovicím a ku Praze.
(aktualizace 29.09.2007 12:04)

PROJEKT SETKÁNÍ S TRADICÍ NA SCHWARZENBERSKÉM PLAVEBNÍM KANÁLU PODPOŘÍ I SPOLEČNOST TŘECH ZEMÍ


V úplném závěru plavební sezóny přišla informace, že projekt podpoří ještě v letošním roce Společnost třech zemí. Dle našich informací se o poskytnutí příspěvku zasadil místopředseda Společnosti třech zemí, generální ředitel Raiffeisenlandesbank Oberösterreich Dr. Ludwig Scharinger, poskytnutí podpořil i předseda Společnosti RNDr. Jan Zahradník, hejtman Jihočeského kraje. (vloženo 25.09.2007 00:28)
Společnost třech zemí

PLAVEBNÍ SEZÓNA NA SCHWARZENBERSKÉM PLAVEBNÍM KANÁLU SKONČILA

PLAVEBNÍ SEZÓNA NA SCHWARZENBERSKÉM PLAVEBNÍM KANÁLU SKONČILA. V sobotu 22.09.2007 se poslední letošní ukázka konala u hraničního potoka Ježová / Iglbach. Na závěr plavební sezóny přijely folklorní soubory Libín-S Prachatice a Volkstanzgruppe Gföhl z Dolních Rakous a zhruba tisícovka diváků z České republiky, Rakouska a Německa. Ve dvanáct hodin přivítal Hynek Hladík oba folklorní soubory, starostku obce Přední Výtoň a paní Hermine Baldassari, velkou znalkyni plavebního kanálu, i všechny příchozí.

Závěr plavební sezóny 2007 - Hermine Baldassari

Na mostku téměř přímo na hranicích vystoupil nejprve hostitelský soubor Libín-S. "Libíňáci" nevystoupili v obvyklém složení a s běžným programem, kapela vzhledem k četným změnám termínů závěrečné akce si naplánovala něco jiného a odjela do Švýcarska. K tanci, zpěvu hráli dva dudáci, již tradičně hostující Martin si přivedl parťáka, a nachlazená houslistka a zpěvačka Stáňa. Mostek na hranicích ožil barevnými jihočeskými kroji, Libín-S měl úspěch přes neobvyklý doprovod. Po půl hodině je vystřídali hosté z Dolních Rakous. Proč tady, v Horních Rakousích, jen několik metrů od hranic vystupovali na pozvání jihočechů dolnorakušané? Jihočeské folklorní sdružení, jehož je Libín-S členem, navázalo úzkou spolupráci s Volkskultur Niederösterreich. V rámci této spolupráce přišlo toto pozvání.

Závěr plavební sezóny 2007 - Libín-S

Závěr plavební sezóny 2007 - Volkstanzgruppe Gfoehl

Na malé ploše mostku se nejprve roztančilo pět párů, pak nastoupili "Schuhplatleři" či "pleskači", jak "libíňáci" přeložili tohle německé slovo. "Schuhplatleři" nejsou typičtí v Dolních Rakousích, ti z Gföhl se umístili v hodnocení dolnorakouských "Schuhplatlerů" letos na prvním místě, patři k nejlepším v celém Rakousku. Aby také byly reprezentovány Horní Rakousy, na hranicích zatroubili dva trumpeťáci, otec s malým synkem.

Závěr plavební sezóny 2007 - Trumpeťáci

V jednu hodinu přišel zkušený lesní dělník Franz se svou partou - s Gustlem a Johannem, aby ukázali, jak se v lese dřív pracovalo. Ručním nářadím pokáceli strom, který pak sekyrami odvětvili, Franz odkornil loupákem, odřízli první špalek pilou břichatkou. Potom se u pily střídali Češi i Rakušané, malí a velcí, a rozřezali poražený kmen na polena, Franz je rozštípal. Potom byla polena připravena na břeh kanálu k plavení dříví.

Závěr plavební sezóny 2007 - Dřevorubci

Ve dvě hodiny přečetl plavební ředitel svůj poslední letošní plavební rozkaz, aby se polena vydala na svoji letošní derniéru z Rakouska do Čech. Kanál byl plný vody, ta přepadávala i přepadem na propustu u Ježové, když dopadla na hladinu první polínka v Rakousku. Potom je silný proud uvedl do pohybu, polena plula zhruba rychlostí 4 kilometry za hodinu, v Čechách se přihazovaly štěpiny vyrobené před časem. Vhazování se ujali malí diváci, jeden z nich byl malý rakouský trumpetista. Jak padla do vody z poměrně velké výšky, velká sprška dolétla na okolo stojící. Někteří se smáli, Gustl, který byl za chvilku promočený, docela nahlas nadával.

Závěr plavební sezóny 2007 - Dřevorubci

Polínka plula kanálem ještě asi tři sta metrů. Když bylo vytaženo poslední polínko, prohlásil Hynek Hladík: "Plavební sezóna 2007 skončila, ať žije plavební sezóna 2008!

Závěr plavební sezóny 2007 - Závěr

Zahájení plavební sezóny 2008 bude 10. května 2008 ve 12:00 hodin na Jeleních Vrších."
Doznění plavební sezóny bylo opět s folklorní muzikou a tancem, zpívaly a tancovaly soubory z Gföhl i z Prachatic. Párky ve stánku byly snědeny, pivo vypito, tak zase příští rok na jaře na shledanou! "Es lebe die Schwemme! Ať žije plavení!"
(aktualizace 23.09.2007 19:17)

PŘÍŠTÍ ROK POVEZE PARNÍ VLÁČEK DIVÁKY NA PLAVENÍ DŘÍVÍ

V letošním roce připravily České dráhy v rámci projektu Šumavské léto s párou i jízdy nazvané Rosenauerova jízda - s podtitulem Výlet ke Schwarzenberskému kanálu. Při ní vyjížděl vláček ze Stožce do Nového Údolí, vrátil se do Stožce, pokračoval do Volar, z Volar do Nové Pece. V Nové Peci byla tří a půl hodinová pauza, během které turisté jeli autobusem na Jelení Vrchy ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu. Jelo se celkem 4x - 07.07., 21.07., 04.08. a 11.08.2007. Ani jeden z vláčků tedy nepřivezl turisty na plavení dříví.
Příští rok by to mělo být jinak. Pavel Kosmata z Českých drah se v době přípravy jízdního řádu na příští rok spojil s plavebním ředitelem Hynkem Hladíkem. Ze společného jednání vyšly první termíny akcí na Schwarzenberském plavebním kanálu v příštím roce - jedna z prázdninových ukázek plavení dříví na Jeleních Vrších se bude konat v něděli 20.07.2008, akce nazvaná Kulturní osa plavební kanál (letos byla 12.08.2007) bude za rok v neděli 10.08.2008.

Léto s párou

Na obě dvě uvedené akce poveze turisty parní vláček do Nové Pece. Vlak bude nazván Josef Rosenauer, jako výchozí stanici bude mít Nové Údolí. Z Nové Pece poveze diváky na plavení autobus. (aktualizace 13.11.2007 07:29)

PRVNÍ LETOŠNÍ SNÍH
Podle informací z www.wetter.at na vrcholu Smrčiny / Hochficht letos poprvé padal sníh ve středu 5. září 2007 ráno. (vloženo 05.09.2007 06:58)

JIŽNÍ ČECHY SE UCHÁZEJÍ O ORGANIZACI MEZINÁRODNÍHO SETKÁNÍ PLAVCŮ A VORAŘŮ


Jihočeské folklorní sdružení Libín-S, který je od minulého roku členem Mezinárodní asociace plavců a vorařů, se uchází o organizaci mezinárodního setkání plavců a vorařů. Prezident Mezinárodní asociace plavců a vorařů Angel Portet z Katalánska předběžnou žádost přijal. Při valné hromadě této mezinárodní organizace v červnu v německém Schiltachu byla žádost zařazena předběžně na rok 2013. Příští setkání plavců a vorařů se bude konat ve dnech 15.-18.05.2008 na řece Cinca v Aragonsku pod Pyrenejemi. V roce 2009 se plavci setkají v Ulanowě v Polsku, o rok později v Roverettu v Itálii, v roce 2011 v Litvě. Na další roky jsou podány předběžné přihlášky - 2012 Pensylvánie, USA, 2013 jižní Čechy, 2014 Valstagna – Brenta v Itálii. Při každém z mezinárodních setkání se koná i valná hromada Asociace. Konání mezinárodního setkání plavců a vorařů je finančně i organizačně náročné, např. v příštím roce se původně mělo konat ve Francii, ale francouzští plavci se pořadatelství vzdali především v finančních důvodů.
Představa je, že by hlavní část setkání proběhla na Lipensku, kde by byli účastníci ubytováni. Vzhledem k dosavadním vysokým účastnickým poplatkům, ty dosahují více než 300 EUR za čtyřdenní setkání, by je Jihočeši snížit, aby byly pro plavce opravdu přístupné a mohlo jich tedy přijet víc, by ubytování účastníků mohlo být v různých ubytovacích zařízeních - od ceny ubytování by se pak odvíjel poplatek. Mezinárodní setkání by mělo překročit hranice, do účasti by mohly být zataženy i Horní Rakousy - vždyť Schwarzenberský plavební kanál spojuje obě sousední země. Chtěli bychom spojit síly s purkareckým spolkem Vltavan Purkarec.
Co bychom ukázali? Ukázku plavení dříví a folklorní setkání na Schwarzenberském plavebním kanálu na Jeleních Vrších. Ukázku plavení dříví na česko-rakouských hranicích, aby se jí zúčastnili plavci z Čech i z Rakouska. Vchynicko- tetovský plavební kanál v západočeské části Šumavy. Klášter Schlägl na řece Große Mühl. Český Krumlov, Hlubokou a Purkarec.
Věříme, že myšlenka na mezinárodní setkání plavců a vorařů zaujala i představitele Jihočeského kraje i spolkové země Horní Rakousy, a ti setkání podpoří i finančně, věříme, že právě díky tomu, že akce překročí státní hranice, se podaří získat i finanční spoluúčast Evropské unie, že přijdou sponzoři...
(vloženo 16.08.2007 06:52)

NA ZÁVĚREČNÉ AKCI PROJEKTU SETKÁNÍ S TRADICÍ NA SCHWARZENBERSKÉM PLAVEBNÍM KANÁLU BYLA KONTROLA


Přišla nám zpráva z průběžné kontrolní návštěvy pracovníka Centra pro regionální rozvoj. Ve zprávě m.j. je napsáno:
"II. Hodnocení kontrolované akce:
Monitoring proběhl dne 22.9.2007 v lokalitě Ježová/Iglbach, kde se konalo slavnostní zakončení celého plavebního ročníku. Akce se zúčastnila celá řada diváků z obou stran hranice. Po předvedení plavení dříví následovalo v odpoledních hodinách kulturní vystoupení.
Hodnocení souladu stavu projektu se smlouvou a harmonogramem realizace: Projekt je realizován dle plánovaného harmonogramu.
Hodnocení dodržování pravidel vizuálního označení výstupů projektů:
Dodržování pravidel je v souladu se smlouvou o financování."
Bohužel nedošlo při akci k setkání manažera projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu s hodnotitelem, který zde byl inkognito. (vloženo 03.10.2007)


TERMÍNY AKCÍ PROJEKTU SETKÁNÍ S TRADICÍ NA SCHWARZENBERSKÉM PLAVEBNÍM KANÁLU 2008 JSOU PŘIPRAVENY


V rubrice termíny najdete již první návrhy termínů akcí 10. jubilejní plavební sezóny. Jedná se o opravdu předběžné termíny, u některých dochází ke změnám vzhledem k možnostem klíčových postav projektu (pevné jsou termíny společné s projektem Českých drah). Termíny jsou zveřejněny na www.schw-kan.com/sc_ter.html. Přijímáme náměty na změny či doplnění. Zatím není připravena německá mutace, proto ještě nebyly předloženy rakouským partnerům. Zhruba do 15.10.2007 však budou termíny uzavřeny, případné změny budeme provádět pouze z finančních důvodů (jestliže se nepodaří zajistit dostatek finančních prostředků). (aktualizace 29.09.2007 12:19)

BUDOUCÍ PRŮVODCI ŠUMAVOU

V šumavské obci Slunečná u Želnavy na Biofarmě Sonnberg se konala 11.-14.10.2007 druhá část školení průvodců krajinou a přírodou Šumavy. Školení průvodců probíhalo v rámci mezinárodního projektu „Šetrný turismus – šance pro biosférickou rezervaci Šumava“. Na programu byly teoretické přednášky, např. "Psychologické aspekty při průvodcování", ale řada řada vycházek a tematických exkurzí. V pátek pozdě odpoledne čekala frekventanty kurzu přednáška plavebního ředitele Hynka Hladíka o Schwarzenberském plavebním kanálu. Součástí byla i krátká exkurze na Jelení Vrchy, kde navštívili expozici EXPO KANÁL a horní portál plavebního tunelu. (aktualizace 14.10.2007 07:56)
ZASEDÁNÍ OBECNÍ RADY BAVORSKÉHO NEUREICHENAU NA TŘÍSTOLIČNÍKU

NA VEČERNÍ ZASEDÁNÍ OBECNÍ RADY BAVORSKÉHO NEUREICHENAU NA TŘÍSTOLIČNÍKU v pátek 12.10.2007 přijali pozvání starostové okolních obcí z Bavorska, České republiky a Rakouska. Z české strany do horské chaty na Třístoličníku přijely starostky Nové Pece a Stožce Zdeňka Lelková a Zuzana Janátová i byl zde i starosta Horní Plané Jiří Hůlka. Jako tlumočník s oběma starostkami jel Hynek Hladík, manažer projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu. Členy obecní rady i hosty z okolních obcí přivítal starosta Walter Bergmann. Hovořil o hlavních problémech a úkolech obce. V příštím roce budou volby, určitě v obecní radě dojde k četným změnám. Změny nastanou koncem roku, kdy z hranic odejdou pohraniční policisté, policisté se přestěhují do okresního města Freyung a do Waldkirchenu. Protože v letošním roce ovlivnil přístup do lesa orkán Kyrill a následná kůrovcová kalamita, v životě obce je velmi významný cestovní ruch, požádal starosta Bergmann zástupce Lesního závodu Neureichenau, aby informoval o obou kalamitách.
18.ledna postihl ve dvou vlnách lesy na Třístoličníku a v okolí Neureichenau orkán Kyrill. První nápor větru foukal vítr od severu, druhý pak od severo západu. Vítr poškodil lesní porosty ve vrcholových partiích, kde byly porosty staré i 300 roků, i v řadě dalších lokalit. Na mnoha místech bylo třeba omezit vstup do lesa. První přišlo na řadu uvolnění cest. V dalších dnech a týdnech byla na zpracování veškerá technika. Problém byl, že Kyrill řádil v podstatě v celé Evropě, bylo obtížné zajistit potřebné síly ze vzdálenějších míst. Aby byly omezeny erozní škody, měl lesní závod snahu nasadit na vyklízení polomové hmoty i vrtulník. Ten přiletěl z České republiky. Byla snaha zlikvidovat polomové škody co nejrychleji, aby se omezil rozvoj kůrovce. Orkán Kyrill se nezastavil na hranicích, způsobil rozsáhlé polomy i na území Národního parku Šumava. To byl problém, protože ve zpracování se dlouhou váhalo a čekalo se na rozhodnutí Ministerstva životního prostředí. Přestože platí dohoda, že kůrovcová hmota bude zpracována přednostně ve 200 metrovém pruhu podél státních hranic, bylo nakonec rozhodnuto, že v prvních zónách, tedy i podél státních hranic budou porosty bez zásahu. To je velké nebezpečí pro bavorské lesy na hraničním hřebenu. Zástupce ředitele Lesního závodu často chodí k Plešnému jezeru. Je velmi smutné, jaký obrázek se vám naskytne. Lze očekávat, že odumírající porosty dojdou do dvou až tří let k bavorským hranicím.
Na zasedání obecní rady vystoupil i zástupce organizace cestovního ruchu Bavorský les, která zpracovává nový koncept strategie cestovního ruchu. Bavorský les by neměl lákat jen krásnou krajinou, čistým vzduchem, tím, že je zde levně, měl by nabídnout více aktivit k využití volného času, měl by být přívětivý pro rodiny.
V diskuzi vystoupila starostka Nové Pece Zuzana Janátová. Informovala, že šumavské obce nesouhlasí s přístupem Správy Národního parku k likvidaci větrné a kůrovcové kalamity. Přístupy Ministerstva životního prostředí a samotného ministra jsou velmi arogantní, nerespektují názory obcí. Ty však svůj boj nevzdávají. Boj proti stanoviskům ministerstva pokračuje i ve věci lanovky na Smrčinu a odjezdové trati na české straně. Zdeňka Lelková, starostka Stožce informovala o spolupráci v cestovním ruchu. Upozornila, že je třeba dotáhnout řešení údržby hranice překračujících lyžařských stop a cyklostezek. Hynek Hladík hovořil o hranice překračujícím projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu. Folklorní sdružení Libín-S Prachatice, nositel projektu, má zájem o účast folklorních skupin z bavorské strany Trojmezí především na akcích v květnu a v srpnu.
Hosté i radní se rozjížděli z Třístoličníku až nedlouho před půlnocí, tak dlouho trvala neformální diskuze. Během ní si k českým hostům přisednul i starosta Helmut Rührl z Breitenbergu. Toho zaujala pozvánka pro folklorní soubory k plavebnímu kanálu. U nich v obci je krojový spolek Trachtenverein "D'Berglandla". Rührl řekl, že bude krojový spolek informovat. Hladík k tomu poznamenal, že Libín-S bude rád, když bude moci přivítat soubor z Trojmezí. Na druhé straně má Libín-S zájem o vystoupení na bavorské straně. V nedávné minulosti Libín-S vystupoval v při oslavách výročí v Perlesreutu a v Bischofsreutu. (aktualizace 13.10.2007 08:44)

PLAVCI OD JEŽOVÉ BYLI V ČECHÁCH

Rakouský partner projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu - Tourismusverband Böhmerwald - připravil na čtvrtek 11.10.2007 pro plavce od hraničního potoka Ježová / Iglbach exkurzi do Čech. Exkurze se zúčastní i pracovníci Tourismusverband Böhmerwald v čele s předsedou Bernhardem Hainem, starostou šumavské obce Schwarzenberg.

Ve Chvalšinách

První zastávkou byla obec Chvalšiny, kde se v roce 1735 narodil stavitel Schwarzenberského plavebního kanálu Josef Rosenauer. Nejprve si prohlédli Muzeum Schwarzenberského plavebního kanálu, potom byli u Rosenauerovu rodnému domu. Po obědě v Českém Krumlově pro ně manažer projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu a plavební ředitel, rakouské kolegy celý den doprovázel, prohlídku města.

V Českém Krumlově

Prošli zámeckou zahradou, zámkem došli na Latrán k domu č.p. 54, ve kterém Rosenauer žil a roku 1804 zemřel. Od jara letošního roku je na něm umístěna pamětní deska, kterou s.p. Lesy České republiky nechal zhotovit v roce 2004 v době 200. výročí úmrtí geniálního stavitele. Na závěr pobytu v Českém Krumlově poseděli v divadelní kavárně Antré, kde pobesedovali s pracovnicí Českokrumlovského rozvojového fondu Libuší Smolíkovou o problematice cestovního ruchu v Českém Krumlově a na Šumavě. Došlo i na výměnu balíků prospektů, které budou moci používat českokrumlovské informační středisko a informační střediska na rakouské straně Šumavy.
Později odpoledne přejeli rakouská skupina do Lipna nad Vltavou. Pracovníci z cestovního ruchu na rakouské straně Šumavy, měli zájem prohlédnout asi nejrychleji se rozvíjející obec na Šumavě. Starosta obce Zdeněk Zídek provedl rakouské hosty částí turistického areálu na břehu Lipna. Starostové Hain a Zídek, kteří jsou zároveň předsedy zájmových sdružení obcí na rakouské a české straně se informovali o připravovaných projektech. Je velmi pravděpodobné, že ze setkání se rozvine spolupráce.
Exkurze na jih Čech byla poděkováním plavcům za významný podíl při realizaci projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu nejenom v roce 2007.
(aktualizace 12.10.2007 00:23)
VÝSTAVA SCHWARZENBERSKÝ PLAVEBNÍ KANÁL V BAVORSKÉ ŘEZNÉ (REGEN)

V úterý 18.09.2007 se v Dolnobavorském zemědělském muzeu v Řezné (Regen) konala vernisáž mimořádné výstavy o Schwarzenberském plavebním kanálu. Pozvání na vernisáž výstavy přijali i plavební ředitel Hynek Hladík a Jaroslava Martanová ze Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava, která se velmi angažovala za rekonstrukci plavebního kanálu na území NPŠ a podílela se na přípravě muzea Schwarzenberského kanálu ve Chvalšinách.
Před osmou hodinou večer ve vestibulu se pomalu zaplnily židle čestnými hosty. Paní starostka města Řezná / Regen Ilse Oswald zahájila vernsáž, přivítala autory výstavy, Rothraut Trapp z Würzburgu a domácího, ředitele muzea Helmuta Bitsche, hosty, mezi nimi hned na prvním místě Hynka Hladíka a Jaroslavu Martanovou. Potom hovořila, jak výstava vznikla. Dostala se do programu muzea nějak mimo plán. Zhruba před rokem se paní Trapp dozvěděla o konání zemské výstavy Bavorsko - Čechy. Protože se již léta zajímala o Schwarzenberský plavební kanál, z četných výletů k němu měla stovky fotografií, řekla, to je něco pro mne a zavolala na Dům bavorské historie v Augsburgu, který zemskou výstavu připravoval. Od tamtud jí doporučili Dolnobavorské zemědělské muzeum v Řezné, ředitele muzea Helmuta Bitsche nápad zaujal, proto udělal změny v plánu výstav, některé termíny posunul, aby vzniknul časový prostor pro pořádání výstavy o Schwarzenberském plavebním kanálu. Ilse Oswald se zmínila o významném podílu paní Herminy Baldassari, která poskytla ke kopírování velké množství dokumentů a fotografií. Od nápadu po otevření vystavy uplynulo asi 11 měsíců. Starostka předala na závěr Rothraut Trapp kytici.

Výstava v Regenu

Slova se ujal pan Helmut Bitsch. Ve své přednášce porovnával situaci obyvatel bavorského lesa se situací dřevorubců na Šumavě (myšleno na české části Šumavy na Schwarzenberských panstvích). Život obou byl velmi těžký, z přednášky, která měla velmi silný sociální podtext vyplývalo, že dřevaři, kteří kolonizovali Šumavu, velmi trpěli nejen přírodními podmínkami, ale také vykořisťováním feudálem. Pohled pana Bitsche byl poněkud přísnější, jiný, než bývají schwarzenberská knížata popisována.

Výstava v Regenu

K řečnickému pultu po řediteli muzea přistoupila paní Trapp. Jak se dostala ve Würzburgu ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu? Někdy v sedmdesátých letech dostali československou mapu z dvacátých let, na ní je zaujala linka plavebního kanálu. Později se dostali do rakouského Sonnenwaldu, kde jej viděli poprvé. V Sonnenwaldu je jediné místo v Rakousku, kde kanál vede vodu. Nepůsobil ohromujícím dojmem, ale zaujal je. Seznámili se s manželi Baldassariovými, velkými znalci Schwarzenberského plavebního kanálu, ti jim ukázali množství kopií dokumentů o kanálu. Po roce 1989, když se otevřely hranice, měli možnost putovat podél něj a poznávat jej. Každý rok trávili zhruba dva týdny na české a rakouské straně Šumavy, dokumentovali plavební kanál, především drobná kamenná dílka s kanálem související či v jeho těsné blízkosti ležící.
(Manželé Trappovi zdokumentovali například všechny v současnosti stále existující sáhové kameny, provedli jejich soupis, popis jejich polohy, slovní popis včetně zaznamenání rozměrů, velkosti a typu písma. Řadu sáhových kamenů objevili, očistili. Bohužel v průběhu let zjistili, že našli sice některé nové sáhové kameny, některé se však nenávratně od plavebního kanálu ztratily. Pozn. HH)
Rothraut Trapp seznámila přítomné s historií plavebního kanálu, jeho funkcí i s jeho současným stavem. V jedné části hovořila i o vztahu plavebního kanálu k Bavorsku. Schwarzenbergové, český a rakouský šlechtický rod pocházejí z Bavorska. Schwarzenberský plavební kanál začíná v těsné blízkosti plavební kanál, kdyby Rosenauerova nádrž, v posledních desetiletích poškozená a bez vody, byla na plné hladině, voda by zasahovala na bavorské území. Existují záznamy, že z bavorských královských, dnes státních, lesů se plavilo také dříví po Studené Vltavě, které bylo od hrablí v Horách / Spitzberg dopravováno spolu s dřívím z vimperského panství a z lesů pod plavebním kanálem ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu, aby bylo splaveno do Vídně a dalších rakouských měst. Na bavorském území existuje další plavební kanál, který překonává podobně jako Schwarzenberský plavební kanál hlavní evropské rozvodí - je to Kreuzbašský kanál, který křížuje rozvodí u Frauenbergu (osada mezi Haidmühle a Altreichenau).
Závěr přednášky paní Trapp byl poněkud poetický. Rothraut Trapp vidí na Schwarzenberském plavebním kanálu snad všechny typy krajiny, lesy, hory, řeky a potoky, jezírka jí připomínají moře. Schwarzenberský plavební kanál nabízí stále něco k objevování.
Slova Rothraut Trapp ocenil mohutný potlesk. Pak již ředitel muzea odsunul řečnický pult ke straně, odemknul dveře do následující místnosti, otevřel je - výstava byla zahájena.

Výstava v Regenu

Na základě fotografií a exponátů dá opět ožít historii dopravy dřeva na Šumavě.
Na ploše téměř 100 metrů čtverečných jsou představeny v pravé polovině místnosti desítky černobílých fotografií Rothraut Trapp od Schwarzenberského plavebního kanálu - jednotlivé objekty, mnohdy fotografované v různé době, takže je vidět, jak se v posledních letech kanál změnil. V jednom z koutů výstavní místnosti stojí pro mnohé nenápadný patník - kopie sáhového kamene číslo 3, který je zhruba kilometr od bavorských hranic. Druhá polovina je věnována spíše historii, která ožívá nejen na fotografiích. V době plavby do Vídně se délky i objem dřeva měřily v sázích. Co je to sáh dřeva? Právě proto je výstava provoněna hrání smrkového dřeva o objemu jednoho sáhu. Na stěnách je řada historických fotografií, především z díla českokrumlovského fotografa Seidela. Vždyť Baldassariovi strávili v domě Seidelových spoustu času při pátrání po historii plavebního kanálu, fotografie jim tehdy poskytl osobně jejich autor František Seidel (viz též www.seidel.ckrumlov.cz/php/projekty/seidel). Helmut Bitsch oživil fotografie prostorovými exponáty. Mne velmi zaujala známá fotografie ženy se signálem stojící u Želnavského smyku. (www.schw-kan.com/fotky/Foto_Regen_20070918/ipage00014.htm). Vedle ní Bitsch umístil repliku onoho signálu, kterým se dávalo znamení, že je třeba zastavit proud klád Želnavským smykem od plavebního kanálu na dřevosklad v Želnavě.

Výstava v Regenu

Bylo vidět, že řada návštěvníků vernisáž byla poučenými hosty. Prohlíželi si fotografie, studovali titulky (názvy objektů jsou v němčině a v češtině), hledali je hned na mapě (www.schw-kan.com/fotky/Foto_Regen_20070918/ipage00012.htm), diskutovali.
Zastavil jsem se také s ředitelem muzea Helmutem Bitschem. "Co bude s výstavou po jejím skončení, po 28.10.2007?" "Část exponátů bude uložena v depozitáři ve sklepě, fotografie jsou paní Trapp" zněla odpověď. "Nebylo by dobré výstavu "prodat" ještě někde jinde, třeba v Čechách?" "Proč ne?! Když bude souhlasit paní Trapp!" Když jsem podobnou otázku položil paní Trapp, bez váhání souhlasila. Výstava z Řezné asi do sklepa jen tak rychle nepůjde, hned na vernisáži o ni projevil zájem i ředitel muzea v Řeznu / Regensburgu.
Pro veřejnost bude otevřena výstava v Dolnobavorském zemědělském muzeu otevřena od 19. září 2007 do 28. října 2007. Informace o výstavě najdete i na stránkách Dolnobavorského zemědělského muzea www.nlm-regen.de. Výstava je rámcovým programem zemské výstavy "Bavorsko-Čechy - 1500 let v sousedství" ve Zwieslu (viz www.bayern-boehmen.hdbg.de).
Dolnobavorské zemědělské muzeum je umístěno v centru Řezné na adrese Schulgasse 2, Regen.
Muzeum je otevřeno denně od 10:00 do 17:00 hodin i o svátcích (výjimka jsou 24.12. a 31.12., to už ale výstava o Schwarzenberském plavebním kanálu nebude).
Vstupné: dospělí 2,50 EUR, dospělí s návštěvnickým pasem a skupiny 2,00 EUR, děti, studenti, invalidé 1:00 EUR, děti do 6 let zdarma.
Fotogalerie z vernisáže jsou umístěny na www.schw-kan.com/fotky/Foto_Regen_20070918/index.htm.
(aktualizace 20.09.2007 08:11)
BRIGÁDA NA ŠUMAVĚ PŘED 41 LETY

Možná by se zdálo, že takovéto sdělení nepatří mezi aktuality o Schwarzenberském plavebním kanálu. Myslím si však, že dopis, který jsem dnes dostal stojí za zveřejnění v aktualitách, přestože se týká dění v roce 1946:
"Jako absolvent táborského reálného gymnázia jsem se hned po maturitě zúčastnil (jako ročník 1927) povinné ´lesní´ brigády na Šumavě. Bylo to od 8.VII. do 9.VIII.1946. Adresa: Ĺesní tábor C1, Nové Údolí, pp.Stožec, okres Český Krumlov´.
Bylo nás asi 15 kluků a 3 děvčata. Jmenovitě si vzpomínám jen na:

Fotky z dopisu

Jiří Šíp - můj spolužák z gymnázia
Franta Štěpán - student z Prahy, Jarka Koryntová z Jenče, Anita a Anča z Hostivic
Hejda - medik - vedoucí naší skupiny, později údajně lékař v Ústí n.L.
Z autentických zpráv, které jsem posílal domů rodičům, vyjímám:
10.VII.: ´Jsme v chatě asi 1000 m n.m. hodinu od nejbližší vsi, 250 m od bavorských hranic. Budeme házet polena do zvláštního kanálu, kterým se splavují k dráze. Je to tu úplně odlehlé, je nás asi 15, krajina nádherná, jinak samí Němci, na hranicích Američani.´
Jindy: ´...chata je u horského jezírka, přímo pod Třístoličníkem, na který jdeme zítra (21.VII.)
Pohled z Třístoličníku: Waldkirchen, Deutsche Post 45 Pfenig, razítko: ´US.Civil Censorship, Germany´s textem: ´Je vous envoyer un grand salue et une souvenir du Dreisesselberg. Il pleurit. Je suis a la bonne santé. Jožka (Posílám vám velký pozdrav a vzpomínku z Třístoličníku. Prší. Jsem zdráv. Jožka. - Překlad francouzské věty s několika chybami H.H.)´(to byla jen taková recese)
Jindy: ´Máme tu tři děvčata (prý aby nám vařila! Moc vařit ale neumějí). Stravujeme se většinou čokoládou od Američanů, s kterými ji měníme za alkohol. Dnes večer jdeme do Černého Kříže tancovat. V 7 hodin jdeme do práce, půl hodiny ostré chůze. Tam se buď hází polena do kanálu (to je tak nejlehčí), nebo se přendavají složená polena (shnilá, pět let to leželo, klouže to, hrozná práce!). Jindy zase chodíme s dlouhými bidly kolem kanálu a uvolňujeme ucpané shluky dříví. To je nejlepší, neboť se při tom dá i ležet, příp. spát. Když odteče voda z tůňky, tak v tom bahně pořádáme bitvy. Jsem opálený a mám slušné svaly. Taky jsem se zamiloval do krásného děvčete - Jarušky Korytové z Jenče..´
25.VII. Pro jídlo, které si kupujeme v Novém Údolí a zčásti chodí vlakem, chodí děvčata a služba - každý den jiný kluk. Vlak tady jezdí třikrát denně - motoráček. Je tu více studentských táborů jako náš (Stožec, Černý Kříž...) a tak se vzájemně navštěvujeme a organizujeme různé ´bitvy´. Taky po večerech hrajeme karty, hlavně poker. Jednou jsem vyhrál 300 korun! Nedávno jsme byli s jedním klukem načerno v Německu - v Heidmuehle... Cigarety neposílejte, kupujeme ve městě (Volary) šnaps a chodíme s ním na hranice do americké boudy a měníme je za cigarety (Camel), žvýkačku a čokoládu... Už umím kvalitně anglicky nadávat!... Voda je tu studená a tak čistá, že ji lze z každého potůčku pít! Nebe je nádherně modré a čisté, bebo zase šedé, zuřivé a mokré, kdy se táhnou mraky na dosah ruky... Nahoře na vrcholcích je člověk i nad mraky! Zatím jsme dostali 50 korun zálohu a celkem to bude ai 500... Mám tu známost s jedním financem, jezdím na jeho motorce..´
P o h á d k a
Nelze ani věřit, že ve 20. století, plném nelidských a neuvěřitelných zvrhlostí, prožije člověk něco, co může nazvat pohádkou. Mě se to stalo. Prožil jsem něco, co se asi již nikdy nebude opakovat.
Malý vláček vypustil na konečné stanici v hloubi šumavských lesů společnost mladých chlapců a děvčat - kteří přijeli na pracovní výpomoc.

Fotky z dopisu

Sklánějící se slunce brzy zapadlo za modravé obrysy kopců a zdánlivě nic se nezměnilo na tichém usínání pohraniční vísky. Jen z domku na úpatí zalesněného svahu se ozývá brnkání kytary. Chlapci rozsazení po podlaze zpívají. Již ani nevím, proč jsem nabídl místo vedle sebe jedné z dívek, které přilákala naše společnost. Vzpomínám si jen, že jsem měl první večer krásnější než moji kamarádi, neboť jsemcítil stisk ruky nádherné Jarušky. A že i svit měsíce a hvězd a všechny další dny byly krásnější, neboť jsme je vnímali spolu..."
Míchal, v.r.
Přede dvěma dny jsme měli ukázku plavení dříví na Schwarzenberském plavebním kanálu nedaleko bavorských hranic. Začínali jsme ne až u Rosenauerova pomníku, ale v místě, kde kdysi stávalo jakési stavení, já si pamatuji už jen ruinu, možná to byla ona chata, je to asi 250 m od bavorských hranic. Ani ono horské jezírko - Rosenauerova nádrž - již neexistuje. Škoda, že jsem dopis nedostal v pátek, jistě bych jej s dojetím přečetl těm několika desítkám lidí, kteří se přišli podívat.
Na těchto místech nebývá zvykem, aby se zde zveřejňovaly tak rozsáhlé materiály či informace. Přesto jsem rád, že jsem se mohl podělit s těmi, kteří na tyto stránky zabloudí.
Bylo by asi nádherné, kdyby se někdo z té party, která byla na "lesním" táboře v Novém Údolí od 08.07. do 09.08.1946 ozval, třeba bude mít také nějaké fotografie. Ty, které jsem já dostal, budou v galerii fotografií.
(vloženo 17.09.2007 11:06)
PLAVENÍ DŘÍVÍ U BAVORSKÝCH HRANIC JE ZA NÁMI

Jako předposlední letošní se konala v sobotu 15. září odpoledne ukázka plavení dříví na Schwarzenberském plavebním kanálu mezi potoky Světlá voda a Stocký čili Ježový potok nedaleko bavorských hranic. Přišlo na ni jen několik desítek diváků převážně z Čech, skoro nikdo z Bavorska, i když právě tato ukázka byla především nabídkou pro německé turisty.
Po druhé hodině plavební ředitel Hynek Hladík vyprávěl o historii Schwarzenberského plavebního kanálu. "Sem, k bavorským hranicím došla stavba plavebního kanálu v roce 1824. Celkem za 100 let "zlatého věku" plavebního kanálu, který trval od roku 1793 do roku 1892 bylo splaveno téměř 8 milionů prostorových metrů dřeva pro Vídeň, to znamená plné budějovické náměstí do výšky sedmi Černých věží.
Zajímavé je, že Schwarzenberský plavební kanál začíná na bavorských hranicích u potoka Světlá voda, německy Lichtwasser, končí ústím do řeky Grosse Muehl upraveným potokem Světlá, německy Zwettlbach. V obou českých, ale i německých názvech lze slyšez "světlo". Kdo zná německy, neslyší ono světlo ve jméně Zwettlbach. Ale řekněte si několkrát za sebou světlo - Zwettl (čti) cvetl, uslyšíte slovanský základ. Ono jméno Zwettl je zbytkem jmen slovanského osídlení z doby, kdy Slované táhli proti Dunaji. I druhé potoky mají zajímavé názvy. První potok od bavorských hranic se jmenuje Stocký (podle Stožce) nebo Ježový potok, německy Igelbach. Poslední potok na povodí Vltavy se jmenuje Ježová, německy Iglbach" (není zapomenuté -e-, správně je opravdu Iglbach) (kdysi se jmenoval ale Nickelbach).
Poté, co Hladík přečetl česky a německy plavební rozkaz, plavci z Územního pracoviště České Žleby Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava vhodili polena do kanálu, aby se v proudu hnědavé, ale čisté horské rašelinné vody vydala do dnešního cíle - ke Stockému potoku, zvanému též Ježový.

Plavení u bavorských hranic

Turisté z jihočeského Choustníka na závěr volali: "Na shledanou zase za dva roky!" (Byli tady před dvěma lety, dnes se omlouvali, že nevzali sebou proslulé choustnické brambůrky. Zato Hynek Hladík dostal oříšek, snad oříšek pro Popelku.) "Škoda, že to nemělo lepší propagaci!", říkali ještě návštěvníci. "Víc už jsme udělat nemohli, vydali jsme několik tiskových zpráv ještě koncem srpna, naposledy předevčírem. Nemůžeme za to, že novináři zveřejní občas něco úplně špatně, to se teď povedlo. Ale třeba německý regionální deník pozvánku zveřejnil dobře, stejně skoro nikdo nepřišel, škoda," konstatoval Hladík.
(vloženo 15.09.2007 20:28)
ŠKOLA ZAČÍNÁ U KANÁLU

V pátek 14. září přijely na Jelení Vrchy děti z Vyššího Brodu a z Lipna nad Vltavou, byly mezi nimi "prckové" z mateřské školky, prváci a druháci, ale také deváťáci, celkem asi devět desítek dětí.
Na parkovišti u tunelu je přivítal plavební ředitel Hynek Hladík. Spolu se vydali k hornímu portálu, kde na ně čekala pohádková babička Helena Svobodová spolu s dudákem Martinem Chadtem, aby jim vyprávěla pohádky z obou stran Šumavy. Děti slyšely nejdříve pohádku o Ohnivém mužíčkovi. Dudák Martin zahrál písničku, pak přišla pohádka ze starého Rakouska o Podivném zvířeti. V ní se staly dudy aktérem. Po další písničce Helena Svobodová vyprávěla pohádku z Jeleních Vrchů - o Vodníku Žbluňkalovi ze Schwarzenberského plavebního kanálu. Pak nastalo velké fotografování, vždyť s pohádkovou babičkou a opravdickým dudákem se člověk nefotografuje každý den. No a taky si šlo pohladit dudákova "kozla". Když Martin viděl zájem o dudy, ukázal jim, jak vlastně dudy hrají, jak se nafukuje vak, i jak se fouká do píšťalky.

Škola začíná u kanálu - pohádková babička Helena

Škola začíná u kanálu - dudák Martin

Po pohádkách se všichni vydali na Jelení Vrchy. Před domem č.p. 13 už stáli tři plavci oblečení do starých oděvů, dva měli na nohou opravdické dřeváky, v ústech jich kouřila dýmka, za pasem měli podivnou měchuřinu, jeden, asi byl bohatší, měl na nohou pevné pracovní boty, všichni tři měli v rukou plavební háky. Hynek Hladík se s nimi pozdravil německy, on totiž Franz, Gustl i Johann přišli z Rakouska. Kanálem prudce proudila hnědá rašelinná voda. Na kraji lesa pod hiršperskou lesovnou dal plavební ředitel do ruky plavební háky dvěma klukům z Vyššího Brodu, povýšil je hned na plavce a přečetl plavební rozkaz. V něm zaznělo na závěr, že plavci i případní diváci mají dbát rozkazů plavebního ředitele a dodržovat všechny bezpečnostní pokyny, aby se předešlo případným úrazům či ztrátám na životech. "Tak vy plavci, kteří jste přišli bez potřebného nářadí, začněte vhazovat dříví," ukázal na školáky, "neflákejte se, jste tady na práci!"

Škola začíná u kanálu - malí plavci

A děti naházely připravené dříví do kanálu. Dříví se vydalo na několik set metrů dlouhou cestu. U třetích stavidel, někde u pískovny, vydal plavební ředitel pokyn k vytažení plaveného dřeva. Plavci Franz, Gustl i Johann věděli jak na to, plavcům - školákům Hynek Hladík ukázal, jak hákem nabodnout štěpinu či poleno, skoro jako harpunou, a ja je pak vytáhnout na břeh. Ve vytahování se vystřídala celá řada vyšebrodských.
Plavební ředitel pak ještě jednou představil jednotlivé plavce, každý z nich pokynul kloboukem. Oni to nejsou obyčejní plavci, jsou jmenováni již vrchními plavci, po německy je každý z nich "Oberschwemmer". Hladík popsal, jak jsou plavci oblečeni, tlusté vlněné ponožky v dřevácích zabrání, aby nohy nebyly odřené. Jo, slyšeli jste někdy, že někomu čouhá sláma z bot? Ta sláma se cpala do dřeváků, aby netlačily, pak už nebyly ty tlusté ponožky potřebné. Proč každý z plavců kolem sebe šíří dým z fajfky? No, aby odhnali nepříjemný hmyz, který tak obtěžuje zpocené plavce. "Gustle, otoč se!", požádal plavební ředitel vrchního plavce Gustla. Za pasem měl Gustl měchuřinu s tabákem. Opravdickou měchuřinu z vepřového močového měchýře. Však si ji děti osahaly.

Škola začíná u kanálu - společné foto

Když děti i plavci dorazili zpět na Jelení Vrchy, nastalo opět fotografování, napřed děti ze školky, pak ty starší.
Nad plastickou mapou v expozici KANÁL EXPO plavební ředitel vyprávěl o plavebním kanálu. Děti se nemohly jen shodnout, jestli, když šly od plavení zpět na Jelení Vrchy, bylo to do kopce, nebo z kopce. Do kopce! "Spád je ale tak malý, že to ale ani není cítit, jen dva milimetry na metr, dva metry na kilometr, vite přeci kterým směrem plula polena!"
Plavci si dali s majitelem domu č.p. 13, v jehož stodole je expozice KANÁL EXPO, Čestmírem Hrbkem štaprdličku, vypili pivo, na Jeleních Vrších to byla dnes při plavení premiéra, děti šly na parkoviště, aby jely domů.

Škola začíná u kanálu - plavci Franz a Johann

Škola začala u kanálu za pěkného počasí.
(vloženo 14.09.2007 17:38)
ZÁVĚR PLAVEBNÍ SEZÓNY SE BLÍŽÍ

Protože do závěru plavební sezóny zbývá již jen několik dní, sešli se v pondělí 10.09.2007 odpoledne v Aigenu hlavní aktéři ukázky plavení dříví - plavební ředitel Hynek Hladík, vrchní plavci Ewald Fuchs, Franz Miesbauer, Johann Wimberger spolu s Reinhardem Krapflem z Tourismusverband Böhmerwald na přípravné schůzce.

Jednání před závěrem sezóny

Především bylo dohodnuto, že v sobotu 22.09.2007 bude celý program probíhat pouze na česko-rakouských hranicích u potoka Ježová / Iglbach, tedy ne částečně v bývalé osadě Růžový Vrch a částečně u potoka Ježová. Byl stanoven tento program:
12:00 - 13:00 - folklorní setkání českého a rakouského folklorního souboru (z rakouské strany přijede folklorní skupina Volkstanzgruppe Gföhl, kdo přijede z české strany zatím není upřesněno)
13:00 - 13:30 - jak se v lese dřív pracovalo - kácení stromu ručním nářadím, jeho odvětvení sekyrou, odkornění loupákem, rozřezání na polena ruční pilou, ukázku provede Franz Miesbauer, dlouholetý lesní dělník, vrchní plavec
13:30 - 14:00 - folklorní setkání českého a rakouského folklorního souboru
14:00 - 15:00 - ukázka plavení dříví - jako plavci budou Franz, Gustl a Johann
15:00 - nebo spíš okamžitě po plavení - závěr plavební sezóny s českým a rakouským folklorem přímo na státních hranicích
Při akci bude zajištěna možnost občerstvení, které zajistí manželé Lakomých z Frymburku.

Úplný závěr plavební sezóny s posezením plavců by se měl konat 26. nebo 27.09.2007. Plavci se zástupci Tourismusverband Böhmerwald se vydají minibusem do Čech - prohlédnou si Jelení Vrchy s expozicí o plavebním kanálu a s tunelem, potom projdou Českým Krumlovem, zajedou si prohlédnout Muzeum Schwarzenberského plavebního kanálu ve Chvalšinách. Na závěr dne posedí v nějaké hospůdce či restauraci v Českém Krumlově či ve Frymburku. (vloženo 10.09.2007 23:07)

Dále účastníci jednání projednali i přípravu páteční akce Škola začíná u kanálu. Na programu 14.09.2007 bude přivítání dětí na Jeleních Vrších plavebním ředitelem (10:00), v 10:10 začne Helena Svobodová vyprávět pohádky z obou stran Šumavy, poté ve dvou skupinách navštíví děti KANÁL EXPO. V 11:00 hodin začne ukázka plavení dříví. Z Rakouska přijedou premiérově Franz, Johann a možná i Gustl.
Plavci, plavební ředitel se nezabývali pouze nejbližšími akcemi, ale hleděli také do budoucnosti. Ewald upozornil na nevábné prostředí laviček u Ježové na českém území. Hynek Hladík informoval, že stavební firma, která prováděla přede dvěmi lety opravu kanálu u Ježové bude ještě do zimy po skončení plavební sezóny provádět stavební úpravy za účelem větší těsnosti v oblasti křížení s potokem Ježová / Iglbach. Při tom by současně měly být v rámci programu 2000 měly být provedeny nutné terénní úpravy a osazení horské lavice.
Nepříliš hezký je i stav kanálu mezi Fuchsenkreuz a celnickou chatou. Kanál je zde plný klestu, přes kanál a kanálem se přibližuje dříví, čímž dochází k poškozování opevnění kanálu. Je třeba zahrnout tento úsek do velkého nového projektu přeshraniční spolupráce.
Hynek Hladík upozornil, že největší budoucnost má v Rakousku úsek v oblasti Sonnenwaldu, který je jediný přístup pro osobní auta i autobusy po veřejné komunikaci. Význam lze proto porovnat s Jeleními Vrchy. Správa NP a CHKO Šumava má k dispozici projekt na rekonstrukci plavebního kanálu od Huťského Dvora k potoku Pestřice / Rothbach, cca 200 m před státními hranicemi by měla být osazena stavidla, což by umožnilo ukázky plavení dříví z Čech do Horních Rakous. Je však nutné jednat s novým ředitelem NP a CHKO Šumava Ing. Františkem Krejčím, aby projekt byl zařazen k realizaci. Je třeba provést i rekonstrukční práce i na rakouském území, především pak rekonstrukci trubního propustu na silničce Schöneben - Sonnenwald na deskový či krabicový o světlosti cca 2,00 x 1,00 m. To by umožnilo ukázky plavení dříví z českého území k hospodě Zum blauen Hirsch v Sonnenwaldu.
POSLEDNÍ PRÁZDNINOVÁ UKÁZKA PLAVENÍ DŘÍVÍ

V neděli 26. srpna 2007 byl kolem poledního na Schwarzenberském plavebním kanálu klid. Jen plavební ředitel Hynek Hladík dokončoval poslední práce před plavením. "Máme málo vody, tam u dna se nám voda ztrácí, od včerejška ale stoupla o nějakých patnáct centimetrů, snad nám to vyjde," posteskl si. O půl druhé, to už byl nad plavebním kanálem u stavidel stánek s pivem a párky, dorazili plavci Ewald a Franz. "Dnes bude plavení takové trochu soukromé, skoro nikdo tu není," poznamenal někdo z nich. Najednou, jako mávnutím kouzelného proutku těsně před druhou byly podél kanálu u Ježové, v Čechách i v Rakousku, zhruba tři stovky návštěvníků. Bylo slyšet češtinu, němčinu - byli zde Rakušané i Němci - a slovenštinu.

Poslední prázdninová ukázka plavení

"Vítám Vás tady na břehu Schwarzenberského plavebního kanálu u hraničního potoka Ježová," začal německy a česky Hladík - stál právě v Rakousku, proto na prvním místě němčina. "Tímto kanálem proplulo ve "zlaté době", za rovných sto let, od roku 1793 do roku 1892, téměř osm milionů prostorových metrů dřeva. Takové množství je těžké si představit, ale každý z Vás byl v Budějovicích. Osm milionů prostorových metrů dřeva by zaplnilo budějovické náměstí do výšky zhruba sedmi Černých věží, tedy do výšky zhruba 500 metrů," znělo v historickém úvodu.
Poté, co přečetl rozkaz, představil oba vrchní plavce - Ewalda a Franze - dal pokyn ke vhazování dřeva na rakouském území. Za nedlouho se polena vydala na cestu přes hranice do Čech.
"Na, tady máš plavební hák," podal nářadí zvídavému hochovi ve žlutém cyklistickém tričku, "kdyby se polena vzpříčila, musíš je hákem uvolnit. Nejtěžší práce příjde, až budeme polena vytahovat z vody!"
Po necelé hodince zazněl již na českém území potlesk jako poděkování plavcům za poslední prázdninovou ukázku plavení dříví. "Příští ukázka plavení dříví bude 15. září nedaleko bavorských hranic, také ve dvě odpoledne, plavební sezónu ukončíme folklorním setkáním nedaleko odtud, na Růžovém Vrchu, 22. září ve dvanáct. O hodinu později si ukážeme u Ježové, jak se v lese dřív pracovalo. O půl druhé se vydají muzikanti, tanečníci a diváci od Růžového Vrchu, taky se říká od Korandy, k potoku Ježová na poslední ukázku plavení dříví v této sezóně. Až skončí, tak se bude ještě hrát, zpívat a tancovat na hraničním mostku."
(vloženo 26.08.2007 18:51)
OPRAVA SCHWARZENBERSKÉHO PLAVEBNÍHO KANÁLU U JEŽOVÉ

Cyklisté i turisté, kteří přijedou či přijdou k hraničnímu přechodu Ježová / Iglbach obdivují práce na opravě Schwarzenberského plavebního kanálu. V současnosti jsou očištěny kamenné zdi od nárůstů trav a keřů, zeď přilehlá cestě je z větší části v délce zhruba 100 metrů opravena. Práce pro Správu toků - oblast povodí Vltavy Benešov provádí jedna soukromá firma z Jeleních Vrchů u Nové Pece. Oprava Schwarzenberského plavebního kanálu u Ježové neovlivní ukázky plavení dříví. V neděli 26.08.2007 jsou práce přerušeny. (aktualizace 25.08.2007 20:33)
KE SCHWARZENBERSKÉMU PLAVEBNÍMU KANÁLU PŘIJEDOU DĚTI Z LIPNA NAD VLTAVOU A Z VYŠŠÍHO BRODU


Folklorní sdružení Libín-S pro děti z Lipna nad Vltavou a z Vyššího Brodu na základě žádosti městského úřadu ve Vyšším Brodě a obecního úřadu v Lipně nad Vltavou zprostředkované Janem Papajem (www.lipno-online.cz) připravuje na pátek 14. září 2007 dopoledne u Schwarzenberského plavebního kanálu na Jeleních Vrších. V 10:00 hodin děti přivítá plavební ředitel Hynek Hladík, který je doprovodí k hornímu portálu tunelu. Tam přijde pohádková babička Helena Svobodová, která jim bude vyprávět pohádky z obou stran Šumavy. Školáci si prohlédnou expozici KANÁL EXPO na Jeleních Vrších. Poté začne mimořádná ukázka plavení dříví. Bude výjimečná nejen dodatečným termínem, ale i plavci, kteří na Jelení Vrchy přijdou. Děti uvidí plavce v dobových oděvech, kteří dorazí z rakouského Aigenu. Ti budou mít na Jeleních Vrších premiéru, doposud přicházeli pouze k hraničnímu potoku Ježová / Iglbach.
(vloženo 23.08.2007 15:32)
MŠE SVATÁ U ROSENAUEROVY KAPLIČKY

V sobotu 18. srpna 2007 slavila padesátka lidí dobré vůle z Čech, Rakouska a Bavorska u Rosenauerovy kapličky Korunování Panny Marie v místě křížení Schwarzenberského plavebního kanálu Mši svatou. Celebrovali ji Ján Quirín Barník, farář z Horní Plané, a Kazimierz Marchaj ze St. Oswald bei Haslach. Hned na začátku vyzval páter Quirín plavebního ředitele Hynka Hladíka, aby řekl pár slov k místům konání mše.
"Jsem rád, že Vás mohu přivítat tady na břehu Schwarzenberského plavebního kanálu ve snad nejkrásnějším chrámu na světě - v chrámu přírody," řekl úvodem. Vyprávěl potom o zbožném staviteli Schwarzenberského plavebního kanálu Josefu Rosenauerovi, o tom, jak se v těchto místech modlil u obrázku Panny Marie zavešeném tu kdesi na stromě. Kanál stavěl hustým pralesem, prý, když došel se stavbou sem k Jezernímu potoku vytékajícímu z Plešného jezera, nevěděl, jak dál. V modlitbě se mu zjevila Panna Marie, která bu ukázala směr další stavby. "Nevím, myslím si, že to je opravdu jen legenda, že Rosenauer, který již takovou dálku prošel pralesem, přesně věděl, povede plavební kanál až k bavorské hranici..." "...Později, byl místo obrazu na stromě postaven kamenný sloup s obrazem Korunování Panny Marie, ten byl na začátku 20. století obestavěn dřevěnou kapličkou. Koncem 90. let 20. století, když se kanál opravoval, byla zrekonstruována i kaplička. Obraz malovaný na plechu byl úplně zrezivělý, byla na něm zřetelná již jen tvář Panny Marie a Duch svatý. Nový obraz nechal do kapličky nechal namalovat Karel Jan kníže ze Schwarzenbergu. Jeho autorem je pražský malíř Jan Vachuda. 20. srpna 2000 byla kaplička znovu vysvěcena. Nyní se po letech snažíme obnovit tradici poutí k Rosenauerově kapličce Korunování Panny Marie. Pouti jsou součástí projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu..."

Páter Quirín ve svém kázání hovořil o pesimismu, se kterým se tak často setkáváme. Lidé nadávají na vládu, na drahotu, na sousedy, na kdovíco, všechno vidí černě. Quirín vyprávěl historku o starém muži, který všechno viděl špatné, neměl důvod k úsměvu, proto se nesmál, neznal dobré slovo, neznal dobrý čin, neznal lásku. Až jednou jej políbilo dítě, on najednou dostal na vše zcela nový pohled. Najděme si každý den chvíli, abychom udělali dobrý skutek, udělali někomu radost, ukázali někomu, že jej máme rádi! Bojujme s oním pesimismem!

Páter Kazimierz ze St. Oswaldu bei Haslach se nechal inspirovat místem dnešní mše. Většina z nás sedí na mostě. Kazimierz v tom vidí určité podobenství. Panna Marie je také mostem, mostem mezi Nebem a Zemí.

Mše svatá u Rosenauerovy kapličky

Mše svatá proběhla přes pesimistické předpovědi meteorologů za krásného letního počasí. Po mši se páter Kazimierz zeptal Hynka Hladíka: "Jak jste to zařídili s počasím?" On na to odpověděl: "To vy dva a ukázal na oba dva premonstrátské bratry, pátery Quirína a Kazimierze." Jaké bude počasí o příští pouti k Rosenauerově kapličce Korunování Panny Marie za rok - 23. srpna 2008 - to lze teď říct jen těžko.

Fotografie ze mše svaté najdete ve fotogalerii.

Poznámka: Páter Kazimierz Marchaj se v současnosti loučí se svou dosavadní farností v St. Oswald bei Haslach. Od 1. září 2007 bude farářem v Klaffer im Boehmerwald, farnosti, která sousedí s farností Želnava, na jejímž území leží i Rosenauerova kaplička. S otcem Kazimierzem se tak budeme u Rosenauerovy kapličky setkávat i v příštích letech.

Mše svatá u Rosenauerovy kapličky
(Aktualizace 20.08.2007 07:19)
ŠUMAVA A ŽIVOT POD PLECHÝM

V sobotu 11.08.2007 od 19:00 hod. se ve stodole domu č.p. 13 (KANÁL EXPO) promítaly obrázky o krajině,lidech a životě v nedávné i vzdálené minulosti. Uváděli J. Pulkrábek a MVDr. Petráš. Z Nové Pece byla zajištěna doprava autobusem. (aktualizace 12.08.2007 06:56)
SLAVNOST NA SCHWARZENBERSKÉM PLAVEBNÍM KANÁLU - KULTURNÍ OSA PLAVEBNÍ KANÁL


Na uplynulý víkend 11. a 12.08.2007 přichystalo folklorní sdružení Libín-S spolu s obcí Nová Pec, Správou Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava a s Rakouským kulturním fórem v Praze slavnost, kterou již tradičně nazvali Kulturní osa plavební kanál.
V sobotu v poledne byla zahájena v bývalých stájích domu č.p. 13 na Jeleních Vrších výstava lidových krojů nejen z Čech či Moravy, vystaveny jsou i kroje z rakouské strany Šumavy. Výstava byla otevřena v sobotu do 17:00 hodin, v neděli od 09:00 do 17:00 hodin.

Výstava krojů

V sobotu večer bylo ve stodole domu č.p. 13 (KANÁL EXPO) promítání obrázků staré Šumavy.
"Nemohl jsem dospat, ráno jsem se hned jsem se šel podívat na internet, jaká je předpověď počasí. Skoro zataženo, mrholení, tak to znělo pro nedalekou Smrčinu. Kolem osmé mi volali ze souboru, pojedeme, teď právě v Prachaticích leje?! Tak zase moc nepršelo, trochu to přeháněli."
Samozřejmě, že jsme se připravovali i na mokrou variantu, ale přece ... no nebylo by to ono. Začali jsme ve 12:00 hodin v přírodním amfiteátru na Jeleních Vrších vystoupení folklorního souboru Libín-S z Prachatic.

Libín-S

Před jednou byla přestávka, hodně lidí se přesunulo k hornímu portálu plavebního tunelu, do krásného, romantického prostředí. V jednu hodinu tam vyprávěli Helena Svobodová z Prachatic a Helmut Wittmann, kterého Hynek Hladík představil jako "skřítka ze Solné komory", pohádky z obou stran Šumavy. První byla Prolhaná pohádka, trochu divná, a opravdu plná odporujících si nepravd. Jako druhá zazněla pohádka O uhlíři a lesním mužíčkovi. Následovala o Lesní víle, ta jako většina pohádek byla poučná, navíc skončila dobře, v torničce nakonec našli Helena s Helmutem zlaťáky, čokoládové, o které se rozdělili s dětmi. První vyprávění končilo známou pohádkou Hrnečku vař. Protože Helmut jel na Šumavu dlouhou cestou, jel i tudy, kde kaše přetekla až na náves, byla jí taková hora, že se pocestní museli prokousávat, Helmut trochu té kaše vzal sebou. Ta vám byla, ... no jako mandle!

To vám byla kaše ... jako mandle!

Ve dvě hodiny přečetl pod myslivnou na Jeleních Vrších plavební ředitel Hynek Hladík plavební rozkaz, aby se na svou cestu na hladině plavebního kanálu vydaly klády a polena. Mezi diváky zahlédnul Hladík místopředsedu poslanecké sněmovny parlamentu České republiky JUDr. Vojtěcha Filipa. Když poté vydal rozkaz, aby začalo vhazování klád a polen, jedním z prvních vhazujících byl i Filip. Hladík to okamžitě komentoval: "Viděli jste někdy, aby místopředseda parlamentu pracoval? Ne? Teď to zrovna můžete vidět!"

Viděli jste někdy pracovat místopředsedu parlamentu?

Po skončení ukázky plavení se ve stodole domu č.p. 13 po druhé vyprávěly pohádky z obou stran Šumavy. Ti co vydrželi u plavení až do konce, mohli slyšet již jen pohádku O vodníkovi Žbluňkalovi ze Schwarzenberském plavebním kanálu, neboli, Jak vodníkovi Žbluňkalovi uplavalo prádlo.

Pohádky ve stodole

Doznění slavnosti bylo opět ve znamení folkloru. Hrál, zpíval i tancoval folklorní soubor Libín-S Prachatice.

Libín-S - plavecký tanec

Přes nepříliš optimistické předpovědi počasí, občas se černající mraky, na Jelení Vrchy přijelo velké množství turistů - návštěvníků slavnosti - na folklorním programu bylo trvale zhruba tři stovky diváků, pohádky si přišlo poslechnout asi dvěstěpadesát posluchačů, na plavení dříví byla neuvěřitelná tisícovka, na výstavu přišlo zhruba třista návštěvníků.
(aktualizace 13.08.2007 18:08)
MILÍŘ SE U PLAVEBNÍHO KANÁLU LETOS NEROZHOŘÍ

Dle původního plánu měl být v rámci projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu 7. srpna 2007 zapálen milíř. V červenci proběhlo jednání na Správě Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava, kterého byl za folklorní sdružení Libín-S přítomen plavební ředitel a manažer projektu Hynek Hladík, starostka obce Nová Pec Zuzana Janátová a Tomáš Voráček ze Sekce vnitřní správy Správy NP a CHKO Šumava. Na základě tohoto jednání měla Správa NP a CHKO Šumava připravit smlouvu s folklorním sdružením Libín-S Prachatice, na základě které měla Správa poskytnout dřevo na milíř.
"Bohužel musím oznámit, že v letošním roce se milíř na břehu Schwarzenberského plavebního kanálu nerozhoří. Stavbu milíře jsme počátkem srpna z organizačních důvodů odsunuli o zhruba 14 dnů. Chtěli jsme začít stavbu milíře v neděli 19. srpna. Do dnešního dne však nebyla připravena smlouva o spolupráci mezi Správou Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava, která byla základním předpokladem předpokládaného rozšíření dosavadního programu projektu Setkání s tradicí na Schwarzenbeském plavebním kanálu právě o milíř. Nepodařilo se nám sehnat ani dostatečné množství financí, abychom si mohli dříví koupit ze svého a zaplatit "uhlíře". Proto jsme se rozhodli stavbu milíře a pálení dřevěného uhlí o rok odsunout.
Odsunutí stavby o rok nám umožní lepší přípravu. Na stavbu milíře potřebujeme v každém případě suché dřevo, zhruba o stejných dimenzích. Dřevo musí být tedy včas připraveno, aby řádně vyschlo, I pro přípravu dřeva bude odsunutí dobré. V příštím roce budeme mít již desátou "novodobou" plavební sezónu. Pevně věřím, že stavba a zapálení milíře, třeba i proto, že máme téměř celý jeden rok na přípravu bude ozdobou výroční plavební sezóny," řekl Hynek Hladík.
(Vloženo 15.08.2007 14:49)
VÝSTAVA LIDOVÝCH KROJŮ NA JELENÍCH vRŠÍCH

V sobotu po poledni byla zahájena na Jeleních Vrších ve sklepě domu č.p. 13 (KANÁL EXPO) v rámci projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu dvoudenní vystava lidových krojů. Výstava byla otevřena v sobotu od 12:00 do 17:00 hodin, dnes, v neděli, bude 12.08.2007 od 09:00 do 17:00 hodin. Na výstavu zval nejen vedle našich stránek, český web Folklorního sdružení České republiky, ale i dolnorakouská organizace Volkskultur Niederoesterreich.
Výstavu krojů a krojových částí převážně ze Šumavy a jižních Čech připravila Helena Svobodová z folklorního souboru Libín-S. Kroje jsou zapůjčeny ze soukromí od milovníků folkloru - z Českého Krumlova od paní Heleny Sedlákové, z Českých Budějovic od pana Martina Chadta, z Jeleních Vrchů od pana Ing. Čestmíra Hrbka, z Prachatic od paní Jany Holé a Heleny Svobodové, z rakouského Ulrichsbergu od Franze a Marianne Gerertschlägerových, z Vodňan od paní Dr. Aleny Cepákové a ze Zvonkové od paní Vendulky Matouškové.
V den otevření byla návštěvnost výstavy ovlivněna počasím, prudký déšť se střídal se zamračenou oblohou, občas se sluníčkem, které se snažilo prodrat se mezi mraky, přeháňkami a mrholením. Až později odpoledne si výstavku přijeli prohlédnout novopečtí, které dovezl autobus na promítání obrázků ze staré Šumavy. Hlavní vlna návštěvníků přišla v neděli. Na výstavě si někteří i zazpívali, moc se líbila. Poděkování si zaslouží jistě nejen ti, kteří kroje zapůjčily, některé byly i téměř 200 let staré, ale také ještě jednou Čestmíru Hrbkovi, majiteli domu č.p. 13 na Jeleních Vrších. Desky, na kterých byly kroje a krojové součásti instalovány, poskytnul a na Jelení Vrchy dopravil Jan Bárta z Vitějovic, člen folklorního sdružení Libín-S Prachatice. Výstava byla nápadem paní Heleny Svobodové, která domluvila zápůjčky, skoro čtrnáct dní po večerech žehlila, výstavu pak sestavila a instalovala.
(aktualizace 13.08.2007 07:08)
NA SETKÁNÍ S TRADICÍ NA SCHWARZENBERSKÉM PLAVEBNÍM KANÁLU BYLA ŘEDITELKA ODBORU REGIONÁLNÍ A NÁRODNOSTNÍ KULTURY MINISTERSTVA KULTURY ČR PhDr. ZUZANA MALCOVÁ


Dle informací nových internetových stránek obce Nová Pec www.novapec.info navštívila 12.08.2007 Novou Pec u příležitosti Setkání s tradicí na Jeleních Vrších ředitelka odboru regionální a národnostní kultury ministerstva kultury ČR Zuzana Malcová. Na připojeném obrázku sedí s paní starostkou obce Nová Pec v kanceláři obecního úřadu. Přestože paní ředitelka přijela na naši akci, organizátoři o její návštěvě nevěděli. Škoda! (vloženo 16.08.2007, 19:17)
FOTOGALERIE Z AKCE NA JELENÍCH VRŠÍCH 12.08.2007

Na internetových stránkách obce Nová Pec najdete i poměrně obsáhlou galerii fotografií z 12.08.2007. Na snímcích najdete především snímky z plavení dřeva, ale také několik obrázků z výstavy krojů a dva z vyprávění pohádek z obou stran Šumavy ve stodole domu č.p. 13. Chybí úplně obrázky z folklorního vystoupení. Hledejte na www.novapec.info/fotogalerie/plaveni/index.htm. (vloženo 16.08.2007 19:23)
DALŠÍ ZMĚNA V POSLEDNÍCH AKCÍCH NA SCHWARZENBERSKÉM PLAVEBNÍM KANÁLU V ROCE 2007


Před nedávnem rozeslal plavební ředitel Hynek Hladík tiskovou zprávu s informací o nejbližší akci na Schwarzenberském plavebním kanálu 26.08.2007. Ve čtvrtek 23.08.2007, tedy prakticky bezprostředně před akcí jednal u rakouských partnerů v Tourismusverband Boehmerwald. Rakouští kolegové jej informovali, že v neděli počítají pouze s ukázkou plavení dříví, dřevorubci s ukázkou práce v lese se dostanou na řadu až v závěru plavební sezóny 22.09.2007.
"Omlouvám se všem, kteří se těšili i na ukázku těžké práce dřevorubců, ale rakouští partneři si vymínili tuto změnu," řekl Hynek Hladík.
(vloženo 23.08.2007 15:33)
PLAVECKÝ SPOLEK VLTAVAN PURKAREC V SOBOTU 18. SRPNA SLAVIL

Plavecký spolek Vltavan Purkarec slaví letos 105. výročí založení. Spolek Vltavan Purkarec je jedním ze čtyř stejnojmenných spolků – Vltavan Praha (založen 1871), Vltavan Davle (1897) a Vltavan Štěchovice (1898). Byl založen v roce 1902 jako spolek vzájemně se podporujících lesních dělníků, plavců, rybářů a pobřežních při úmrtí, úrazech a nemoci. Svou první slavnost tzv. "Zaražení spolku" spolek pořádal 15. srpna 1902 (dnes, 15. srpna 2007 je to přesně 105 let). Slavnosti se m.j. účastnilo 9 členů spolku Vltavan z Prahy. Tento den se stal pro spolek památným a dlouhá léta se 15.srpna každoročně v Purkarci oslavoval vznik a založení spolku Vltavan v Purkarci. V tomto termínu spolek Vltavan organizoval oslavy každý rok až do roku 1959. Od roku 1960 mohly být oslavy organizovány pouze1x za 5 let a z různých důvodů (žně, spartakiáda, různé brigády a mimo jiné i z důvodů finančních) nemohly být v den Nanebevzetí Panny Marie. Oslavy musely mít přívlastek „mírové“. První historický prapor si členové pořídili v r. 1903. Byl slavnostně vysvěcen v kostele sv. Jiří dne 15.8.1903. Kmotrou praporu byla paní Ida kněžna ze Schwarzenbergu. 3.- 4. června roku 1907 se spolek zúčastnil s praporem a hudbou zlaté svatby jasných knížecích manželů na Hluboké. Za blahopřání spolek obdržel dar ve výši 300 K. 3.listopadu 1907 deputace spolku odevzdala dva diplomy čestného členství do rukou jeho jasnosti Adolfu Josefu knížeti ze Schwanzerbergu, vévodu krumlovskému, rytíři zlatého rouna, c.k. majoru a Janu Adolfu knížeti ze Schwarzenbergu dědičnému princi a protektoru spolku. V červenci 1953 bylo spolku Vltavan v Purkarci a to v souvislosti s žádostí o povolení pořádat výroční slavnost oznámeno, že spolek jako samostatná organizace byl zrušen. Toto bylo sděleno ONV v Týně n/Vlt. s odkazem na zákon č.68/1951 Sb. V té době se členové spolku nemohli společně zúčastnit ani pohřbu svého člena br.Václava Jozy v Purkarci. Podobný osud v té době potkal i mnohé jiné spolky. Pokud se chtěly v té době udržet , musely se smířit s tím, že se stanou součástí některé místní povolené organizace nebo závodu, který bude ochoten podobné spolky pod svá křídla vůbec přijmout. Na podobném principu již v té době působil ve své činnosti Vltavan v Davli a to pod názvem „Závodní klub Vltavan v Davli pod n.p. Čsl.plavba Labsko-Oderská.“ A právě na davelské se purkarečtí vltavané obrátili s žádostí o pomoc. Díky tehdejšímu předsedovi davelského Vltavanu br. Kovaříčkovi a jednateli br. Ladislavu Pšeničkovi došlo k dohodě a spolek Vltavan Purkarec byl 23.října 1953 začleněn do Závodního klubu v Davli pod názvem „Závodní klub Vltavan v Purkarci“ Z purkarecké strany se o další existenci zasloužil tehdejší předseda Vojtěch Ebrt a jednatel Václav Kocourek. Dalším osudovým rokem Vltavanu v Purkarci byl rok 1959. V srpnu 1959 na mimořádné členské schůzi došlo k jednání mezi Vltavanem Purkarec a Osvětovou besedou v Purkarci o nové začlenění Závodního klubu Vltavan v Purkarci a to k Osvětové besedě při MNV. Na této schůzi byli přítomni i bratři z Davle Josef Kovaříček, Ladislav Pšenička a br. Štěpánek K začlenění došlo 24. listopadu 1959 pod názvem „Zájmový kroužek Vltavan při OB v Purkarci.“ Takto začleněný spolek působil až do roku 1976, kdy Osvětová beseda při MNV v Purkarci byla zrušena. Vltavan Purkarec v té době požádal ONV v Č.Budějovicích o samostatné působení, a předložil stanovy své činnosti ke schválení. Tyto byly schváleny 10.února 1976 a spolek od té doby dále působil jako „Dobrovolná organizace Vltavan Purkarec“. Ani takto Vltavan neexistoval déle než 3 roky. Již 12. ledna 1979 bylo Vltavanu zasláno rozhodnutí KNV v Č. Budějovicích s tím, že stanovy schválené ONV 10.února 1976 byly schváleny v rozporu s ustanovením § 2 zákona č. 68/1951 Sb.o dobrovolných organizacích a shromažďování a že jsou neplatné. Spolku Vltavan bylo doporučeno, aby se spolek přidružil k nějaké organizaci, která je součástí NF (Národní fronta) nebo, aby se spolek stal součástí místního podniku. Na základě tohoto doporučení bylo jednáno s JZD „Vltavan“ Olešník a došlo k dohodě, že spolek bude moci dále působit pod názvem „Kulturní kroužek Vltavan při JZD Vltavan Olešník“ Pod tímto názvem spolek působil od 1.července 1979 až do 19.února 1991. V jubilejním roce 1972 členové a příznivci Vltavanu vybudovali svépomocí na návsi památník „Všem voroplavcům Vltavanu z Purkarce a okolí“. K 75. výročí založení spolku v roce 1977 byla pro veřejnost otevřena „Síň tradic jihočeské voroplavby“. „Síň“ byla vybudována rovněž svépomocí, původně v domku č.p. 33 paní Marie Šlechtové. Největší podíl na vybudování měl nejstarší člen spolku (od roku 1924) br. František Vondrášek – jednatel spolku, lesní dělník, plavec s vrátenským patentem pro plavbu až do Hamburku a též purkarecký převozník. Pan Vondrášek sám vyrobil pro „Síň“ nejzákladnější exponáty a ve vltavanské kronice zevrubně popsal postup vázání vorů a pramenů. V tomto objektu byla expozice voroplavby až do roku 1993. V roce 1991 ve smyslu § 22 zákona 229/91 Sb. paní Šlechtová uplatnila nárok na vrácení objektu. „Síň“ voroplavby byla znovu otevřena v roce 1995 v objektu č.p. 86, od roku 1955 budova MNV (Místní Národní Výbor) Na objektu byly provedeny nezbytné stavební úpravy. „Síň“ byla rozšířena o informativní expozice dalších spolků Vltavanu Praha, Davle a Štěchovic. V „Síni“ jsou rovněž informace ČEZu o vodních elektrárnách, o činnosti Povodí Vltavy v Českých Budějovicích a o JE Temelín. Po roce 1989 se spolek snažil osamostatnit. Ve smyslu Zákona č. 83/1990 Sb. z 27.března o sdružování občanů požádal o registraci a od 20.února 1992 je spolek Vltavan zaregistrován u MV České republiky pod číslem VSP/1-5404/91-R jako samostatný, pod názvem „Spolek Vltavan Purkarec“.
Spolky VLTAVAN se od samého začátku těšily velké vážnosti a zájmu všech místních i okolních obyvatel. Hlavně jejich slavnostní průvody ve stylových krojích s historickými prapory a se spolkovými kapelami byly a jsou ozdobou každé z jejich oslav. Do spolků Vltavan se hlásily mnohé významné osobnosti, nebo se stávaly čestnými členy (herci, malíři, hudebníci, primátoři…) Spolky mezi sebou udržují úzké přátelské a kulturní styky. Udržují přátelství i s dalšími mnohými spolky a organizacemi podobného charakteru v místě a okolí. Plesy vltavanů jsou stále nejnavštěvovanější a tvoří významnou část kultury v místech působení spolků.
Vltavanské kroje. Typické oblečení plavců – manšestrové nebo štruksové kalhoty ohrnuté nad kotníky, nízké holinky, silné košile bez nákrčníků, vesta, kazajka, šátek okolo krku, v chladu krátký silný kabát a čepice se štítkem nebo klobouk. Již od samého vzniku si jednotlivé vltavanské spolky pořizovaly sváteční charakteristické kroje. Po vzoru pražských vltavanů jsou to kroje v podstatě jednotné, které se liší jen typem pokrývky hlavy. Jsou to bíle plátěné kalhoty, modré sako se zlatými knoflíky a kotvičkami, červenobílá pruhovaná košile, kolem pasu červená šerpa a na hlavě nízký tvrdý černý lesklý cylindr se širokou kobaltově modrou stuhou. V Davli místo klobouků se původně nosily tmavomodré„kastrůlky“ s kšiltem a bílou stuhou. Později davelští začali nosit a dodnes nosí bílé čepice s kotvičkami. Ve Štěchovicích členové spolku Vltavan nosí tmavomodré čepice s kotvičkami. Purkarečtí vltavané původně nosili tmavé klobouky s modrou stuhou a od roku 1958 nosí černé, později tmavomodré čepice rovněž s kotvičkami. O vzniku kroje nejsou dostatečné doklady a traduje se, že kroj je dědictvím po revolučních námořnících francouzského obchodního loďstva. Dodnes se takový anebo některé jeho součásti nosí ve Středomoří, na lodích a v přístavech francouzského a italského jihu. O jeho dovezení do Čech existují dvě verze, tradované a konzervované ústním podáním. První tvrdí, že byl inspirován potomky francouzských emigrantů, z nichž se někteří po Velké revoluci usídlili i v Podskalí, zdomácněli a někteří jejich potomci se stali členy Vltavanu.Ti pak navrhli prostřednictvím tehdejšího jednatele Šimona Orazského dne 21.ledna 1872, jak stojí v zápise, tento kroj. Byly to například rody Debreé, Marat, Švalié a další. Druhá verze praví, že kroj přivezl ze svých cest podskalský rodák a spoluzakladatel Vltavanu František Dittrich, purkmistr královského hlavního města Prahy. Návrhem prý pověřil rovněž Šimona Orazského, neboť nejen s ním, ale s celým tehdejším vltavanským výborem byl jako rodák a usedlý soused podskalský téměř v denním styku.
Spolek Vltavan Purkarec spolu s dalšími třemi vltavanskými spolky je sdružen do společenství vltavanských spolků Vltavan Čechy. Vltavam Čechy je od července 1999 členem Mezinárodní asociace plavců a vorařů (folklorní sdružení Libín-S je jejím členem od června 2006).
(aktualizace 19.08.2007 00:23)
ZNOVU PLULA POLENA PŘES RAKOUSKO-ČESKÉ HRANICE

Ve středu 1. srpna se již od dvanácté hodiny scházely ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu u hraničního potoka Ježová / Iglbach desítky turistů, ponejprv především z Čech. Když před druhou hodinou přijel z Aigenu turistický vláček tažený traktorem zvaný "bummelzug", byly již oba břehy kanálu plné, tísnila se na nich snad tisícovka diváků. Čekání zkrátilo pivečko a párky ze stánku s občerstvením, bylo možné si koupit pohledy projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu. Přesně ve dvě plavební ředitel Hynek Hladík přivítal přítomné a vyprávěl česky i německy o historii Schwarzenberského plavebního kanálu, přečetl letošní šestý plavební rozkaz. Představil plavce Ewalda a Johanna, kteří přišli z nedalekého Diendorfu a Aigenu. Plavebních háků se chopili o dva z rakouských plavců - diváků. Pak již byl dán pokyn ke vhazování polen v Rakousku nedaleko sáhového kamene 110. Sám plavební ředitel krátce poté otevřel stavidla a polena se vydala na cestu přes hranice do Čech.

Plavení u Ježové

Když bylo vytaženo poslední poleno z vody nedaleko sáhového kamene 112, zazněl hlasitý potlesk.
Poděkovat přišla i jedna Rakušanka: "Díky, bylo to krásné, připravili jste to nezvadně! Škoda jen, že se to nedožil manžel," odcházela se slzami v očích.
"Příští ukázka plavení dříví bude v neděli 12. srpna na Jeleních Vrších, součástí akce budou folklorní setkání, vyprávění pohádek z obou stran Šumavy, malé tržiště lidových řemesel. Začínáme ve dvanáct hodin. Na shledanou u plavebního kanálu," loučil se Hladík.
Ve fotogalerii najdete fotografie, které poskytnul pan Petr Vernar. Děkujeme!
(aktualizace 15.08.2007 06:57)
NA JELENÍCH VRŠÍCH PLULA ZNOVU KLÁDY A POLENA

V neděli 15. července za krásného letního počasí, jen bylo tepleji, než by si hodně lidí přálo, se sešla zhruba tisícovka diváků na ukázku plavení dříví.
Design © VOJTa Herout, 2003-2009, Hynek Hladík 2008-2009